Nesnesu partnerovu dceru... Je tady někdo v podobné situaci?
Zdravim vsechny,
at jsem hledala jak jsem hledala, nasla jsem maximalne to, ze nejsem v teto situaci sama a takovych "macech" je vice. Kde zacit... Asi tim, ze mam za sebou 7mi lety vztah, kde me muj ex psychicky tyral, vyvrcholilo to, kdyz jsme posledni 2 roky spolu uz bydleli a vse muselo byt jen podle nej a ja nic nemohla a pul roku jsme byli svoji. Ja krava si myslela, ze svatba to zachrani... Bylo to pak jen horsi, kdyz mi zacal rikat, ze ted jsem jeho zena a budu ho na slovo poslouchat. Kdyz me pri hadkach zacal chytat pod krkem, sbalila jsem se, odstehovala se a pozadala o rozvod. Byl moje prvni velka laska. V te dobe, asi pul roku pred rozvodem, kdy uz hadky s ex byly na kazdodennim poradku a ja byla psychicky totalne na dne, tak jsem si uz byla "vic" bliz s kolegou z prace, se kterym jsem si rozumnela jak s nikym jinym v zivote a je tomu tak dodnes, zachranil me z toho vztahu plneho tyranie a ted spolu uz mame 2 mesicniho syna, jenze on ma dceru (4r) z predchoziho vztahu. Jsme spolu uz 2 roky a ano vedela jsem, ze ma pritel dceru, ale to jak s ni clovek bude vychazet, to uz vedet nelze, bohuzel. Pritel se svou ex mel podobny vztah, jako ja s ex, jeho ex mu zakazovala brat malou k rodine, hadali se, apod.. Tak sli od sebe.
Pritelova ex navic moc rozumu nepobrala a neda se s ni absolutne na nicem domluvit, je takova "jednoducha". Male jsou 4 roky a je hodne pozadu, coz si nastesti pritel uvedomuje, ale je to jen odraz toho, ze jeji matka se ji nevenuje tak, jak by mela a vse se snazi dohanet pritel, kdyz ji ma u sebe, jenze mala se ucit nechce a po kazdem pokusu se neco naucit - barvy, oblikat se, jist, mluvit...- tak zacne hystericky rvat. Ublizuje zviratum, neumi poradne mluvit, neumi poradne jist, neposloucha, je hrozne nemotorna, hyperaktivní a nechapava. Ja jsem tady za tu prisnou a taky ma mala ze me respekt a me poslechne na slovo, pritel se boji, ze pak jeho dcera k nemu nebude chtit jezdit, kdyz na ni bude vic prisny on. Ale ne vse ji dovoli, nastesti. Vzato tchyne ta ji moc rozmazluje, vse ji dovoli a mala toho pak zneuziva. To se taky priteli nelibi, ale samozrejme jeho matka ho neposloucha.
Prvniho pul roku, kdy jsme uz byli spolu, tak to slo, ale jakmile zacala mit mala vic "rozumu" je to horsi a horsi... Zacala jsem ji nesnaset cim dal vic, hlavne jeji neschopnost. Mam spoustu deti kolem sebe v jejim veku, i mladší a ti jsou na tom rozumove i motoricky mnohem lepe, nez pritelova dcera. Necitim k ni nic a ani nechci, proc taky, neni to moje krev, je pro me cizi, muzu ji byt jen dobra teta, jen mi vadi, kdyz je tady. Nejsem na ni zla, snazim se ji nevsimat, driv jsem byla vic prisna, protože to jinak neslo, ale to je na dlouhe povidani.. Kdyz jsem otehotnela, tak uz jsem ji nesnesla vubec a ted kdyz je uz syn na svete, nechci ani aby se k nemu priblizila. Za prve mam strach ze mu ublizi a za druhe, proste nechci. Nastesti v moji pritomnosti si ho nevsima. Ale kdyz je v pritomnosti babicky (tchyne), tak si dovoluje vic. Vre ve me krev, jen kdyz se priblizi k synovi a nedej boze, kdyz si maleho vezme tchyne a mala si hned dovoli vic a saha na nej. Strka ve 4 letech vsechno do pusy, i ruce a uplne jsem plna odporu a nechutnosti, kdyz tema rukama se dotkne syna. Vim, ze to je jeji nevlastni sourozenec, ale ja ji proste nesnesu, nenavidim ji uz. Je cim dal vic podobna matce, furt na me jen tupe zira a kdyz po ni nekdo neco chce, tak nechape co a na to, ze ji jsou 4 roky, tak nic neumi, ani poradne mluvit. Ona ani nechce umet. Pritel moje emoce akceptuje, ja se ji stranim, kdyz tu je a nejak ten den/dva preziju. Ale vecne to tak nejde ze jo, jak budu jeho rodine vysvetlovat, ze si nepreji, aby byla v blizkosti syna. Ted je to vsechno jiny, nemuzu svym emocim poroucet. Mam konecne vlastni dite a ona je proste ta prekazka navic. Vim ze tyhle pocity nejsou asi nejlepsi, ale ja tomu diteti nijak neublizuji.
Nicmene verim, ze az bude vetsi a bude se s ni dat normalne bavit, tak budem spolu lip vychazet. Je tu nekdo v podobne situaci s kym bych si mohla popovidat? Moc by mi to pomohlo dekuji. A prosim odpustte si ty komentare, chudak dite, ze jsem hrozna, chudak pritel, vzdyt jsem to vedela atd atd... To nicemu a nikomu nepomuze, hledam maminky, co jsou ve stejne situaci, potrebovala jsem to ze sebe dostat. Dekuji za pochopeni.
@bezinka22 nejradsi by jen koukala na Binga. To by ji slo no. Nebo si hraje s tatou na prodavacku, ale jakmile zacne pritel jinou hru nebo snahu ji neco naucit, tak zacne rev..
A proč asi? Nedokážete jí nabídnout víc, než stupidní Bing! Kdyby jí s váma bylo dobře, na králíka ani nevzdechne.
Mě přijde hra na prodavačku super, dá se při tom nenápadně učit spousta věcí...ať už na motoriku nebo poznávačky. Chce to jenom obměňovat, jednou bude prodávat doma hračky, pak vyndáte různé krabičky, věci z kuchyně, nasbíráte jí krabičky od potravin, venku na procházce se dá taky něco posbírat...Rovnat to do košíku nebo do tašky, vyskládávat to. Vyrobíte peníze buď z něčeho tvrdého nebo klidně za kamínky...tím ji ukážete počítání třeba do 5....Chce to fantazii. I to oblékání trička, kalhot nebo ponožek se dá u hry na prodavačku naučit.
A proto zásadně odmítám muže s dětmi. Vážně bych nedala ty starosti s tím spojené. Sama jich mám až nad hlavu. Holčička může mít opravdu nějaký zdravotní problém. Kdybys viděla, jak mě moje dítě s prominutím leze kolikrát krkem, a to vím, že za to nemůže. Ale jednoduché to není, co si budeme povídat. Ovšem tys plně věděla, do čeho jako lezeš. Na to, jak mě kolikrát lidé odsuzují, že nic nedělám, tak má dcera zajištěnou péči. A vůbec nevadí, že se chová podobně jako tvoje nevlastní. Takže ta holčička může mít tak i třeba PAS. Jak dlouho chodí do školky, teď nově? Co třeba ji tam zařídit alespoň asistentku, lze si najít i sama. Můžeš ji pořídit i tablet či nějaký velmi levný chytrý telefon. Dceru taky bavilo se víc naučit barvy z videí. Či si na netu stáhnout logopedické kartičky a zkusit si s ní ukazovat zvuky zvířat. To mi třeba poradila naše logopedka. Stačí jenom chvilka. A když nebude bavit tak schovat, a pak to zase zkusit. Ale dceři taky dost pomáhá ta speciální školka kam chodí. Někdy si s tím člověk doma prostě neporadí...
Ok. Hra na prodavacku je dobra. S tim se da pracovat. Je treba ji vyjit vstric. Pritom se krasne muze naucit barvy, pocitani, pojmenovavani predmetu, motorika, vsechno. Chapu, ze to mozna tatu furt dokola nebavi, ale presne o tomhle to uceni deti je. Musi ji to bavit. Jinak pokud se mohu primluvit, tak televizi omezte, to ji fakt nerozvine nijak. Treba my jsme ji asi v pul roce syna zrusili uplne. Byl schopnej na to furt cucet. Totalni lobotomie. Vecer ma pred spinkanim 2 vecernicky a tim konci. Telefony zabavujem, byl by schopny se tim zabavit cely den, ale to nechcem. Jsou mu skoro 3 a cas pro sebe moc nemam, ale bavi me s nim si hrat. Co do ditete nalejes, to se ti vrati. Oni vse vstrebavaji jako houby. Sice to neni videt hned, ale casem ano.
V obchodě má prodavačka věci srovnané v regálech - ona si je doma srovná na stůl, gauč, do řady na zemi. K vánocům by jí Ježíšek mohl přinést pokladnu s nějakými zvuky a funkcemi, aby ji to víc bavilo. Hold si budete muset hrát s ní a udělat si na ni čas - ve tvém případě asi tatínek. A pak uvidíš jak se holčička rychle posunuje dopředu.
Mozna se na tu situaci zkus podivat jeste jinou optikou. Co kdybys mela ty z minuleho manzelstvi uz dite. Bez ohledu na to, jaky byl tvuj ex milovala bys ho. A co kdyby tvuj novy parner zboznoval jen vase spolecne dite a tvoje prvorozene by nenavidel. Co bys delala, chtela bys takoveho partnera, dokazala bys mu to tolerovat?
Holka, nerada to říkám,..Ale karma je zdarma! Z tvých komentářů vidím spoustu hněvu a zášti, ale také výmluv. Ona nechce, ona nemá, ona, ona..jsou jí 4 roky... Kdyby ses takhle snažila, jak píšeš vzal bude vidět nějaký pokrok.. můj syn má opožděnou řeč a půl roku už trenujene L, teprve teď vidím pokrok...pochybuju, že ses tak moc snažila, když jsi ji v těhotenství nesnesla a teď u.miminka také ne, čili mi přijde, že si hledáš výmluvu, jak se jí zbavit...a nevidím jediný důvod, proč by se neměla přibližovat k miminku. To tvoje dítě taky není žádný míšeňský porcelán a to, že ho pohladí nebo si ho pochová mu nemůže nijak ublížit. 😤😤 A říkat malé holce tohle... Fakt doufám, že jsi troll.
Protoze citi (tlak, frustraci rodice - ktere nechape a nedokaze zpracovat) ktere neni schopna naplnit...
Já bych klíčové v tomhle viděla, uvědom si, že za vztah s dítětem, je vždy zodpovědný dospělý. Můžeš mít vůči ní takové špatné prožívání, to sis nevybrala, prostě to tak cítíš. Ale na tobě, jako na dospělé je, abys na tom pracovala. Sama vůlí to asi nezvládneš, tak s psychologem. malá to ve 4 letech nezmění, ta rodinného terapeuta rodině neobstará a tvé pocity pečovat nebude. Nejde to necht být s tím, že ta malá je tak nemotorná , hloupá a zlá, že si tvé negativní emoce zaslouží. To je naprosto vyloučená věc. I kdyby byla třeba vyloženě postižená, slintala a nevím, co všechno a tobě to bylo odporné, nejde to pojmout tak, že když je taková, tak is zaslouží nenávist.
Jsou tu dvě možnosti, buď nějaký psycholog, pro tebe určitě a možná i na nějaké společné terapie. A zkusit to takto. Nebo tuto fázi přeskočit a rovnou přenechat péči o to dítě někomu jinému. Buď se odstěhovat a s mužem se vídat jen občas, a nebo se rozvést a nechat ho, ať si najde někoho, kdo ho přijde i s dítětem. A sama si najít bezdětného, případně s velkým a samostatným dítětem. Není to nic zlého. Ale zlé je v tom zůstávat a nepřijmout za to odpovědnost a hodit odpovědnost na 4 leté dítě. Brát to tak, že dokud bude nemotorná, mám právo ji nenávidět. Není to tak. Bu%d o to bojovat, aby se vztahy zlepšily a nebo fakt svěřit to dítě někomu jinému. Ať si muž najde ženu, která bude mít jiné prožívání i vůči té dceři. Nebo ať s ní je sám. Osobně bych muže s takovým vztahem k mým dětem nijak neakceptovala. Že chce jen mě a mého smrada nesnáší. To prostě nejde. Ty si můžeš najít jiného chlapa, ale on už dceru prostě neodpáře, stejně jako neodpáře vaše syna. Nebo stejně, jako ho neodpářeš ty.
@veritanas pul roku L to je dobry, my ho jedem uz rok a pul, a fixoveni nikde ja mlatim hlavou do zdi, logopedka i dcera, vsichni jsme nestastny protoze to blby pismenko sice uz umi vyslovit ale neni zafixovany a pokazdy jej jakoby tvori znova, logicky je pak po par rikankach ktery spravne vyslovy orvana jak boruvci, ale mozku neporucime dokud nedozraje budeme opakovat a opakovat a opakovat a samozrejme ma problemy ve skole protoze ho ma i problem najit ve slove, precist atd no jo stala mantra opakovat a opakovat a opakovat
Tak to je síla... Chudák chlap, s tebou to teda taky moc nevyhrál
co jako od toho 4 letého dítěte čekáš?
Vůbec si nedokážu představit jak se ta malá u vás musí cítit, protože ty pocity které ty k ní cítíš musí prostě být znát a nezlob se na mě, ale brala jsi si může i s dítětem a ať je holčička jakákoliv,tak se prosím snaž se na ni koukat prostě jako na malou holčičku, protože ona to není žádná puberťačka, ale prostě malé dítě. Achjo,je mi z toho teda fakt smutno. Vůbec nevím co bych dělala,kdyby se někdo takto nenávistně choval k mým dětem.
Pevně věřím, že to je troll a nikdo tak hnusnej neexistuje.
Jestli je to pravda, tak co je ten chlap za blba? Udělá si dítě s ženou, nejsou schopní dítěti vytvořit rodinu, zázemí, prostředí pro rozvoj, prostě nic. Odskáče to zanedbané dítě. A místo, aby volný čas věnoval dítěti s handicapem, nabrnkne si labilní duševní mrzačku a udělá si s ní další dítě? Obě dvě děti budou mrzáčci, jak to zanedbané, tak to s šílenou matkou, která ho brání před vlastní sestrou. Pokračování na sociálce...
To je tak strašně smutný příběh... Normálně jsem ani nebyla schopná přečíst všechny odpovědi zaklatelky.... Ještě dlouho mi bude v hlavě znít "ta holka, já ji nemusím, je neschopná, nic k ní necítím..." Proboha i já k ní už něco cítím a to jsem o ní jen četla. Je to malá holčička! Asi opožděná a asi nemá matku podle tvých představ. Výchova dítěte s nějakým handicapem je náročná, ale odpor a nenávist si nezaslouží. Ano, ty ji nenávidís. A to že tě nemusí zajímat taky není podle mě pravda. Je to dítě tvého přítele a kvůli holčičce doufám, že tento stav je dočasný. Ale je to taky sestra tvého syna. To už napořád. Radily ti tu psychologa - pro tebe. Můj první dojem je takový, že ten ti nepomůže... Tady je něco velice špatně u tebe, ve tvém srdci. Je mi líto holčičky i tvého syna. Budu teď asi tvrdá, ale žádné dítě by nemělo být v blízkosti člověka tvého typu. Je mi líto i tebe, ale pro osobní změnu je třeba uvědomit si problém, což se zatím nestalo...
Vypadá to, že chcete slyšet, jak to máte těžký, že musíte trpět takovýho spratka.
Ale to se tu naštěstí zatím nestalo. Máte velký problém se svým sebepřijetim a holčička vám to zrcadlí. Nemyslím to špatně, ale opravdu, když prožívate takové destruktivní pocity jako nenávist a odpor k nevlastnímu dítěti, je na místě to probrat s odbornikem. Sama jste psala, že jste prošla vztahem s tyranem a to není náhoda, akorát teď to ventilujete směrem k holce. Hledáte důvody a omluvu pro své chování a pocity I kdyby tisíckrát jste si obhájila, že ji šikanujete, před sebou neutečete.
Zkuste si představit, že by si čistě hypoteticky váš
partner našel novou ženu a ta by to stejné dělala synovi. Našla by si také duvody, proč ho má důvod nenávidět. Jen na zamyšlenou.
To co cítíme a co si myslíme, vyzařujeme do okolí, máme to vypsané ve tváři i v postoji těla, tu neverbalni stranku neobelžeme, takže si toho okolí začne všímat i přes počáteční nevšimavost.
A to že holka bije zvířata, může souviset s nápodobou. Děti se učí nápodobou a jsou silně napojené na intuici, takže pokud k ní silně vysilate odmítnutí a nepřijetí, ona napodobuje nejspíš nejen vaše výchovné metody.
Přeji vám, ať se Vám podaří uzdravit svou psychiku a pak se promění i váš život do radosti.
Psala jsem, že doufám, že její vztah s přítelem nebude kvůli holčičce trvalý. Teď mě napadlo, že z toho by vyplynulo, že by se i synkovi rozpadla rodina. To žádnému dítěti nepřeju. Ale v tomto případě - možná by bylo pro synka výhrou, kdyby trávil v důsledku rozchodu čas jen s otcem. Fakt normálně si přeju, aby nějaká matka třeba i nebyla někdy s dítětem.... Mě samotnou to zaráží, ale z této baby je mi vážně tak zle!
Je hrozný, že o ni mluvíš, že není "tvoje starost", v tom případě pak nikdy ani nemůže být "tvoje radost", protože jen s láskou a péčí to může fungovat. Je mi líto tvého přítele
Víš, počkej až tvému synovi budou čtyři roky. Uvidíš sama, co čtyřleté dítě dělá. Jasně, že u vlastního se to líp kouše. Teď, když máš mimino, který se nehýbe/nevzteká/neprosazuje si svoje, snadno se ti odsuzuje chování dítěte, který už je v jiný fázi. Doufám, že až to přijde, vzpomeneš si na to, co jsi napsala a budeš se stydět.
No tohle je děs. Ona není tvoje starost a nezajímá tě a ani nemusí?? Přece když si najdu přítele s dítětem, tak potom nemůžu říkat, že mě jeho dítě nezajímá!! Já jsem se seznámila s manželem, když už jsem měla syna a kdyby takhle mluvil o synovi, že není jeho a nezajímá ho, tak už spolu dávno nejsme.
Špatně se to poslouchá, ale začni u sebe a ne u 4lete holky.....
@pincola úplně jsi to vystihla
Ad příspěvek do fóra - že člověk nebude vědět, jak bude vycházet s ditetem partnera (v té době dvouletou) není pravda, měla jsi poznat, ze ti to nevyhovuje, ze nechces chlapa s deckem, vadi ti atd. - tvoje rozhodnutí (a navic si do roka uplect svoje) chtelo to delsi cas, treba spolu byt, zit 3 roky, kdy bys to poznala. A prozreni, ze je synova sestra, ze neni jina cesta, nez vztah budovat, svuj s chlapem (podporit ho, at dceri pomuze), svuj s nevlastní dcerou. Není blba polamana hracka v koute, je to rodina, i tvoje a ty sis zvolila i s ni být.
🤮🤮🤮🤮 Fuj... Už bylo řečeno asi vše... Holka je chudák, ty jsi egoistka a chlap slaboch... Doufám, že tvoje dítě bude přesně dle tvých měřítek, dokonale stvoření co vše skvěle zvládá 😡... Pochopím, že vlastní dítě je bližší, ale tohle je síla... Jednoduchá je možná ex tvého chlapa jak píšeš , ale s tebou to má jak z bláta do louže
Nojo, zdejší klasika. Tady se dockas akorát čočky, snaha o pochopení nula. Ja tvé chování neschvaluju, ale da se pochopit, sama v tvé situaci nejsem a snad ani nikdy nebudu, ale je nezavidenihodna. Vztah cizí dítě vs. macecha prostě je slozitej a komplikovanej vzdycky a nikdy to nebude jako vzath k vlastnímu dítěti. Nikdy, a je pokrytec, kdo by řekl, že sve nevlastní dítě miluje jako sve. Podvědomě tu holčičku VŽDYCKY budes vnimat jako kukacku ve svém hnízdě. ALE! ona nemůže za to, z jakého je prostředí a za to, ze ji její mamka zanedbava. A už vůbec ne za rozchod rodičů, chudera. Pokud ji nemůžeš mit ráda, zkus ji respektovat a přijmout, zkus hledat společnou cestu schudnou pro tebe i pro ni. Zkus se do ní trochu vcítit. Je mi ji líto. Ignorovat ji není dobrá volba, akorát se to obrátí proti tobě. Ona to vyciti, ze ji nesnasis a to bude teprve peklicko, až ti začne delat naschvaly. Toto je na rodinneho psychologa. S návštěvou neváhej!
Ja nevim jak to rici slusne. Ty jsi ultra blbka a tvuj partner slaboch. On ma mit dite na prvnim miste a ma te poslat k sipku, pokud ty se k diteti neumis chovat s respektem a uctou, at uz je jakekoliv. A to ty neumis. Jsi zla, sobecka a necitlliva.
Nech ho byt, at ma jeho dcera konecne po letech stresu klidny zivot a klidne detstvi.