Manžel chce, abych šla do práce

@ivis me zase příjde třeba strašné mít naplánované furt neco, nekde být a nebyt skoro vůbec doma. Ale možná je to právě tím, že jsi s detmi az odpoledne a pak je to celé jiné. Ja třeba v počasí jako je ted, chvilku sluníčko, pak zataženo, pak prsí,a tak furt dokola, jsem radši doma a bud teda uvařím, nebo neco. Ale taky chci, aby i doma dítko umelo samostatne fungovat ve smyslu, tady si zaleze a hraje. Kdyz pro ne budu mit furt aktivitu, takpak doma bude k nevydržení

@achjonetusim přesně jak sem říkala muj syn.Měla jsem jen jeho nemáme babičky ani dědečky a když sem se rozvedla upla sem se na nej.Manžel nový mi pak říká ty to přeháníš chvíly sme si vyměnovali názory a ted to uznám.Jel loni se školou na školu v přírodě na týden ja z toho byla uplně div živá.Volala by jsem mu každý den a manžel mi to vždy zatrhnul at hoi nechám být.On sám napsal pohled a já blbka sem si myslela že to ani nezvládne.Ted byl na soustředění s fotbalem a trenér mi říká má telefon říkam nemá jelikož on je takový že ho stratí je lajdák.A trenér když tak zavolá odemne když mu bude smutno a on sam rekl že nebude..Na konec sem mu volala já po třech dnech řekl mi že se mu ani nechce domu že se těší ale tam je s klukama a chdoí si do vyhřívky a na bouling a do sauny atd.No až sem mu záviděla.Přijel domu zase o něco víc kluk.Ted manžel děla 16tky tak trenér říká tak sem mu zjistil busy na treningy teda s přestupem panebože já jsem byla nervozní a manžel zase já mu zavolám na přestupu bud v klidu.Ten kluk mu řekl nojoo už čekám na bud druhej.Fakt sme jako matky moc přecitlivělí ještě když sme těhotný.Tak sem to tak začala dělat i s malou.Je nám jako matkám někdy líto že nás už nepotřebují tolik ale holt s cím by šly do života.Jak by si poradili s nástrahami na ulici a v životě.Jo taky přijel s tím že umí hrát šachy jenže u nás doma je sice máme ale neumíme je nikdo jen on se je naučil na soutředění tak to učí malou.A ejhle od nej se to naučí malá raz dva jejich formou komunikace.Je to někdy fakt paradox.

Ahoj, když pominu to ostatní, tak by mě zajímalo, jak chceš za dva roky řešit dceřin nástup do školy? Je na tobě asi celkem dost závislá. Píšeš, že nemá ráda ostatní děti apod. Myslíš, že je dobré řešení ji mít doma? Musí se přece socializovat... Nevím no..
A pokud jde o rozepře kvůli tomu, že ty nechceš jít do práce a manžel by to uvítal.. Podle mého názoru bys měla někam nastoupit, nebo to aspoň zkusit. Kvůli sobě (poznáš nové lidi, vyděláš peníze), manželovi(budeš mu vzácná a bude si tě ještě více vážit) i dcerám (musí pochopit, že s nimi maminka nemůže být pořád doma - hlavně tedy ta mladší )... Neříkej mi, že tě neustálý stereotyp neštve a neleze ti na mozek.. Toť můj názor ..

Nečetla jsem ostatní příspěvky, ale asi budu mít asi stejný názor jako většina - děti patří k mamině dokud jsou maličké, ale přijde čas kdy se musí posunout zase dál a mamina by se také měla realizovat i jinak než domácností, nebo se z ní stane - s prominutím - slepice. I když vás nepálí peníze, něco bys dělat měla, aby si tě taky doma víc vážili a nebrali tě jako služku. Holčička si musí zvyknout na kolektiv, nebo jí pak ve škole sežerou zaživa. Pro úplnost příběh mojí tchýně, která má tři syny, celý život s nimi byla doma a dotoval jí její tatínek, který byl celý život při penězích. Kluky neskutečně rozmazlila (ano, i můj manžel je rozmazlenec 🙂 ), nejmladší syn 25 s nimi pořád žije, je to rozmazlený smrad, kterému slouží oba rodiče, máma jako služka, tchán jako taxikář, nepracuje, pořád nedodělal střední. Tchýni je 55 a nemá žádnou pracovní zkušenost, jejímu otci na stará kolena došly prachy a je celkem ..... víš kde. A v neposlední řadě, je to setsakra dobrá a hodná ženská, ale léta strávená doma s dětmi jsou na ní neskutečně znát, má omezené obzory a manžel od ní celý život utíká do hospody, protože se dokáže bavit jen o dětech a bylinkách.....

Nečetla jsem moc příspěvků a rad od ostatních holek, ale já manžela naprosto chápu. I když třeba peníze nutně nepotřebujete, tak tobě práce (aspoň na poloviční úvazek) a dcerce školka rozhodně neuškodí. Tím, že teda peníze nutně nepotřebujete, tak si můžeš najít vlastně jakoukoliv, která bude třeba za málo peněz, ale bude tě bavit a naplňovat. Práce není přece jen o vydělávání peněz, ale i o tom, aby člověk nezakrněl, dostal se do kontaktu s lidmi. Za mě rozhodně do práce jít 😉

Já být tebou, tak se třeba s manželem zkusím domluvit, že bys šla do práce, až půjde vaše malá do školy. Mohl by to pro vás být rozumný kompromis. Manžel má pravdu, že bys měla do práce jít i kvůli důchodu. Teď třeba žijete v pohodě, ale ve stáří to s jedním důchodem mít jednoduchý nebudete. A kdyby pak manžel umřel dřív než ty, budeš žít jen z vdovského....Já vím, že nad tím ještě asi nechceš přemýšlet, ale je to tak.

@windows10
proti modelu muž živitel rodiny a žena v domácnosti nic nemám, ale musí s tím souhlasit oba, tvůj manžel si to evidentně představuje jinak, asi chce prostě říct "toto je moje žena a dělá to a to"
To hledání práce může trvat klidně ještě ten rok, který by jsi chtěla strávit doma, tak už bych se začala ohlížet, jaké místo se kde nabízí, případně jak se dá podnikat z domu. Návrat do práce má totiž několik výhod:
- manžel v tobě neuvidí jenom domácí puťku, ale někoho, kdo dělá něco, co on neumí a bude k tobě víc vzhlížet (myslím, že zařizování dovolených mu asi nestačí)
- v případě finanční krize budete mít ještě jeden příjem
- v případě rozvodu se o sebe budeš umět (aspoň částečně) finančně postarat (a bez ohledu na spokojenost vašeho manželství, původně šťastných párů jsou plné soudní síně)
- dcera se naučí víc komunikovat s cizími lidma a naučí se zabavit se sama (až bude ve škole, tak ji čas trávený s rodiči stejně bude bavit míň a míň)
Pokud máš strach o to, jak budeš zvládat domácnost, tak si najměte někoho aspoň na úklid, to samo o sobě dost ulehčí.

@windows10 -- já bych hlavně situaci nebrala, že to teď vyřešíme do konce života 🙂
Však se přece můžete s manželem domluvit, že zůstaneš doma další půlrok, rok a pak to přehodnotíte jak to funguje, jaké máte další představy, atd. S těmi odpracovanými lety na důchod je to pravda (i když kdo ví, jeslti nějaký důchod dostaneme), ale rok nebo dva v tom nehrají takovou roli.

@chris_n tak oni si samozřejmě na tom hřišti hrají sami, anebo když k nám přijde kamarádka, tak já kecám s kamarádkou a oni si hrají vedle v pokoji, anebo ty pomazánky - já se učím a oni si hrají v herničce či na terásce venku...

muj manžel zase říká at doma jsem 🙂 a jsem tak spokojena starat se ,,jen,, o rodinu a domacnost...máme firmu (jsem při ruce) a je rád že pak nemusí doma nic dělat 😉 někomu to tak prostě vyhovuje... a kdyby se něco stalo manželovi?práce je pořád jen lidi nechtějí dělat... když by přišlo na krájení chleba,práce je dost... 😎

@keny123 jako bych slyšela svou starou známou před 20 lety .... proč bych chodila do práce ? Manžel mě miluje a hodně vydělává, máme dům, dost peněz a já se starám o domácnost a děti. To je také hodnotná práce, manžel to ví a je tak spokojený .... Jenže pak zazvonil zvonec a pohádky byl konec ...... Její manžel totiž časem zjistil, že když je ten úspěšný podnikatel, tak je potřeba se prezentovat vhodnou partnerkou. A tou bohužel čtyřicetiletá nezaměstnaná hospodyňka není. takže se začal tahat s mladou milenkou. Klidně veřejně, protože věděl, že manželka musí mlčet a nevyskakovat. A měl pravdu. Ukázalo se, že ve skutečnosti manželka neměla dům - měl ho jen on, neměla peníze - měl je jen on a neměla firmu - měl ji jen on.. ...Ona bez něj neměla nic. Měla jen to co jí milostivě umožnil a on jí to umožnil, jen když dělala co chtěl. Pokud by se sebrala a odstěhovala, tak by ji odstřihl od účtu. Za celý život odpracovala jen asi jeden rok u přepážky a s takovým životopisem by se jí všude vysmáli. Z platu uklizečky nebo uvaděčky v kině by si sotva mohla dovolit alespoň pronájem garsonky. Takže se naučila tvářit, že jí to nevadí a dál mu dělá doma služku a jednou za rok na drahé dovolené hraje spokojenou milující ženušku..... A to je to, z čeho bych měla strach - nejistá budoucnost závislé osoby.

@banitram bohužel hodně typický případ

@windows10 Úplně vás chapu. Jsem stejný typ jako vy. Jsem doma s dětmi moc ráda, jsem ráda, že mohu plně pečovat o rodinu a domacnost. Pracovní kolektiv mi nechybí. Mam přatele, které mohu navstěvovat. Jsem ráda, že mohu být se svymi detmi, kdyz jsou nemocne, nebo kdyz s nimi potrebuji k lekari. Doma jsem od narození dcery (8let), nyní mam jeste synka 3roky. Nemyslim si o sobe, ze bych byla lina. Na tom, ze budu doma jsme se s byvalym manzelem dohodli, protoze on podnika a prace ho stala hodne casu a nechtel, aby nase dite neustale cestovalo nekde po hlidani. Do skolky dcera chodila od trech let a ja vzdy v obdobi rijen az prosinec pracovala na takovy zkraceny uvazek. Dcerka mela ve skolce taky problemy, nechtela tam, ale neustoupila jsem a jsem za to rada. Ted druha stranka veci. Abych byla doma si manzel pral, me to vyhovovalo. Postarala jsem se o co bylo potreba, casto jsem i pomahala manzelovi zaridit veci, ktere on nestihal. Doma naklizeno, navareno, dite spokojene. Kazdy vecer jsme na nej cekali doma. A jak to dopadlo? Kdyz jsem cekala druhe dite, nasel si manzel milenku, ktera rozhodne nesedela doma s teplou veceri v super uklizenym byte a vyzehlenym pradlem. Dnes na to zpetne koukam jinak, mozna byla chyba prave ta, ze jsem zila jen pro nej a pro rodinu. Rozvod byl nevyhnutelny, ikdyz mi manzel az pozdeji priznal, ze si mel vazit toho, co mel. Nyni jsem na materske se synem a jeste rok budu. Od jeho pul roku chodim o vikendech na brigady a v lete pracuji i v tydnu. Az maleho vezmou pristi rok do skolky, do prace dozhodne pujdu, i kdyz bych byla rada za kratsi uvazek. Rozhodnuti je samozrejme na vas, jen jsem vam chtela ukazat jiny pohled na vec. Preji stastne rozhodnuti.

Holky, ale zakladatelka psala, že by chtěla být ještě rok doma a NE do konce života. Tak co to hrotíte?
Tady je to napsané

windows10 @betelgeuzz Řekla jsem mu právě,že bych chtěla být doma ještě rok a on se zhrozilemoticon
Dnes ve 12:07 • Odpověz • To se mi líbí • Pošli IP •

Chápu může. Nemyslím si že je dobré zákonem doma, i když znám ženy kterým to vyhovuje, ale inteligence nula

@windows10 proč se vlastně manžel zhrozil, že chceš být ještě rok doma? manžel si neuvědomuje, že může být v práci (mimo domov) denně 13 hodin jen proto, že právě doma jsi a že může vydělávat i díky tobě? Jakou dělbu práce ti nabídl? Jak se hodlá podílet on? Rozhodně bych nebagatelizovala potřeby dcery, pokud jsou pro ní 4 hodiny ve školce až až, tak bych na její potřeby brala ohledy. Zároveň neuznávám, že si žena najde brigádu jen proto, aby měla pocit, že má "svoje peníze" a přivýdělek. Většinou jsou ty přivýdělky pár korun a proč se někde honit kvůli jednomu, dvěma, třem tisícům, když vaši situaci ty peníze nijak nezmění a v ničem vám nepomůžou? Manželé (a partneři) mají přece peníze společné a je jedno, kdo z nich je vydělá. Za pár let může být situace úplně opačná a žena může "živit" manžela, život je pestrý 🙂 Jen jsem ti chtěla vyjádřit podporu a pochopení, fakt tě naprosto chápu ;-

Probrala bych to hlavně s manželem, řešit to s virtuálními ženami, které mají jinou povahu, jiné potřeby a jinou situaci, postrádá smysl 🙂

@sweet81 tohle jsem necetla a vůbec si toho nevšímla....

@lenka5731 Mě to celé přijde zajímavé, zakladatelka píše, že je chlap v práci 13 hodin a ona je doma a vadí jí, že po ní chce aby šla do práce aby měla nějaké pracovní návyky...
Nic proti, ale já makat v práci takovou dobu, tak svého chlapa poženu do práce bičem....

Podle mě je zakladatelka trochu nemakačenko. Ostatně se ani nedivím. Doma je pohoda, žádnej šéf nebuzeruje. Zacvičí si, dá si kafčo u telky. Komu by se to nelíbilo, že?

Pokud má dceru, která nevydrží v kolektivu ani čtyři hodiny, tak má hodně velkej problém a té malé je mi líto!

@zuzana_ka ?

trochu silná slova, ne? Špatná nálada? Potřebuješ si zchladit žáhu?

Takhle podle tebe vypadá nemakačenko, atd? Podle mě si akorát nevidíš do ... pusy.

A myslím, že za toho nemakačenka by ses měla omluvit.

@zuzana_ka hoď se do klidu!

Nemám těď čas pročítat celou diskuzi, takže jsem koukla jen na pár příspěvků, ale nedá mi to ti nenapsat. Zahlídla jsem tu takové řeči o tom, že si dítě musí zvyknout na kolektiv, že musí do školky apod. A já si dovolím nesouhlasit. Sama jsem do školky chodila asi čtvrt roku a byla jsem v ní nešťastná. Pamatuju si to dodnes! Co jsem tak s odstupem času pobrala, to bylo právě proto, že lidi v okolí říkali našim, že si musím zvyknout na kolektiv. Nestalo se. A tak s námi mamka byla spoustu let doma. Taťka vydělával slušné peníze na to, aby si to mohli dovolit. Byl rád, že je doma uklizeno, uvařeno, vypráno, vyžehleno a především, že je postaráno o jeho děti. A mamka to dělala s láskou a péčí. Doma byla pohoda, klid... byl to ten pravý domov!!! Dodnes jsem jí za to opravdu vděčná. Vyrostla ze mě samostatná, společenská, slušně vychovaná ženská. Umím se postarat o domácnost, o sebe, o manžela a dnes i o našeho syna. Dala bych do budoucna vše za to, abych i já se svým dětem mohla věnovat tak naplno jako ona nám! Popravdě dnes si vůbec nedokážu představit, že bych se měla vrátit do práce a myslím si, že se tenhle můj názor ani časem nezmění. A rozhodně to není tím, že bych byla jakkoliv líná, neschopná, nepracovitá, rozmazlená nebo já nevím co. Mám přátele, mám koníčky a především mám báječnou rodinu, která je pro mě na prvním místě! To je má práce 🙂 ...jen je státem blbě placená 😀

@zuzana_ka Teda to je fakt trochu přes čáru, ne?! 😕

@svetlus_pepca to víš, v lidech je zakořeněno, že žena za každou cenu musí být hlavně údernice a musí zvládnout nezvládnutelné. Takže minimálně pracovat na plný úvazek, pak odvézt děti na kroužky, uvařit teplou večeři u toho trpělivě a se zájmem poslouchat, co jí děti povídají, chvíli si s nimi pohrát/věnovat se jim, obstarat domácnost, dům a zahrádku (vždyť i ostatní to přece zvládají, ne?) a tak dál.

Nečetla jsem všechno, ale určitě bych do práce šla, do smrti být doma nemůžete. Mělo by Vás těšit, že přispějete do rodinného rozpočtu, ale taky, že budete mít změnu. Uvidíte, že malá si zvykne - resp. musí. 😉 A stou nemocností, máte pravdu, ale i tak to prostě má spousta maminek, a prostě pracují, za to bych se neschovávala. Když člověk chce, tak to prostě jde.... 🙂

Já třeba byla největší závislák na mámě, do školky jsem začala chodit až poslední povinný rok a myslím, že mě to nijak psychicky nepoznamenalo. Máma byla do mých 8let doma a já na to mám hezký vzpomínky, máme nyní opravdu výborný vztah (ale v tom nejspíš nehraje roli délka doby, kdy je matka doma). Táta nás skvěle zaopatřil, ale nakonec i tak máma do práce šla a dneska je za to opravdu vděčná. Je samostatná a i když táta dříve vydělával opravdu hodně peněz, nyní je už v důchodu a máma (je o něco mladší) si neumí představit, že by nepracovala.

Navíc si myslím, že chlapa tohle prostě chtě nechtě za chvíli přestane bavit, převážně i kvůli tomu, že už teď mu tento model nevyhovuje. Vem si, že se kolem něj v práci pohybují schopné, pracovité ženské, a pak přijde domu a má tam "jen" hospodynku... Já to vidím u sebe už teď, když jsem dálkově studovala VŠ, byla jsem z velké části doma, bez práce, jen se psem, moje kamarádky byly převážně v práci, takže jsem ani neměla pořádně co dělat a vlastně jsem čekala na přítele co jako vymyslí až přijede z práce... No období děsný. Přítel sice nic nenamítal, že jsem doma, ale mě začalo docela hrabat. Jsem fakt ráda, že ráno prostě jdu do práce, mám nějaký režim. A kor když jsi učetní, myslím si, že zrovna pro Tebe je práce lehce sehnatelná aby vyhovovala tvým požadavkům... můžeš si najít klientů kolik chceš.

Nebo nepřemýšlela jsi, že se třeba v práci daří o něco méně a on by potřeboval aby jsi šla do práce, ale nechce tě těmito problémy zatežovat?

A jak to bylo driv? ženy se staraly o domacnost

@mpbk ale zakladatelka tématu není jasnovidec, nevidí muži do hlavy a pokud jí nic neřekne, nemusí vědět, že už se mu třeba nedaří a rodinu už nemusí zanedlouho uživit

S tou účetní máš sice pravdu, ale pokud je ona introvert, tzv. domácí typ, neumí sebe a svou práci nabídnout, není "orientovaná na výkon", tak to opravdu není výchozí nastavení, s kterým by se dobře pracovalo a mohla by ho nějak výrazně ovlivnit, obzvlášť pokud objektivně ty peníze nepotřebují.

Je to složité a každému vyhovuje něco jiného...Já mám jedno dítě 3,5 roku staré, od 1.9. chodí do školky a to už byla týden doma nemocná☹ Už v rámci rodičovské jsem se pokoušela dodělat si vzdělání (doktorát), ale jinak jsem se plně věnovala malé - chodily jsme na kroužek maminek s dětmi, montessori miniškoličku a plavání...Momentálně jsem stále více méně doma (nebo ve škole), malá si pomalu navyká na školku. Mému muži ale plně vyhovuje to, že si dcerku "zaopatřím! - je celý den v práci, má nad hlavu starostí a je mu fakt příjemnější, když přijde do uklizeného domu, mám nakoupeno, uvařeno, zařízeno vše pro rodinu - vypráno, vyžehleno..., než by došel domů, kde je bordel, nenakoupeno atd...pomalu se ale po práci koukám, neženeme to "na sílu" ale taky vím že nemůžu být doma do konce života...🙂 ale každému vyhovuje něco jiného, ale chce to sladit ku spokojenosti celé rodiny 🙂

Podle mě je svým způsobem nezodpovědné vůči rodině, aby byl člověk nezamestnatelny. Nikdy nevíš, co se může stát, ale může vám vypadnout příjem, muž nebude moct vydělávat a co potom? Nač bude žena roky nezamestnana, jejíž největší aktivitou bylo zařizování dovolených? Nemyslím to špatně, nemyslím to tak, že by péče o dítě, domácnost a rodinné štěstí byla málo, ale není to vše. Neříkám, abys nastoupila na dvanáctky, ale udržovat se v profesním životě trochu aktivní alespoň zkracenym uvazkem, brigadou, dohodou nebo drobným podnikáním je podle mě důležité. S takovými možnostmi budeš mít stále dostatek času, budeš se rozvíjet a když by bylo potřeba, ziskas snadněji normální práci za lepší peníze než člověk bez praxe.

Nejde podle mě o potřebu, abys měla vlastní peníze, jsem v tomhle zastáncem toho, že manželé mají fungovat spolu bez ohledu na tom, kdo kolik vydělá nebo nevydělá, ale měli by na partnerskem a rodinném životě spolupracovat vyrovnané a ke spokojenosti obou. Já vidím jako důležité ten osobní rozvoj, rozhled, zkušenosti a v neposlední řadě i možnosti.

Navrhuji promluvit si s manželem otevřené. Proč chce, abys nastoupila do práce, proč hned, jak je na tom on v práci. Zároveň nastínit, jak by to pro tebe bylo přijatelné - třeba hledání práce, co by tě alespoň trochu naplnovala, částečný úvazek, přerozdělení domácích povinností apod.

Dcerce prospěje, když se naučí být i s jinými lidmi než s tebou, podporovanim její závislosti ji nepomuzes.