Konflikt mezi manželem a matkou. Jak to vyřešit?

No čím dál tím víc je to zamotané, ale jedno je jisté, že jsi udělala dobře, že jsi odstihla otce (resp. on tebe, to je jedno), protože to je vyloženě odporný, toxický člověk, jak tak čtu (chtít dát svý dospělý!!! dceři na její vlastní svatbě pár facek, protože chce SVOJI svatbu jinak než rodiče???) a pak ještě prohlásit, že nemá dceru - no tak nemá, dobře mu tak, když se chová, jak se chová, tak si ji ani nezaslouží. Matka je jím hodně ovlidněná a zřejmě i proto se chová podobně. Plus má svůj věk a s věkem se lidi chovají prostě více sobecky, více sebestředně, alespoň co mám široké zkušenosti, neumí nebo nechtějí se už tolik vctítit do ostatní a ten mají pocit, že jako "starší" mají samá práva vůči rodině a vyžadují úctu, i když si ji svým chováním nezaslouží.
Bohužel sis našla manžela, který je povahou rodičům zřejmě podobný a též vyhledává konflikty. No, nezávidím avlastně nevím, co poradit, kromě toho na matku se vykašlat a nikam ji k sobě nezvat na delší dobu...ale zase úplně přestřihnout vztahy a styk s vnoučetem kvůli tomu, že se stará paní a ani její zeť neumějí ovládnout a vyloženě vyhledávají konflikty...

@moudivlacek na víkend nepojede, navíc to bude manžel doma, to by ani nebylo vhodné, spíš kdyžtak přes týden, už je v důchodu, tak ji může být jedno, jaké dny bude u nás. Ale zas bude, proč tak málo, myslím že si domyslí, že asi manžel a začne s tím, že vetřelce nikomu dělat nebude, tim pádem ať přijdu já. A vždy pri odchodu se psychicky sesypava z toho, že kdy zase uvidí vnuka. Zajímavé, že se nesnažila něco se sebou dělat, abych se cítila u nich dobře a chodila ráda. Já vůli mám, ale když mi tam není dobre, cvičí tam před synem se mnou (jakou mám mít pak autoritu), tak asi opravdu chuť a náladu nemám. Ale podle nich to dopadlo vždy dobře, viděla vnuka, kopala do mě na chvíli a byla spokojená. Jako je to toxické prostředí. Žije s tátou, on se musel tak nějak přizpůsobit, aby to soužití bylo možný a výsledkem je toxická čeká rodina. A můj manžel to prekouknul hned a to jí možná štve. On řekl, že na něj to aplikovat nebude, ona je zvyklá, že doma ji to prochází, pak je manžel špatný a jakmile se stavím do opozice i já, tak jsem svine (cituji její slovo) taky. Ale já jsem dospěla, budu mít za chvíli 39 let. Ale ona je starší, aha, já zapomněla.

tak jí nezvi, ještě u vás není a už jsi z toho hotová, chápu, že v 70 člověka nepředěláš, ale máš svůj život a právo na klid a respekt, a né aby ti rodiče v dopělosti nadávali a vyhrožovali, to je fakt úlet, v jediném příspěvku není nic pozitivního, tak není třeba to lámat přes koleno a v tomto manžela chápu, není jeho ani tvojí povinností to podstupovat, pokud není z druhé strany nějaká snaha, tvá mamka na mě působí jako skvělá citová vyděračka, pokud soužití rodičům vyhovuje, ať si nadávají navzájem a nediví se, že tam nikdo k nim nechce, já bych na to opravdu zvědavá nebyla, rodina, nerodina

Ahojte, tak po delší době. Nakonec máma návštěvu odpískala, protože prý zle počasi ve stylu buď moc horko nebo naopak bouřky, ani jedno ideální, takže nepřijde k nám. Dobře. Ale. Já jsem asi opravdu blbá, nebo to slunce mi jde na mozek, ale jsem s dítětem v Tatrách na dovolené. Taková první dovolená v horách. Užíváme si to a napadlo mě stavit se na pár dnů u našich, navštívit s ním zoologickou zahradu ve Vídni a možná ho nechat u našich na prázdniny, máme omezené hlídání, když není školka a tolik dovolené nemáme. Ono se to vyřešit sice dá, ale jsou to komplikace. Minuly týden byla matka jako milius, ale od pondělí, už zase jede. Ona tu není, já tady jsem, ale všechno tady dělám špatně, vše udělám špatně, vše jsem kdy v životě udělala špatně. A prý mě neopustí do Vídně s dítětem, zakáže mi to. To jeho tělo nedokáže pojmout tolik podnětů, nedokáže zpracovat. Ona nic jiného nemá, jen pořád že ho někam tahám (nemám hlídání, tak tahsm opravdu všude), vodim, je to malé dítě, on tolik podnětů nepřijme, on to nezvládne ..takže Vídeň ne, budeme doma a ona bude do me rýt a rýt a rýt...přemýšlím, že sice jsou to rodiče a jiné mít nebudu, rok jsem tam nebyla, malý je jejich vnuk, ale jít tam a psychicky se složit?
Taky chce koupit malýmu nějaké věci do školky a tak. Minuly rok šla se mnou do Pepca, viděla tam stojan se slevami, tak hned tam. Ale věci holčičí! Přehrabovala tam pastelové růžové legíny, legíny s volánky s kytičky, že jsem zasáhla mám kluka. A ona hned, že baví kupovat levné, když můžeme koupit dráž. Za chvíli byl stojánek se slevou i pro kluky. Prodavačky se na mě soucitně dívaly. Nemám to lehké. Pak jsem to skládala do kufru a hned, že škoda, že to jsem nekoupila já, ale ona. Ona to koupila ráda, ale to by měli koupit rodice. Tak jsem na ni vyjela, že já bych to s manželem malýmu koupila, nechodil by nahý nebo v papíru, ale buďto chtějí něco koupit jedinému vnoučeti, nebo nechtějí koupit, a když koupi, tak snad nebudou z toho dělat drama na pokračování a horory a nevím co.
Mám tam jet z Tater nebo ne? Tchán mi řekl, že se vrátím z Tater zharmonizovana, ale pobytem u nich třeba jen 2 dny se to zničí, že ten pobyt mi bude vlastně k ničemu, ale když to tak chci. Manžel sám říká, že jsou to moji rodiče, ale když mu mám psát 60x za hodinu, že jsem s nervama v koncích, ať radši nejezdím, i při malého jako autistu to není vhodné.

Panečku, jsi dospělá, tak se podle toho chovej. Moje dítě, moje rodina a šlus. Máma ti v tvém věku přece nebude rozkazovat kde můžeš jet nebo ne. Manželovi se vůbec nedivím, že ji u vás nechce, i když je to tvoje máma. Nejela bych tam.

@candat dospělá jsem, ale oni jsou starší a já v porovnání s nimi malý harant, tak se vyjádřili. Minuly rok jsem někam jít chtěla, nebo nechtěla a řekla mi, že to je její území, kde vládne ona (její byt), tak to bude tak a tak a ne jinak a já musím poslechnout. Takže zase by začala s tím, že její území, kde diriguje všechny a všechno ona. Že na hlavu, to je věc druhá. A právě manžel i řekl už davneji, že k mojim rodičům nepojede asi nikdy, protože tam je její území a boji se, jak by s ním cvičila. Já si říkala, že to přehání, už je to tady. Můj dům, můj hrad. Hlavně, jak pořád říká, že doma jsem tam. To už dávno ne.

Určitě nemáš povinnost tolerovat někoho, kdo se k tobě nechová hezky. I když je to vlastní matka. Nastavila bych si pravidla, ať se snaží, i když ji už nezměníš. Co aby chlap minimalizoval čas strávený s ní, udělal si čas pro sebe - kolo, kamarádi, víc v práci?
Co jste si s tátou udělali, že tě tak nesnáší, to je smutné?

No já nevím, chováš se dost nedospěle, pořád se sebou necháváš cvičit, matku jsi ještě do té prdele, kam patří, slušně a tvrdě neposlala, chceš být ta hodná holčička, tak ti není pomoci.
Já nevím, že sis ještě nevytvořila strategie... Prostě přestat sdílet svůj život s matkou, když jsem poblíž na dovolené, nemusí to přece vědět, případně sdělit, že máte jiný program. Chovají se tak k tobě všichni, protože ty jim to dovolíš, nějaké hysterické scény, to je jak u tříleťáka, se vyvzteká, ať se vzteká, když ji to baví, její věc. Ignorovat a nastavit hranice tvrdě a nesmlouvavě. Mimochodem sis vzala muže, který je úplně stejný, fakt podpora, když potřebuješ...

Čtu diskuzi zpětně a já bych ji přijala jen na víkend a řekla jí na rovinu, že to nefunguje a vždyť ona je evidentně taky nespokojená. Až kdyby to fungovalo, proč to do budoucna nezkusit déle?

Já moc nechápu, proč mají dospělí lidé potřebu si tohle nechat líbit. Moje máma sice není takový despota, ale funguje trochu tak, že buď se věci dějí naprosto přesně podle ní (včetně toho, že manžel nesmí cibuli nebo dceře nečešu vlasy za sucha) anebo je problém. Tak se scházíme doma na kafe na hodinku, ale delší pobyty, kde se objeví třecí plochy a já moc poddajná nejsem, takže z toho jsou konflikty, už spolu neabsolvujeme. Teď naposledy jsme byly samy dvě na konzertu v lipsku s přespáním a bylo to v pohodě, protože tam nebyl ten element mé živelné dcery a nekomunikujícího manžela a protože jsme nic neřešily, resp. Jen jde zaparkujeme, kde si dáme večeři a kde snídani. K rodičům bych nejela, přespala bych ve vídni (pokud víš, že tvůj autista zvládne zoo, ono to je fakt docela náročný i pro zdravý dítě) a za nima bych se max. Společensky stavila na oběd cestou. Proč se dobrovolně nechat terorizovat?

Tak tohle bych netolerovala. Jsi dospělá a i když dcera, nemá absolutně právo ti nějak řídit život a rozkazovat, co máš a nemáš dělat, kam máš a nemáš jít. Pokud jsi svéprávná a máš občanku. Zde bych se jasně vymězila a teda takto toxický vztah asi výrazně omezila, ne-li utnula úplně. Tvl. abych si tohle nechala líbit...jako tchyně taky je občas chytrá a furt má tendenci nám "dobře radit", co máme a nemáme dělat (asi bysme se samo nerozhodli nebo co), ale máváme nad tím rukou a uděláme si to po svým (ona prostě jiná nebude, všem chce "pomáhat" a někdy si neuvědomuje, že to není v její kompetenci), případně když už je to přes čáru ta "rada", tak se ozveme, že takhle jako nee. Aby mě bába ve čtyřiceti peskovala jak malý nesamostatný děcko, to teda nee.

Mě by ještě zajímalo, jakou jsi měla výchovu, dětství? Sourozence máš?
A co manžel a vztahy s vlastními rodiči/sourozenci?

Zamýšlím se totiž nad tím, ptoč jsou vztahy v rodinách tak špatné a co sama můžu udělat, abychom je jednou s dětmi měli hezké. Jsem zastánce do ničeho nekecat, až budou dospělí, snad mi to vydrží. 😁

@lennus Je to těžké, chápu, ale opravdu to je to nejjednodušší a nejlepší pro dospělé "dítě", prostě ho nechat žít svůj život, nebrat na sebe odpovědnost za jeho i třeba špatná rozhodnutí, nastavit náruč, když bude potřebovat pomoc a řekne si o ni, ale nevnucovat se, nekritizovat, nehodnotit...na to má rodič čas do těch 18, 20, příp. prostě do ukončení studií, kdy za "dítě" a jeho výchovu je zodpovědný. Pak už ne. A kór když to "dítě" má vlastní rodinu, manžela, děti...takové ty toxické vztahy, co byly "normální" v minulosti, že 80letá babička pérovala a komandovala svého 60letého syna, který už sám byl dávno rodičem a dědkem...takové to "i když je ti šedesát, pořád jsi můj syn a máš povinnost mě poslouchat a já mám PRÁVO ti dát klidně facku, když na mě budeš "drzej")to je hrozné...měli bychom si vzít příklad z toho, jak to přesně takto NEdělat.

@levandule_k Já bych neřekle, že rodinné konstelace je alternativní metoda, je to přece terapie hraní rolí, což je psychologická metoda. Také jsem na byla a je to užitečné, silné a zajímavé.

@ninive211 Hezké, naprosto souhlasím. Uvědomuju si, že je otravné, když ti někdo do něčeho kecá a tobě se to nelíbí, proto chci jít tímto stylem. Opak jen rozděluje a narušuje vztahy v rodinách a každá generace je zvyklá si to dělat po svém. Jsem upřímný člověk a asi bych občas měla potřebu říct svůj názor, ale taky je rozdíl, zda to řeknu dceři nebo snaše - ten vztah je jiný a taky způsob komunikace.

Proc si nabihas na vidle..

Promiň, ale jaké musím...? Je to trochu pubertální odpověď, ale ty nic nemusíš. A to by tě doma zamkla nebo co? Takto se ke mně chovat máma, okamžitě zbalím svých 5 švestek a řeknu ji, že pokud se bude takto chovat už tam nikdy nepřijedu nebo že mě neuvidí, pokud nezmění své chování. Já o sobě taky tvrdím, že jsem teritoriální typ, ale abych se takto chovala ke svým dětem?? Je ti skoro 40!!!!

Ty problémy se u druhých tak krásně vidí a řeší 🙂

Mám kamaráda, který říká, že si každý volí svou vlastní míru utrpení. Až pochopíš, že si tam nemusíš jezdit pro výprask a můžeš nechat mámu svému osudu v její zapšklosti, že nejsi zodpovědná za její štěstí, že si můžeš odjet do zoo a nemusíš k tomu mít její požehnání, tak ti bude líp. K matce fakt jezdit nemusíš, není to tvoje povinnost, když se chová takto.

Nastavení hranic, zdravé sebevědomí, to si musíš zpracovat sama tato témata. Až to uděláš, matka se sice nezmění, ale nebude ti její chování ubližovat a nebudeš mít potřebu vstupovat do takových vztahů.

Ach miluji to, musíš mít respekt k rodičům, protože jsou starší, ale jaksi se nám vytratilo, že chce-li někdo respekt od druhých, musí respektovat i druhé, tak kde je respekt k tobě? To není respekt, to je vynucování si slepé poslušnosti, nerespektování tvých hranic, osobnosti.

@lennus Pro někoho můžou být rodinné konstelace trochu alternativní, když si stavíš rodinnou konstelaci a toho člověka vidíš prvně a on se nějak ponoří do role, "hraje" např. otce, je "veden" jakoby vyšší silou a tobě se odkryje rodinná souvislost.

Já říkám, že to nejlepší, co člověk může udělat pro svoje děti je, že si vyřeší svoje vnitřní sračky, aby dál nepředával nesloužící vzorce, nemanipuloval, nevynucoval si poslušnost, pozornost, přebral zodpovědnost za sebe a ne chtít, aby ho druzí učinili šťastnými. Myslím, že jsme generace, která přišla ty vztahy trochu pročistit, uzdravit, protože chování některých členů rodiny není "normální", nastřádalo se z minulých generací spoustu hnoje, křivd, lží, závisti atd. Dřív v minulosti jsi sklopila hlavu a poslouchala, protože rodina byla nade vše. V knížce Osudové vztahy od A. Homolové se píše, že dřív byla duše jedince natolik slabá, že by nepřežila mimo svou rodinu. Člověk neidentifikoval sám sebe jako samostatnou bytost, ale byl to Václav syn Josefa, člověk vnímal sám sebe jako prodloužení svého rodu. Duše člověka se vyvíjí, osamostatňuje se, nabývá většího vědomí, proto je schopna odpoutat se od své rodiny, proto rodinné vazby rozvolňují, rozpadají. Člověk se učí realizovat svůj potenciál. Časem budou rodinné vazby volnější, ale založené více na upřímnosti, lásce, akorát se k tomu musíme dopracovat. (Mně tohle vysvětlení dává smysl.)

@lennus nejdřív sourozenci, měla jsem o dost staršího bráchu, ale před 20 lety měl smrtelní autonehodu. To bylo hodně spatny. Půlrok předtím si koupil byt, máma se v duchu těšila, že si snad najde časem ženu a budou vnoučata. Na mě nespolehala, jsem taková do světa víc. Teď mi vyčítá, že jsem mohla jít do sebe a po té tragédii se držet doma u rodiny a ne chodit někam daleko do p.ce. cituji. Ale já jsem takhle šťastná a vyhovuje mi to.
A rodiče manžel? Jeho táta bydlí s námi, ale má svůj samostatný vchod, svuj pokoj mimo nás, takže o sebe nezakopavame, vždy přijde a zaklope, když chce, jinak on si žije a vaří a všechno sám a my taky, máme každý dost soukromi.
S jeho mamkou bylo komplikované dětství, protoze byla alkoholička. Už ne i, resp.je to lepší, navštíví o a nas neboy ji párkrát za rok a říká, že tak to akorát stačí.