• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Manželovi rodiče nám dělají ze života peklo

29. října 2013 
Zdravím, dámy,

ještě nejsem maminka (a se stresem, který v poslední době prožívám, asi ještě dlouho nebudu), ale nevím, komu se momentálně svěřit.

Všechno to začalo naší svatbou. Manželovi rodiče nedokázali vystát, že chceme svatbu jen v nejužším kruhu (tj. nejbližší rodina a přátelé), chtěli všem ukazovat, že žení jediného syna. Seřvali nás jak malé děti s tím, že pokud to nezměníme, nepřijdou tam. A taky se spoustou urážek na mojí adresu (jsem studentka, takže ohledně toho, proč se bereme, jak se k tomu staví moje rodina apod.). Rozhodli jsme se to udělat bez rodiny. Nakonec to byla úplně utajená svatba jen my a svědci. Byla to nádhera a neměnila bych.

Nicméně tím to skončilo jen zdánlivě. Někdo to manželovým rodičům "vyslepičil" dřív než my a oheň byl opět na střeše. Přestali jsme to zvládat (hlavně manžel ty jejich vyčítavé e-maily, SMSky a telefonáty) a rozhodli jsme se odstěhovat (momentálně totiž bydlíme v bytě, který patří jeho máti) a začínat sami znovu. Jenže! Původně to bylo tak, že až se jednou odstěhujeme, byt se prodá a manžel dostane to, co jsme do bytu nacpali (dělali jsme nová okna, koupelnu, záchod + nábytek). Nyní samozřejmě neuvidí nic (s tím jsem tak nějak počítala), je nevděčný a neměli bychom se ani opovážit odvézt si nábytek, který jsme si koupili. Hlava mi jde kolem. Ze všech stran jen posloucháme, jak za všechno můžu já a moje rodina. Že oni si to o mně mysleli už od začátku. A že se manžel úplně odstřihne, že už se k nim nikdy nebude moct vrátit a že celá rodina souhlasí s nima, že ta špatná jsem já.

Jsem zoufalá. Manžela nedevšechno miluju a vím, že se to asi nedá nijak vyřešit. Ale žít s pocitem, že kvůli mě ho celá rodina zatracuje..nevím..citím se hrozně.

Nepotřebuji stoprocentní rady, jak to vyřešit. Asi jen vědět, jestli je tohle normální? Stalo se vám to někomu? Vyřešil to čas?

Díky za všechny názory!

M.
29. říj 2013 v 16:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
@marukm Kočko, tohle musí vyřešit pouze tvůj muž a velmi rázně.Musí své matce jasně říct, že jakékoliv intriky a pomluvy směrem ke své partnerce nebude tolerovat.Jsem zastánce toho, že o některých věcech a postojích se ani v nejbližší rodině nediskutuje, tohle je jedna z nich.
Svatbu si má dvojice udělat podle svého uvážení a je to pouze jejich soukromá věc.Já vás plně chápu, sama jsem měla také svatbu jen se svědky, protože to vnímám jako velmi intimní slib věrnosti svému muži.A že kvůli tomu bylo v rodinách povyku :angry: , nicméně jsme byli dospělí a svůj postoj jsme si uhájili.
A k bytu-určitě máte na veškeré stavební úpravy faktury, v případě nouze je můžete použít.
29. říj 2013 v 16:24  • Odpověz  •  To se mi líbí (7)
u nás vše vyřešil čas. o mě přítelovi rodiče nechtěli dlouho nic vědět, ani když se dozvěděli, že budeme mít za chvíli dítě, ani když se syn narodil..."dostali rozum" až v synových 8m, ale od té doby...ťuk ťuk ťuk...vše funguje a jakoby ta doba před tím ani nebyla. nebudu znovu rozebírat co, kdo, kdy a proč a proto oni tak jak tak, ale občas se holt někteří lidé seknou, pro nás z neznámých nebo nesmyslných důvodů a nezbývá než je nechat, aby se sami srovnali s realitou. u nás to bylo tak, že přítel si stál za svým a když není po jejich a není to ok, tak než by to pořád poslouchal, sám přerušil kontakt. nějakou dobu úplně, potom byl strohý, minimální a hlavně bez zmínek o mě, jako bych nebyla (kromě toho, že o mě mluvily nevlastní děti :grinning:). časem se vše srovnalo. občas některým rodičům vážně dělá problém se smířit s dospělostí svého dítěte, s tím že chce žít po svém a dělat vlastní rozhodnutí. od jisté chvíle jsou prostě rodiče nuceni změnit roli. dřív o všem rozhodovali, vše řídili, dítě prostě dělalo, co mu bylo řečeno, ale potom je to šok. najednou jsou ti, co mají jen přihlížet a být jen jistota v pozadí. jsem asi divná, že své tchánovce nakonec obhajuji, ale všichni jsme jen lidé a máme svoje, všichni se dopouštíme chyb a špatných rozhodnutí. jestli to vyřeší čas? kdo ví. záleží jací jsou to v jádru lidé :wink:
29. říj 2013 v 16:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
@marukm Ahoj, u nás to bylo opačně, mojí mámě hodně dlouho trvalo, než přijala mého manžela. Nejdřív se jí nelíbílo, koho jsem si vybrala (představovala si někoho jiného), vše na něm bylo špatné (že nemá vš, že pochází z vesnice), pak se jí nelíbilo, že se chceme vzít (dostali jsme vynadáno, že jsme se jí nejdřív nepřišli zeptat, než mě požádal o ruku, ale že jsme přišli oznámit, že jsme se zasnoubili), na svatbě bylo opět všechno špatně (to prohlásila, že tímto dnem jsem si naprosto podělala svůj život). Když jsme se rozhodovali, kde budeme bydlet, lákala a citově vydírala, abychom šli blíž k nim. Ale díky tomu, jak se chovala k mému muži, jsem mu to prostě nemohla udělat, takže jsme se odstěhovali několik stovek kilometrů daleko. Když jsem oznámila, že jsem těhotná, opět s tím měla máma problém (já nevím, co čekala... že se jí půjdu předem zeptat, jestli si mám ve 30ti letech pořídit dítě???).
Nakonec se se vším smířila a konečně jí došlo, že si můžu o svém životě rozhodovat sama, že ona o mně rozhodovat nebude a že když se nebude chovat pěkně, že se prostě nebudeme mo často vídat. Teď už je úplně v pohodě a kdybych to nezažila, nevěřila bych, že se takto někdy chovala :unamused:
29. říj 2013 v 16:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@laurital Manžel stojí při mně, jinak bych to už neřešila. Stál při mně celou dobu. Ale cítím, že ho to taky děsně trápí. I když já to asi řeším trochu víc.

@blahova_andrea Myslím, že u nás to dopadne stejně. Dokonce jsme se jim to i snažili vysvětlit, že nás (hlavně manžela) musejí chvíli nechat. Každý z nás by si to měl v hlavně srovnat. Ale oni nás neposlouchají. Akorát dál říkají věci, kterých pak všichni litujeme. Připouštím, naprosto narovinu, že i já na tom mám určitě svůj podíl. Ale snažila jsem se to řešit v klidu. Ale mám pocit, že oni nemají zájem.

@llluckaaa S tou svatbou si přesně popsala naši situaci. Neodpustili nám, že jsme s nima třeba nevybrali datum, kdy jim se to hodí. A s dítětem? Nechci to vidět, vzhledem k tomu, že se o něj snažíme...
29. říj 2013 v 19:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
@marukm Mojí mámě se na svatbě nelíbilo nic. Chtěli jsme ji v květnu a to prohlásila, že pokud bude v květnu, tak na ni nepůjde. Pak nám tvrdila, že je naprosto zbytečná hostina, že se můžeme najíst u nich v obýváku. Pak samozřejmě problém, že se mnou nevybrala šaty. Bylo to těžké.
Určitě by vám pomohlo, kdybyste se od nich odstěhovali někam dál a nevídali se moc často.
29. říj 2013 v 19:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
@marukm je dobře, že vy dva stojíte při sobě! kdo má na čem vinu asi nemá cenu řešit (já si taky neměla začít s ženáčem, no, toť moje vina nevina), ale důležité je právě to, jak to kdo pak řeší. nezbývá vám než tomu dát čas. prostě omezit styk na minimum a čekat než to oni vše nějak poberou. teď zájem nemají, třeba časem dostanou rozum a zájem mít budou. já myslím, že u nás to bylo tím, že si pak asi uvědomili, jak vše doopravdy bylo a že to malé za nic nemůže a že je to jejich vnuk a nechtěli o něj přijít. i tak přišli o dost. a já jsem dneska taky ráda, že máme my je a oni nás. ale byla to dlouhá cesta plná čekání a nejistoty.
29. říj 2013 ve 20:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek