Můj přítel pořád neví, jestli si máme miminko nechat
Ahoj, začnu uplně od začátku. A nestojím o to aby mě někdo za můj postoj odsoudil. Jsem v 6. týdnu těhotenství. Je mi 23 leta příteli 31 let!!!
Víme to už 18 dnů. A já už toho mám dost. První týden co jsme se to dověděli tak mi pořád říkal nejsme na to připraveni(to nebudeme ale nikdy), nemáme žádné zázemí a pořàd nějaké výmluvy. Tak jsem mu řekla ať zkusí přemýšlet i nad tpluu variantou že si to nechame.
Je mu sakra 31!!! Měl by se ktomu stavět líp než já! No a teď se 14 dnů babrame že neví, že to bude boj. Zatím sem od něj neslyšela pěkneho slova. Jeho rodiče nám
chtějí koupit byt příští rok( ale na to se prý nemůžene spolehat, řekl on)
Předem píšu, ne nebudu sama vychovávat dítě. Nechci tak žít. No a teď jsme ve fázi, kdy jsem mu řekla jak ho vidim já ve svých očích
a že mám strach mu věřit, když říká ja to zvladnu. Jeden termín potratu jsem zrušila. A ve středu mám další. A už jsem unavená mu pořád argumentivat. Je to chlap a ve cém věku by měl trošku vědět. Ja nechci dvě děti na krku! Podotýkam do 30 bydlel doma. A vím že pokud to dáme pryč, tak ho mažu ze života, protože nepřekousnu vedle sebe chlapa, který v 31 letech NEVÍ! Máte stím někdo zkušenosti s takovým chlapem???Já opravdu nevím co dělat. Děkuji za odpovědi
Sluníčko v dnešní době se svobodné matky, které nepřiznají otce mají finančně lépe, než když žijí v páru. O tuhle stránku tudíž strach mít nemusíš. Pokud uvnitř sebe cítíš, že si miminko chceš nechat tak věř, že za něj budeš vděčná do konce života. Pokud se rozhodneš naopak, jsi mladá, dočkáš se jakmile najdeš toho pravého (ale tento to podle mě není)....hodně štěstí. Rozhodneš se správně.
@katri1 rozhodnout se musis sama a sama.uvazovat i nad variantou, ze dite budes pripadne vychovavat bez otce.
@mydvaapes1 jak se ma matka bez priznani otce lip? Jako porodny? A co pak? 😨
Myslím,že je jen vyplašený.Do 30 bydlel doma,žádné velké rozhodnutí dělat nemusel....
Staral se pouze o své potřeby a teď mu dochází,že bude zodpovědný za někoho jiného....
On se z toho "šoku"vzpamatuje! 🙂
@katri1 Já bych se teď v první řadě rozhodla, co chci já. Chci to dítě? I za cenu, že ho budu vychovávat sama? Nebo ho nechci?
Reakce tvého partnera nemůžu soudit. Záleží na tom, jestli jsme o miminku mluvili už dřív, jestli bylo plánované, nebo to bylo překvapení. Pokud to bylo překvapení, odpustila bych mu, že se s tím musí trošku prát. Přeci jen jako chlap to cítí jinak - nemá v sobě nový život, má obavy o to, jak vás zajistí, je to veliká změna.
Zkus si udělat jasno sama v sobě a pak hodně mluvte.
Byla jsem ve stejném věku jen přítel byl o trochu mladší než ten tvůj když jsem čekala svoji první dceru, vztah se prakticky rozpadal když jsme zjistili že čekáme ditě, já ovšem na rozdíl od tebe měla jasno v tom že si dítě nechám. Nechtěla jsem jít na potrat a riskvot tak že už bych nemusela mit nikdy žádné děti. Příteli jsem řekla že si ditě nechám ale jeho k nicemu nenutim, at se sem rozhodne jestli chce byt otcem, byla jsem ochotna ho vymazat uplne z naich zivotu ale dite jsem chtela i kdyz jsem netusila do ceho jdu. Ze zacatku dite nechtel, mluvil o potratu, ale to jsem nepripustila ja. Pak chtel s nami zustat z povinosti aby dite nebylo bez otce a to jsem taky odmitala.......vyslechla jsem si i par dst neprijemnych veci tipu ze mu kazim tim ditetem zivot...no dnes by si za to asi sam naliskal.......kolem sestyho mesice uz se na malou strasne tesil, u velice tezkeho porodu byl se mnou celou dobu. Malou miluje od prvni minuty co byla na svete a sam pak rikal ze kdyby vedel ze mit dite je tak nadherny uz by ho mel davno....dnes spolu čekáme třetí dite, moc se na nej těší, jsme manžele.........kdybych si tenkrat to dite nechala kuli němu vzit nikdy bychom spolu nezustali.
@katri1 zkus popřemýšlet o tom, jak se choval v jiných situacích, ve kterých o něco šlo, zodpovědně nebo ne? Pracuje, nebo se nechá živit od rodičů? V případě, že je zodpovědný ve svém životě v jiných oblastech, tak má třeba jenom úplně obyčejný strach a určitě bych to neřešila nějak striktně, dala bych mu čas, aby se vzpamatoval.
Pokud tam ta zodpovědnost není, šla bych od něj..
Pak bych se rozhodla, zda si dítě nechám nebo ne. Já jsem z těch, které se nebojí vychovat dítě třebas samy, a pokud bych měla nějaké zázemí od rodičů a dítě si chtěla nechat, nechala bych si ho.
Všechno jde, když se chce.
To ti verím, že je to ťažké rozhodnutie... Medzi mnou a priateľom je rovnaký rozdiel (ja 23 a on 31) a tiež ešte nechce mimi, ale keby čosi, tak sme sa už o tom rozprávali a tešili by sme sa naň... No my zase máme vlastný 4-izbový byt, tak to je o niečom inom...
Téma potratu je čisto na rozhodnutí matky, takže nikto nemá právo ti také rozhodnutie vyčítať... Dokonca ani otec dieťaťa nemá na to právo, lebo keby sa čosi stalo, tak to dieťa by ostalo tebe, nie jemu... Tiež by som sa nespoliehala na to, že by Vám kúpili byt, i keď by to od nich bolo pekné... Brať ti rozhodnutie nebudem, no môžem ti maximálne poradiť... Keby sa k dieťaťu takto staval môj priateľ a nemali by sme vlastné bývanie, tak ja by som na potrat aj tak nešla... Možno by to bolo najlepšie rozhodnutie, no viem, že by som to v budúcnosti ľutovala, chýbalo by mi to dieťa a pri snahe o ďalšie mimi by som už ani otehotnieť nemusela, lebo je potrat je dosť silný zásah do tela, takže potrat by u mňa nehrozil... Ja by som ho donosila a po narodení bábätka by som sa rozhodla... Ak by bol priateľ stále na vážkach a stále by nebolo vyriešené ani bývanie, ani nič, tak by som priateľa opustila a bábo dala na adopciu... Bolo by mi to ľúto, ale aspoň by som vedela, že je to dieťa zdravé a šťastné... Ale ak by to dieťa nakoniec chcel, tak niet o čom ďalej diskutovať 🙂
Děkuji za příspěvky. 🙂 Zodpovědný je až moc. Ve většině případů z něj mluví rozum ale city davá bokem. Má strach , já to vím. Nejsem prřipravená být maminka ale strach z toho nemám a proto bych si ho ráda nechal. Ale asi je blbost od něj ted čekat nějakou oporu když má větší strach než já a radši mu dat čas ať to vše přijme že? Já se bojím aby mi pak neřekl že to byla chyba. ☹
Katri, tak to ti nezavidim. Vis, chapu, ze na to nechces byt sama, ale zbam i pripady, kdy zenske pak uz neotehotneli. Myslim si, ze by jsi to mela risknout. To miminko budes milovat a SSZ ti jiste jako svobodne matce pomuze. Vis, uprimne ti reknu, ze pokud dite nechce tak ho nech jit. Ja bych takoveho chlapa take asi nesnesla. Ten muj rikal nechame to na pristi rok. Tak jsem to neresila a otehotnela jsem i pres antikoncepci. Byl vyplaseny ale nakonec u prvniho ultrazvuku slzel 🙂
Ja mam tedy chlapa, ktery mi je oporou a vim, ze jsem v nem nasla sve stesti !!!
Moc ti preji aby to dobre dopadlo a ty jsi se rozhodla tak, aby jsi v budoucnu nelitovala...
Tak hodne sil a dej vedet jak jsi se rozhodla 🙂
@katri1 tak to má určitě jen obavy aby jste to všechno zvládly. Na tvém místě bych potrat zrušila a dala mu možnost si na tu situaci přivyknout. Nikdo při prvním těhu není uplně připravený protože neví do čeho vlastně jde, ale každý normální člověk to zvládl a vy to zvládnete také stačí jenom chtít a zkusit to. Věř tomu že až; své dítě uvidí na utz, nebo až si ten zázrak poprvé pochová v rukách takovou blbost jako že toho lituje nevypustí z pusy ani omylem.
Z pohledu ženy, která by si dítě moc přála a nejde to. Rozhodni se sama za sebe, jen ty a to nenarozené dítě (plod).
@katri1 tak pokud je zodpovědný, má jenom strach. Určitě bych do toho šla. Jistota není nikdy nikde a bát se, jestli děláš chybu.. To je oboustranne. Chyba může byt si to nechat, chyba může byt si to nechat vzít. Rozhodnout se musis sama. Jsi mladá, možná se cítíš nepřipravená ale to přijde. Rodily mladší. Já za sebe, z pozice ženy, která se o dítě snaží už několik let a v pátek ji čeká pátý pokus umělého oplodnění - mám jen jednu radu, nechej si to a nad potratem nepřemýšlej. Vždy se dá všechno zvládnout.
@katri1 Ahoj předem přeji to nejlepší rozhodnutí. Které to ale je, musíš zjistit sama. Řešila jsem stejný problém. Jen s tím rozdílem, že u nás bylo mimčo očekávané. Když jsem ale objevila dvě čárky na těhotenském testu, byl přítel jako vyměněný a po dvou dnech omílání co a jak bude, mi navrhl potrat (mu bylo 29 a mě 31). Přemýšlela jsem naprosto stejně jako ty. Nakonec po týdnu přišel a poprosil mě ať na vše zapomenu a že si toho prcka necháme. Happy end se ale nekonal a nekoná 😢 Naivně jsem tedy čekala, jak mě bude přítel opečovávat a místo toho jsem se nedočkala jediného pohlazení po bříšku, žádné pochopení, když jsem byla unavená, žádné nadšení. Po narození Teodora byl přítel nadšený. Pozor ale ani teď se nedočkáš happy endu. Nadšený byl cca 14 dní, když prcka zapíjel a to pořádně!!! Pak ale přišly starosti, zařizování, nové zážitky s prckem a přítel došel s tím, že tohle není to co chtěl a na konci šestinedělí od nás odešel 😒 Po týdnu (a myslím že hlavně po obrovském tlaku jeho rodičů) se vrátil s tím, že mi chce pomoct s Teem, že mě v tom nechce nechat samotnou. Takže je zpět, své koníčky, zájmy, kamarády za nás nevyměnil, stále si užívá život tak jako dřív. Nám pomáhá hlavně finančně. Mezi mnou a ním je to na bodu mrazu. I když jsem taky přemýšlela o potratu, teď když se dívám na mého Teouška ABSOLUTNĚ ničeho nelituji. Vyměnila jsem prostě svůj život, který teď stojí s prominutím za h.... za nádherného broučka, kterému se snažím dát vše co můžu. Drž se, přeji aby se ten tvůj chlap vzpamatoval a neskončila jsi jako já.
Rozhodování ti nezávidím. Nevím, jak dlouho spolu s přítelem jste, jak moc dobře se znáte. To musíš vědět sama. Píšeš, že v jiných oblastech života je zodpovědný (předpokládám např. pracovní a finanční stránku), takže bych to viděla tak, že on jako materialista (kterým předpokládám je) měl nějakou představu - např. že bude nejdřív 5 let vydělávat a zařídíte si bydlení a teprve POTOM že třeba dítě....a teď (zřejmě neplánovaně) se jeho plány změnily a on je zmatený. Chlapi, zvlášť ti, co dlouho žili sami u rodičů a nemuseli se sami o nic starat, jsou v tomto někdy fakt jako ty děti...:-/a někdy potřebují jen "pár facek" od života, aby se vzpamatovali. A někdy jim to trvá, 18 dní na vzpamatování může být málo, někdy to tomu chlapovi docvakne opravdu až v momentě, kdy to miminko drží v náručí - a pak na něj nedají dopustit!
Za sebe řeknu asi jen to, že v 23 letech, pokud bych už pracovala a vydělávala, bych už na potrat asi nešla (v 18, 20 možná, to jsem byla sama ještě rozjívené dítě, které by vychovávalo dítě) - bála bych se následků, jestli potom vůbec někdy by to dítě bylo možné.
@katri1 vite to kratce, dej mu vic casu - i sobe - se se situaci srovnat. Je ti 23, mas praci a cekas dite - to je ve skutecnosti dost fajn situace 🙂 Zkus to chvili neprobirat s pritelem, ale jen sama pro sebe si ujasni, zda miminko chces, to by nemelo byt zavisle na tom chlapovi, kdyz uz je na ceste. Pokud dojdes k tomu ze ano, tak se zaraduj ze se tak hezky zadarilo a chvilku o tom nemluv, at si to i on muze srovnat sam v sobe. Po utz mu nalep na lednicku fotku, at si uvedomi skutecnost toho tvorecka. Ono my to mame preci jen trosku jednodussi z toho titulu, ze to miminko v sobe citime, i kdyz jeste nekope tak o nem vis. Pro muze je to zatim dost abstraktni, tak je asi trochu vydesen 🙂
Ahojte 🙂 moc dekuji za prispevky. Docela mi to pomohlo. Vcera vecer kdyz dosel domu tak mi rekl ze se postara o nas a nikdy nas neopusti. Ze mel strach otom mluvit a bal se toho jak to zvladneme. Dnes jsem zrusila potrat a jsem za to rada. I kdyz jsem vydesena z toho co me ceka ale jsem mpc rada Ja myslim ze to snad dopadne dobre a neprejde ho to. 🙂 A jak vidim zadn z nas to nemela jednoduche a nebo porad nema!!! Proto preji vsem velke stesti
@katri1 udělala jsi správně. Ne každý dokáže žít s tím, ze přišel o dítě a myslím si, ze by SIS vyčítala...
Můj muž se taky velice zodpovědný, děti miluje, ale jeho reakce byla na první těhotenství hrozná. Já věděla,ze si mimi nechal a on asi po třech měsících plánoval druhé a dnes třetí...když ho vidím, jak holky miluje, je to nádhera...přitom jeho první reakce a následně cca měsíc az dva katastrofa, na zabiti....ale mel jen nervy, zda to zvladneme atd...nejen finančně ....dnes si vzpomeneme a je šťastný, ze je máme... A jak.
Dej mu čas. I když to mrzí, i když někdy přijde krize, je to normální....az se mu dítě pověsí na krk, popusinkuje ho, pomazli se, ještě se omluví, ze se kdysi choval jak debil...
A mezi nama, lepší zodpovědný táta který na začátku hysterci a vysiluje , než ten který se usmívá, rozplývá, mluví sladce jak z filmu, ale pak nemá práci a je mu vše jedno..
Krásné tehulkovani.... 🙂
@katri1 to je fajn, tak hodně štěstí a zdravíčka tobě i drobečkovi at už vás čekají jen samé radosti. Určitě to zvládnete
určitě nechat miminko, ale to už sama v sobě víš, viď? 🙂 bude ti s ním krásně. ono taky vědělo, kdy má dojít... krásný těhulko....
@katri1 No vidíš, tak je to na dobré cestě 🙂 Tvůj chlap vypadá zodpovědně, jak jsem si myslela,jen byl trochu v šoku z té nečekané novinky a potřeboval se s tím jen nějak vnitřně srovnat. A souhlasím s tarra27, z dlouhodobějšího hlediska lepší zodpovědný chlap, co na začátku vyšiluje, že neví, jestli to zvládnete (finančně), než kdyby všechno odkýval, že se to "nějak" udělá a pak se vůbec nestaral a chodil třeba do hospody a starost o děcko nechal výlučně na tobě.
Tak hodne stesticka a zdravicka 🙂
Jsem moc rada, ze jsi se tak rozhodla, jiste budete oba stastni a tehotenstvi a miminko si uzijete. Hold tomu tak osud chtel 🙂
Omlouvám se za chyby, jsem v práci a na mobilu.