Manželské trable
Zdravím všechny, kteří si mou zpověď přečtou a napíšou svůj názor popřípadě poradí 🙂 nevím, kde se svěřit, mamince a sestře sice povykládám ale tak nějak to není to pravé ořechové. Tak doufám, že když to hodím na celkem navštěvovanou stránku a uslyším víc názorů nebo rad, tak zjistím, že nejsem na světě sama, kdo to má stejně nebo podobně a tak mě dokáže co nejlíp pochopit.
Kde začít? Asi úplně od začátku. S manželem jsme 5 let ale manželství prožíváme druhým rokem. Máme rok a půl starou holčičku Lilianu. Já pocházím z menšího města a manžel z vedlejší dědiny. Manžel má jednoho sourozence vlastního a dva nevlastní, které si do vztahu přivedla nyní už tedy má nevlastní tchýně. Já mám 3 sourozence vlastní, všichni už ženatí a vdaná a každý svou rodinu.
S manželem to byla láska na první pohled 🙂 chodili jsme spolu do jedné třídy na nádstavbové studium. Je to strašně chytrý a chápavý chlap. Troufám si říct, že v něm mám nejen manžela ale také skvělého kamaráda a milence :D Hrozně mě podporuje v mých rozhodnutích, snaží se mě ve všem pochopit, je vtipný, milý, ALE. To slavné ale. Jakmile se jedná o jeho rodinu nejsme za jedno a bohužel se i dost hádáme. Nevím, možná je chyba ve mě ale na druhou stranu si říkám, nikdy není chyba jen na jedné straně. A to je vlastně ten důvod proč sem píšu. Asi chci prostě slyšet si hloupá, važ si toho co máš moc si to bereš a nebo nejsi hloupá tohle není normální.
Teď k věci. S manželem jsme chtěli letos v únoru začít rekonstruovat dům u mých rodičů. Zůstala jsem tam jen já jakožto nejmladší z dětí mých rodičů. Manžel souhlasil. Řekl tedy, raději bych byl u našich ale chápu, že Vaši jsou tu sami a tak tady chceš zůstat, zatímco u našich je plný barák lidí. Vzhledem k tomu, jak už jsem zmiňovala, že máme dcerku, nedá se tam rekonstruovat a zároveň tam bydlet. Rekonstruujeme ale zároveň si stavíme vlastní bytovou jednotku s vlastním vchodem.
A tak jednoho dne ještě před rekontrukcí za mnou přišel manžel, že po dobu opravy bychom šli bydlet k jeho rodičům, že oni teda půjdou do přízemí i s jeho třemi sourozenci a nám nechají první patro, kde je kuchyň, obývák a jeden pokoj na spaní. Koupelnu nám tchán přistavil provizorní těsně před nastěhováním. No radost jsem z toho stěhování tam neměla. Ne, že bych s rodičama od manžela měla vztah na bodu mrazu ale stačilo mi je vidět každou neděli když jsme jeli na návštěvu.
Tatínek manžela je takový všeználek, hodně vnucuje své názory a nevlastní maminka má bohužel schyzofrenii. Takže když s ní člověk vede rozhovor, na konec zjistí, že snad celou dobu mluvil do zdi. Je hrozně roztěkaná a taková jakoby duchem nepřítomna.
No nic méně odporovat asi nemělo smysl protože v tu ránu by mi tchán bušil na dveře ať to zvážím, že u nich po dobu rekonstrukce nemusíme platit nájem a tak ušetříme spostu peněz a tak dlouho by do mě asi hustil, až bych stejně musela souhlasit. A do toho manžel klavíroval, jak do konce života budeme jen u nás a tak chce aspoň chvíli být doma.
No a tak jsme tady. Jenže čím déle jsme tady, tím víc zjišťuji, že si začínám jaksi tvořit na tchýní nějakou averzi. I na manželovi bratry. Oni toziž jsou to mladí kluci bez závazků, svobodní a manžel na nich docela lpí. Tom je jméno jednoho z bratrů, je docela sportovně založený a manžel tedy taky ale Tom chodí v trenkách po dvoře, tak manžel taky, Tom posiluje na dvoře, tak manžel taky, Tomovi leze zadek :D z tepláků, manželovi taky :D druhý bratr se jménem Franta, ten je tedy vlastní, vždycky vymyslí nějakou hloupost a manžel hned jde a udělá a vůbec nebere v potaz, jestli se semnou na něco nedomluvil. Jako třeba domluvím se s manželem, že posedíme u mých rodičů s mojí sestrou na kterou je naša malá totálně fixovaná, on řekne ano. Odpoledne mu na barák dojde pomoct Franta a řekne mu, Martine co kdyby jsme dnes s Tomem pogrilovali u nás a Martin jako manžel hned ano možem. A pak se většinou kvůli tomu pohádáme protože já jsem samozřejmě naštvaná. Nebo jeden den mě manžel řekne, dneska na Vás nebudu mít vůbec čas, je hodně práce na baráku a pak za mnou přijde v 7 večer, že asi pojede s Frantou na florbal. A opět se hádáme. 3 měsíce říkám manželovi, nezajdem si i s malou třeba na oběd? Dlouho jsme spolu nikde nebyli. Odpověď je: mě se dneska nechce, kdyžtak si můžem objednat domů. A ještě ten den v podvečer, když jde i s Frantou z baráku si zajdou do hodpody , že Frantu pozval na topinku.
Nejhorší na tom všem je, že už se nemůžu ani škaredě podívat nebo něco podotknout. To jsme ihned v sobě a už to lítá. Tvoje rodina je taková, moje je maková a naopak.
Na posledy to vygradovalo tak, že jsme se zase pohádali skrz jeho bratra a byla jsem dost naštvaná. Přišli jsme na horu a chtěla jsem dát malé oběd. Manžel malou vzal a ptal se jí jestli chce jít dolů za babi a dědou. Tak jsem samozřejmě hned vyletěla, jestli to dělá schválně, že teď má obědvat a spat. Protože jsme se nebavili, vzal prostě malou a zanesl ji dolů rodičům. Což jsem jaksi nerozdýchala a utekla z domu. Manžel mě pak hledal po dědině. Jediné co mě na tom všem mrzelo, byla Lily. Celou dobu co jsem chodila po dědině a plakala ale jen kvůli ní protože mě štvalo, že jsem ji tam nechala.
Ráno když vstanem netrvá ani 5 minut a tchýně už pod schody na mě volá, "ahoj Soňo" a jde po schodech na horu. Já třeba ještě s holým zadkem :D nepřevlečená.Tak co jí mám říct? Nechoďte sem? To asi ne. Holky ona za dopoledne takto dojde na horu i 5x.
Manžel chodí na směny a to i o víkendu a má volný víkend 1x do měsíce. Když na to konečně přijde a nemusí být na baráku, říkám si konečně jsme spolu všichni 3 jako rodina po hromadě. V tu ránu už je na schodech jeho taťka a skončí to tak, že Martin jde za ním dolů kde si povídají a nebo jdou spolu něco dělat.
Neříkám, taky jsem na svou rodinu fixovaná. Každý den vezmu malou jak se vzbudí po obědě a jedem k mým rodičům a večer zase zpět. Ale už teď vím, že až bydlení bude hotovo, dojdem z venku a prvně půjde malá na horu " domů", vysléct se, povečeřet a podle času třeba půjde ještě dolů za babi. Ale tady přijdem večer domů a když je s námi manžel, malou drapne a hned ju vrazí k babičce. A když s námi není a přijdem sami dvě, snažím se jít honem na horu a že dolů může jít později ale v tu ránu se otevřou dveře a babi i děda už ji lákají k sobě. A když ji chci vzít na horu a vysvětluji jí, že prvně převléct a pojíst, tak samozřejmě začne plakat a já ji nechci násilím tahnout pryč. Jak by to vypadalo že. Tak ji tam tedy nechám ale pak jsem naštvaná a podrážděná a už se to veze.
Manželovi nechci říkat protože se hned hádáme a předháníme čí rodina je lepší a s kým je malá víc. A tak to držím. Jenže pak mi stačí prkotina a to je pro mě třeba už konečná a jsem v pasti. Nic se mi nelíbí, jsem protivná a na konec sedím někde sama a brečím jak želva a do konce jsem se přistihla, že přemýšlím, jaká smrt je nejmíň bolestivá. 😨🙈 Pak jsou zase dny, kdy jsem šťastná a pyšná na svou rodinu a vše beru s nadhledem a říkám si jak to tady není hrozné a že to tady v klidu vydržím. Holky nejsem magor? Já už si tak občas připadám.
Omlouvám se za sloh ale já už toto potřebovala hodně dlouho dostat ze sebe ven. Děkuji za Vaše názory a odpovědi.
Hezký večer 🙂
@sonickan a co se tyce sourozencu.... zlepsi se to az bude bydlet mimo... dokud bude v jednom baraku, bude to zacarovany kruh... vim, o cem pisu, vim o cem pises, vim, jak to je o nervy... hadky jsou... jsou prd platne... chvili neco ok, pak zase se prepne do rezimu ala rodina za mlada a muzete se znovu hadat, ze vy jsme ted jeho rodina....
Řešíš blbosti. Manžela žárlivě střežíš a vyvoláváš hádky. Tvůj problém není manželova rodina, ale tve chování stíhačky. Pokud sedíš doma s dítětem, tak máš pocit osamoceni a upinaš se nezdravě na manžela. Dělej si denně program s dítětem, zábav se jinak!
@priefi no počítáme že v květnu by se dalo nastěhovat. Máme to celé prekopane. Rodiče napsali dům na mě a na manžela. Oni budou dole a my na hoře ale úplně rozděleni. My budeme mít svůj vchod, naši taky. Zkrátka když budou chtít k nám na návštěvu budou muset zvonit a taktéž my k nim. Budeme mít vlastní topení, vlastní jakoby vodu 😂😂 nevím jak to napsat. Prostě každý si budeme platit svoje. Nic společného. 🙂
@karol1996 to jsem si myslela taky... ale opak byl pravdou. Nerespektovani soukromi tchanu mamkou tchana teda mela za nasledek, ze se melo tendenci nerespektovat to nase. Mozna ale problem byl v tom, ze my se vedle nich nastehovali az po narozeni mrnete, kdyz mel cca 4m. Necekane navstevy me deptaly cim dal vic, byla jsem na tom psychicky hur a hur. Chodili hodne casto a i kdyz fakt nebyla vhodna doba, taktne neodesli, naopak sedeli o to dele... az jednou pretekl pohar a ja bouchla jako sopka... netusim, co jim tehdy manzel rekl, ale po tom bouchnuti se u me vytvorila neskutecna ponorkova nemoc a nemohla jsem je ani citit. Nevyzadane navstevy skoncily... vse jsem resila samozrejme jen s manzelem. Ale je zvlastni, ze rok jsem se musela trapit a to se kupilo a kupilo,.hadali jsme se kvuli tomu neskutecne... manzelstvi slo do kytek... a pak jednou proste total hysterak, ale totalni a byl klid... ale doufam, ze mas pravdu, ze uz je zvykla, tak to tak bude... za nedlouho se nam ma narodit druhatko a ja uz ted mam nervy na pochodu, ze se to vrati do tamtech koleji... docela panicky se bojim... uz to je docela dlouho... ale taky dlouho se to kupilo a ponorkova nemoc jeste stale ve mne je (sice v mensi mire) a pokud tady budu mit v sestinedeli nevitane a neohlasene navstevy, tak je mi jasne ze zesilim a tentokrat vyjedu rovnou...
Nečetla jsem všechny odpovědi, jen úvodní příspěvek, takže je možné, že už tu někdo napsal něco podobného.
Předně mi přijde, že píšeš o několika věcech:
1. Manželova nespolehlivost, když se na něčem domluvíte předem, a on dá přednost momentálnímu podnětu od bratrů. tohle by mi vadilo hodně a trvala bych na tom, že pokud jste se domluvili, že půjdete na návštěvu někam, a on půl hodiny předtím kývne na jinou nabídku, platí prostě to původně domluvené. Možností je samozřejmě sebrat se s holčičkou a jít tam sama, ale tím se nic neřeší. Stejně tak by měl respektovat, že dítě má nějaký režim, a pokud se snažíte o důsletnost, kdy dítě chodí spát po jídle v určitou hodinu, tak se to musí respektovat. Obzvlášť, pokud babi a děda bydlí v baráku a mohou dítě v klidu vidět, když se vyspinká. Otázkou samozřejmě je, jak manželovi tohle podat, aby se neurazil, protože jestli už to neumíte nekonfliktně, tak si to nevyříkáte nikdy a tím pádem ani nevyřešíte 🙂. Možná že muž jen zapomíná na něco, co organizuješ a zařizuješ Ty, takže my si třeba doma už vše píšeme do kalendáře - když třeba manželovi 14dní předem oznámím, že mi má přijet kamarádka a potřebuji, aby mi na odpoledne pohlídat děti, tak on to úspěšně pustí z hlavy a domluví si na ten termín třeba zápas s kluky z týmu. Takže si vše píšeme do kalendáře a opakujeme několikrát. A pokud pak nastane kolize, což se stát může, protože vždy se může vynořit něco atraktivnějšího než to, co bylo domluveno dopředu, tak je to o kompromisu, jestli ten z nás, kdo program domlouval předem (ať je to sólo akce nebo oběd u rodičů), je ochoten ustoupit, popř. jej třeba změnit, nebo jestli přes to prostě vlak nejede. Záleží vždy na tom, jak moc velkou prioritu ta akce má.
2. Hádání se moje / tvoje rodina: To považuju jako naprostou cestu do pekel, protože ať jsou příbuzní takoví či makoví, vždy má člověk tendenci obhajovat ty svoje, i když třeba objektivně v právu není. Tyhle debaty bych úplně vypustila, protože nikdo z vás z nich nemůže vyjít jako vítěz, a to, co si řeknete v hádce vy dva, vás vždy ovlivní ve vztahu k rodině toho druhého. Proto bych se v téhle souvislosti soustředila na to, co jsem psala výše - vyjasnit si svoje očekávání stran trávení společného času (protože za to, že Ti manžel něco odřekne, nemohou jeho bratři, ale on) a výchovy holčičky. Co se toho druhého týče, tak já zpětně u nás vidím, ež ta režimovost u malých dětí fakt není na škodu ;).
3. společné bydlení s rodiči: A teď už jedno zda s rodiči jeho nebo Tvými. Můžeš nyní na 100 % zaručit, že vaši k vám také chodit nebudou? A nebo když budou, že to nebude vadit Tobě, protože jsou to Tvoji rodiče, ale může to vadit partnerovi, protože jeho rodina to není? Já žila hodně dlouho v rodinném domě s rodiči svého expartnera a ve finále to byla jedna z příčin našeho rozchodu. Mělo to samozřejmě svá pozitiva, tchýně často vařila a my se k nim chodili najít, když přítel nebyl doma, měla jsem si s kým popovídat, ale pořád to brali tak, že mohou do našeho patra chodit kdykoli, protože oni v tom domě jsou přece doma, a vrcholem pro mne třeba bylo to, kdy za mnou přijeli kamarádi z VŠ, šli jsme na výlet, a tchýně v mé nepřítomnosti vlezla do bytu, celý mi ho uklidila, protože se bála, ež tam mám nepořádek a že by mne mí přátelé pomluvili. Tyhel věci se hrozně blbě komunikují, člověk se bojí říct to upřímně, jako by to říkal někomu anonymnímu z ulice, a i když je v právu a řekne to sebeslušněji, dělá to zlou krev.
teď jsem naopak v opačné pozici, kdy jsme koupili byt v činžovním domě pod bytem mých rodičů. A ono to skřípe taky, jen trochu jinak. Moje máma ke mně běžně chodí na návštěvu jako do svého obýváku, pozve se sama, neozve se předem, rovnou zazvoní, nakráčí do bytu, odvede mi staršího kluka nahoru, aniž by se zeptala, jesti nemáme nějaké program, nebude oběd apod., ideálně mi ho nacpe sladkostmi. A když už se s někým baví, tak jen s mými dětmi nebo manželem, je-li doma, a mne ignoruje.
Oba případy společného bydlení byly vedeny racionálními důvody - v prvním případě ekonomickými (velký barák, rodiče ho sami neutáhnou, ušetříme za nájem / stavbu nového, sem tam zaskočíme na jídlo, budeme dělat společné nákupy a kdesi cosi), v druhém hodně emočními (barák, kde jsem vyrůstala, kde to znám, parádní prostředí pro východu dětí + naivně jsme si mysleli, jak babička bude po ruce a bude pomáhat), ale oba nejsou dobré a já jsem v nich nešťastná. Proto bych za sebe radila najít si samostatné bydlení, ideálně i geograficky vzdálené od obou rodin, protože pak teprve můžete fungovat jako samostatná jednotka, manžel nebude utíkat za bratry- kamarády, nikdo vám nebude nabourávat výchovný režim, budete si vše zařizovat a dělat po svém a příbuznými se uvidíte jen jednou za čas, a díky tomu, že ubydou třecí plochy, se zlepší i vzájemné vztahy.
Ovšem samostatnou otázkou je, že ne každý prostě má na to jít do vlastního, nebo nechce, takže je fakt výhodnější bydlet s prarodiči. Pak se ovšem musí hned na začátku vymezit kompetence a role, co je pro obě strany ok a co už ne. Průšvih je, že zkušenost má i jiných hovoří o tom, že vždy jedna ze stran (a většinou jsou to ti prarodiče) sebelepší a sebeneprůstřelnější domluvu začne ignorovat, a pak babo raď, co s tím. Člověk se buď může začít bránit, ale je za toho špatného, co kalí vodu (a obzvlášť, když partner s ním nesouhlasí), nebo může mlčet, trpět a být trvale nešťastný. Obojí je dost na houby...
@penelopaw mic hezky napsané, výstižné a poučné. 🙂 Jediné za co můžu dát ruku do ohně, je to, že moje mamka k nam do bytu určitě nebude chodit protože když už to tak musím rict, ona je strašný lenoch, po schodech vůbec a vůbec neksm jít. To je tak jednou za půl roku a ještě okolo spousta keců. Sestra která bydlí asi 5 minut pěšky id našich, k té dojde 1x do roka když vnučky slaví narozky. K bratrovi který od našich bydlí 10 minut autem tam tak také 1x do roka a druhý bratr který bydlí pul hodiny autem od našich tak tam tak 1x za dca roky😂 a to je z toho hotová.. A když mi ma pohlídat malou tak to je taky různých obličejů. 😂 Taťka ten je akčnější a pořád by chodil po návštěvách ale taky není z těch kterého když někdo nepozve ze by přesto přišel. Jak už jsrm psala budeme mít úplně vlastní bytovou jednotku. Ale pořád bude společný dvůr a v zimě společný sníh který je potřeba zamést před domem a z tohoto mám strach. Naši jsou stará škola a prostě pořád mají na jwzyku:"mladí musí starším pomáhat a to bez toho aniž hy se jim muselo rict. A to je něco na mého manžela. Ten když mel doma otci neco pomoct, byla to akce domluvená týden předem, naběhl a udělalo se. A to když ten den mrl zreba fotbal tak samozřejmě práce šla bokem a přesunula se na druhý den. Jenže u našich to tak nikdy nefungovalo. Prva práce pak zábava. A když v zimě napadl sníh a to jsme u našich bydleli jako s nima,samostatný jsme měli jen pokoj v patře jinak vše společně, zak manžel přišel z práce a bylo : děcka kfo půjde zamést snih? Mel vy se už pozametat než hp bude moc. A proč jste nevyvezli popelnici když jste šli z práce? To jste ji jako nevšimli? Musíte si tajy všímat. My tady věčně nebudem. A pořád takove řeči, ze to štvalo.. Takže nemám strach z toho ze by mi nasi chodili k nám do bytu když nebudeme doma(uz jen proto, ze když nebudeme doma dveře od bytu budou zamceny) nebo ze by u nás věčně byli vylepeni 5x za den ale z tech ostatních věcí které se děly před tim. To dtiv verim tomu, že u nás bude každý den z práce tchan protože ma práci hned přes ulici.
@sonickan nečetla jsem celou diskuzi, ale podle mě krapet dramatizujes. Jsem s manželem a 7mi měsíčním synem v Praze úplně sama, babičky máme na vysočině a dala bych cokoliv za to, aby k nám tchyně ráno přišla, pomohla mi, dala si se mnou kafe. Když bych přišla z venku, taky bych jim klidně malyho dala, chvilka klidu by mi bodla. Já si myslím, že je to celý jen o vašich vztazích. Kdybys je měla všechny ráda, tak to až tak neřešís. Vy fakt tak divně soupeřite a hlavně mě zaráží jak píšeš jeho a moje rodina. Vždyť jsem už jen jedna rodina, jaka moje a tvoje?
@sonickan jak to u vás vypadá? Už jste se odstěhovali?
@merylinn80 myslim, ze mozna chvili by se Ti to libilo, ale po case bys toho taky mela plne zuby, ac bys je mela rada. Ceho je moc toho je prilis a kdo nezazije, nepochopi 😉
U takových diskuzí mne vždy napadá jediná rada: ukázat dotaz i celou diskuzi manželovi. Co by na to řekl, když by to viděl takhle sepsané. Jestli by se s tím textem nedalo pracovat dál v páru. Aby viděl, že to manželku opravdu trápí a má na celou situaci takový názor. Najít kompromis, řešení.
@merylinn80 no vzhledem k tomu, že manžel chtěl aby na jsem šla do práce na poloviční úvazek a ja s tim neměla problém tak jsme museli do bytu do podnájmu kvůli cestování. A paráda. Tchyni vždy zavolám jestli chtějí pohlídat a buď přijede k nám hlídat nebo si ji vezmou a pak přivezou. A super. 🙂
@sonickan Asi ti napíšu, co nechceš slyšet, ale buď se sbalíte, koupíte si byt daleko od obou rodin a zachováte své manželství a rodinu pro vaši dceru a další děti, nebo se rozvedete. Nejste nijak výjimeční, toto je naprostá klasika. On fixovaný na svou rodinu, ty na svou. Oba nezdravě. Když zdrhneš je svým a budeš špinit jeho, bude zle a naopak. Odepiš ty prachy a jděte JINAM a do svého, nebo odepiš rovnou tohle manžeství. Je to otázka priorit.
@karol1996 nechci Ti brat iluze, ale s prichodem mimca to muze nabrat grady...