• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Manžel nechce druhé dítě. Jedináček stačí

23. srpna 2017 
@brisalek :slight_smile: ...já prcka nechám venku také blbnout...ale samozřejmě sleduju co dělá atd.telefonuju občas taky :grinning: .co se týče braní hraček..to jaksi patří už k dětem, vždycky je lepší to co má jiný:wink: .ale rozumím ti..také jsem zažila maminku, která si vesele vykládala s kamarádkou, ale to že její synek málem vypíchl nějakou větví pomalu třem dětem oko už jí jaksi unikalo...a korunu tomu nakonec dala ještě tím, že se urazila, když jsme se ozvaly:grinning: .
pravda je ta, že s jedním dítkem je na něj víc času, tohle je asi jediné co mě mrzí, jinak vidím v sourozenci jen a jen plus.malá se narodila ve věku, kdy malý ještě potřeboval a potřebuje dodnes pozornost, hodně pozornosti, chce si se mnou hrát, chce číst atd....ale tohle všechno je i o tom jestli si maminka ten čas udělat chce a umí.někdy holt si musí hrát sám, ale to by musel i kdyby byl sám.
19. pro 2011 ve 14:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak tak, myslím, že ani nejde, aby se máma věnovala více dětem tak, jako jednomu, to je normální a přirozené. Zase sourozenci sami o sobě jsou pro to dítě obohacením v dětství, neřkuli potom v dospělosti. Taky jsem to řešila. Minule na plavání jsem si jedné mamince "postěžovala", že je mi líto, že už nebudeme moct chodit s Jonášem plavat a ona odvětila," ale zase bude mít sourozence". Což je pravda. A ten postoj "ja jsem matka, kdo je víc" vídám většinou u matek s jedním dítětem, takových těch namyšlených paniček. Alespoň, co jsem doposud zaregistrovala. A na hřišti nekafrám( nebaví měto), ale čtu si noviny nebo se učím na státnice :grinning: . Jonáš je naučený, že si hraje s ostatníma dětma a já mám trochu oddych, nikoho nemlátí, zaplaťpánbů :grinning:
19. pro 2011 ve 14:30  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@petule246 Myslela jsme to trochu jinak. Ty maminy jsem tam videla casteji a byly to presne ty pripady, co odsuzuji nekoho, ze ma jen jedno dite a odsuzuji vas za sobeckost a neschopnost a tvari se, ze to ze porodili dvakrat z nich dela neco vic:slight_smile:. Promin, ale kdyz uvidis a uslysis, ze tvoje dite na hristi nekomu opakovane ublizuje asi to nenechas byt a nebudes krafat dal, ze....Jsou tam i maminky, ktere taky maji vice deti a na tech je videt, ze si poridili deti, aby se jim venovali a ne , aby nemuseli uz zase do prace....:slight_smile::slight_smile:. Proste jsem chtela napsat, ze nema nikdo pravo odsuzovat to, ze se nekdo na vychovu dvou deti neciti...stejne jako to, ze si jich nekdo poridi 5 i kdyz je nechava rust jako drivi v lese.
19. pro 2011 v 15:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kocicinka dnesni spolecnost je nastavnena tak,ze drtiva vetsina paru ma 2 deti v rozmezi 2-3 let. coz proste hodne lidi bere,tak,ze to je spravne a ma to tak byt. jenze pokud se pak najde par co to ma jinak a ma jen jedno dite ,tak v ocich ostatnich jsou tito lide chudaci, co nejsou plodni,nebo to jsou chudaci co nemaji penize,aby uzivili dalsiho potomka. nehlede co se rika o jedinacich,ze jsou rozmalzeni a ochuzeni a tak... deti jsou takove jake si je vychovame.
me se proste nelibi odpovidat a obhajovat sve rozhodnuti,ze mam jedno dite.
19. pro 2011 v 15:56  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@brisalek ja s tebou souhlasim. znam matky,co se povysuji nad ostanima a pocet porodu berou jako pocet vysoskolskych diplomu :rolling_eyes: ale zase nebrat jeden metr na vsechny :wink:
19. pro 2011 v 16:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
@mamkamarketa vždyť to obhajovat nemusíš ani na to odpovídat, ne?
19. pro 2011 v 16:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
@mamkamarketa to ne rozhodne to nemyslim vseobecne. Jen jsem chtela napsat, ze nebrat odpovedne v potaz sve moznosti, jak fyzicke, psychicke nebo materialni nemusi byt jen chvalihodne:slight_smile: a naopak. I kdyz samozrejme obdivuji lidi, kteri vychovaji i z nekolka deti slusne, chytre, hodne, spravedlive, sikovne....lidi i v pripade neprizne osudu...
19. pro 2011 v 16:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kocicinka ono kdyz te neustale atakuje tchyne,ktera sama mela 6 deti,tak uz me nebavi si obhajovat svoje vlastni rozhodnuti
19. pro 2011 v 18:55  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@mamkamarketa tak jí ignoruj, ne? Bych neodpovídala, nebo zavedla řeč jinam.Nebo jí prostě od plic řekni, že je to vaše věc a šlus.
19. pro 2011 v 19:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj holky, koukám, že moje téma opět po čase ožilo, tak vás zdravím a hlásím, že u nás vše při starém, tedy - těhotná nejsem, manželovi dcerka takhle stačí a já netlačím, mateřské pudy nepřevládají, prarodiče nás nebombardují dotazy, jen kamarádi.... tak uvidíme, příští týden mi bude 35 :frowning2: tak buď teď a nebo už prostě ne...
A vše nejlepší do nového roku všem!
2. led 2012 v 09:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
@dit heled, v posledni Marianne je Dana Berova a ta porodila ve 44, takze casu habakuk
3. led 2012 v 15:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kristi neřekla bych, že času habakuk. Po 35 už prudce vzrůstá riziko vývojových vad, hlavně down. syndromu, ve 44 letech už je to riziko fakt velké. Já už bych do toho v tomhle věku nešla.
3. led 2012 v 16:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
Dít,vse nejjjjj k narozeninám:slight_smile: já bych do toho
ve44 taky nesla
22. led 2012 v 18:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ani já bych do toho nešla, už těch 30 se mi zdá hodně - na první dítě tedy. Ale toto je diskuze o druhém dítěti, ne prvním. Já si třeba nedokážu představit, že bych vedla do první třídy dítě jako čtyřicetiletá, pětačtyřicetiletá nebo padesátiletá a k oltáři svého syna jako sedmdesátiletá, nebo i starší. Ale zase chápu, že touha po dítěti je silná a u těch, co nemají dítě vůbec nebo jim nejde otěhotnět to chápu obzvlášť. Ale to je začarovaný kruh taková diskuze, raději buďme rády za to, co máme. :slight_smile:
22. led 2012 v 18:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kristi to jiste myslela trochu s nadsazkou. Mne 44 taky prijde pozde, jenze zivot si nejde nalinkovat, jakoze v 25 1.dite, pak presne za 3 roky druhe, aby nam to pekne vyslo s rodicakem, a pak uz sama pozitiva a socialni jistoty :stuck_out_tongue_closed_eyes: To, ze vzrusta riziko vad, je jasne, ale to, ze je clovek mlady, mu taky nic nezarucuje. Ja porodila 1.dite v 29, druhy ve 30, takze pro nekoho stara matka, proti jinym mlada, no nemocne jsou obe. Oba maji urcitou vadu (kazdy jinou), nic dramatickeho, zadny DS a podobne, ale maji :pensive: S tim vekem si vzdycky vzpomenu na V. Zilkovou, kdyz ji umrel ten posledni chlapecek, byla stara matka, asi ji to mnozi "vycitali", a ona rekla v jednom rozhovoru, ze jeji prvni syn (mela ho asi ve 22 letech?) to mel taky, ale mel stesti a prezil! Neni to jen o veku a vsechno naplanovat nejde. Lehko se rika, ze "bych do toho nesla" , kdyz je mi treba 27 a doma mam dve deti :wink: Trochu OT, ale nedalo mi to.
@dit Hlavne ze jste spokojeni. To, ze ti je 35, neni uplne super na dite, ale neni to zadna tragedie. Pokud se ja rozhodnu pro treti, bude to cca v 35 - 37 letech, pozdeji asi ne, ale kdyby se nejak zadarilo, pryc ho nedam. U nas plany na treti asi zhatilo to, ze moji donedavna zdrave (mysleli jsme si) dceri bohuzel objevili urcity problem, co se s ni potahne roky, a riskovat treti nemocne dite, a treba vazneji, se asi budem bat, ale to je ted pod dojmem te spatne zpravy, treba pak budu mluvit jinak :slight_smile:
23. led 2012 v 11:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
tak já syna měla ve 30 :wink: a nezdá se mi to pozdě
@misaskul
23. led 2012 v 16:20  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@weri1 Jasně, pozdě jak pro koho, stejně jako věk 20 let může být pro někoho brzo, pro někoho akorát. Já mluvím za sebe, protože plánujeme ještě druhé dítě. Kdybychom měli první ve třiceti a pak se začali o druhé snažit ve 33 např., tak to se mi zdá prostě pozdě. Ani ne ze zdravotního hlediska, je to prostě můj vnitřní pocit, asi je to dáno tím, jak se o té hranici 30ti let pořád mluví, tak asi proto to ve mně tak zakotvilo.
30. led 2012 ve 20:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj vespolek,
nevím nakolik je tohle téma aktuální, každopádně prosím o radu, zkušenost. Je mi letos 32, manželovi 39. Spolu máme 3 letého syna, manžel ještě jednoho většího z prvního manželství. A manžel mi pořád tvrdí, celou dobu co jsme spolu, že mu jedno dítě stačí, že to je dost, prostě je silně proti druhému dítěti. No stalo se, že se neuhlídal :slight_smile: a nyní jsem těhotná, asi 7 týden. A holky, manžel je z toho hotovej, prostě se složil, že druhý nechce, a nutí mě abych šla na potrat. Rozumíte tomu???? Já jsem úplně hotová, takovouhle reakci jsem nečekala, když už se to stalo... Odůvodňuje to hlavně tím, že už je starej (má rád svůj klid), a taky hlavně financema (je fakt že to máme dost drsný, od vejplaty k vejplatě, já mám 3800, nemůžeme si nic dovolit koupit na sebe ani do domečku, který ještě nemáme pořádně zařízený, ale počítala jsem to, a vím že bysme to druhé ještě zvládli, sice žádná sláva, ale dalo by se to). Já jsem vždycky druhé chtěla, vidím že syn je rozmazlený, a nechci aby byl sám, má moc rád děti, ale manželovi to prostě nevysvětlím, vzal si do hlavy, že jen jedno a dost a nehnu s tím. Je velká citlivka a hodně se stresuje. Já jdu za týden na kontrolu a vůbec nevím co dr. řeknu. Teda vím, chci si to nechat, potrat nepřipadá v úvahu, nemohla bych sama se sebou žít, ale nevím co s tím manžou. Prosím poraďtě. Ještě musím napsat, že manža má děti moc rád, v synovi se úplně vidí, a vůbec celkem i pomáhá a je k dětem, tak já doufám, že by vyměknul, zvláště kdyby to byla holka....
13. led 2013 ve 20:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
@janca26 Ahoj, koukám, že už uběhly 2 měsíce, tak by mě zajímalo, jak se situace dál vyvíjí... Mně je 36, manželovi bude letos 50, taky má staršího syna z 1.manželství, spolu máme 2,5 letou holčičku. Taky od začátku, že mu už teď to jedno se mnou stačí, že rozhodně žádný další nechce. Věděla jsem to, nebylo to žádný překvapení. Ale stejně jsem doufala, že se to "nějak samo" povedea že druhý bude. A málem se to povedlo. Bohužel málem, byla jsem těhotná, ale neměla jsem o tom tušení, bylo to bohužel mimoděložní. Byla to ta blbá varianta, kdy se vajíčko uhnízdilo ve vejcovodu a začalo se tam vyvíjet. Takže, až se protrhl vejcovod a mě bylo zle (a začalo jít o život), v nemocnici tohle zjistili. Takže jsem bez jednoho vejcovodu. Myslela jsem, že i třeba po této zkušenosti manžel vyměkne, ale ne. Stál si za svým. Já jsem to téma ani raději neotvírala, bylo jasné, že je to zbytečné, že se nedá přemluvit. Pak uběhlo 3/4 roku a dospěl k tomu, že stejně si to nepřestanu přát to druhý dítě, takže ať je teda po mým. To bylo pro mne obrovské vítězství, konečně si to můžu přát a ne proti jeho vůli, ani jsem nedoufala. A vidíš, jsme ještě o kus starší oba. Tak bych Ti mo přála, aby to manžel přehodnotil a doufám, že děťátko sis nějak uhájila. No a situace u nás je teď ta, že se tedy "snažíme" (už je to dalšího 3/4 roku), bohužel to zatím nějak nejde... Obávám se, že pokud je problém, tak z mé strany. Tak uvidíme, držím palce...
11. bře 2013 v 18:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj , abych se představila. Jsem maminkou 15ti měsíčního chlapečka. Vždy jsem chtěla jedno dítě a manžel taky , s tím jsme se brali a oba byli takhle přesvědčení. No a před třemi měsíci začal manžel, že by možná chtěl druhé. Pro mě to byl šok a brala jsem to spíš jako fór... No jenže manžel čím dál častěji měl úvahy na tohle téma a bylo na něm vidět jak by chtěl, že jsem si i já začla teda hledat různá pozitiva a přesvědčovala se , že by druhé mohlo být fajn. Až jsem tedy dospěla do stádia kdy jsem zjistila že bych sourozence pro malého moc chtěla . Jenže v tom je ten kámen úrazu. Manžel najednou otočil a rozmyslel si to a já teď nevím jak se sebou naložit :frowning2: jsem smutná a občas i podrážděná a nevím co s tím . Na manžu naléhat ani tlačit nechci, nebylo by to ode mě fér vzhledem k předchozí domluvě. Vlastně ani nevím jestli chci radu, v tomhle není co radit. Spíš jsem si potřebovala vylít srdce a někomu mé pocity říct :slight_smile:
21. bře 2013 v 07:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky.Četla jsem vaše příspěvky.Navážu na problém-manžel nechce mít semnou druhý dítě.Je mně 38 a moc času nemám.Manželovi je 43,jsme celkem finančně v pohodě a nemáme žádný půjčky.Ani si nedokážete představit s jakým pocitem se ráno vzbouzím.Jsem z velké rodiny,manžel jedináček.Už ho přemlouvám víc než rok.Zkoušela jsem to po dobrým,po zlým,už jsem ho i opila a nakonec mně to před Vánocema slíbil,že to zkusíme.Je duben a on mně řekl,že už má toho plný zuby a že raději se semnou rozvede než by měl mít semnou druhý dítě.Matyáškovi je 7let a taky by chtěl sourozence.Je to depresivní a bolí to.Kdykoliv přijdem na hřiště,tak všechny maminy jsou tam se dvěma nebo se třema dětma.Manžel argumentuje tím,že není dobrá doba a že je to nezodpovědný.Ale pak všichni kolem jsou nezodpovědní jenom on je zodpovědnej???Nechápu to....miluji děti a mám v sobě tolik lásky.Co jsem komu udělala???Před tím jak jsme se vzali jsme o dětech mluvili.Já chtěla 3 on 1,tak jsme se domluvili na kompromisu 2.Na to mně řekl,že to si nepamatuje!!!Jo je pravda,že má ještě jedno dítě z 1.manželství,ale klukovi je 22let a už pracuje.Řekl mně taky,že už si své odpracoval a nemíní dřít do konce života jenom na děcká!!!Co dál...můj život je život v troskách...
12. dub 2013 ve 22:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
@mischell3 u nas to :stuck_out_tongue_closed_eyes: bylo podobne.. ale nez jsme se vzali tak jsem mu řekla.. že jednou chci dve deti a on že jasne..narodi
ase prvni dcera.. pak jsme zkoušeli po2 letech další a nic.. před 6 lety jsem potratila.. pak bylo dceři 9 let a já že porád ještě chci.... a manzel že už nea ne. a ne .. že jsme stary.... blba doba a přesně co ty.. pak jsme se s dcerou domluvili a proste premluvila.. jsem ji trochu naockovala.... povedlo se pomoci Ivf..... jedno jedine zbylo a ona to holcicka!!! jsem šťastná a manzel take.. kdyby nes volil tak už ho nechci.. byla jsem rozhodnuta.. kdyz
pro mě neudělá to po čem toužím.. přece nechče abych se trápili a to do konče zivota :wink:
5. kvě 2013 ve 22:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, jsem chlap co by prave nechtel druhy dite...
Mame 3 letou holcicku, je to poklad, ale ja se na druhy necejtim.
Od ty doby co jsem tata tak spim 5 hodin denne. Manzelka je slaba a porad nemocna, casto se musim starat o malou sam a krome toho mam kupu prace... uff
Ona by chtela dalsi, uz ji bude 35, chapu ze ma naspech ale ja mam ted jiny priority. Potrebuju se seberealizovat jinak se asi zblaznim. Kdyby se o mimco mohla vic postarat tak me to snad ani nevadi, ale takhle vidim ze bych to pekne oddrel.
Jen aby jste to videly z druhy strany. Preju vam at jste spokojene!
20. čer 2013 v 16:53  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Ahoj holky, tak čtu, že v tom nejsem sama. Je mi 36, mám dvouletého syna a strašně bych chtěla druhé dítě. Jenže manžel nechce. Do toho všeho manželovi zjistili chronické onemocnění ledvin a on je z toho vyřízenej. Za desítky let, snad, když bude vše vpohodě mu hrozí transplantace. Chápu jeho obavy a to, že se na druhé dítě necítí. Je to chlap, kterj má rád klid a své pohodlí. Má koníček, kterému se teď nemůže věnovat, holt je náš kluk na to ještě malej, a zkrátka už druhé nechce. Ale má touha je fakt silná, chci dítě, parťáka pro syna a i pomocníka do budoucnosti.Opora dětí ve stáří je velké plus a kdo ví jak vše ude.
Vím, je to ode mě asi sobecké, myslím jen na svou touhu po dítěti, ale poraďte, co dělat? Jak to všechno zkousnout? Jak z té situace ven a jak to vyřešit? Dát mu čas? Obávám se, že tady čas moc nezmění :frowning2:
4. črc 2013 ve 14:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
@aureliaaa
Já si taky myslím,že jedno dítě = žádné dítě.Můj chlap taky druhé nechce,prý kvůli penězům.Jenže-my na tom zas tak bídně nejsme,takže si myslím,že tam bude jinde zakopanej pes.Už se mi o to s ním ani nechce mluvit,jak jsem z toho vyčerpaná.
8. srp 2013 v 11:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
8. srp 2013 v 11:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
@mareckovamaminka já jsme z toho taky vyčerpaná :frowning2: Už se mi ani nechce ho pořád udolávat, opravdu to nefunguje a pořád trochu doufám, že pochopí proč to druhé dítě chci a třeba se i jeho zdravotní stav trochu ustálí a bude vědět více pozitivních zpráv. Doufám, že vše bude zase dobré a budeme se radovat jako dřív.
Jinak my máme vysokou hypotéku, takže taky s penězma nejsme úplně báječně,ale pořád pěkně žijeme a máme se rádi, peníze nejsou vše a člověk se dokáže uskromnit.
8. srp 2013 v 19:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
Zdravím.Máme už jedno dítě je jí 8 let a hrozně by chtěla sourozence a nejen ona.Dcera se narodila dřív a musela hned na operaci.Byla jsem na dítě "sama" otec bydlel jinde a já s rodiči.Než se sehráli tak to trvalo.ale teď je vše v pořádku.Nejhorší na tom je že vám mužský neřekne důvod proč ho nechce a potom příjde vaše dítě s pláčem že další kamarádka má sourozence.Jak jí to mám vysvětlit,že já chci dítě moc a tatínek ne.Nechci aby ho přestala mít ráda jen kvůli sourozenci.Každý týden to probíráme a je to smutný.Chtěla bych otěhotnět,ale bojím se.Když jsem byla těhotná s dcerou tak to bylo takové jiné.Všichni to prožívali a teď jen sliším jsi sterá,je to moc velký věkový rozdíl,nezvládneš to.A odpověď mého manžela?Prostě nechci!!!!
Nejsem tak stará a co víc jsem připravená mít další dítě.Jen ten kočárek a pleny schází:slight_smile: Katka J.
11. bře 2014 v 10:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
ja jsem zenska a chci je njedno. a vede me k tomu toto - me zkusenosti z detsvi a taktez fin. situace.
11. bře 2014 v 15:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
@katty6 koukám, že to je asi 3 roky zpátky, kdy jsi řešila, že manžel nechce 2. dítě.. a četla jsem od tebe podobné názory, jako jsi měla tenkrát a řeším teď já.. U nás je taky teď manželská krize - z mé strany, protože manžel se nechal slyšet, že 2. dítě nechce, hypotéka, atd. atd. Stačí mu jedno dítě a manželka, hlavně, že jsme zdraví,.. A já v sobě teď řeším, zda odejít s vidinou, že se někde najde někdo, s kým budu mít další dítě.. (plus tohle obnáší riziko, že se bude opakovat můj kritický zdrav.stav při porodu, se stejným partnerem by se to nemělo stát) Nebo zůstat, že si to třeba někdy rozmyslí (i když čas hraje taky svou roli - v můj neprospěch), nebo se smířit s jedním, hlavně, že jsme teda zdraví a nepokoušet to dál.. Kdy nastala změna, co se stalo, že manžel změnil názor? Dospěl k tomu sám? Já se v tom placatím několik roků (vnitřně), několik dní nahlas.. U muže nemám pochopení, prostě chce jedno a já se s tím mám smířit.. :frowning2: prosím alespoň o malou naději :slight_smile:
19. bře 2015 ve 22:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek