Nevím, co mám dělat

Tak dnes to ve me bouchlo..řekla jsem mu, ze uz proste nemuzu takhle dal..at si to rozmysli co chce..a ze jinak budu muset odejit, ze takhle nemuzu zit.Tady by zadne objimani ani nic nepomohlo..jen bych ze sebe delala vola..uz to trva moc dlouho.Dala jsem mu cas, at si rozmysli co chce.Ted tu bulim jak zelva a je mi fakt strasne.

@baja8 a jak reagoval on?

Ja si sla ustlat na gauc a on sel spat..☹ je se tu do noci trápila a premyslela, co budu delat..

@baja8 a on ti na to neřekl nic?☹

ne neřekl,jen at toho nechám..a dnes ráno se tváří,jako by nic..fakt me nebavi,pacit z nej kazde slovo..:(ja mu dokonce rekla,ze pokud ma milenku dobry..ale at mi to rekne,ze se na vsem domluvime co a jak s detma...protoze mu deti brat nechci.Ale v tomhle já už setrvavat proste nemuzu..chci zit normalni zivot..a ne se porad jen trapit,kvuli nekomu,komu je to asi jedno.Kdybych mu tak videla do hlavy..

Podle mě on to tak vážně nevidí, jen si myslí, že ses nasrala na pár minut a zase tě to přejde... asi by chtělo nějak ukázat, že to myslíš vážně, třeba se pak vzpamatuje... ikdyž na to bych nesázela no...

@baja8 bohužel chlapy opravdu nevidí, že je něco špatně. A spousta žen si přestanou sebe vážit jen proto že jsou doma s dětmi. Já bych osobně než bych začala řešit rozvod. Zapracovala na sobě. Takže bych mu prostě oznámila, že jedno odpoledne v týdnu má děti nastarost a zašla bych si třeba ke kadeřníkovi, na kafe s kamarády nebo jen tak na procházku. On nemusí vědět co děláš. Vzpomen si jaká jsi byla, když jste se potkali. Pak si dej jasný termín třeba 3 měsíce, aby něco změnil. Nejsem zastánce udržování nefunkčních vztahů jen kvůli dětem, ale takhle si můžeš aspoň říct že jsi pro to něco udělala. Chlapská ješitnost mu nedá bude se vyptávat proč delas tajnosti. A buď se o tebe začne znovu zajímat nebo obviňovat, že máš chlapa. U nás byla ta druhá varianta, až se nakonec sám přiznal, že taky někoho má. Ale já měla dobrý pocit, že jsem to zkusila změnit a nakonec byl on ten kdo brečel a prosil o pozornost.

My jsme spolu nespali rok. Nikoho nemel. Jen jsme oba ignorovali problemy a rozdilny pohled na zivot az jsme se odcizili. Roli hrala spousta veci.... Ale kazdopadne - ja zasla k terapeutce a diky ni jsme zacali znova a vyrikali si cse, na co jsme se divali rozdilne. Rekli jsme si ze to zkusíme a uvidime. A uz rok usilovne pracujeme na tom aby nam to fungovalo a dokonce cekame druhe dite,coz mi nekdo rict pred rokem, nevěřila bych, uz jsem byla připravena odejit.
Takze za mne - vyres si to nejdriv sama v sobe, treba přes terapeuta, daji se najit pres ruzna socialne poradenska centra i s hlidanim, a pak to zkus doma. Bez emoci. Narovinu. Zeptej se jestli o vas stoji a je ochotny to řešit, treba na neutralni pude, nebo ne.
Ale milenec neni reseni. Mne ho kamaradky taky chtely najit ale ja to v sobe nemam.
Radeji jsem zabojovala sama za sebe, nasla zakopaneho psa ve vecech z minulosti a pak to zacala resit doma. A vyřešili jsme a stale resime.
Drzim palce!!

@kulka102 já myslím,že jsem si přestala vážit sama sebe především proto,že si mě přestal vážit můj muž..ale samozřejmě i to že jsem pořád doma s dětmi,na to má taky vliv.Manžel je každý den až do večera v práci,takže si pro sebe kradu aspoň chvíli večer..a chodím běhat..vyčistit si hlavu.Jinak bych se z toho zcvokla.. ted cekam,kdy se vyjádří,co vlastne chce..

@laisobel To je fajn,že to u Vás dobře dopadlo.Bohužel můj muž je hodně introvertní a má problém mluvit se mnou,natož před cizí osobou.Tudíž k terapeutce bych ho asi nedostala...

@baja8 a on ti na to neřekl vůbec nic??

@upuska ne vůbec nic,včera mi jen řekl,ať toho nechám..a já odešla spát do jiného pokoje..a to bylo všechno..jeho přístup prostě je,nechat to vyhnít...ale on to nechá tak dlouho vyhnívat,až už pak nebude co zachraňovat a me to bude jedno..zatím mi na nem jeste porad zalezi,i kdyz mi tak ublizuje 😔

@laisobel držím palce, ale nějak to nedokážu pochopit, ty jsi věděla, že máte problém, a zašla jsi k terapeutce, manžel nic? Možná to je u nás rozdílné v tom, že manžel si myslí, že právě nemá problém, mám ho já sama, a mám si ho podle něj vyřešit (tj. upustit od toho, co chci já).. já si myslím, že problém je náš společný. Dělala jsem ústupků mnoho, řadu let, tak možná proto nedokážu pochopit, že bych měla být ta, která se objedná na terapie a bude se pokoušet aplikovat na manžela něco, co mi poradil někdo na terapii.. ☹

@baja8 já uplně vidím svého manžela, jak se vždycky stáhnul do sebe,když jsem já chtěla o něčem mluvit..přišlo mi, jako by si udělal štít a všechno odrážel, tak aby se k němu nic nedostalo..dneska už taky ví, že to byla chyba ale se svou současnou přítelkyní jí zřejmě dělá zase

drž se, snad se probere..nepsala jsi nic o tom, že by ti ubližoval i jinak..(ne že by tohle bylo málo)...ale jestli víš, že to neni zlej člověk, tak to nevzdávej

ahoj všem,tak už vím konečně na čem jsem..manžel,už mě nemiluje..ale jak sám řekl,je ochoten s náma zustat..on ten cit ke mě prostě nemá,takže se me nemuze dotykat,nebo me pohladit proste nic.Prej je to na me jestli chci odejit,ze ale on by s tim vubec nezacinal..proste je to prej stereotyp,ktery ma kazdy..Takže ted reším dilema..Odejit od muze ktereho miluji..nebo se obetovat kvuli detem a zustat tady v tomhle..Je to šílené..Obcas mi i prijde,ze z toho zesilim..:(

@baja8 to je mi tě líto...musí to být pro Tebe moc těžké. Jsem vdaná 18 let, a vím, že je to někdy víc o rozhodování rozumu než o citech, ale vztah musí být snaha na obou stranách, jinak to nejde...Hodně moudrosti a sil Ti přeju.

@baja8 Tak ozaj ťažké rozhodnutie máš pred sebou. Ja za seba píšem, že by som to rozlúskla teraz ihned a odchodom. Nebudem žiť vedľa niekoho, čo ma nemiluje, budem mu robiť servis a obchádzať sa v posteli, nezdielať spolu starosti a radosti s láskou a spolupatričnosťou jeden k druhému, tváriť sa pred okolím, že je všetko v poriadku. Držím ti palce a posielam silu.

@baja8 Zdravim, cetla jsem diskuzi☹ Ja bych s nim jeste probrala, co to znamena to jeho "nemiluju". Nepritahuje me? Nudi me? Stve me? ... Jinak me docela nastval vyrok, ze je ochoten s vami zustat, tebe to nenastvalo?

Ja myslim ze tady uz neni celkem co probirat....tohle mi chlap rict tak jdu a zacnu znova...

@baja8 otázka je proč... je to únava, rutina? to se stává velmi často... a leckdy se s tím dá něco udělat...
pokud muž nechce, pak se dá začít u sebe... více respektu a sebelásky k sobě a cíleně na tom pracovat... každý den... postupně se to může vyvinout v nějakou změnu (ve Vás, ve vztahu, celkově ve Vašem životě)...

ono je těžké poznat kdy jde o únavu (takové "utlučení složenkami") a kdy jde opravdu o ztrátu citu, který se už nedá vrátit...

často to, že k někomu něco necítíme vychází z toho, že sami nejsme šťastní.. práce ani život nás vlastně moc nebaví... nebo máme nějaké hlubší potíže a nechceme do nich "jít", tak se rozhodneme žít jen tak "na povrchu... pak ale někdy vymizí i ty hlubší pozitivní pocity...

je opravdu otázka co je za tím "už nemiluju".... únava? deprese? nespokojenost se sebou samým? zamilování do někoho jiného? apatie? může tam být leccos...

Tezke...velmi tezke... Naprosto chapu Tve dilema. Je mi moc lito v jake jsi situaci. Preji at jsi stastna, az uz se rozhodnes jakkoliv. Co se me tyka, tak ikdyz rozvodum fakt nefandim a jsem proto, aby clovek bojoval za vztah a rodinu i pres nejake to nepohodli, tak v tomto vztahu bych asi zustat nedokazala. Asi bych nedokazala zit s clovekem, ktereho ja miluji a on me ne. Ktery by mi nedaval najevo lasku a podporu. Ktery by jen "byl ochoten zustat". To je snad lepsi byt sam. Protoze v takto asymetrickem vztahu bys brzy utopila sve vsechny sny, touhy a sebevedomi. A pravo byt stastna.

@baja8 to je mi líto ☹ já bych nezůstavala,nedokázala bych žít s někým,koho nemiluju.A to nemluvím o tom,že bys s ním už do konce života nespala,tudíž bys sex určitě hledala jinde,protože po zbytek života bys bez toho asi nevydržela.Já bych takhle žít nemohla,ale pokud bys ty dokázala,musíš si to rozhodnout sama.

Ta krize musí z něčeho plynout. Určitě to není sami sebou. Tak at kapne božskou. Me přijde,ze si jisti zadní vrátka,kdyby to nevyšlo. Promiň te, je to drsné. Držte se a hodně sil.

Bude dělat mrtvého brouka, vy budete stále připravená "co kdyby náhodou" se rozhodl me treba pohladit?! Ale v jádru totálně zklamaná? Me tohle dohání úplně ke vzteku,promin te mi to. Přeji vám opravdu hodně sil a odhodlání at uz to dopadne jakkoli. Hlavně komunikujete. Ha sama jsem velmi málo komunikativni osoba a můj muž to se mnou ma někdy velmi těžké. Komunikace je základ. Držím pesti.

Já jsem po odchodu manžela byla u psycholožky a ta mi řekla, že opodstatněný důvod k rozvodu je jen, když tě manžel týrá, je alkoholik a nebo něco v tomhle duchu..to že vyprchá láska, ale důvod není a já s tím souhlasím..na tom se dá totiž pracovat, pokud oba chcete..a hlavně si myslim, že v určité fázi vztahu to přijít musí vždycky, jde jen o to, jak se k tomu oba postaví..a ještě bych se zastavila nad pojmy "láska a milovat" myslim, že každý má jinou definici..hlavně chlapi..a myslim, že by se hodně divil, jak tě miluje a nebo jak tě má hluboce rád, kdyby tě najednou neměl k mání..kdyby o tebe nějakým způsobem přišel..ale tím tě rozhodně nenavádím k tomu, abys od něj odešla..naopak..já bych ti poradila, jak už jsem tu i psala..přiblížit se mu, snažit se si ten váš všední život nějak zpestřit..vyrazit někam na výlet, wellnes..na procházky..ale zároveň nic nelámat přes koleno, tohle se nezmění ze dne na den..může to trvat měsíc nebo taky půl roku..a je jen na tvém zvážení, co v něm máš, jestli ti to, co jste spolu do teď zažili, za to stojí nebo ne..to víš nejlíp jen ty sama..

a jak jsi psala, podle něj je to stereotyp, který má každý a s odchodem by nezačínal..můj můž si tohle uvědomil, až když už bylo pozdě a nešlo to vzít zpátky..

ty jsi nikdy neměla pocit, že už ho nemiluješ, tak jako dřív..že už to neni ono..nemáš pocit, že tvůj cit zesílil v okamžiku, kdy máš pocit, že ho ztrácíš??

On mi stále tvrdí,že je tohle normální,že to tak má každý.Že i jeho rodiče takhle žili..že se jeho mamka obětovala kvůli dětem..Takže ode me se ted ocekáva,že udelam to same.Jenze,ja jsem uplne jina natura..On už dokonce tohle jednou zažil se svou byvalou parterkou..zase nechal rozhodnuti na ni..on by s ni zustal..protoze,podle nej je to normalni..Nakonec to ale vygradovalo a ona si našla nekoho jineho a odešla od něj.Takže muj muž,jakmile se približí 10 let vztahu,prestane svou partnerku milovat,touzit po ni a vse to okolo..do toho ma jeste velice slozitou povahu,kterou ja ale respektuji.On nedokaze respektovat tu mou,když po me žada,abych takhle dokazala zit.
Vcera jsme to s nim docela dlouho probirala..a dosli jsme k tomu,ze tomu zkusime dat sanci do konce roku..a pokud to proste nepujde a neco se nezmeni,budu muset s detmi odejit..Bylo to i pro nej dost drsne,protoze se rozplakal.Deti ma velmi rad..

Mimochodem jsme řešili i tu poradnu,ale to on zasadne odmita..Stale uvazuji nad nejakou terapeutkou pro me..Protoze,nemam-li se z toho zblaznit,tak ji asi budu potrebovat..

@baja8 pokud má pocit, že je tohle normální, tak to je důležitý bod, od kterého se můžete "odpíchnout"...
mnoho věcí máme takhle z dětství, hodně nás formuje věk do 3 let hlavně...
z mojí zkušeností víc než si uvědomujeme...

tady je potřeba z jeho strany, aby si uvědomil, že tohle je převzatý "vzorec chování" 😉 že takhle opradu nemusí žít... jenže na to nestačí zpracovat to "hlavou", ale je potřeba zpracovat to v emocích, v podvědomí, při terapii...

pokud to odmítá (a to je hodně typické při krizích, že v nějakém bodě už žena nemůže a sáhla by po pomoci od profesionála, ale muž ne, muži se totiž neradi "ptají na cestu", méně chodí celkově k lékaři, méně chodí na alternativní terapie a hůře se jim obecně mluví o svých citech... tak to je, z toho je třeba vycházet)...

nečekejte tedy na něj a začněte u sebe, ženy moc dlouho čekají často na partnera a ozývají se pak, když jsou před zhroucením, vyčerpané, trápí je úzkost, deprese a velmi nízké sebevědomí, často i zdravotní potíže způsobené stresem...

on pak buď bude "stát" a vztah se mu rozpadne před očima a bude sám... a nebo se "probudí" a vztah se oživí... každopádně Vy na tom budete tak jako tak lépe než teď 😉

Je dobře že jste byli schopni o tom mluvit. Aspoň nějaký začátek. Zkusila bych nejdřív zlepšit pohled sama na sebe, i s pomocí terapeuta. Myslím že jak se vnímáme my sami tak nás vidí i ostatní. A když to pak nepůjde obětovat se pro děti není řešení. Lepší začít znova. Ale určitě je lepší nejdřív to zkusit změnit.