Mám deprese a uvažuji o konci

@arielmore Proboha jak můžeš říct,že by si zvykla??!!!!! Nevíš vůbec o čem mluvíš a ještě horší je,že tohle s klidem napíšeš!!

Holky, klid. Je jasny, ze to psala v spatny chvilce. Obnovila jsem tuhle disskkuzi jen abych se zeptalw, jestli vyhkedala pomoc a jestli uz je lip.

asi jste se žádná nepohybovala na pomysleném okraji života a smrti...neutápěla jste se denně v depresi, neustálá úzkost, bolesti celého člověka... je mi už lépe. děkuji za těm, které na mě myslí

@tehulka1167 myslím, že takové komentáře do této diskuze nepatří. Zakladatelka má prostě onemocnění, u kterého takové duševní stavy být mohou. Potřebuje pochopení.

@arielmore to je dobře, že už se cítíš lépe.

@arielmore Ale pohybovala,...taky jsem měla dlouhé období depresí po tom, co jsem přišla o dvojčata, když jsem byla těhotná (a to jsem měla za sebou už 6. pokus umělého oplodnění), byla jsem bez práce, bez peněz, vztah s manželem na rozvod, téměř žádná podpora rodičů ani bratra (ten mě spíš uzemňoval), byla jsem na úplném dně. Tolikrát jsem řídila auto a myslela na to, jak jednoduché by bylo to napálit do stromu, sjet z mostu... jediný, co mě drželo nad vodou byla moje dcera a myšlenka na to, že ji chci vidět vyrůstat, radit jí s klukama, určitě by mi to v životě neodpustila, že jsem to pro ní nevydržela. Deprese je svině, nedá se s tím nic dělat, jen čekat, až to přejde, brečet (to pomáhá, furt lepší než to v sobě dusit), je dobré o tom hodně mluvit (s kamarádkou, lékařem, to je jedno, prostě se vypovídat) a nebýt slaboch a raději si vzít antidepresiva, když nic jiného nepomáhá, ty antidepresiva trochu pomohou, člověk se uklidní. Mě paradoxně pomáhalo i serfovat na internetu na stránkách, kde jsou na tom lidi mnohem hůř než já, pomáhalo mi to si uvědomit, že jsem na tom mohla být taky hůř.

@arielmore Pohybovala.. v zhruba 16ti letech jsem mela fakt tezky obdobi a ver nebo ne naprosto vim jak se citis. A proto taky vim, ze se z toho dostanes a posilam ti hodne sil 🙂 Nejlepsi je prestat bojovat, pozor, ted nerikam prestat bojovat ve smyslu vykaslat se na zivot, to v zadnem ale fakt zadnem pripade, myslim tim prestat bojovat sama proti sobe - tvuj nervovy system je unaveny a potrebuje si odpocnout od tvych uzkostlivych myslenek. Toho docilis tak, ze se budes vracet porad do pritomnosti, neutapej se v myslenkach na to, co bude zitra, ani co bude za 5minut, ani co bylo vcera.. proste vnimej tu pritomnost, svet kolem sebe, vnimej svoje vlastni pocity a nalady beze strachu.. opravdu ve smyslu toho ze ''Ted je na nebi cerny mrak, ale to nevadi, dam tomu cas a cerny mrak zase odpluje''. Je to neco ve smyslu meditace.. zij nejakou dobu fakt jenom v aktualnim pritomnem okamziku 🙂 Tim si tvuj nervovy system odpocne a prestane ti neustale vracet ty uzkostlive myslenky.. ty myslenky se stanou pro tvuj mozek mene dulezite, protoze se jimi nebudes v pritomnem okamziku zabyvat, a za nejakou dobu az budes vnitrne odpocata se ti zase zacnou vracet myslenky hezke a pozitivni. K tomu ti pomuzou i antidepresiva, ktery ti zaroven pomuzou aby tvuj mozek vyplavoval zase ''stastne'' hormony. Chce to proste cas.
Uplne nejdulezitejsi je byt sama na sebe hodna, trpeliva, odpoustet sama sobe jakekoli zavahani, jakykoli tezky moment, byt na sebe hrda, opakovat si, jak jsi dobra, ze tohle zvladas a uvedomit si, ze presto, ze to tak ted necitis, lide kolem tebe te maji opravdu moc radi a chteji te ve svem zivote navzdy i kdybys tomu sama neverila.
Fakt se nebojim, ze bys to nezvladla.. zvladnes to 🙂
A reci lidi, kteri to nechapou, kteri neco placnou nebo napisou sem do diskuze nejakej nesmysl fakt neres.. kdo to nezazil to proste nepochopi.

Navštiv lékaře! Ihned. Nemáš právo si vzít život! Co ta malá? Nebud sobecká! Mám kamarádku která o maminku přišla když jí byl rok, nepamatuje si jí a stejně jí chybí i když měla maminku náhradní. Deprese chápu, také jsem si jimi prošla ale MÁŠ TU DÍTĚ a at je ti jakkoli, to má vždy přednost. Nechápu a nikdy nepochopím jak může některá matka odejít a nechat tu dobrovolně své dítě. Už ted te ta malá miluje.

běž prosím k psychologovi a ber léky,moc tě o to prosím,depresemi trpěla několik let kamarádka,měla vše ale deprese si nevybírají.Je potřeba nasadit vhodnou léčbu.Kamarádka bohužel přestala léky brát a v lednu skočila z okna a zabila se.Bylo jí 40.Ty hrůzy co prožívá rodina a blízké okolí si neumíš představit.Vždycky je pro co žít i kdyby to bylo jen pro dceru ona za to stojí!!!Dítě je ten dar a to nejvíc co můžeš v životě mít.Naučíš se mít ráda,ale musíš se snažit a nenechat to osudu a sobě,ale musíš někoho navštívit a nechat si pomoct!Prosím Tě nevzdávej to!Klidně si piš se mnou cítím se taky osaměle 🙂

Přeně jak píše Veruka. Pokud si vezmeš život...ublížíš tolika lidem, i těm kteří ted dělají ramena.....

v pátek jdu k psycholožce a v pondělí k psychiatričce. tak snad to bude dobré

Určitě bude🙂 Když člověk opravdu chce, dokáže všechno🙂 Jen to stojí úsilí🙂 Hodně štěstí, budu na tebe myslet a držet pěsti🙂

@arielmore Super rozhodnutí, zjistíte že jste silnější než myslíte 🙂 Držím palce

Dlouho jsem přemýšlela, jestli se také vyjádřit nebo ne. Nakonec jsem se rozhodla. Pravda, neznám tvou situaci, ale máš (předpokládám) zdravé dítě, které by ti to nikdy neodpustilo. Máš milujícího manžela, který ti dnes a denně podává pomocnou ruku. Ano, je jasné, že se tvou nemocí trápí, ale pokud se rozhodneš bojovat/léčit, bude určitě šťastnější, protože i ty budeš šťastnější. Tvoje matka a sestra tě nechápou? Nevadí. Klidně dočasně můžeš přerušit veškeré kontakty s nimi a až povstaneš jako fénix, určitě padnou "na prdel". Přestaň řešit, kdo co říká/dělá. Je to to nejjednodušší, co můžeš udělat. I když jde o rodinu. Malá začne chodit do školky? Třeba by jí tam mohl odvést manžel....nebo hodná sousedka....nebo by se to dalo nějak vyřešit. Nemůžeš v Praze najít práci? Nevěřím. Záleží jen na tom, jaké máš požadavky. A věř mi, že i kdybych měla - třeba jen dočasně - otáčet hambáče v "Mekáči", šla bych do toho. Člověk se dostane mezi lidi, kolektiv. Je to sice práce - pro mnoho lidí - podřadná, ale lepší než nic a alespoň přestaneš myslet na tyhle chmurné věci. Nemáš kamarádky? A co zkusit najít někoho třeba právě zde? Myslím, že nás z Prahy nebo nejbližšího okolí je tady víc, než dost. Stačí nám jen napsat. Můžeme se domluvit a jít třeba na levné/drahé (neznám tvoje finance) kafe. Můžeš vzít malou a můžeme jít na hřiště. Můžeme mluvit a nebo můžeme prostě mlčet. Všechno to ale záleží jen a jen na tobě. Můžeš zůstat sedět v koutě a utápět se v "nešťěstí" a nebo můžeš vylézt z ulity. Začít bojovat, motivovat se, snít, radovat se...MILOVAT SE.
Tuším, že tenhle komentář nebude "vyhovovat" všem, ale je to čistě můj názor. A sto lidí, sto názorů.
Držím palec, aby bylo líp, aby si se zvedla z popela a všem to natřela. Určitě na to máš, jen se musíš rozhodnout, že s tím něco uděláš. A to musíš jen a jen ty. Nikdo jiný to za tebe neudělá. Ani manžel, ani dcera, ani my tady. Jen ty. Máš na to! Jdi do toho! A kdybys stála o setkání/kafe/hřiště, můžeš napsat, věřím, že by se nás přidalo víc. 😉

@misaarisa Tak to je dost výstižné a asi nejlepší kometář který jsem tu kdy četla.

Můj táta spáchal sebevraždu, když mi bylo pět. Nikomu bych nepřála zažít ty pocity, co jsem prožívala jako dítě. Jedna z nejhorších věcí byla škola. Spousta slohových úloh na téma rodina apod. A já vždy, ať mi bylo 6 nebo 12 musela před celou třídou říct, přečíst apod, že můj táta nežije, tudíž neřeknu jeho práci a koníčky atd. Všichni to věděli, všichni si o tom říkali, bylo to strašný.To samý u všech lékařů, rodinná anamnéza - otec - na co zemřel - sebevražda.... Kamarádi, lásky... vždy jsem o tom musela mluvit znova a znova. Vyrostla bez biologickýho táty, který mě údajně strašně miloval, nikdy to nepochopím a to je mi 26... NEMŮŽEŠ to samé udělat svojí holčičce!!!! Najdi si pomoct sakra a nebuď sobecká. Dcera tě potřebuje celý život. Deprese je nemoc a dá se léčit.

@roseinka máš naprostou pravdu.

Přesně tak. Je to sobecké, sobě pomůžeš ale mnohym tolik ublížíš. Jako dítě jsem měla kamarádku které maminku zavraždili.....dodnes ale vzpomínám jak koukala na mojí mámu....bylo tak smutné...to nemůžeš svému dítěti udělat....A deprese se dají léčit velmi úspěšně, sama jsem příklad 🙂

Jo a taky jsem se úspěšně vyléčila z depresí, které jsem měla ze zkaženého dětství. Páč po jeho sebevraždě to šlo z kopce i s mámou, stala se z ní alkoholička.... ale můj život je na dlouhé povídání. Jen chci, aby sis uvědomila, že tímto krokem zničíš dceři život a nikdo ti nezaručí, že bude dostatečně silná, aby to zvládla a měla hezký život.

Já přišla o matku když mi bylo 6 let. Je to skoro 23 let a nikdy jsem se s tím nesrovnala. Celý život mám strašný strach, že se to samé stane mím dětem. Tohle své dceři nesmíš nikdy úmyslně udělat!

Vzdy se da udelat nejaky krok. Vim, co je deprese a chapu i Tve myslenky. Ale: mam pritele, jehoz otec si vzal zivot, kdyz mu bylo 12 let. Vim, jak to s nim porad jde, take se z toho nikdy nevzpamatoval. Nikdy. Na to jsem myslela pred par lety, kdyz jsem mela podobne myslenky jako Ty. Ze bych svym dceram udelala to stejne. Zacni se zajimat o duchovni stranku zivota. Tam jsou odpovedi. Clovek, ktery spacha sebevrazdu, pred nicim neutece. Naopak, jeste si pohorsi. Kdyby jsi mela jen lezt po zemi a prezit nekolik dnu, jak nebudes moct, udelej to. Ale prezij!!! Vzdycky bude lip. Ta bolest je proto, ze ji potrebujeme zazit, abychom neco pochopili. Vzit si zivot jde kdykoli, zitra, za tyden, za mesic... vratit tento krok nelze. Citis se tak proto, ze potrebujes neco O SOBE pochopit. Ale neublizuj svym nejblizsim. Existuje dnes spoustu lidi, kteri muzou pomoci, ale musis chtit. Odevzdat se zivotu a brat ho takovy, jaky je. Naucit se byt vdecna za malickosti, ktere mas a neresit, co nemas. Deprese cloveka neskutecne posili, kdyz pochopi, proc si ji mel prozit. A never nikomu, kdo Ti bude tvrdit, ze je na cely zivot a nelecitelna. Beres antidepresiva? Necetla jsem diskusi, mam tu take prcka, takze cist sto prispevku nemam cas. Ale klidne mi napis do ID, kdyby jsi chtela. Nevzdavej to ale!!! Chapu, proc chces a ze je to i neovladatelna chut, ale ver mi, NIC se tim nevyresi. Nic. Vsim si musime projit. At uz drive nebo pozdeji. Umis brat problemy v zivote jako vyzvu? Zajimas se o jine lidi? Umis mit radost z malickosti? Jestli ne, naucis se to. A pak pochopis, k cemu vse bylo. Malinka Te potrebuje vic, nez si myslis. Jsi zodpovedna za jeji zivot! Zatim a jeste dlouho budes. Napis do IP a muzu Ti poradit, co vse se da udelat jako prvni krok. Pokud tedy chces. Je to o Tobe a na Tobe. Drzim moooc pesti a preji silu! Ale prosim, opravdu to nevzdej...

Držím palce, ať vše zvládnete! Vy žít chcete, vždyť máte milujícího manžela a dcerku, kterou nechcete opustit (kdo by ji pak vodil do školky?), ale vlivem nemoci to nevidíte! Musíte se léčit! Na matku a sestru se vykašlete, nerozumí tomu. Kdybyste měla infarkt, tak vám budou také říkat, že to rozchodíte? Deprese je hrozná věc☹ Nenechte jí vyhrát!

@arielmore

@arielmore že si malá zvykne? Tak já ti povím příběh z naší rodiny, nikdy to nikomu nevyprávim, ale teď musim :( Mojí tetě (jen o 12 let starší než já), se zabila maminka, našla ji oběšenou. Stalo se to, když byla ještě dítě a to trauma si nesla celý život. Nikdy jí to neodpustila a pořád řešila, jestli za to nemohla i ona. Mělo to na ni takovej vliv, že nikdy nebyla schopná založit rodinu, nechtěla mít děti. Neslavila Vánoce ani narozeniny. Přestože byla velice úspěšná v práci, doma za zavřenými dveřmi to byla troska, který jeden blbej okamžik zkazil celý život. Loni ve svých 41 letech spáchala sebevraždu taky.
Nemysli si, že dítěti maminka nechybí. Poznamená ji to. Vzpamatuj se a upaluj k psychiatrovi, pokud se léčíš neúspěšně, zkus jiného doktora, ale řeš to! Teď nejde jen o tvůj život, ale i o štěstí Tvé holčičky!

Vyhledej odborníka. Vše ostatní jsou zbytečná slova. Léčila jsem se s depresemi dlouhé roky, více než 15 let a pokud jsou ve fázi, kterou popisuješ, je potřeba dobrá medikace a dobrý psychiatr. A TO RYCHLE !!!!

A pro ostatní bych jen ráda napsala - člověk, trpící depresemi, OPRAVDU cítí i racionálně i emocionálně, svůj odchod ze světa jako ideální řešení pro všechny. V tom tkví ta podstata nemoci a to její nebezpečí. Nehledejte v tom nic jiného. Depresivní lidé nechtějí umřít, aby ublížili, ale aby pomohli a i když je to kravina největší, věří tomu, že jejich odchod všem uleví. V tom je to nebezpečí. Kdo to nezažil u sebe nebo velmi velmi blízké osoby, asi to nikdy nepochopí.

@arielmore něco málo jsem si tu přečetla, rozumím ti a proto vím, že hospitalizovat se na několik týdnů je to nejlepší, co pro sebe a pro dítě můžeš udělat. Existují i denní stacionáře,pak samozřejmě ambulantně, ale hospitalizace je z toho všeho nejlepší řešení, který má i výsledky. Stačí se dohodnout se svým ambulantním psychiatrem, ale když to na tebe přijde, běž na psychiatrii a řekni, že přemýšlíš o sebevraždě, jejich otázka bude, jestli už máš promyšleno jak. Jinak ale už tohle, co jsi psala, že máš dopis atd je indikace k hospitalizaci. Vzdát boj je vždy jednoduchý...

.dnešek byl až do večera celkem fajn, manžel odjel na služebku dcera spí a já zas nad vším přemýšlím. Nevim jestli chci žít ,... ja vlastně nežiju ...já přežívám takhle to je už pár let. Stále čekám že "NĚCO" přijde, stane se a změní se mi život , vrátí se mi ten můj "spokojeny". co je to vlastně život???? má smysl se trápit a "žít" to čemu se říká život ?

@arielmore to neco prijde po lecbe... prosim precti si znovu komentare vyse a opravdu zajdi k odbornikovi