Kamarádi ignoranti - nebo je chyba u nás?
Ženy, omlouvám se, za možná chybně zvolenou kategorii, ale ráda bych slyšela vaše názory nebo zkušenosti 🙂
S manželem (30let) máme několik velice dobrých kamarádů (párů), vždy když se vidíme, je to super, popovídáme, popijeme a nikde není problém. Jenže nám začalo připadat, že všem píšeme jen my. Od naší svatby (1.7.16) jsme se všem ozvali a poděkovali za dary a od té doby čekáme, kdo se ozve jako první - ozvaly se 2 moje kamarádky, co mi přály k svátku a 1 kamarád co potřeboval "utěšit online" kvuli rozchodu s přítelkyní. Ale kamarádi "od manžela" a ostatní se jako první nikdy neozvou - a jsou to kamarádi co on zná třeba i od školky, víc než 25 let.. nepřijde mi, že bychom byli tak hrozní, nepomlouváme, neodsuzujeme, nezměnili jsme se ale nechápu, o co jde ☹
@elisss7 u nás to je úplně ta stejná situace a už nás to s manželem taky přestalo bavit.Kamarádství je jako květina,když se nezalévá,tak umře.A nejde,aby zaléval pořád jen jeden.To člověk vydrží jen po určitou dobu.Taky jsme pořádali grilovačky atp.,nejen že to stojí peníze,ale toho času s chystáním a pak i s úklidem.Podle mě je taky zcela normální, že by se to mělo střídat,aby nemakal furt jen jeden.No řekli jsme si s mužem a dost.
@prostejina nevím jak moc to jsou kamarádi, když se tak chovají.
@fajas80 určitě to tak je. Souhlasím s tím. Nechala bych to být. Když budou chtít ozvou se, když ne jejich chyba.
@elisss7 pro me ne, pro manžela furt, nedá na ne dopustit.. :-/
@prostejina a manžel s nima o tom nemluvil? Je to celé divné
@elisss7 nechce si nic připustit, ma je rad..je to takovej dobrák, odpustí všechno všem. I když je nastvanej na svoji mámu, nic ji neřekne a všechno přijme, jak je..nesnáší konflikty a špatně je zvládá..
@prostejina co s tim...? Buď něco řekne nebo asi k ničemu nedojde... Jestli to jsou spíš jeho kamarádi, měl by zakročit, pokud o ně stojí.
@prostejina to si přispívá pomalu k srdečnímu infarktu... není od věci vypouštět páru a ne to dusit v sobě
@prostejina Jsme na tom podobně.. Přestěhovali jsme se skoro 200km od bydliště do města, kam nás nalákali kamarádi (moje kamarádka s přítelem).. Bydlíme tu od konce března a byli u nás za celou dobu pětkrát.. Z toho jednou přilšli oba dva, jinak jen kamarádka (a to 2krát z toho jen kvůli tomu, že má kousek odsud autoškolu a potřebovala se uklidnit po jízdě).. Naslibovali, jak se budeme scházet, budeme jezdit na výlety, chlapi budou chodit na fotbal a hokej, do fitka a bla bla bla.. Nic z toho se nekonalo.. Na fb se akorát pořád chlubí, že byli na výletě tady a tam... Nikdy nezvedli telefon a nezeptali se, jestli nechceme jet s nima.. My jeli na první výlet a hned jsem jim volala, jestli nechtějí jet s náma.. Samozřejmě nechtěli.. Manžel do mě kvůli nim hodně ryl, až mi bouchly saze a já to vpálila kamrádce.. Dopadlo to tak, že to týden vstřebávala a najednou je to fajn. Začaly jsme spolu chodit do fitka (ikdyž ona ne moc pravidelně kvůli zaměstanání), najednou na mě dnes měla celé dopoledne a večer jsme měly jít cvičit.. Příští týden na mě má taky čas.. Předtím si nikdy tolik času neudělala (ikdyž hodně času tráví jen s přítelem, jsou na sobě takoví "závislí").. Někdy je to dobrý "bouchnout", někdy to pomůže, jindy ublíží... Nevěděla jsem, jak to dopadne, ale teď zpětně musím za sebe říct, že jsem ráda, že jsem "bouchla"...
Taky jsme s manželem takoví snílci, kteří pořád doufají, že se najdou fajn lidi, s kterými se budeme rádi navštěvovat, občas ugrilujeme, povýletňujeme atd.. ale zatím to vypadá, že se moc díváme na tv.. 😒 🙂
@ma_cherie ja bych se tim tolik netrapila, ze organizujete jen vy. Proste si uz na to asi navykli.. U nas treba tridni srazy organizuje vzdy jen jedna osoba, proste si na to vsichni zvykli. Nekdo je vic orgazacni ryp, nekdo sedi a ceka, kdo se ozve. Spis bych se ridila tim, jaky mam z akci pocit. Je ti s nima fajn, mas pocit, ze vas maji opravdu radi atd.
Kdybych měla řešit, komu ze svých přátel jsem se jak dlouho neozvala, kdo se teď má ozvat první a ke komu půjdeme, nedělám celý den nic jiného.
Naše poslední zkusenost: přestěhovali jsme se 300km od původního bydliště, já tu nemám nikoho, manžel nejlepšího kamaráda s přítelkyní. Joo, to bylo kecu, jak se budeme scházet.. Dva měsíce se nám ani neozvali, tak fajn - zabydlovali jsme se, bylo to hekticky. Pak jsme jim volali, byli týden před návštěvou domluveni. Měli dorazit v sobotu - pul hodiny před příchodem volali, ze nemůžou, musejí jet koupit plavky. A ze se teda uvidíme druhy den. Jeli jsme brzo z výletu, ja ještě rychle pekla, a tak.. Byli jsme domluveni v 6.. Ubehla hodina !! a oni se ani neozvali. Manžel jim šel volat a v tu chvíli mu přišla SMS od kamaráda, ze přítelkyně dostala menzes a nepřijedou. A ne, nemohli se ozvat dřív, ale hodinu po domluvený schůzce. Takže asi tak co se týče kamarádů. Myslím, ze nějak nemůžou ti jeho kamosi prekousnout me. Přitom jsem jim nikdy nic neudělala.