Nevěrný manžel. Máte rady, tipy, zkušenosti?
Ahoj holky, sem tady s vámi už dlouho, ale na todle téma sem si založila nový účet
S manželem jsme spolu přes 10 let, před 3 lety jsme se vzali a začali stavět barák, pak sem otěhotněla, mám 15 měsíčního prcka.Loni po Vánocích mi manža řekl, že mě nemiluje(ani ne měsíc po přestěhování) a začaly výčitky, že sem ho do všeho donutila atd. Od ledna má ženskou a přerostlo to ve vztah, říká o ní, že je to přítelkyně. Ona má 2 děti ve střídavce a je to takovej hospodskej typ.
Mám pocit, že muž má hroznej bordel v hlavě, pokaždý tvrdí něco jinýho, např v minulou neděli mi řekl, že už sem bude jezdit jenom za malou a pracovat, že je doma tam a tady nebude, v pondělí odpo přijel a byl tady v podstatě celý týden. Včera zase přijel až večer, takže za mnou a řešili jsme co a jak uděláme okolo baráku, on neustále věty typu já to chci takhle, udělám si to tady takhle apod.
s mužem spolu spíme a spí většinou v ložnici
Nevim, co si o tom mám myslet a zajímalo by mě, jestli s tím máte některá zkušenost.
zatím sem zvolila taktiku, že sem super hospodyňka, matka a milenka a vyhazovat ho nechci (zatím), nějak si nedokážu představit že budu sama a mám ho ráda a vidím, jak ho to ničí a stává se z něj alkoholická troska
doufám, že je to srozumitelný, mám toho plnou hlavu a nedokážu to utřídit
Máte nějaký rady, typy zkušenosti?
@lu777 právě kvůli dětem nejsem schopna pochopit jak někdo může vychovávat děti v tom, že má paralelní vztah, nebo se sebou nechává zametat stylem "já budu spát s oběma a ty mi budeš vařit a prát mi." Co si ty děti z toho vezmou za příklad???? Opravdu běžte studovat dětskou psychologii alespoň ve volném čase, protože nevíte o čem mluvíte. Mnohem víc dětem dá vysvětlení, že tatínek a maminka spolu nejsou, protože se již nemají rádi než to, že je normální ,že má tatínek (nedejbože oba) "kamarády/ky." A to, že se to Dětí netýká a nedozví - je nejnaivnější představa dospělých...bohužel.
@m21elis mám známou, která si nechala toto vše líbit až nakonec došlo i na domácí násilí. Má dvě děti a nemá rodiče, na které by se mohla obrátit. Zatla zuby a šla na chvilku bydlet do domova. Mezitím si našla druhou práci a našla si kamarádku se kterou se sestěhovala. Teď bydlí ve svém. Vážím si jí a její děti ještě více.
@pipi02 možná si přečtěte prosím ještě jednou co jsem napsala, a to i v předchozím příspěvku😉 čtete mezi řádky něco jiného než tam je 😉
jinak samozřejmě variant je x a každý si to musí udělat podle svého.... znám případy kdy oba spí s někým jiným, doma vycházejí luxusně a trvá to léta....
bohužel znám i dost ženských co se sbalily a rozvedly velmi rychle....jsou bez peněz, takže chodí po úřadech pro dávky v hmotné nouzi apod... na děti jsou samy, zatímco chlap si dělá co se mu zamane... alimenty vidí jednou za uherský rok... jedna moje známá si zrovna půjčila od rodičů jejich poslední peníze, aby chlapa dala k soudu, protože jí dluží na děti už hodně velkou částku... jenže valnou část platu má načerno, takže jemu se vede dobře, alimenty jsou přiznané malé a navíc je neplatí...
bohužel to není tak, že po rozvodu nastane krásný život... leckdy si dotyčná zakrátko najde chlapa, který taky není žádná výhra...
děti jsou na tomhle samozřejmě bité nejvíc - ať už nastane jakákoli varianta... pro děti je špatné když jsou rodiče spolu a hádají se a podvádějí... i když jsou od sebe a pomlouvají se apod...
vysvětlení takové nebo onaké je hezké - ale děti nejsou hloupé jak sama píšete a moje osobní zkušenost je i s velmi malými dětmi taková, že chápou a pamatují si mnohem víc, než by si člověk vůbec odvážil myslet...
proto jsem právě napsala, že je potřeba to důkladně zvážit, člověk opravdu dělá rozhodnutí i za děti 😒 😒 ....
a ono v těch emocích není jednoduché poznat jestli dotyčný je opravdu křivák, kterému na nikom nezáleží nebo někdo kdo prostě zakopl, uděla fakt blbost a třeba se z toho ještě sebere...
zakopneme v životě skoro všichni.... otázka ale je jestli se z toho právě sebereme a vezmeme si ponaučení... nebo ne...
většinou jde o sled událostí a o dlouho neřešené potíže, které pomalu narůstají až to bouchne...
můj názor každopádně je, že je hodně malé procento případů kdy je na vině pouze jeden 😉
@lu777 souhlasím i s tím zakopnutím. Jen mi prostě to, že chlap chodí veřejně za milenkou a doma využívá full servis nepřijde jako zakopnutí, ale hyenismus - samozřejmě jak je to ve skutečnosti ví jen zakladatelka. Psycholožka mi sdělila hezké stanovisko. Většinou za to oba dva opravdu můžou ale stále existuje mnoho případů, kde na jedné straně je vina v nepoměru. Vše je o člověku, jeho hranicích a jeho osobnosti. Já bych nedokázala podvést a příležitostí bylo mnoho. Je to moje čára o které vím, že pokud překročím, do zrcadla bych se na sebe podívat nemohla....každý má své hranice.
@lu777 moc pěkné příspěvky, děkuji za ně. Přesně o tom to je, život není černobílej a rozhodnutí, kterým dětem ovlivním celý další život se nedělá jednoduše. Kolik já měla v sobě "já bych nikdy", teď už to nikdy nevyslovím, protože o něčem mluvit a něco prožívat se všemi možnými následky je hodně jiná káva...
Já si myslím, že člověka, který dětem zachrání rodinu (a s partnerem překonají velkou krizi, vše v mezích samozřejmě), je taky za co si vážit...
Jinak mám kamarádku, které tuto situaci řešila radikálně a zpětně lituje a v tuto chvíli už vlastně lituje i chlap...a čtyrem dětem se rozbily rodiny 😒
@anetka1701 tak to je drsny😀 ja bych nesnesla aby muj chlap vysukaval jinde... To bych nedala... Klobouk dolu, ze Te to nestve ze chmata na jiny a pak na Tebe... Mam uplne husinu ;-D
@saruska89 tak ona taky chmatá na jiný, tak je to fifty fifty 😀
@pipi02 takových chlapů je bohužel mnoho 😖 já se za posledních pár let nestačím divit, pomalu mi přijde že být si věrní je úchylka 😖
@malaveverka ono je těžké říkat nikdy, mě to po krizi přešlo nadobro... to byla bomba, která všechno rozmetala doslova... hodně jsme se oba změnili... snad k lepšímu, okolí to říká...
ale: netvrdím, že to bude vždy klapat, to je moje lekce z té krize... že každý vztah je dočasný.... část přeruší rozvod nebo rozchod, část smrt... ale vždy to je dočasné, člověk by si měl uchovat respekt k sobě i k druhému a uvědomovat si to... já mám svoji hrdost a nějaká práva, ten druhý je má ale taky... oba máme právo být šťastní, nikdo nikoho nevlastní...
já byla bez koruny, bez podpory rodiny, bez hlídání, děti necelé 2 a 4 roky... za půl měsíců jsem si našla práci, levný byt, levnou soukromou školku, sehnala bezplatného právníka, vyplnila papíry k rozvodu, sehnala manž. poradkyni, která byla na pojišťovnu a mluvila anglicky (muž je cizinec)...
můj muž dneska tvrdí, že jsem hlavou prorazila zeď.... ten pocit byl přesně takový...
každopádně jsem to nikdy nechápala když to někdo říkal, ale ačkoli to byla hrozná bolest a stres a naprostá bezmoc s tak malými dětmi bez prostředků (muž byl navíc delší dobu bez práce a jen o vlásek jsme unikli exekuci), tak jsem za tu krizi hodně vděčná....
a dotyčné, která málem rozbila rodinu, bych dneska mohla opravdu poděkovat....
pokud to ten pár ustojí, tak je to katarze - velká bolest, velká změna a pak z toho člověk vyjde posílený....
hodně záleží jak pevné je to jádro vztahu a nakolik člověk umí potlačit svoje ego... protože manželská krize je hoooodně o egu 😉 a o dokazování si toho, že ještě vypadám dobře... a já vydělám víc jak ty a nepotřebuju tě... a já se umím postarat o dítě sama a nepotřebuju tě...
z nadhledu je to směšné.... pokud spolu dva lidi chtějí být, tak musejí uznat, že se potřebují a že je potřeba si vyjít vstříc......
ale ta bolest a vztek, to je samozřejmě ta první část a je logická.... proto by člověk neměl dělat rozhodnutí moc rychle, ale počkat na tu fázi kdy taky dorazí třeba lítost a uvědomění si vlastních chyb...
tam pak ještě může být možná dohoda....
když ne na pokračování soužití (v přenastavených podmínkách) tak třeba dohoda na klidném rozvodu a porozvodové péči o dítě...
@lu777 jak ti rozumím. Přesně to teď prožívám, ten boj zraněného ega a zároveň sebereflexe vlastních chyb a snahy zachránit vztah. Někdy vyhrává první, někdy druhé. Snažíme se oba dva a to je hlavní. Ještě nejsem ve fázi, že bych druhé děkovala, ale opravdu věřím, že nevěra dokáže být někdy tím správným impulzem, že máme tendenci brát partnera jako samozřejmost, a najednou si uvědomíme přesně jak píšeš, že vztah může kdykoliv skočit.
Já se jen nějak u zakladatelky obávám, že pokud to takhle povede dál tak on se nikdy nerozhodne, nemá důvod....
@lu777 samozřejm je to na okolnostech...co se při krizi i před ní událo a podobně. Já jen vím, že jakmile u mě člověk ztratí důvěru (podvede mě....) nedokázala bych si vedle něj už ani lehnout a nejde o ego, ale o důvěru, která je pro mě naprosto důležitá. Jak říkám každá jsme jiná.
@pipi02 tohle je samozřejmě velký boj, o to znovuzískání důvěry... ale on ten partner ji taky ztratí, ztratí důvěru ve vztah pokud tohle udělá... takže o tu důvěru pak bojují oba... a každý se s tím musí nějak poprat...
satisfakci jsem ale měla větší než bych i chtěla - z dotyčné se vyklubala závislá na drogách, která lhala a vyhrožovala.... muž se tak potrestal sám, že tomu dodnes nemůže uvěřit, je to jak z pitomého filmu.... opravdu hodně ho to změnilo
a jinak já si taky myslela, že přes to vlak nepojede... ale děti mají svého tátu moc rády a já jsem si uvědomila, že se musím pokusit opravdu upřímně a na 100 %, abych se jim jednoho dne mohla podívat do očí až se v pubertě zeptají natvrdo a budou mi třeba vyčítat, že tátu neviděly (zažila jsem u manžela, který dodnes vyčítá mamince, že se před mnoha lety rozvedla, hrozně ho to bolelo a léta trvalo než se s tátou zase vídali)... prostě jsem věděla, že si musím být opravdu naprosto jistá, že jsem vyčerpala všechny možnosti, od odchodu po osamostatnění se po vyjití vstříc a hledání kompromisu atd....
upřímně můžu říct, že jsem to v určitém momentě dělala čistě pro děti (hlavně pro syna, který tátu miluje hodně).. a dala jsem si časový limit, že když to nepůjde, tak to prostě nepůjde.... muž ale dostal opravdu velkou lekci a to i od své rodiny a přátel a zpátky jsem se vracela po splnění některých podmínek (a nebyly to prvoplánové podmínky jako že se s dotyčnou rozjede, ale sám si musel přijít na mnoho věcí, bylo to na delší dobu...celkově jsem si vydobyla mnohem větší samostatnost na všech úrovních, takže jsem nepoměrně spokojenější)....
ono tohle se těžko vysvětluje, to asi člověk musí zažít.... 😉
ono život je dlouhý a stát se může cokoli, někomu to klape krásně a najednou bum a jsou od sebe... někdo má potíže a pak jeden má závažné zdravotní problémy a dá je to dohromady...
já už se teď na to dívám úplně jinak... každý pár má nějaké bitvy, které na něj čekají 😉
fakt už neříkám nikdy, pochopila jsem, že jedna věc je to co si plánujeme a druhá věc je co si pro nás připravil život 🙂 zvýšilo to moji toleranci, plno lidí bych dřív odsoudila, teď je sice třeba úplně nechápu, ale není to odsouzení... v různých fázích života máme prostě různé zkušenosti a reagujeme různě...
většina lidí ale v jádru není zlá, jsme jen zaslepení někdy
ono ty věci nejsou tak černobílé jak to vypadá zvenku, že je potíž a prásknu dveřmi hned nebo muž jednou řekne pardon a hned je zpět doma (občas to tady na MK tak vyznívá, že si někdo tak představuje, mně to přijde trochu legrační....tohle nejsou věci na pár hodin, tohle jsou procesy opravdu na delší dobu a na velmi vážné rozhovory, které ovlivní životy nejen těch dvou, ale i dětí, prarodičů, přátel atd...... a to okolí do toho nevidí...
ono samozřejmě plno lidí se tím nechlubí, takže lidi netuší kolik párů tohle každou chvíli překonává
Ahojky, tak, jak se chováš, se obecně i v těchto situacích doporučuje. Ono je totiž velmi pravděpodobné, že jim přijde krize a on se prostě rád vrátí k tobě. Nevím. Může být a nemusí. Prý se má počkat až přejde zamilovanost. Já osobně bych spíš přitvrdila. Ne nůž na krk, ale tvářila bych se, že ok, má přítelkyni, tím pádem já mám teď taky svůj život. Klidně bych i vařila, proč ne, jestli se u ní nenají, ať si dá, brouček, rozhodně bych s ním nespala a pečovala bych o sebe, dala bych si hodně záležet na tom, aby mě neviděl neupravenou, naopak. A mile bych ho poprosila, jestli by si na víkend (nebo na pátek večer) vzal prcka, protože "něco mám".......apod. Pokud ho stále miluješ a chceš ho zpátky, hraj jeho hru, jeho pravidla, bav se skvěle bez něj, i kdyby jen na oko. Držím palce.
@annick3 děkuju, o to se samozřejmně snažim, neupravenou mě vidí jenom ráno a to je asi normální, on si asi myslí, že někoho mám, protože už vystartoval na naše společnýho kamaráda, který byl u mě na kavě a odjížděl v moment, kdy on přijízděl. prej mu řekl, jo tak ty mi sem jezdíš šu..t ženu? a tak a podotýkám, že můj muž nikdy nežárlil
@lu777 to já vím, že z hrdosti se hypotéka nezaplatí, ale paní to ví už delší dobu, tak to může řešit. a co dělá manžel pro záchranu manželství a rodiny? Proč to musí odsírat ta ženská? Když on nemá zájem a kurví se, tak proč ženská musí být ta rozumná a udržet to za každou cenu? A jaká je pak cena? Jak se pak bude koukat na toho chlapa a sama na sebe? já jsem si zažila nevěrníka a podvedl jednou, podvede znova. co když se bude zase za rok za deset let nudit? udělá to znovu a ženská zase jako poslušná ovečka bude doma prát, žehlit, vařit, držet? no to teda ne. Já si prošla vztahy s feťákem, gemblerem, kurevníkem a workoholikem. vím o čem mluvím. sbalit, zabouchnout dveře a dobře, pokud se pak bude chtít vrátit a dokáže mi, že mu jde o rodinu, tak ano, můžeme si o tom promluvit, ale ne takhle.
@m21elis nevim jestli je to zarlivost, spis jen predpoklada, ze delas to same co on, má strach, že by se ti to mohlo zalibit a prisel by o full-service a zakladnu...
@alenaz88 zakladatelka se tohle martyrium rozhodla podstoupit dobrovolne. Ona to odsirat chce. Zcasti se to da pochopit, ale opravdu jen zcasti. Zoufali lide proste delaji zoufale ciny. Bez ohledu na dusledky.
@alenaz88 jeden z nich by měl být rozumný, protože jinak to neodskáče ta ženská, ale především to dítě - a to je v tom fakt totálně nevinně 😔 a může skončit "uvězněné" mezi dvěma uraženými egy...
pokud ta ženská za něco stojí, tak až se probere z prvního šoku, tak primárně myslí na dítě - tzn. odchází pokud jde o alkoholika, násilníka, gamblera, tam je to bez diskuse.... jinak je můj osobní názor, že by měla zabojovat o ten vztah a zamakat i na sobě...
od toho jsme dospělí... takže když vyšiluje jeden, druhý by se měl aspoň pokusit po prvotním vzteku apod. sebrat rozum do hrsti.... jinak to pak vypadá tak, že 50 % lidí je rozvedených a dalších tak 20-30% žije v manželství, které je spíš o zvyku... 😒
jinak jsem samozřejmě měla naprosto stejný názor když jsem se vdávala... ale ono je něco dost jiného odejít když jsem single a bez dětí a něco jiného odejít i s dcerou a synem.... já sama i manžel jsme si zažili jaké to je, když to doma neklape (naši se nerozvedli, ale žijí v nefunkčním manželství... jeho rodiče se rozvedli), mizerně jsme se cítili oba a oba jsme to nechápali.... vždyť jsou dospělí, pořád nám něco vysvětlují a vychovávají nás, tak proč oni sami spolu neumějí vyjít?
@m21elis že žárlí je dobré znamení do určité míry... nekomentovala bych to tak ani tak, nikoho bych nehledala a vydrž... v určitém bodě se buď probere nebo ho nech plavat, to už je na vnitřním instinktu...
ono si člověk neuvědomí co má dokud o to (skoro) nepřijde 😉
a platí to pro obě strany 😉 😉
@alenaz88 víš co je zvláštní? že napíšeš tohle teda ne a pak napíšeš, že jsi sama žila s feťákem, gemblerem, kurevníkem a workoholikem.
@malaveverka ne, já napsala, že jsem si prošla vztahy s oněmi muži. A prošla - tzn. že jakmile jsem se dozvěděla, co jsou zač, tak jsem šla a nechala za sebou. a jsem nesmírně šťastná, že jsem to tak udělala. Protože gembler se zadlužil a kurevník zůstal kurevníkem. Feťák se z toho sice dostal a workoholik už nemá v hlavě jen práci, ale po kolika letech.
já nic paní neradím, jen to nechápu. Žena dokáže cokoliv na světě. Věřím, že toho muže přetáhne zpátky k sobě, ale fakt za to stojí? A jak se pak bude na něj dívat po zbytek života? a jak se bude dívat na sebe? co ta důvěra v manželství... a kdo jí zaručí, že se to nebude opakovat... myslela bych na všechno. Není lehké odejít s dítětem, to neříkám. Ale má rodinu, která může pomoct, dům se může prodat, doplatit hypotéku, dluhy a začít od nuly. To je na tom to nejtěžší a já to chápu. Svobodným matkám je přispíváno na bydlení od sociálky (a nemalé částky), takže s mateřskou by vyžila. kdyby si našel milenku, se kterou by se potají stýkal tak, aby to manželka nevěděla, tak si člověk řekne - fajn, musí se vybouřit. Ale ponižovat ženu tím, že o té druhé mluví jako o přítelkyni? podvést může kdokoliv. Já bych chlapa za podvod nevyhodila, ale vyhodila bych ho právě za to, kdyby mě tímto způsobem nahradil a preferoval by tu druhou a ještě by mi tím okatě ubližoval a mě by měl jako sloužící matraci.
@alenaz88 jak se na sebe bude dívat a jak se bude dívat na něj je její věc, už jsem to tu psala, ať jedná tak aby se srovnala sama se sebou. A bez dětí se odchází jinak. Asi jí stojí za to bojovat. Někomu to za to nestojí, láska je komplikovaná. A kdo jí zaručí že se to nebude opakovat v novém vztahu? Že v životě jejího dítěte se vystřídá X strejdů? Vztah je vždy risk.
Ono se snadno říká, odejdi, vykašli se na to. Ale oni ty následky jsou taky docela těžké. Stačí si jen představit, že k manželovi a jeho přítelkyni chodí mé dítě a vrací se s tím jak je teta úžasná. 😒
@malaveverka máš naprostou pravdu. je to její věc. Ale celá tato diskuze měla zůstat v její hlavě, protože se objeví dva typy lidí. ti první ji odsoudí a ti druzí ji budou fandit. nikdy se nezavděčí všem. a proto si o tom měla promluvit s přítelkyní, která ji zná a která zná její situaci, než od cizích. protože přes pc se to každému kecá 😉 nic, odcházím. Přeji hodně štěstí zakladatelce a ať se rozhodne podle svého. tfuj tfuj tfuj pro štěstí.
no ono s přítelkyněmi v reálném životě je to taky tak - kdo si tím neprošel, tak leckdy neví jak reagovat.....
člověk pak dostane 2 typy reakcí
- moje manželství je mnohem lepší než Tvoje - divili byste se kolik lidí tohle člověku klidně řekne 😔 😅 ... a kolik těch lidí co to řeklo už má za sebou taky manž. krizi... a nikdo z nich to samozřejmě nečekal, většinou to začíná šokem... přitom nikdo za nikoho nemůže dát ruku do ohně a to ani v současnosti, natož v budoucnosti....
- nikdy bych nejednala jako Ty - ať už se člověk rozhodne jakkoli, tak tohle uslyší od části lidí.... přitom ti lidé nemůžou vědět jak by jednali kdyby byli ve stejné situaci... je to asi jako kdyby si člověk plánoval jak by zareagoval kdyby mu dr. sdělil vážnou diagnózu... dokud jsme zdraví tak to vidíme úplně jinak a bereme to za samozřejmost
je to ale boj o tu monogamii 😅 .... já nevím jak to dělají ženské v polygamním manželství 😨
@m21elis
@lu777
manžel mě sice přímo nepodvedl ale zato to byly jiné problémy a z mé zkušenosti jdi za svým srdcem a jednej tak abys toho pak nelitovala ty sama. Jak píše lu777 v posledním příspěvku, spousta lidí řekne, nebo j to bude dobrý, jiní řeknou že by se jim to nikdy nemohlo stát, nebo že by okamžitě ihned kopli do zadku a někdo bude dokonce tak tvrdě vnucovat svůj názor jak ho máš kopnout do zadku že už nikdy nebudeš šťastná a bla bla bla.... to vše jsem zažila taky, ale taky jsem jednu radu dostala, kterou jsem i sama cítila správnou že když to nezkusím (znova dát dohromady) tak toho můžu jednou litovat, aspoň bych věděla že jsem udělala maximum. A dopadlo to tak že jsme chodili do manželské poradny, doba byla krizová bylo to furt na vážkách ale momentálně se to uplně obrátilo a jsem nejspokojenější co jsem ve vztahu kdy byla, i když bez mráčku to nekdy není. Takže bojuj, dělej co cítíš ve svém svědomí. Když žárlí je to dobré znamení, ještě bych do něj rejpla že je mu je do toho houby že manželství už je jen formální a že by se měl tedy rozmyslet co chce (třeba to tak nějak bylo). Třeba by se nad tím začal zamýšlet. Bohužel každý si musí k tomu svému dojít sám. Já už nevěřím na to že vztah může být dobrý, bez krizí a mráčků navěky, je dost možné a už si to připouštím že může jednou skončit, ale to může každý vztah.
Držím palce
@kristyn.g Přesně tak. Já jsem taky slyšela spoustu odsudků od rodiny i od přátel, což je na jednu stranu naprosto fascinující, protože ti co hází kamenem nemají často zameteno před vlastním prahem. Ale dobrá rada taky byla a to, rozvést se můžete vždycky, ale rozváděj se s pocitem že jsi udělala všechno pro záchranu svého manželství a rodiny. Jasně, třeba se přes to nedostaneme a nepřekonáme to, ale budu vědět, že jsem se fakt snažila a nebudu zbytek života přemýšlet nad tím, jestli jsem mu náhodou neměla dát šanci. To dlužím nejen sobě, ale i svému synovi.
já kdybych ho poslala fakt do pr, tak sem pr sama, protože má přiznanou jenom část platu,cca 11 tis, a co by mi z toho soud přiklepl, úplný hov.., takhle aspoň něco platí, já sem sice na tom finančně na dost bledě, ale aspoň něco, navíc bych ho musela vyplatit z baráku a na to fakt nemám a asi nikdy mít nebudu...samo rodiče by mi pomohli, ale máma je v důchodu a táta do něj nemá daleko a navíc mám pocit, že mě živili dost dlouho a celej život jim má co splácet, tak je mi blbý i to, že jedu s mámou na nákup a ona ho zaplatí, ví jak na tom sem, ale mě je blbý jí prosit o peníze, když sem to v podstatě dělala 25 let