• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Manžel nechce druhé dítě. Jedináček stačí

11. srpna 2016 
@mischell3 cítím se podobně :frowning2:
19. bře 2015 ve 22:19  • Odpověz  • To se mi líbí
@madulinka
Ahojky, moc me mrzi ze prochazis ted necim podobnym co ja..
Je to hodne bolestive a neprijemne..
Muzu jedine napsat jak to dopadlo u me a co si o tom ted s odstupm myslim..
Nakonec muj manzel svolil a druhe dite ted mame.. Proc povolil? nejspise ze strachu ze o me prijde, protoze jsem mu ke konci rekla, ze nemuzu byt s clovekem ktery nesdili se mnou touhu po velke rodine..
Hodne jsme se odcizili a ja nakonec byla rada ze do druheho sel, tenkrat jsem resila jen tohle a nedochazely mi dalsi veci kolem toho..
Kdyz to reknu na plnou pusu, tak ted si myslim, ze jsem udelala chybu ze jsem manzela do toho tlacila..
Me to neprineslo uspokojeni, naopak prislo dalsi odcizeni ve vztahu a ted to vypada na rozvod :unamused:
Nakonec jsem si uvedomila ze to dite byla moje touha po lasce, po hlubikem vztahu ,kterou jsem ve vztahu s manzelem nemela a nemam.
Ani manzel neni nejak extra spokojeny s tim co ted je.. Ovsem, ze dite ma rad ale citi se ze byl zatlaceny do koutu a jeste vice se stahl, uzkostne reaguje na poznamky ostatnich o holcicce do tretice (my mame dva syny) .. Diky tomu v porodnici behem porodu mi velmi bolestive zasahl, kdy v ten nejslozitejsi moment porodu, kdy jsem si myslela ze umru mi kricel do ucha "At si to zapamatuji!" Proste se bal, ze budu chtit jeste jedno dite a chtel aby me ta bolest odradila..
Ano, odradila me ta bolest, ale od dalsiho ditete s nim.. Uz s nim nechci deti, uz s nim ani moc neumim byt..
Proto radim, abys se poradne zamyslela, prozkoumala tu svou touhu po dalsim diteti.. Muze byt za tim neco silneho, co je spojene s tvou minulosti, ci s vasim vztahem s manzelem.. Pak to neni moc dobry napad mit to dite za kazdou cenu..
Ted zastavam nazor, ze deti maji prichazet mezi nas v lasce, je dobry kdyz po diteti touzi oba.. Jinou variantu bych uz nebrala..
Ale pokud se milujete, opavdu, tak dokazete se nejak v tomhle dohodnout, ku spokojenosti obou aniz by jeden ci druhy vytvarel nejake tlaky a nekam toho druheho manipuloval..
My jsme lasku nemeli, proto to tak dopadlo..
Takze tady je jen nekolik moznosti. Bud s emilujete natolik, ze dokazel pochopit jeho stanovisko a prijmes moznost ze uz dalsi deti nebudou, nebo on zmeni nazor.. Nebo pak si rozhodnete, ze spolu proste nebudete, protoze to nedela dobre vztahu, kdyz oba se kvuli tomu trapite..
Podle me nic neni spatne..snazila bych se ale vypracovat k harmonii, k plnohodnotne lasce , kde neni manipulace...Nekdy ale je mezi dvema tolik bolesti, ze uz s tim nejde nic delat a nezbyva nic jineho nez jit od sebe..
Tak drzim moc palce! At to dopadne ku spokojenosti vas obou..
20. bře 2015 ve 13:19  • Odpověz  • To se mi líbí (7)
@katty6 Děkuju moc. moc jsi mi pomohla - vlastně jsi úplně popsala moje pocity, se kterými teď bojuju - mít druhé dítě na úkor toho, že se manžel stáhne do ústraní, protože si druhé nepřeje a bude vyhledávat jiné zájmy, než být s rodinou? Mít druhé dítě na úkor toho, že já ho prostě chci - je to přesně ten opak - prosadit si své, když manžel to vidí jinak a já se na něj zlobím za to, že nechce povolit.. Nebo urovnat náš vztah, a být ráda za tu jednu naši z lásky stvořenou princeznu.. Já jsem ta, která ten vztah ničí, protože se nechci smířit s tím, jak moc je to definitivní, jenže, čím víc budu tlačit na pilu, tím víc ho odradím.. Říká mi, jak moc mě miluje, jak moc je šťastný, že má rodinu - mě a dceru. Že si budeme užívat.. Při téhle myšlence třeba o 15 let dřív bych si ťukala na čelo, o čem vůbec uvažuju, mám muže, kterého jsem chtěla a mám s ním vysněné zdravé dítě.. Mám práci a zdravou nejbližší rodinu.. A já si to chci pošlapat, protože já chci druhé dítě.. Já jsem ta, která si není jistá, jestli ho má ráda a to jen kvůli tomu, že prostě definitivně rozhodl u naší (mé) budoucnosti bez druhého dítěte.. Ale když by bylo druhé, co se tím zlepší, ano, já budu spokojená, ale pokud by měl přijít rozvod, budu muset sakra přemýšlet jestli ty mé 2 vytoužené děti vůbec uživím.. Je to těžký, lituju se tady, jak strašně rozhodl a tím pádem ovlivnil celý můj nadcházející život, ale možná bych měla být ráda za to, co mám. Děti každé s jiným chlapem bych vlastně nechtěla.. :frowning2: Děkuju, a přeju, ať to urovnáte, jestli je to možné..
20. bře 2015 ve 20:42  • Odpověz  • To se mi líbí
@madulinka Vubec se neobvunuj a nemej vycitky z toho ze jsi ta ktera vnasi do rodiny nepohodu.. Tak to proste neni..
Vztah utvareji oba a tam kde jste ted - je vas spolecny vytvor..
Pokud by ses vzdala sve touhy na ukor manzela aby sis ziskala klid zes zachovala rodinu, tak ani toto mi neprijde jako dobry..
Ono se to casem muze projevit a pak bys si vycitala zes to promrhala apod.. byla nastvana na sebe a manzela. Tohle take znam..
Zkus se opravdu zamyslet proc tolik to dite chces, co ti vlastne ma dat? co bez neho postradas??
Mozna zjistis, ze az tolik to neni horke, anebo naopak ze je to pro tebe moc dulezite a pak to rozhodovani je o necem jinym..
Prozatim s enevzdavej sveho snu, jen to trochu odsun, pro dobrou budoucnost a dej si cas na rozmyslenou.. Clovek zbytecne plasi, ma obavy ze neco pak nepujde, ale vse je v nasi mysli. Pokud opravdu uverime ze mame cas, prostor, vice moznosti tak to vsecno prijde..
Ja jsem se take bala, ze uz pak to druhe dite nebudu mit, protoze take uz nebudu nejmladsi, protoze pak treba nesezenu vhodneho chlapa, a tak jsem si rozhodla to radeji mit ted hned a s chlapem, se kterym uz jsem v podstate ani nechtela byt.. Vzdala jsem myslenku, ze bych mohla byt stastna a mit to dite s nekym koho miluji a kdo miluje me, neverila jsem tomu. A take vtluceny od rodiny blud, ze kdyz uz si nekoho vememe a mame s nim dite, tak to uz s nim musime doklepat, uz nemame pravo na stesti..
Vlastne tim rikame, ze nemame pravo ani na chyby..
Ono je to blbost.. Ted sice to druhe mam, ale vztah je tam kde byl, vlastne horsi a ja uz se nebojim myslenky ze manzela opustim i kdyz za cenu ze ze zacatku to bude tezke.. Verim ale, ze pokud nebudu chtit byt sama, sama nezustanu..
Takze hlavu vzhuru, nevzdavej to ale zaroven se k tomu neupinej..
Mas ted cas a moznost prozkoumat vice svoji touhu a jednat v zivote pak vedomeji..
Drzim vam moc palce!!
20. bře 2015 ve 21:34  • Odpověz  • To se mi líbí (2)
Ahoj holky.Vidím.že diskuze o druhém dítěti se rozšířila a já teda taky přidám nějakej ten příspěvek.Matymu bylo 9let a já jsem začala chodit do práce.Manžela jsem nepřemluvila a pomalu jsem se musela začít srovnávat s realitou.Druhého dítka jsem se nedočkala na krku málem 40-tka.A co teď?Moje dítě chodí do kroužků,domů nosí spoustu úkolů a já nestíhám doma ani uklidit.Ano kdybych byla na mateřské,tak bych to stíhala.ALE!!!Než bych otěhotněla bude mně 40.Dítě se narodí bude mně 41.Druhé dítě začne chodit do školy bude mně 47!!!Puberta bude mně 55let!!!A v tom je háček.Moje maminka porodila ve 43letech,tatkovi bylo 45let.Přála jsem si moc bráchu,tak jsem ji ve všem pomáhala a mamka se o bráchu starala jenom v noci.Byla mojím příkladem.Ale mělo to i svoji daň,že tak pozdě měla 5.dítě.Brácha se narodil s nemocným srdcem a byl na operaci.Takže já to zhrnu...asi už je pozdě a asi to tak má být... :frowning2: :frowning2: :frowning2: Přeji všem maminkám ať se jim splní sen a když už těhotné jsou,tak to tak má být...já už si jenom budu půjčovat miminka od mým mladších sousedek :slight_smile:
20. bře 2015 ve 21:37  • Odpověz  • To se mi líbí
@mischell3 zase bych to tak zle kvůli věku neviděla, je to jenom číslo, nasadila bych vitamíny a věřila, že to dopadne jak má... Pokud by se to v muži pohmulo neváhala bych, člověk míní život mění... a má-li to vyjít tak se zadaří... A s miminy se naopak mládne... :wink:
20. bře 2015 ve 21:54  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
Ještě jsem chtěla vzkázat madulince,že jsme na tom stejně.Mám taky milujíciho manžela,na dlouho jsme se odcizili kvůli druhému dítěti,vlastně dá se říct,že intímně máme ještě teď problémy,protože jak on řekl:"Musíš se s tím sama vnitřně vyrovnat!".Je na nás hodnej,s malým si hraje,miluje nás,udělá pro nás všechno a bere to tak,že jsme kompletní rodina.Malej je zlatíčko a je můj život...rozhodla jsem se,že všechnu tu lásku co v sobě mám,dám synovi.... :slight_smile:...hlavně aby jsme byli zdraví...
20. bře 2015 ve 21:58  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
Agne máš pravdu s miminkama se mládne,ale bohužel na to musí být DVA!!!Sama si to dítě neudělám....
20. bře 2015 ve 22:02  • Odpověz  • To se mi líbí
@mischell3 ano, všimla jsem si, že jsem si, že jsem se teď upnula víc k dceři, a lásku, kterou bych dřív třeba chtěla dělit mezi dceru a manžela, dávám jen dceři.. Bojím se do budoucna, kdyby se s malou něco stalo, manželovi bych nikdy neodpustila jeho rozhodnutí o jedináčkovi. Stát se může kdykoliv, cokoliv, nebo nemusí.. Vidím to z manželovi strany - měl staršího bráchu, bohužel zemřel při letecké nehodě.. O to víc nechápu, proč musí být dcera jedináček.. Musím si to urovnat v hlavě..Bohužel okolo nás teď podruhé "těhotní" páry, které vždy hlásaly, že druhé mít nebudou, že si budou užívat atd.atd. A opak je pravdou. Jenže, když manžel něco řekne, obvykle se toho drží :frowning2: Přeju Vám/nám všem, ať děláme rozhodnutí, které z nás udělají šťastné maminky/partnerky :slight_smile:
22. bře 2015 v 09:17  • Odpověz  • To se mi líbí
Já jsem byla ve stejné situaci. Moc jsem si přála druhé a manžel ne. A jak to dopadlo? Nakonec se dítě zadařilo a otěhotněla jsem. Když jsem to oznámila manželovi, tvářil se jako bych někoho zabila. Jsem ve 12tt a náš vztah je v háji. Já denně brečím, všechno to radování z miminka si užívám sama a vůbec nevím jak dál. Věřila jsme,že manžel obměkně, a kulový. Je na mě hnusnej a udělal to prý jen proto aby měl ode mne klid. nemá rád děti a zkrátka už chtěl mít svůj klid. Takže já jsme ted v situaci, kdy nevím co dál. Svého muže mám moc ráda a moc mě to ranilo. Ale je to moje chyba, chtěla jsem prostě rodinu a ted o ni poravděpodobně přicházím :frowning2:
27. dub 2015 ve 13:56  • Odpověz  • To se mi líbí
@dostyna - je mi to moc líto...
Moc nechápu, jestli manžel spoléhal na antikoncepci a pak přišla rána z nebe, nebo to nechával tak a pak přišla taková reakce...
Jsou věci, které se lámat přes koleno nemají...
27. dub 2015 ve 14:07  • Odpověz  • To se mi líbí
@elvira Manžel doufal, že neotěhotním. bere léky na tlak a ledviny, tak si myslel, že už to nepůjde. Jen já ho neznásilnila, dokonce dvakrát ve slabší chvilce řekl,že teda druhé ano. Zlrátka je to těžké a opravdu nevím co bude dál. Měla jsme za to, že je to hodný chlap, ale ted se tedy chová jinak. V jeho nejhorších dcvílích života jsme stála při něm, samotnou mě to stálo kus zdraví a jeho dík je, že mě v tak citlivé situaci zařízne. Uff, jak sjem stará tak jsme blbá :frowning2:
27. dub 2015 ve 14:13  • Odpověz  • To se mi líbí
@dostyna a kolik mu je? to je uvažování telete, myslet si, že kvůli nějakým lékům a zdravotním problémům s ním nemůžeš otěhotnět, ale jinak proti tomu nic nedělat, pokud tedy opravdu nechtěl už dítě (pokud je stejně starý jako ty, tak bych to i pochopila, znám lidi, kteří v tom věku mají jedno dítě a na další už prostě věděli že si netroufnou). Mrzí mě to, snad se vzpamatuje.
27. dub 2015 ve 14:19  • Odpověz  • To se mi líbí
také přidám svůj příběh, s přítelem jsem nebyly spolu dlouho něco přes dva roky a já už na začátku vztahu mu oznámila, že ve třiceti budu chtít dítě, ne kvůli tomu, žebych si ho chtěla uvázat ale biologické hodiny prostě tikají.. A tak se i stalo, v den svých narozenin jsme se začali snažit o prcka, za půl roku jsem se nám objevily // , byla jsem naprosto nadšená, přítel už tolik ne... asi to tak moc neprožíval .. chlap no.. po dvou letech jsem začala mluvit o druhém mimču, pro mě jsou prostě dvě děti v rodině základ, přítel řekl NE, v tu chvíli mě by se ve mě krve nikdo nedořezal, to jsem opravdu nečekala kort od někoho kdo pochází ze tří dětí a dalších 6 sourozenců mám nevlastních. Nicméně jsem si stále za svým, prosila ho, brečela, slibovala, děla jsem vše proto abych ho obměkkčila. zadařilo se a pořídili jsme si holčičku... po půl roce co se mála narodila přišel další šok, přítel chce třetí dítě.... já už NE!

Přeji všem pevné nervy v přesvědčování, ale zase, občas se skála prostě zlomit nedá.
27. dub 2015 ve 14:20  • Odpověz  • To se mi líbí
ještě jsem chtěla dodat, že někdy je lepší v přesvědčování zvolnit nebo změnit taktiku, ukázat mu že dvě děti jsou bezva, že si sami vyhrajou, bude s ním a víc zábavy, pomalinku ho nasměřovat k tomu, aby na to přišel "sám" . Nenutit ho, nenadhazovat mu každou minutu, že chcete druhé dítko.
Někdy je prostě nenásilná cesta sice delší ale zato úspěšná
27. dub 2015 ve 14:28  • Odpověz  • To se mi líbí
@andelka Andělko, je mu 35 a mě bude za měsíc 38. Věděl, že chci rodinu, že mám ráda rodinné zázemí a je pro mě rodina vším. Pořád trochu doufám,že se to upraví,ale zatím to moc nevypadá :frowning2:
27. dub 2015 ve 14:28  • Odpověz  • To se mi líbí
@peanutczt já zvolnila, jen mě trochu tlačil čas, budu mít 38. Ale ano, přiznám si to i sama sobě, že jsem z toho, že by druhé nebylo byla hodně smutná. Chtěla jsme pro malého sourozence, at enní sám atd.
27. dub 2015 ve 14:31  • Odpověz  • To se mi líbí
@dostyna no jo, ne každý má nervy na dvě děti, možná mu přišlo že malá už je dost velká a nechtělo se mu zpět do miminkového..možná si to i s prvním dítětem představoval jinak..Jsou chlapi, kteří se podvolí tlaku ženy a společnosti, že je normální a fajn mít rodinu, ale pak přijdou na to, že se nic moc nezměnilo a že si měli radši stát za svým. Obvykle dítě mají rádi,ale nejsou to ti super angažovaní tatínci, případně jo, věnují se standartně, ale další už nechtějí. Je to celkem legitimní. My ženy taky houby víme, jak budeme jedno dítě zvládat, kolikrát kdo si myslel, že chce tři děti po sobě, tak má jedináčka.Jenže..pokud má člověk pochybnosti, nebo ví, že další dítě nechce, tak něco přece dělá, sám, ne že věří bláhově tomu, že žena neotěhotní. Tohle je fakt přístup malého děcka a ne dospělého chlapa.
Snad se časem s tím srovná, zatím asi není mimi úplně hmatatelně přítomné, bříško malé, nejsou kopance..snad se to časem změní, nebo až se malé narodí.
27. dub 2015 ve 14:36  • Odpověz  • To se mi líbí
@andelka Andělko, když byl malý miminko, se vším mi pomáhal,byl fakt bezvadnej. Nedal najevo, že ho to štve atd. Ikdyž asi občas mu to lezlo krkem. Měli jsme hodné miminko, až an biolení bříška azoubků hezky spal a spí dodnes. A to mu budou 4 roky, je to šikovný vnímavý kluk, mají stejný koníček v mašinkách, Toník tátu miluje a manžel až na určité nervní výlevy je s ním rád. Pristě druhé nechtěl z pohodlnosti, to mi řekl. Loni vážně onemocněl a já byla jeho držák poři životě. Tiolik se naplakal a prožil si peklo, slíbil,že mi toho tolik dluží atd. Vím,že když je člověku nejhůř, slibuje hory doly :frowning2: Zítra jdu na velký UTZ do nemocnice a nebudu mít s kým se podělit o radost, že uvidím ten zázrak.
27. dub 2015 ve 14:44  • Odpověz  • To se mi líbí
@dostyna jejda,já jsem z Tonika udělala holčičku,promin :sweat_smile:
Ono když už člověk dítě má, tak se stará, nedá se nic dělat. Ale chápu,že se zrovna na další nehrnul,po té nemoci zvlášť. Během ní ti slíbil konkrétně že budete mít další dítě,nebo sis to takhle vyložila? Nicméně nic ho neomlouva v tom,že nezodpovědný a nedusledny byl on. Pokud chlap dítě nechce,jistí se. Já věřím že vymekne, zvlášť pokud nebudeš tlačit a vyčítat. I když to bude těžké.
27. dub 2015 v 15:04  • Odpověz  • To se mi líbí
@dostyna Ahoj, jsem s tebou v květnovkách a nezávidim...můj muž druhý taky nechtěl, bylo to jak kříž s čertem.
Já netlačila, pak nějak víceménně vyplynulo, že druhý prostě je a...oba kluky miluje, ale občas si neodpustí poznámku, že vlastně děti-spíč to druhé dítě nechtěl...

Takže chápu tvoje nářky a že to bolí...ale neboj, u nás se to taky tak nějak chytlo, když začalo růst břicho, začal se hýbat a zjistil, že čekáme druhýho kluky, prostě až když už to bylo hmatatelný...třeba se taky probere časem.

A sranda je, že nedávno jsme se dohadovali, s kým by děti po rozvodu zůstali a řek mi, že by se jich jen tak nevzdal...bomba, co?
27. dub 2015 v 15:08  • Odpověz  • To se mi líbí
@germaine ahojky, děkuju za povzbuzení. Snad ten můj chlap rozum dostane, nechci aby se nám rozpadla rodina.Máme super Toníka a bráchu nebo ségru potřebuje. Chjo, že ti chlapi vždycky musí tak dávat zabrat.
Snad i můj muž časem zjihne a druhé bude milovat tak jak první.
27. dub 2015 v 15:13  • Odpověz  • To se mi líbí
Ja sama treba take dalsi dite nechci, jedno mi staci. Proste to tak citim. Nenut ho, dej mu jeste cas, treba za nejakou dobu zmeni nazor.
27. dub 2015 v 15:14  • Odpověz  • To se mi líbí
@dostyna Určitě, věř tomu...kord pokud to bude třeba holčí, ty chlapi nikdy neodolaj :grinning:
27. dub 2015 v 15:14  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
@andelka nevadí, Toník je taková moje holčička :slight_smile:
Říkal,že jsme pro něj všechno, jeho rodina a i druhé bude. Že mi má toho v životě tolik vracet amoc ho to mrzí.Zkrátka je to tvrdák a vždycky hleděl víc na sebe než na ostatní.Ale vždycky jsme ho měla za hpdnýho chlapa
27. dub 2015 v 15:15  • Odpověz  • To se mi líbí
@germaine budu doufat :slight_smile:
27. dub 2015 v 15:16  • Odpověz  • To se mi líbí
@dostyna zkus to teď nebrat osobně, aby jsi si v sobě neudělala nějaký blok ve vztahu k manželovi. Druhé dítě prostě bude, on se s tím musí vyrovnat. Chlapi jsou svým způsobem sobci a vyžadují "zvláštní péči".Nevyčítej, nebreč, soustřeď se na malýho a na sebe a mimčo v bříšku. Pokud ti to půjde, chovej se jako před otěhotněním. On si to musí setřepat, předpokládám, že ani on nechce rozbít rodinu a pokud to tak je, tak to čas srovná...
27. dub 2015 v 15:31  • Odpověz  • To se mi líbí
Já bych řekla,že se tesenim nakazí. Pokud bude co nejvíc v pohodě,nebude dusno,stejně se s tím už nic nenadela,holt měl dávat pozor a teď si bude muset zvyknout,pokud je co k čemu.
27. dub 2015 v 15:33  • Odpověz  • To se mi líbí
@evulina77 máš pravdu, takhle to bude nejlepší. Musím se vzchopit a postavit se tomu a srovnat se. Je z mě ted spíš uzlíček nervů než silná ženská, kterou vedle sebe chce mít.
27. dub 2015 v 15:49  • Odpověz  • To se mi líbí
@dostyna jasně, buď hrdá, nosíš další život a rozhodně se nechovej provinile. Pokud to dítě tak moc nechtěl, měl se chránit. U výroby jste byli oba dva a i on má svoji zodpovědnost...
27. dub 2015 v 15:53  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek