Manžel mi vyčítá, že při dítěti denně nevařím a neuklízím
Ahoj holky. Pokud nevadí, že jsem registrovaná jen chvíli, ráda bych od vás slyšela názory na naší situaci... S manželem jsme spolu 7 let, 2 roky svoji. Vše vždy bylo super, byl milý, pozorný. Mimi se nám podařilo takřka hned, oba jsme byli moc šťastní. V těhu jsem byla doma, takže jsem nudila a stále jen uklízela, vařila, pekla. Manžel byl úžasnej a pořád mi říkal, ať to nepřeháním, že až se mimčo narodí, nebudu mít tolik času. Když se syn narodil, priority se mi úplně změnily. Hlavně, ať je spokojený syn, pak až se jde na vaření a uklízení. Snažím se být co nejlepší matkou. Manželovi jsem se také snažila věnovat, sestra nám syna pohlídala a šli jsme na véču, připravuji hezké večery, když malý spí (jednohubky, svíčky apod.). Nicméně tak 14 dní zpět začal být manžel divný. Vyčítá mi, že nevařím, což ale není pravda. Navařím vždy na 2-3 dny. V těhle vedrech je i malý protivný a tak neuklízím každý den, ale obden (střídám s vařením). Každý večer mám ale na talíři, jak jsem líná, že mám stíhat dělat všecko každý den, že si přeje normální ženskou, která by to zvládala, a že prý přece není tak náročnej. Nechce si nic nechat vysvětlit, argumentuje tím, že mám malýho dát do sedátka a on se zabaví. Ale proto ho přeci nemáme... Včera na mě dokonce řval, že zítra (dnes) nepřijde domů, že si musí odpočinout. A dnes mi přišla sms, že to myslí vážně. Přitom sám s malým nebyl déle, než hodinu... Jsem už v koncím, nevím, co si mám počít...
@nonnni tak u nás to je kombinace, já už na to koukala 😉
a jinak jo, menší sebevědomí znamená, že to člověk bere jako útok... a zvenku se to někdy těžko pozná, třeba můj muž by mohl mít sebevědomí jako hrom, ale nemá (šikovnej, chytrej, extrémně podporující a chválící rodiče).... jako v tom ho nepředělám, jen se s tím musí pracovat... zatnu zuby a chválím 😀
on zas nechápu, že jsem ráda někdy sama (on tu potřebu moc nemá), takže kdykoli to i hezky řeknu tak je buď více nebo méně zraněný, naštvaný, nechápající.... ale už se taky naučil po té krizi si prostě jen říct, že takhle to potřebuje, to je fakt, nemusím to chápat....
to je možná podstatné... že člověk by se měl snažit pochopit, ale ne vždycky to je možné... pokud je ten požadavek slušný, tak vyhovět, každý jsme prostě jiný, ale pokud spolu chceme žít, tak si musíme najít nějakou "znakovou řeč", abysme se nepovraždili
muž čte vždycky když máme nějaké i malé nedorozumění Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše... a jen u toho pokyvuje hlavou, že to je přesné 😅
jako pokud člověk nechce žít sám, tak s tím druhým pohlavím musí nějak vyjít....
@lebyedlo něco podobného jsem zažila já. Začalo to hned porodem. Můj manžel byl zvyklý ode mě na full servis. Měl vždy uklizeno, navareno, vyzehleno, když přišel z práce, hned jsem ho opečovávala, do tohoto jsme měli chovnou stanici psů celkem 20, z toho 5 velkých plemen, ty měl na starosti muž, jelikož byli jeho služební, zbytek já. Vše se zvladalo, ale začalo to mým odchodem do porodnice na vyvolavaný porod. Už v té chvíli se začal manžel ztrácet, vznikly komplikace, rodila jsem císařem, dceru odvezli na Jipku do jiného města a pobyt mimo domov se protáhl. Muž začal téměř hysterčit, nezvladal pomyšlení, že je komplikace, domácnost, práce, psy. Jezdil na Jipku za dcerou, za mnou do porodnice skočil vždy jen na 5 minut a ještě mi skoro vynadal. S odchodem domů už začalo peklo, neustále nevrlý, spěchal ať dělám, přičemž tašku mi ani nepomohl sbalit a to moc rychle po císaři, ještě s mírnou infekcí v děloze nešlo. Přišli jsme domů, tam pohroma, psi ve špíně, žádné jídlo. Já prvorodicka vyjukaná z potřeb miminka, které jsem měla u sebe jen pár hodin, protože dceru dovezli teprve při mém propouštění z jipky. Žádala jsem ho o jídlo, muž mě seřval, pak dovezl zmrazenou pizzu. Křičel na mě kvůli každému problému, který jsem nebyla schopna vyřešit sama. Mě se téměř zhroutil svět, místo abych se radovala, první den jsem proplakala s dcerou v náručí a zároveň se jí omlouvala za takový příchod na svět. Nakonec jsem si prosadila, aby mohla přijet moje mamka, která bydlí 200 km daleko, díky níž jsem v šestinedělí tu domácnost i se psy nakonec zvládla jakž takž ukocirovat. Dcera byla hodně uplakane miminko, takže jsem nosila a nosila a už rozhodně nezvládla v domácnosti vše, jen to nejnutnější na přežití. Manžel, což se pak ukázalo, si našel už ke konci šestinedělí milenku, celkově mě pořád ponižoval, že jsem neschopná, nic nezvládám atd atd. Prostě jeho standard, na který byl zvyklý klesl, protože logicky nešlo stíhat vše jak předtím a ještě s velmi náročným dítětem, které neustále plakalo, v noci se budilo i 15X, každopádně to dopadlo tak, že jsem v roce dcery odešla, už se to neunesla, přidaly se mi zdravotní komplikace a pomohli mě v té těžké situaci rodiče. Manžel najednou zpozornel, že mu chybime, že mě miluje atd atd. Po půl roce jsme to opět začali zkoušet, začal více pomáhat, přestal mě srážet, ale můj cit k němu už vyprchal. Myslím, že příchod dítěte je vždy zatěžkávající zkouškou pro vztah, ale byla to i moje chyba, že jsem před tím vlastně dělala vše já, nic po něm nechtěla, vlastně potlacila svoji osobnost, což se mi krutě vymstilo v té nejnáročnější chvíli, kdy jsem potřebovala nejen podržet psychicky, ale i pomoct s domácnosí, což by mělo být v rovnocenném vztahu samozřejmostí.
@lu777 naprosto souhlasim, ze kazdy fungujici vztah je o kompromisu a zakladem k tomu je to, ze clovek respektuje toho druheho i kdyz by nektere veci udelal treba sam jinak...bavim se tady treba o takovych vecech, kdy ty rada travic cas sama se sebou (jak moc ti rozumim) a tvuj manzel je pravy opak....tam se kompromis, na zaklade respektu k pocitum a pranim toho druheho najit da. Horsi to je, kdyz se nekdo chva, jak pitomec a dozaduje se slepeho souhlasu a argumentuje utokem, protoze logikou by to neukecal...
@nonnni tak kompromis se dá hledat jen pokud je požadavek vznesený slušně a je to něco rozumného...
je to asi jako s dítětem - moje 5-tiletá by taky chtěla leccos a je velmi tvrdohlavá a průbojná...
neustále jí opakuju, že slyším jen když to co chce řekne v klidu tak, abych jí rozuměla....
pak si o tom můžeme popovídat jestli to jde... většinou to je něco co nejde přesně tak jak by chtěla, tak jí navrhnu na výběr 2 možnosti (víc radši ne, jinak se v tom ztrácí).... a když se jí nelíbí ani jedna a mě nic nenapadá, tak jí řeknu ať sama navrhne něco....
někdy to je domluva, která chvíli trvá, ale je to vlastně jako s dospělým... pokud člověk neřekne to co potřebuje v klidu a útočí na druhého nebo mu jen vyčítá, tak se mu z lesa obvykle ozve stejně 😒
všichni se to pořád učíme, říkat svoje požadavky slušně... někdy pomůže jen naplánovat si to promluvení si (aby se to neprobíralo když to zrovna "hoří")... nebo si sednout ke stolu, bez dětí apod....
prostě vzít to víc oficiálně, nepokřikovat na sebe pomalu mezi dveřmi apod... oběma to pomůže uvědomit si, že tady jde o hodně.... o zázemí, o partnera, o rodinu....
v tom Respektovat a být respektován jsou fakt dobré ukázkové věty jak komunikovat ve výbušných situacích...
ale je to samozřejmě hodně i tom, že člověk je na MD v nevýhodné pozici 😒 je dobré mít nějaké peníze stranou, člověk je pak klidnější a sebevědomější....
@lu777 me prijde strasne smutne, ze by clovek mel byt automaticky v nevyhodne situaci, protoze je na rodicaku. Proc by mely byt matky v nevyhodne situaci? Pokud jsou fnance spolecne a je s nimi take tak zachazeno, tak jsou ve stejne situaci, jako partner. Jakykoliv jiny scenar mi prijde nepripustny.
Vse, co jsi napsala je teoreticky pravda, ale prakticky k tomu potrebujes psolupracujiciho partnera.
Dceru jeste s pomoci R&R zpracujes, nebo nasmerujes, ale u partnera te budto necha, nebo nenecha...pokud te necha, tak super, muzete na komunikaci pracovat a jasne, je beh na dlouho trat. Ale pokud ten clovek absolutne nebude mit zajem na tom komunikovat, tak ho R&R nedouti.
Mmch, ja tu knihu bytostne nesnasim 😝
@nonnni jo, to souhlas, ale je to prostě realita 😉 za tak náročnou práci člověk dostane soc. dávky (v někt. státech ani to ne, jen pár měsíců)...
já to vidím tak, že na fungující rodinu jsou třeba 2
- jeden chodí do práce a nosí peníze - bez toho by to fakt nešlo a není to žádná samozřejmost
- druhý je doma a stará se o děti a domácnost - díky tomu může ten druhý chodit do práce... a taky to není žádná samozřejmost...
pokud si jeden z těch 2 myslí, že je lepší a dělá víc, tak to nikdy fungovat nemůže 😉
RABR nedonutí nikoho 😉 je to o tom, že se člověk vyjadřuje neútočně a tím pádem si tak mnohem méně zavírá cestu ke komunikaci....
bez ní se člověk nedopracuje nikam.... je to hodně o tom přístupu, to vidím sama na sobě, jak třeba expřítel to se mnou fakt neuměl a celé to krachlo, čistě na tom, že jsme byli oba zabejčení a neuměli jsme si vyjít vstříc...
bohužel někdy celou rodinu řídí hlavně ego všech zúčastněných...
manželství je sakra o kompromisu...ale ne o potlačování vlastních potřeb, spíš o tom, že chápu ty potřeby a vycházíme si vstříc.... ne jen že vychází vstříc jedna strana... a pak je naštvaná nebo ublížená a cítí se nedoceněná....
mě fakt hodně dala ta sezení u manž. poradkyně, to byly otázky sakra na tělo a profesionál proti mě a žádné vytáčení, odpověď a řešení, ne emoce a eskalování situace..... fakt super si takhle natvrdo promluvit přes prostředníka, to člověk teprve vidí jak se motá v kruhu celé roky....
@lu777 to nejsme ve sporu, ja jen povazuji tu knihu za takovy danajsky dar spolecnosti, protoze malokdo pochopi jeji podstatu, ale vytahne si co uzna za vhodne, co mu sedi a pak je z toho vetsi prusvih, nez uzitek....zejmena i to vadi v pripade deti. Respektive rodicu x deti.
Jak uz jsem psala, zakladni, lidsky respekt...nejen v manzelstvi, ale i vuci ostatnim, vcetne deti...hlavne je to dlouha cesta, neni to zadno kouzelne mavnuti hulkou a hotovo...takovy dbre nekonecny boj, ale stoji ho za to bojovat...
@lebyedlo No já být tebou, tak se zachovám úplně jinak. Tím, že si uklidila a vše dala do pořádku si ho jen podpořila v jeho chování a že to najednou asi jde. Naopak, když řekl, že nepřijde, tak bych šla třeba spát k rodičům, určitě bych mu nepsala. Co ti má co vyhrožovat, že nepřijde domů? To mi přijde fakt na hlavu. A hlavně si to neumím představit, že by takhle můj manžel řešit problém. Ok, může být přepracovaný, ale dá se to řešit i jinak- v klidu.
Opravdu nechápu proč si někdo domácnost zařídí tak, že ženská dělá úplně všechno. Vždyť chlap není malý dítě, abych musela vařit, uklízet, venčít apod.. a po tomhle všem bych ještě řešila, co je špatně.
@lebyedlo taky bych byla pro to "vrazit" mu dítě do náruče a nazdar.. a vrátit se třeba až za pár hodin..
nebo druhá možnost sepsat mu na papírek co všechno jsi za ten jeden den udělala pro dítě (přebalování, umývání nebo osprchování, hraní, krmení, uspávání apod..) a domov (zametání, vytírání, nákup, vaření, praní, věšení prádla, žehlení, skládaní prádla atd.. prostě každý krok) a případně na druhý papírek co udělal on (práce.. a pak třeba televize, PC apod..) a dala mu to se slovy chceš si to vyměnit? pokuď bude mít námitky že práce je sama o sobě taky těžká tak bych mu připomenula že ta tzv.dovolená jednou skončí a tobě k tomu všemu ta práce přibude taky.. jen to hraní a krmení vystřídá lítání do a ze školky jinak všechno ostatní zůstane (pokuď teda nehodlá za těch pár let zničehonic vytírat, žehlit, prát apod..)..
jestli si to ani pak neuvědomí tak mu jednu lupni za ucho 😉 😀
@nonnni jo, nekonečný boj to určitě je.... 😔 😔
mávnutím proutkem to určitě není, je to o tom, že si člověk hlídá jazyk a emoce 😝
to může i bez jakékoli knihy nebo kurzu, o tom žádná...
ale mně třeba pomohlo, že tam jsou přímo uvedené fráze, protože když jsem si něco snažila dát dohromady sama, tak na začátku mi to bez útoků nebo kritiky toho druhého v těch emocích nešlo...
takhle jsem měla papírek na lednici třeba nebo dvě tři věty a prostě jsem to jen zopakovala a většinou to docela dobře fungovalo nebo mě to aspoň donutilo víc se zamyslet a zpomalit než něco řeknu...
ano, všichni chceme lásku, podporu, trpělivost, respekt.... ale dnes je tomu malá podpora, mě stačilo včera na koupališti jak mě dva lidi málem srazili a nikdo neřekne ani pardon a to jsou dospělí lidi a stává se mi to i s dětmi, že se musím dost ohradit, protože někdo je málem zašlápne třeba v MHD apod....
považuju za hodně důležité slušně vychovávat děti, protože ta sobeckost je nám přirozená a to slušné chování k okolí si člověk pořád musí hlídat.... a člověk se musí umět i ozvat - ale asertivně, slušně, ale klidně....jinak se fakt jen roztáčí to kolo emocí a je z toho někdy naprosto nesmyslně obr konflikt
@kacca11 @lu777 pritom jsem mu tolikrat vysvetlovala a ukazovala jak to ma delat. Az na tady toto ma s dcerou pekny vztah (umi ji rozesmat, hezky na ni mluvi), pomaha mi s domacnosti ( vysava, utira prach), ale co se tyce veseni plinek tak to vzdy odflakne. Pokazde mu vysvetluji jak to ma veset a stejne si tl udela poavem a on se pak divi proc to po nem upravuji. Ach ti chlapi.
@lebyedlo Mě to osobně příjde nějaký divný.. Když se tak chová až posledních 14 dní. Příjde mi to, že zažívá nějakou změnu, buď nějaká ženská, nebo průšvih v práci, nebo něco podobnýho.. Rozhodně bych mu netolerovala, že zůstane někde přes noc. Pokud se s ním dalo jindy mluvit, tak bych si s ním sedla a řekla mu, že si doma aby ses starala o mimčo a někdy prostě nestíháš, aby to bylo doma vypíglovaný. Pokud nění úplný "dřevo", tak to pochopí. Já teda vařím a myju nádobí většinou denně, a zbytek podle potřeby. Je fakt, že můj chlap mi doma taky s ničím nepomůže a taky to nedokážu vykomunikovat a víc ho zapojit, vždycky to skončí hádkou a tím, že mám jít teda za něj do práce a on bude doma s malou. Příjde z práce a leží u pc, vyměnit žárovku mu trvalo měsíc... Takže tě chápu, navíc teda já měla ještě hoodně náročný miminko, první 3měsíce sem jen nosila a nosila, doma bordel, neuvařeno.. Samý hádky, že sem neschopná, že to ženský zvládají i s dvěma dětma a bla bla bla.. Je fajn, že máte hlídání, zkuste si zas vyrazit, ono u vína se líp mluví..
Tak to s tou SMS bych mu udělala taky a to do puntíku stejně, on si to příště rozmyslí 😀
@lebyedlo Podle mě má jinou (třeba jenom zatím platonickou), tak na vás hledá chyby, aby měl "důvod" odejít. Už jsem viděla, jak chlap vyčítá ženské, že je desna, pač dítě má dlouho (dle něho) nestrihane vlasy či nehty. Sám před sebou si ospravedlnuje, proč s vámi nebyt. Doporučuji mu dítě nechat na víkend..
Já bych to viděla na kolegyni z práce, která nemá děti a která mu hustí do hlavy, že ona maká v práci a má uvařeno, naklizeno a ženská na mateřský je samé leháro u hraček, kafíčko s kamarádkou a pokec na pískovišti. Mozek že měkne a ještě si ty matky dovolují stěžovat. Ale to je jen teorie. Podle mě se něco změnilo a že mu vadí to, co dříve toleroval poukazuje na zástupný problém. Asi bych mu po večeru, kdy se nevrátí domů oznámila, že v tom případě jedu k rodičům nebo kamarádce na víkend a dítě má na starost sám.
No, tak to je těžká situace... Předně jste si tyhle věci měli vyjasnit už když jste spolu začali bydlet. My to máme nastaveno tak, že muž se stará o vaření, malé nákupy, věšení prádla na sušák a uklízení suchého nádobí do skříně. Já myju nádobí, peru, dávám oblečení do skříně, starám se o finance a věci okolo auta. Těžko čekat, že když jsi mu poskytovala full service, po narození dítěte ho nebude vyžadovat...
Tipla bych si, že má problémy v práci, dost možná je toho na něj hodně. Nebylo by lepší, kdyby měl alespoň ty víkendy volné? K čemu peníze když vidí děti 1x za 3 týdny... Myslím, že by vám to pak děcka vyčítali... Děti nepotřebují luxus, ale rodinu.
Rozhodně bych si před nějakými změnami s partnerem promluvila. Vyžaduj aby ti řekl co ho trápí.
Ahoj holky, tak jsem tu s včerejšími výsledky... Celé odpo jsme byli se synem u rodičů. Docela jsem se obávala, co bude, až příjdem domů. Ale manžel nás už vítal ve dveřích, že nás byl hledat na procházce. Vzal si hned malýho, začal mu chystat koupání, chtěl ho sám krmit. Když malý usnul, vedla jsem dá se říct monolog... Řekla jsem mu, že když po mě on chce, abych já byla ve všech směrech dokonalá, tak to ale budu vyžadovat taky od něj. Tak proč měsíc mu trvá opravit zásuvku, udělat ty sítě v okně, není schopnej si po sobě umýt nádobí (jako ten šíleně pořádkumilovný). A že mu Alex děkuje za krásné dopoledne, které probrečel, protože ho neměl kdo uspávat, bavit, skoro ani krmit, a to jen proto, že to bylo přání tatínka. Pak se mi omluvil a řekl, že vůbec neví, proč naštvává kvůli takovým kravinám, že můžem být rádi za našeho chlapečka... Sám od sebe vypl počítač a šel si se mnou povídat. A ráno dneska mi hned pomáhal s malým, spolu jsme ho krmili a večer mám slíbenou opravu sítě 😀 Byl včera ještě chvilku u svojí mamky, myslím si, že si postěžoval a ona mu řekla, že to přehání, protože do tý doby byl ještě protivnej... Jinak mám dokonce slíbeno, že uvaří v sobotu večeři sám. Každopádně, až v práci už nebude muset být i víkendy (mají tam totiž uzávěrku na stavbu a on to má na starost, proto tam teď je tak často), tak mu malýho dám na celé odpoledne a prostě si konečně po půl roce užiju chvilku pro sebe... Strašně moc vám všem děkuju za podržení a názory.... Některé argumenty od vás jsem použila 🙂 Jsem moc ráda, že jsem na MK narazila, protože ono i vyvzpovídat se mi hodně ulevilo 🙂
@lebyedlo tak tenhle příspěvek se moc hezky čte. Snad to byl nějaký momentální výpadek, stres, že tak blbě zareagoval a opravdu dostane trochu rozumu a bude ti pomáhat.
@lebyedlo Tak to je super! Ať to vydrží 🙂
@lebyedlo To je moc fajn, že to takhle dopadlo, každopádně kdyby to začalo zase směřovat k původnímu problému ihned ho utni, že takto nee. Ty nejsi na rodičáku aby si dělala doma služku a kuchtu. Máš se v prvé řadě starat o dítě a pokud uvaříš, je to jen tvoje dobrá vůle stejně tak, jak kdyby si byla v práci a domů chodila večer🙂
Jinak je spousta věcí, co by ti třeba pomohli všechno stíhat. Např. jestli nemáte myčku, tak bych radila pořídit si jí🙂 Vařit jednoduché chutné recepty a né vyvářet jak v hotelu. Eliminovat úklid tím, že se odstraní např. z poliček přebytečné blbosti, ze kterých se akorát musí utírat prach.... Jinak co u nás ještě pomohlo, tak mýt uklizený obyvák a přes den se zdržovat v pokojíčku a kuchyni🙂 člověk si akorát musí najít systém, pak jde všechno🙂
pche, tak takového chlapa bych hnala svinským krokem... Sice jsem výtky na pořádek nebo vaření jsem nedostala, ale snad jediným řešením je, nechat toho chlapa, ať se třeba den/dva stará úplně sám. Já asi měsíc zpátky odjela asi na dvě hodiny nakupovat, nechala jsem malou doma s manželem. Asi po hodině telefon - kde jako jsem, kdy už přijdu, že má nervy a že to nezvládá.
Ha? Zkusil by mít řeči 😠 (teď už by ho to ani nenapadlo) Naopak mi teď celkem často říká, jak jsem šikovná a dobrá, že se o malou tak starám a všechno s ní zvládám /procházky, vyřizování po úřadech, doktoři apod./
A jinak, tak obecně - proč, když chlap není s něčím spokojen, si to nespraví sám? Udělat si vaječinu, ohřát párek, namazat chleba, otevřít pivo, vyžehlit tričko, event. si přemáchnout trenky... to snad dokáže i blbec. 😉 😒
@lebyedlo Nečetl jsem všechny komentáře nicméně tohle mi připomíná to co teď řeší kamarádka. Nevím jak staré máš dítě/mimčo 🙂 oni mají 2 letého syna, ze začátku vše ok, když si zvykl, že otěhotněli (neplánovaně) tak pomáhal, když už měla pupek a nemohla všechno dělat, měli prima sexuální život, prima vztah celkově, narodil se maličký a on se ho naučil přebalovat a tak, všechno. Jenže teď nehne prstem, ke všemu kámoška ani neví kolik vyděává, to jí tají tím, že ona má RD 6000 tak dle jeho slov snad dokáže uživit rodinu z 6000 měsíčně vč. plen a tak (malý nosí pleny na noc) a svoje peníze si nechává na nájem a inkaso a sázky. Už je z toho zoufalá, neustále jí peskuje, že neuklízí a ona mu jaksi nevysvětlí, že když je malej doma, tak nemůže pořádně uklidit, protože ten za níchodí a s tím, že jí chce pomoct dělá ještě větší bordel než tam je. Minule mu vařila večeři ve 21.30 jen proto, že měl zajet na nákup, tam teda zajel, ale pak se stavil v hospodě a přišel takhle ozdě s tím, že hele rychle to uvař mám hlad. Ten chlap si nedokáže ani vyprat... no já bych ho zabila a to samé i toho tvého. Holky mají pravdu, zkusit ho nechat s mimčem ať se stará a pak mu vyčíst " proč si neuvařil, nevysál, nevytřel, neumyl koupelnu, nevyžehlil, neutřel prach? A proč je špinavý nádobí? Dyť je to přece hračka ne?!" a uvidíš, buďto si chytne za rypák, omluví se a pokusí se ti pomoct nebo se bude vymlouvat. Jako oni chlapy jsou ve směs strašně jednoduchý bytosti, většinou to co řeknou taky tak je a taky tak myslí a musí se s nima jednat jinak, mě tohle řekla kniha, velmi dobrá Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách - doporučuji přečíst.
Ještě mě napadlo, ale proboha nechci strašit nebo tak něco, jestli v tom vážně není něco jiného. Mě přijde divný už jen to, že má volný víkend 1x za 3 týdny, ale holt vím, že některý práce to tak mají, nicméně když má rodinu a odmítá přijít na noc domů? To divný je...
Souhlasím s @opravdova_luzy - hnala bych ho svinským krokem, prostě buďto si uvědomí, že má rodinu a bude se ta chovat, nebo ať si jde kam chce.
@sisstin můj muž taky když řeknu sebemenší výtku tak má pocit, že je blbec a neschopný a jde odcházet z místnosti..... já v tu chvíli ho zarazím jedině tím, že vytáhnu za co ho respektuju, co umí mnohem líp jak já nebo když ho obejmu....
pak už není "zavřeno" a můžeme mluvit...