Mám děsnou matku, co s tím?
Ahojky, jdu si pro radu, nebo se jen vykecat, já nevím. Moje máma byla zlatá, pomáhaly jsme si navzájem, byly jsme nejlepší parťačky. Nastal ale zvrat, když jsem se vdávala a řešilo se, jestli si půjdeme s manželem svojí cestou nebo zůstaneme s rodiči ve dvougeneračním domě, kde je myslím místo i pro tři rodiny, maminka mě docela přemlouvala, že mi bude pomáhat i s malým, který byl na cestě, že to bude fajn. Manžel si v tu dobu rozuměl s mámou, ale hlavně s tátou, oba jsou kutilové, tak jsme přistoupili na to, že budeme všichni spolu. I já jsem vyrůstala ve velké rodině, mezi babičkami a tak a tak jsem to tak chtěla i pro syna. Bohužel jsem ale udělala mega chybu.
Manžel začal rekonstruovat spodní patro a než se narodil syn, stihli jsme novou koupelnu i ložnici a kuchyň, obývák a dětské pokoje zatím čekají, mezi tím jsme chodili jíst k našim, nebyl problém. Ale když se narodil syn už to začalo: babička se naprosto změnila začala radit a to i ve chvíli, kdy jsem jí řekla,že o to naprosto nestojím. Začalo to dost nenápadně těmi radami, ale pokračovalo to v nerespektování mých výchovných metod např. syn si vytáhl odrážedlo, stoupnul u něj a přepadl, utěšila jsem ho a v poho, jenže pak u toho samého odrážedla začal stoupat znova, tak jsem mu ho sebrala a syn začal hrozně zuřit, byla jsem odhodlaná, že mu tu hračku nedám jen proto, že řve jak tur, přiběhla babička, seřvala mě na tři doby, jak si můžu dovolit toho chudáčka tak trápit, vrazila mu odrážedlo, přes které znovu upadl. Připadala jsem si jak pako.
To ale není všechno, mamka začala kritizovat, v podstatě podle ní nedělám nic dobře, doma mám prý nepořádek, ano uznávám, že nestíhám (podle babičky by ale neuklidil nikdo 3x za měsíc myje okna, podlahy i 3x za den - budiž má na to čas) manžel mi prý stejně uteče, protože jsem neschopná.
Když mi přijede návštěva oheň na střeše. Prý pořád živím nějaké "papáče" Přitom máme se švagrovými zvyk, že každá vaří jednu neděli a ostatní jsou zváni na oběd. Mimo to s manželovou sestrou máme super vztah někdy přijede, pomůže s něčím nebo pohlídá malýho, někdy přijede neteř, aby hlídala nebo tak. Kamarádky už raděj ani nezvu.
Přijde mi, že schytám cokoliv, co udělám. V poslední době mi nadává i sprostě. Přemýšlím, jestli není nemocná? Nevím jestli na ni řvát, nebo to ignorovat. Když jí něco vyčtu, okamžitě řekne, že za to stejnak můžu já.
Když jsem si včera postěžovala manželovi, že už to s ní nejde, tak mě ráno sjela (nejspíš zase poslouchala za dveřmi), že jsem nevděčná, že si mám nechat nprojít tou svojí blbou hlavou, kdo je pro mě důležitější, jestli ona nebo ten můj andělíček policajt (jako manžel) .
Spoustu lidí mi asi poradí odstěhovat se, ale to nejde už kvůli tomu, že jsme do domu vrazili dost peněz - fasáda, koupelna, kuchyň, jezírko na zahradě a tak. Co jiného ale dělat moc nevím, kdo poradí?
@svetlanap Zazila jsem podobne situace jako dite, vyrustala jsem ve dvougeneracnim dome a musim rict, ze mi to nic pozitivniho zrovna nedalo - jedine snad ponauceni, ze toto opravdu nikdy zazit nechci... U nas to nebylo o nejakem teroru, ale proste o ruznych nazorech na vychovu a chod domacnosti. Pamatuji si hodne hadek a kriku, myslim, ze jsem si neco z toho odnesla v negativnim i do dospelosti. Rozhodnuti se odstehovat a nechat tam investovane penize ladem je urcite slozite, ale kazdy, kdo nekdy v zivote udelal podobny razny rez, dosvedci, ze je to ta nejlepsi cesta. Neni nic horsiho nez si podtupne kazit zivot neustalym ocekavanim, ze zitra bude lepe a ze s tim da neco mozna delat, jenze ono versinou zadne lepe neprichazi a clovek jen marni svuj zivot. Moje matka nebyla schopna podobne rozhodnuti udelat pred patnacti lety, myslela si, ze to proste bude lepsi, mela pocit, ze by to nezvladla. Dnes je v sitaci mnohem horsi, protoze je jeste ke vsemu totalne frustrovana ze zivota, ze vse stoji za prd, zivot je k nicemu atd. Moje rada je, odstehovat se!
@westie Musím souhlasit a nedivím se, že je maminka frustrovaná životem...Já tady bydlím 6 let, 6, někdy říkám zasr.... let. A vždy si řeknu, že děti tady mají zahradu a kvůli dětem a kvůli manželovi...ale kde jsem já?? Mám si nechat kecat do všeho, nechci chodit v létě na zahradu, ať do mě nerýpe tchán, vedle ještě máme švagrovou, takže taky hitparáda, ona je totiž velká hvězda, může udělat cokoli a bude to ok, včetně toho, že synovci nekoupí nic, nemá peníze, prý, ale sama si koupí bundu za 4 tisíce atd. a tchýně se ji bude stále zastávat...No, nervy máme jen jedny...Takže tento týden jsme se už šli dívat na jeden baráček a budeme pokračovat dokud nenajdeme náš vysněný...
A ještě jedna věc...Momentálně a konečně manžel táhne se mnou za jeden provaz, vždy ne že by byl na straně rodičů, ale neřešil to, prostě nějak bude atd a když mi nebyl oporou a kdyby mi nebyl oporou ani teď po posledním výlevu tchána...jsem si jistá, že pokud by nešel s náma, odešla bych sama s dětma...a za manželstvví bydlení s tchánama opravdu nestojí a to by si měli uvědomit všichni, kteří chtějí bydlet s rodiči.
Nečtu diskuzi, tak nevím, jestli už to tu nepadlo. Takhle nějak se začala chovat naše babička před tím, než ji diagnostikovali Alzheimera. Léky to spravily.
tak u nas je moje mamka silene naladova a otec despota, vse musí byt podle nej. když prisli s tim, ze jdou z panelaku do domu a ze mi preci chceme do domku také, tak by bylo super stavet dvojdum, zhrozila jsem se.....nnakonec chtěl tata kvočna trojdům, ze tam bude bydlet ještě i bracha, svobodny mladenec, ktery je po otci....... podileli bychom se všichni stejnou castkou a ja bych mela jiste, ze musim pomáhat vsem at chci ci ne, makat na zahrade dle otcova navrhu apod. zazila jsem si dost v detstvi, takze bylo jasne, ze nikdy do toho nepujdu. otec byl straaasne nastvany..... s manželem jsme to vyresilii tak, ze jsme z města sli na vesnici, 10 kilaku od nich... a mame svaty klid. manzelovo rodice nas zase lakali do jejich mestecka, ale tam bych zase mela doma porad nakyblovanou tchyni.... nevi, kdy odejit a z deti je cela paf......takze jsem rada, ze jsme se rozhodli takhle..... sice nemam zadnou pomoc, všichni jsou asi urazeni 🙂), ale nejak to dame... hold budu muset zmenit praci, abych zvladla prcka vyzvedávat ze skolky, skoly........
u vas bych videla reseni takove.... vymenit zamky, trvat na svém, nekricet, nehádat se, jen rict sve, zbalit dite za ruku a odejit. mou vychovu bude narusovat jak ma rodina, tak manzelovo... ovšem ja jsem tvrdsi a nelibost davam okate najevo.... ono vedi, ze pak je zle.....stejne uz dnes vim, ze me ceka s otcem hadka, dela totiž naschvály, je to zmetek, no...
@svetlanap
Osobne si taky myslim, ze ty penize nestoji za totalne znicene vztahy. Nejdriv bych s ni promluvila - toto je nas byt, budes k nam chodit na návštěvu jako kdybychom bydleli nekde dal, nebudes mi mluvit do vychovy, chci si to delat po svém. Pokud nebudes respektovat nase podminky, budeme nuceni se odstehovat..
Pokud to nepomuze (a myslim, ze nepomuze, ze zajetejch koleji se vyjizdi hrozne tezko), tak bych se odstehovala. Ten barak vam dali napsat, o investovane penize neprijdes. Vzala bych si hypotéku, pokud to je mozne, a koupila nejaky byt nebo maly domek, kde byste byli sami a v klidu. Pozdeji by ten byt ci domek mohl byt pro nektere z vasich deti, nebo byste ho mohli pronajimat..ale rozhodne by mi byl milejsi klid v rodine a dobre vztahy.
U nas je neco podobneho, sice s rodici nebydlim, ale s babickou, otec se svou manzelkou naproti a kdyz se narodila mala, tak meli taky plno reci, jak ji mam vychovavat, kdy a kam s ni muzu jet, kdy ji mam chovat atd..pred tremi tydny jsme se rafli pořádně, to kdyz mi vycitali, ze drzim dietu a prijdu o mliko (pricemz zadnou dietu nedrzim a zeru sladky vic jak jindy, ale zkratka jsem po porodu zhubla,slo to samo) a udelala jsem si poradek, nastavila hranice a je klid.
Já bych raději oželela peníze - což jsem i v praxi udělala - a šla bydlet jinde...
My jsme měli patro u tchánů na stříbrném podnose, investice pouze do vybavení, finančně bychom na tom byli několikrát líp...ale být vděčná? Poslouchat na slovo? Nechat si kecat do výchovy, vztahu, nákupů, návštěv?
Ne, raději platíme hypo, bydlíme sami, co neuděláme, to se samo neudělá, zaplatíme si za sebou každý hřebík, ale je klid.
A pokud ten jejich barák jednou muž zdědí, tak to bude pomoc pro mladého - dobře že tak. 🙂