Negativní až nepřátelské reakce na neurčení pohlaví
Ahojte,
jdu se spíš vyvztekat, než hledat radu, protože na tohle prostě rada není. 😠 Čekáme s manželem prvorozeného potomka a nenechali jsme si říct pohlaví. Nejprve nechtěl manžel, pak si to začal rozmýšlet u druhého ultrazvuku, ale to už jsem nechtěla ani já, když jsme to vydrželi do té doby, tak co. No, ale to jsem netušila, jaké reakce rodiny a okolí to spustí! Pohlaví dítěte je očividně věc veřejná jako úřední spis a každý, kdo odpírá takovouto informaci veřejnosti, je zbytečně důležitý a nedělá dobře apod. 🙄 Asi těhotenské hormony nebo co, ale mě to vyzvídání a přemlouvání příšerně vytáčí! A nejhorší jsou ti, kteří to vyzvídají jenom proto, aby mohli roznášet drby. Používají přímého i nepřímého nátlaku a přemoudřelých rad typu - "můžeš to v břiše oslovovat", " "a to kluk bude nosit růžovou?", "blbě se na to nakupuje" a nestálá otázka "A proooč?" a takový ten pohled, že se snažím být důležitá 🙄
Už tak mě strašně štve, že moje těhotenství, je tématem číslo jedna v rodině! Já nechci, aby moje děloha byla tématem číslo jedna, chci, aby mě nechali na pokoji, ale všechny najednou straaaašně zajímám. Vyptávají se a shánějí po bližších příbuzných informace o mé graviditě. Jsem z toho unavená a otrávená.
Také vás to tak štvalo? Jaké máte zkušenosti?
@kessa Mě nešlo ani tak o pohlaví miminka nebo jméno, spíš o to, že některým z Vás vadí, že se vůbec o cokoliv zajímáme, že jsme tak "drzé", že třeba nakupujeme...barvu, co se Vám nelíbí a tak...no, četla jsem v jiné diskuzi, jak si maminka stěžuje, že její matka jede do lázní, namísto, aby hlídala. Tak mi tak nějak přijde, že někdo neví co chce. Když jste těhotné, nechcete k tomu nikoho pustit a když pak už dítě máte, chcete pomáhat a hlídat. 🙂
@babanci ono je pomoc a "pomoc", například s tím nakupováním bez konzultace...Já třeba vím, co bych pro dítě chtěla, a nepotřebuju, aby mi někdo výbavičku kupoval bez toho, aniž by se zeptal (nepočítám nějaký malý dárek, ten samozřejmě potěší)...Extrémy se ale určitě najdou i mezi snachami, o tom žádná.
@somalicats Pak je to ideální. My jsme, upřímně, většinou, rády, že už jsme si svoje splnily. 🙂 Ne, vždycky ale neneseme zodpovědnost za vnoučata... já třeba ano. Mám desetiletou vnučku svojí dcery, která zemřela před čtyřmi lety na rakovinu.
@babanci To je ale extrémní případ, pokud máte vnučku svěřenou do výchovy, pak pochopitelně vychováváte. Tady se ale řeší situace, kdy rodiče žijí.
@izzybickerstaff Moje prostřední dcera čekala dítě v osmnácti letech, peníze neměli a pomoc s nákupem výbavičky potřebovala. Chodily jsme spolu, vybrala si, co se jí líbilo a platila jsem já. 🙂
Tak uvidíte, až budete nastávající babičky, třeba to pak budete cítit jinak. 🙂
@babanci Každý je v jiné situaci, to je jasné...mně je třicet a občas mi prostě od manželovy mamky přijde "zásilka" 🙂 Jí to dělá radost, tak si to vezmu a založím to někam do skříně, ale máme jiný vkus a dost často to nevyužiju, tak si člověk potom říká, jestli to není škoda peněz.
@izzybickerstaff Tak to určitě je. Já jsem taky hodně nakupovala, ale mám s dcerou podobný vkus. Vyrazila jsem do hlavního města, vyčlenila si na to den a vykoupila jsem Benneton. Myslím si, že moje dcera by za to ty peníze nedala, protože musí nakupovat i jiné věci do domácnosti, kdežto já už klidně utrácet můžu.
@babanci Nevím, proč bych v době, kdy budu nastávající babička, se měla vlastním dětem cpát do jejich prožívání těhotenství a následně mateřství. Nabídnout pomoc - ano. Nutit pomoc - nikoli. Zeptat se, jak se mladým vede, zda je vše v pořádku - ano. Nutit je sdělovat informace, které buď nemají, nebo si je chtějí nechat pro sebe - nikoli.
Moje máti vždycky říká, že si rodičovskou úlohu užila se vším všudy, a teď už si užívá tu prarodičovskou - děti si půjčit a pak vrátit, pomazlit, mírně rozmazlit. A užívání si rodičovství je teď na nás. Ona je teď už "jen" babička - nic víc, ale taky nic míň.
@izzybickerstaff Jo, tohohle jsem naštěstí ušetřena - máti se zeptá, co potřebuju, u oblečení na velikost a jak to má vypadat, tchýně taktéž. Takže když přijde zásilka, tak ji děti využijí a babičky mají radost.
@babanci to ma dcera stesti. Na me zbylo hlavne to rypani, vybavicku jsem si koupila sama z rezerv, co jsem si nasetrila v minulosti.
@somalicats No, přesně tak. Už jsem si to tak s manželem řekli, že teď je řada na nás, abychom si užili klidu. Takže, kdy si pomazlíme si taky rozhodneme my sami. Možná, že rodiče třeba budou myslet, že by to mohlo být častěji. 🙂
@babanci Tak četnost je na dohodě, my se ségrou musíme respektovat pochopitelně to, že máti má i svůj život, ač v důchodu, tak pracuje na částečný úvazek, vyjde si do divadla, jezdí na kongresy, takže ráda nás přivítá, ale musí to vědět dopředu, žádné přepadovky, žádné požadavky na hlídání ve stylu "zítra přijedem a necháme Ti tu děti na víkend". To považuju za naprosto normální. A my zas nemáme problém jí děti svěřit, když si jich chce užít 🙂
@koordinatorka_odboje - a co kdyby jsi odpovídala, že to doktor nemůže poznat, že je miminko špatně natočené apod...
Jinak tedy promiň, ale máš kolem sebe docela hloupé lidi 😕 V životě by mě (ani nikoho z mé rodiny, tím jsem si jistá) nenapadlo z něhoho pod nátlakem dolovat takovou informaci. Když mi dotyčná řekne, že se nechají překvapit, tak je to jejich volba a já to respektuji. Já jsem byla zvědavá "bába" a chtěla to vědět co nejdřív. Spíš obdivuji každýho, kdo to vydrží 9 měsíců 😀
Chápu tve rozčilení. Vnimam takové chovani podobné. My už mimco mame a tchyně do toho pořád remca. ..grr. .. Teď přišla s myšlenkou nechat vyřvat, a ze 5mesicni mimino rozmazluju ....no to bylo něco pro me ....mela jsem co dělat, abych radu místo na dite nepoužíla na sebe a neřekla ji, co si o tom myslím pěkně od plic. Ale člověk nechce dělat dusno, tak jsem je řekla, že mi to trha srdce, ho nechat brečet, tak na to zmlkla. 😀
Tak my nejen, že si nenecháme říct pohlaví, ale ani jsme rodině neřekli jména. Po zkušenostech se svatbou, kdy byl každý chytrý a dost náš zprudili, jsem řekla, že nechci neustále poslouchat, že se to má jmenovat po dědečkovi a že se jim vybraná jména nelíbí .. A taky to všichni hrozně řeší. A mě baví si z toho dělat srandu. Říkáme, že to bude Ferdinand 😀
Podle tebe vidim sebe na zacatku tehu. Ty hormony 🙂 to prejde a pak takovy blbosti prestanes resit 😉
Je uplne jedno, jestli jim cokoliv reknete nebo ne. Kdyz nechcete je to spatne, kdyz reknete (treba jmeno), je hrozne a co takhle treba...Me vytaci otazky na to, kolik jsem pribrala a kdy mam termin porodu. Kdyz uz je to desaty clovek za den a odpovidam mu uz ponekolikate dost to leze krkem...Tehotenstvi je dle vseho opravdu vec verejna a vse se ma vzdy a nejlip se vsemi konzultovat....Des...
@koordinatorka_odboje docela ti rozumim, my jsme to malem měli stejne. Premysleli jsme, ze si nechame pohlavi jako prekvapeni, ale pak kvůli dceri, jsem si ho nechala rict, protože chtěla jen sestřičku, o braskovi ani slyset, tak abych ji na to pripravila v pripade kluka. Ted zase všichni vyzvidaji jmeno, coz nepovime, protože sice favority mame, ale ještě to není na 100% uzavreny.A hlavne kvůli tomu, ze třeba na kluka jsme měli jmeno po manzelovi, které jsme rekli a to hned třeba sestra, no prece takovy jmeno nedate, to uz v rodine je a bude se to plest, ze to ma i bratranec na syna, kterého my jsme za 2 roky jeho života videli na 10 min. takze asi tak. Stejne tak, ze jsme nikomu nerekli, ze budeme mit treti, to byli uplne zdeseni. Tak to si pis, ze když bys to rekla, ze budou vyzvidat dal a dal. A tak uz to bude porad.
Chápu tě, naprosto tě chápu. V těhu jsem na tom byla podobně. Teď už bych je poslala klidně někam. Nebo jenom suše řekla "lebo medveď" 😀 Prostě se chci nechat překvapit a hotovo. Věci mám neutrální a zbytek budu nakupovat až pak. Respektujte to. Ale když létají hormony, se těžko člověk drží. Zkus to třeba na truc všem, být v klidu a prostě neříct, protože to tak chceš. A hotovo. Mysli na prcka, bude klidné, asertivní díte a bude na tebe hrdý, když mu budeš vyprávět, že si se nenechala vytočit, i když uvnitř si vřela a nejraději všem jednu natáhla :D Přeji i přes to pohodové těhu a hlavně hodně zdraví 😎
Máte pravdu je to jen a jen vaše věc a ostatním je po tom houby. Pokud je chcete úplně vyřídit tak vymyslete ještě úplně příšerný jména. Moje tchýně byla zvědavá taky a neustále hučela a hučela ,a tak jsem jí řekla že to bude KUNIGUNDA a nebo FRIDOLÍN. Už se nikdy neptala a to měla potom další vnuky od nás.
@mpbk jo my taky řekli jsme, co to bude, ale jméno jsme neřekli, aby tchýně nemohla zasahovat a fakt to nemohla skousnout... ale její problém.
Ahoj, nase zizala si az do porodu nechavala vse pro sebe, na ultrazvuku byla videt jen prdelka 🙂
Vsechny to hrozne stvalo a jak se tu pise, rikala jsem ze bude miminko.
A pak mi strycek rikal "jsi jako Kinder vajicko, krasna a sladka navrch s prekvapenim uvnitr" a muj muz rikal "jupii bude traktor nebo bagr!"
Ja uz pak bouchla, kdyz tchyne brojila jak diva ze to musi vedet.
Rikala jsem ze stejne chceme neutralni barvy - chceme druhe dite tak je to praktictejsi... Ale bylo kecu a porad... A jak jsem bouchla kecy byly porad ale ne prede mnou...
Zase mne strasne stvalo ze mi porad nekdo chtel sahat na bricho! Tez jsem bouchla a byl pokoj.
Jak rika moje mamka - ty jsi tehotna, je to tva vec. Ostatni si muzou co chtej 😀
Takze trpelivost!!!
za sebe teda chápu, když si někdo nenechá říct, co to bude a je to překvápko a to pro všechny.
Ale musím říct, že mi leze na nervy, když se zeptáš, co to bude a přijde ti odpověď - my to víme, ale neřekneme....připadá mi to, že se ti rodičové "předvádějí" a to zcela zbytečně. Myslím, že pokud to někdo nechce vytroubut do éteru, tak si ušetří nepříjemnosti a keci (třeba i od rodiny), když prostě řekně, že si to na UTZ nenechali říct a mají všichni klid.
My jsme si první nechali říct - dvojčata kluk a holka. Lidem jsme říkali pouze to, že to budou dvojčata. A bavila jsem se u mamky, když pořad uvažovala nad tím, že pokud budou stejné pohlaví, tak aby je od sebe poznala. 🙂 Tak jsem si pak z ní dělala srandu, jestli je teda od sebe pozná. 🙂 Jména jsme vymysleli až asi měsíc před porodem. U třetího jsme si to nenechali říct, ale malá pořad říkala, že ji miminko v bříšku říká, že to je ho holčička a měla pravdu. 🙂 Jméno jsme taky nerikali.
u nas to teda vrcholi, ty nejvetsi drbny z rodiny pry uz s dychtivosti ocekavaji, co to bude. Jsou snad zvedavejsi, nez ja. Ja chci, aby hlavne bylo v poradku. Moje mamka je presvedcena o klukovi, tchyne o holce, kmotrum je to jedno, ti rikaji, aby bylo zdrave
A o jmenech radsi nemluvim, musela bych se na... 😠 reakce byly takoveto: 😲 Ale neustoupila jsem ani o pid 😀
@emisekkk přesně to jsme udělali u malého 😀 Teda v rodině, protože mně přišlo, že jako druhé dítě nemá tu pozornost, jako když jsem byla těhotná s dcerou, tak jsem si říkala, že to udělám trochu zajímavější. Výsledkem byla nakrklá celá moje rodina, že jim to nechci říct a tchánovci, kteří se tvářili, že je jim to jedno a pak to vytáhli z Julinky 😀
A že to někoho tak strašně zajímá, jestli se někomu narodí chlapeček nebo děvčátko, to tedy vůbec nechápu... Mně se naopak v tomto případě překvapení moc líbí. Co se mi nelíbí, když někdo už ve 12. týdnu prozradí pohlaví i jméno dítěte... prostě to nemá žádné kouzlo.
Nám se syn ukázal až v 31. týdnu. Já bych to vydržela až do porodu, ale manžel byl hodně zvědavý. Ale nechali jsme si to pro sebe. Podruhé už bych si to prozradit nenechala.
@babanci Je potřeba si přiznat, že rodičovskou úlohu už jste si splnili a ta prarodičovská je trochu jiná. Vy už nenesete zodpovědnost za výchovu svých vnoučat, teď je to úloha novopečených rodičů. A ti se s tím musí popasovat sami, sami si musí nastavit směr výchovy a péče a svoje pravidla. Prarodičovská úloha je o budování vztahu s vnoučaty, ale přitom nemůže zasahovat do kompetencí rodičů. A těmi zásahy jsou i nevyžádané rady stylem "za nás se to dělalo takhle", nemístný zájem třeba zrovna o to pohlaví dítěte (když to rodiče nechtějí vědět nebo říct, tak proč je do toho nutit?), nakupování nevhodných věcí apod.
U nás to třeba funguje výborně, když chtěla vždycky moje máti koupit něco dětem, tak se zeptala, zda má koupit to či ono, vždycky jsme se domluvily. Stejně tak rady - já vím, že když si k ní pro radu přijdu, tak ji dostanu, ona ví, že když budu potřebovat, přijdu za ní. Zájem o nás pochopitelně má tak nějak normální - zeptá se, jak se máme, jak se daří, s vnoučaty si telefonuje (jsme rozstrkaní po celé ČR), ale nikdy mě nenutila říkat něco, co jsem říkat nechtěla. A co se vnoučat týče, tak si s nimi máti tvoří vztahy bez omezení a bez toho, aniž by byla "zneužívána" jako hlídačka dětí.