Nevlastní děti, rychle pryč
Milé maminky, ráda bych Vám řekla, že jakmile jste se pustila do vztahu s otcem, který má dítě, je to běh na dlouhou trať. Očekává se od vás nadmíra tolerance a trpělivosti. Váš život se bude točit kolem nevlastních dětí nebo dítěte. Někdy se vám může zdát, že jste úspěšná, někdy zase, že to vlastně takhle vůbec nechcete. Podělím se s vámi o moji zkušenost.
Šla jsem do vztahu s partnerem, který má syna, tenkrát 12 let starého. Jezdil k nám každý víkend, potom všechny svátky, volna a prázdniny. Tenkrát byli s otcem jako dvojčata, všechno spolu řešili, mluvili zkrátka dělali všechno hlavně spolu. Byla jsem páté kolo u vozu. Dá se říct, že už mi tenkrát vadilo, že nemáme žádný víkend pro sebe, ale nahrazovali jsme si čas během týdne. Za nějaký čas, synova matka se pokusila o sebevraždu, tak byl syn u nás 2 měsíce, kdy jeho matka byla hospitalizovaná. Za nějaký čas se z víkendů stala střídavá péče. V rámci střídavé péče jsem to nemohla vydržet doma s ním, prostě mi tam vadil. Bylo ho všude a já začala 3× týdně pravidelně cvičit, abych zapomněla na vnitřní bolest, kterou jsem doma cítila. Alkohol jsem si také dopřávala, protože mi to pomáhalo na smutek. Vždycky když odjel, ulevilo se mi, upřímně jsem byla ráda. O několik měsíců později se projevilo, že matka neplatí nájmy (stěhovali se snad každý rok) až do doby, kdy je pronajímatel nepustil do bytu, dokud nezaplatí dlužné nájmy. Takže syn se nastěhoval k nám natrvalo, jeho nevlastní mladší bratr šel bydlet k babičce. A už to začalo být velmi zajímavé…Zařizování pokoje atd. Partner byl samozřejmě rád, že má syna u sebe, ale já cítila, že takhle jsem to přeci nechtěla, ale co se dalo dělat. Čas plynul, někdy jsme se se synem náramně bavili, sranda, všechno v pohodě, ale byli i situace, kdy jsme strhávali boj o partnerovou pozornost. On se nám snažil vysvětlovat, že nás oba strašně miluje, že musíme být k sobě hodní, jinak především ublížíme jemu. Jak byl syn bez matky, cítila jsem, že se začíná uzavírat do sebe, že mu chybí. Začal se ke mne chovat arogantně, choval se drze, koukal na mě jako na vraha, jako bych za jeho osud mohla já. Teď už je mu skoro 18. Tenhle rok byl asi nejnáročnější ze všech. Stihli jsme se dvakrát pořádně pohádat kvůli synovu chování, odešel i jednou spát ke kamarádovi, druhý den se omlouval. Jde o to, že cokoliv jsem řekla, poprosila ho ať mi s něčím pomůže, vždycky jsem narazila na ksichty, časem jsem si všimla, že mnou snad i opovrhuje, že mě nenávidí. Časem se ze mě stal trochu psycholog, byla jsem velmi překvapená, co ve mně všechno je. Před 2 roky se nám narodila holčička. Začal samozřejmě žárlit. Oslavu 1. roku úplně bojkotoval, před oslavou 2. roku jsme se pohádali. V současné době, ji vyhazuje z pokoje, nechce se s ní bavit. K matce vůbec nejezdí, 2× do roka maximálně. Psychicky být stále ta hodná, trpělivá hodně vyčerpává. Včera jsem ho poprosila o jednu drobnost. Vyjel na mě jako pes a to stačilo k tomu, že jsem se psychicky zhroutila. Za těch 6 let se ve mně nakupilo tolik negativních emocí, pocitů a smutku, že stačilo málo a dopadlo to tak, že nyní, když už je „dospělí“, se bude konečně stěhovat s kamarády pryč. Ani nevíte, jak se na to těším.
Kdybych viděla svoji budoucnost s tímto partnerem, rozhodně bych do toho nešla. Komukoliv, kdo chce začít vztah s člověkem, který má dítě, budu vždycky říkat, ať utíká tak rychle pryč, jak jen může.
Jistě, ten kluk neměl na vybranou. Je mi ho moc líto.
Zprávu autorky beru jako varování, jak to může probíhat. Sama bych do takového vztahu nešla, nemám na to. Souhlasím určitě s tím, že člověk by si měl vybírat, koho poctí svojí přízní 🙂) pořádně si prověřit do čehu jdu a zvážit, zda na to mám. Vztahy samy o sobě nejsou mnohdy jednoduché, natož v takové delikátní situaci.
Dobrý den,dostala jsem se do zvlaštní situace našla jsem si partnera který má 6letou holčičku.Když jsme se poznávali malá byla uplně v pohodě byla ve střídavé péči a ten týden u nás byl super.Najednou se to začalo měnit chtěla už jen mě jako tetu na tátu skoro zapomínala a pak chtěla neustále k mamince.Musím napsat že maminka žije s další ženou a mají dost uvolněnou výchovu.Tak že po bojích kdy malá plakala atd...jsme se rozhodli že ji mamince necháme a bude k nám jezdít jen jednou za 14 dní.Jen netuším jestli je to správně jestli jsme někde neudělali chybu že jsme ji tam nechali i když víme že ta holka tam nebude mít žádný řád .
Sem z rozvedené rodiny a děkuju Bohu, že maceška mi nikdy v životě ani mému bratrovi nedala ničím najevo, že jí překážíme!
Bohužel vidím problém hlavně ve vás a to už od začátku, píšete, že ste mu to taky nedala nikdy najevo, ale bylo to ve vás a věřte nebo ne, děti nejsou blbý a vědí, kdy sou žádaný a kdy ne. Kluci sou nejhorší právě kolem dospělosti, je to puberťák, tak k němu musíte i přistupovat, s NADHLEDM a to velkým. Já se na mámu ksichtila i v pětadvaceti...
Každopádně se musíte dát do kupy, existuje spousta center pro rodinu s psychologickými poradnami zdrama. Běžte tam! Vypovídejte se, plačte, získejte názor netsranného pozorovatele. Nikdy není pozdě dát věci dopořádku a třeba jednou budete kámoši. My s bratrem macešku i otčíma navštěvujeme i po smrti našich rodičů a jsme prostě rodina. Můžete mít to samé, jen musíte o pomoc požádat a nebát se toho 😉
Nechci být zlá, ale co jste to popravdě za člověka? Jak se aci cítil ten malej kluk, který se musel neustále stěhovat, jehož matka se chtěla zabít,... Víte jak musel trpět on a tam, kde by mohl být šťastný, se svým tátou, tak byl zase někdo, kdo ho nechtěl, kdo na něj žárlil,... I když jste to třeba nedala vždy najevo, myslíte že to nevycítil? Říkám si kolik vám je let, připadá mi to jako chování puberťačky a to ještě pěkně zlé a sobecké puberťačky. Přemýšlela jste někdy nad tím, kdyby se vám něco stalo a vaše dcerka by dostala takovou macechu jako jste vy, jak by jí bylo? Jo a to, jak jste popisovala syna, je typické chování puberťáků. Za mě jste měla odejít už na začátku a dát možnost vašemu partnerovi najít si skvělou manželku a pro jeho syna dobrou matku. Bohužel jste se dle mého na tom dítěti taky dost podepsala a ponese si to už celý život. Mimochodem vztah k jeho sestřice jste taky dost určila právě vy.
Pokazde, kdyz vztah s nevlastnimi detmi skripe, za to muze ta nova manzelka?
A byt dobrou macechou znamena nemit nikdy vyhrady vuci chovani deti?
Já šla do vztahu s partnerem který má dva syny tehdy 10 a 7 a v pohodě. Těď mají 12 a 9 a jsou úžasní. vycházíme od začátku všichni i s mou tříletou dcerou. My se těšíme na kluky, kluci se těší na nás. A rozhodně u nás musí sekat latinu.
Myslím, že to je hodně také o přístupu autorky této diskuse......
@finkaaa ne nadarmo se říká, ze si člověk nebere jen partnera, ale celou familii... rozhodne bych si nedovolila soudit za to, jestli jste si vytvořila vztah a jaký... myslím, ze je to situace dost náročná i když ma dítě relativně rozumný rodiče, natož když je jeden z nich magor. Me taky v práci sednou některé děti víc... ale nemůžu si dovolit delat rozdíly. Za co si můžete sama je, ze jste ve vztahu zůstala. Pokud vás situace donutila semtam pit nebo raději chodit pryč cvičit, nechápu, proč jste nevzala nohy na ramena- uz v zájmu zachování vlastního zdraví. Jediný, co vám muzu poprat je pevný nervy a ať vám to vaše mala trochu vynahradi.
Autorku plně chápu. Mám podobný problém. Můj přítel je 5 let rozvedený a má syna, kterému je 24 let a bydlí s ním. Od začátku jsme spolu vycházeli dobře, v rámci možností... Jenomže nastal problém, když jsme se s přítelem dohodli, že pustím byt a nastěhuji se k nim. Jeho syn je šíleně nepořádný. Jeho maminka se raději starala o chlapy, než aby ho vychovávala a tak je synáček zaostalý tak ve věku 12 let. Nechodil do práce, tatínek ho živil, nakupoval mu a schovával ho doma, aby se za něj nemusel stydět. Místo toho, aby ho motivoval a vedl ho k nějaké práci a k povinnostem. Já věděla, že u nich v rodině neznají slovo láska a ani ji neumí projevovat. Přítel je moc rád, že jsem ukázala, jak je život krásný, když ho někdo miluje. Jenomže synáček začal bojovat. Stále si stěžuje, že ho nikdo neměl celý život rád a že byl šikanovaný, ale když jsem mu otevřela moje srdce a náruč, tak mě "zaházel kameny". Hned ze začátku vztahu jsem příteli pomáhala s úpravami na domě, protože je na to sám a co se rozvedl, tak tu nic nedělal. prý neměl pro koho. Synáčkovi jsme opravili krásný pokojík, vymalovala jsem ho barvami dle jeho přání, nábytek jsem mu taky sehnala, jaký se hodí do jeho gotik stylu, lustr, koberec, no všechno tak, aby byl spokojený. Neřekl ani děkuji, ani se nikdy nepřišel zeptat, zda nepotřebujeme pomoc. Když se tam odstěhoval, tak jsem nestíhala koukat, co následovalo. Vařila jsem i jemu, prala, žehlila, aby jeho maminka neměla problém, že ho zanedbáváme. Udělala jsem krásné Vánoce plné dárků pro něho, když měl narozeniny, tak jsem vymýšlela pro synáčka krásné dárky a on to všechno bojkotoval. Pak jsem ale začala k nim do rodiny jezdit častěji a viděla, jak se synáček k tatínkovi chová. Neustále je jenom na PC, s ničím mu nepomůže a když ho náhodou přítel požádá o nějakou minimální pomoc, tak se na něj synáček šíleně rozkřičí, že to on teda nebude dělat, a div tatínka nevyhodí z domu. A tatínek zavře dveře a dále si všechno dělá sám, se slovy: "On je celá máma, takhle to taky ona všechno řešila." A jde zase po synáčkovi umýt nádobí, umýt vanu po koupání, spláchnout záchod atd.. Jenomže já se s tím nechci smířit. Stále tu panují pravidla jeho EX a zřejmě to nechtějí ani jeden měnit. Přítele podporuji, zvedám mu jeho nízké sebevědomí, protože byl v jejich manželství brán jako odpad společnosti, ale odmítám ještě sloužit jeho nevděčnému synáčkovi. Snažím se ho přesvědčit, aby zavelel a udělal si u něho autoritu, ale on nechce. On má takhle klid. Jenomže vidím, jak ho to všechno zmáhá a trápí. Místo, aby synáčka naučil, že má uklidit nádobí z myčky a udržovat po sobě pořádek. Teď už se synáčkovi nelíbí ani to, že doma uklidíme v kolníku, kam on stejně nechodil. Prý se s ním máme o všem radit, na všechno se ho ptat, co budeme na domě dělat. Nechápu proč. Zřejmě ho maminka a babička nějak očkují. Nepomůže nám s ničím, projde okolo nás a ještě má trapné připomínky. Když někde něco opravujeme, tak nám tam stále odkládá nějaké věci a jak je to hotové, tak tam nic zrovna odložit nepotřebuje. Pěstuje bylinky, má je všude, ale když je sklidí, tak se jim celý rok doma vyhýbáme a pak se po roce vyhodí, protože už ho nebaví z nich nic udělat. Chtěla bych si udělat záhonek, ale to všechno je jeho. Přitom tu jsou 2 zahrádky. Když se ho taťka zeptal, proč je takový, proč si po sobě nepláchne a neuklidí, tak řekne, že to mamka po něm nikdy nechtěla, tak proč by to dělal teď. Přítel ho nechce nijak provokovat, ale já už takhle dál nemůžu. Měla jsem nohu v sádře, dělala večeři a přiběhl synáček od PC a honem si začal mazat chleba. Odsunul mi věci z linky, i přesto, že jsem u ní stála na jedné noze a měla rozvařeno, rozložil tam své špinavé nádobí a ještě mi odendal hůlky na druhou stranu kuchyně se slovy, že mu tam překáží. A tatínek tomu jen mlčky přihlížel a neřekl ani slovo. Jednou jsem synáčkovi zkusila něco říci a on mě se slávou poslal... . Žádné vychování, žádná úcta ke starším. To už byla pro mne poslední kapka a zrušila jsem svatbu i stěhování. Sice je přítel SUPER chlap, ale za to ponižováním mi to nestojí. Já mám svoje děti, které už mají své životy, ale tohle se mi od nich nikdy nestalo. Občas si spolu zajdeme na zábavu, vždy mě i před kamarády objaly a jsou úžasné. Dělala jsem v Klokánku, měla jsem na bytě 4 děti od miminka až po 18 let a všichni mě měli rádi. Jenom tenhle nevychovaný parchant nechce přijmout lásku, protože to jeho maminka taky nedělala... Ale pak ať nebrečí, že ho nemá nikdo rád, když mu stačí žít pouze na fb a zalezlý v pokojíku a odmítá lásku. Nevím co bude dál, ale zřejmě to spěje ke konci vztahu s úžasným člověkem, který nemá sílu synáčka vychovat.
Proto plně chápu autorku, že z určitými jedinci to nejde, ani kdyby se člověk rozkrájel. Jenomže koho si najít ve 40 letech? V tomto věku už mají všichni chlapi děti.
Zase je škoda, že by ses musela mužského vzdát kvůli synátorovi. Oni hodní mužští se po ulici neválejí.
Tady se mělo zasáhnout mnohem dřív. Jak to tak někdo může nechat tak daleko zajít?
Je to opravdu chlap s velkým CH!!! Škoda, že nechápe, jak s ním nevděčný synek zametá. A vyhodit synka nechce,má strach z EX. Je chudák v pasti svého bývalého života, který nechtěl a nechce se ho pustit. Není mu pomoci.
S takovým přístupem se synkem nikdo ve vztahu nevydrží. Neumí jednat jenom na všechny křičí a pokud se s ním taťka chce bavit s úsměvem na tváři tak on uteče,protože neumí jednat s klidem,na to nemá svoje zbraně. Ani kartáček na zuby si neuklidí i přesto, že já mu ho každý den dávám do hrnečku,tak on ho další den nechá ležet na umyvadle. Prý jsou to na něho velké změny chtít po něm, aby ve 24 letech po sobě splachl záchod. Dala jsem příteli poslední šanci to dát do pořádku. Ale vrátím se, až tu budou mít zběhlé změny.
@makalulu tak tedy predne- prijde mi, ze chces zachranovat. toho chlapa, posleze i toho syna. na tohle bych se vykaslala... ja take zachranovala, uzasneho chlapa, podnikatele, byl ohromne schopny, sikovny, sportovec, ale tak nejak necitil nikdy moc lasky (od rodicu apod.). takovy ukrivdeny byl. zaridil si do pece dva syny (nechapu manzelku) od veku 5 a 8 let. ja prisla po par letech... kvuli me (ano, take predtim chybela motivace) komplet zrenovoval dum atd... a ja, husa, se pristehovala, navic tehotna. takze vsechny potize souziti jsem resila v citlive dobe... patnactilety kluk si necisti zuby, nemyje se, neco po nem chci lepe, na co, ucim se s nim, aby mel lepsi znamky, ale vzdelani neni dulezite.
promin, ale problem ma ten Tvuj skvely chlap. neumi si syna vychovat. boji se postavit exmanzelce s DOSPELYM neschopnym synem? zije v jeho dome, ma tedy respektovat /syn/ jeho pravidla. nechce zit? at jde k mame nebo jinam, je dospely, neni-li nemocny, ma se umet v tomto veku o sebe postarat. oba dva to nezvladli (byvali manzele). tak jak nezvadl vychovu a novou rodinu ani ten muj skvely podnikatel... a ted se o nase male dve deti soudi, aby je mel u sebe. ten uzasny chlap, ktereho jsem milovala nade vse, ale take omlouvala. a vlastne zachranovala...
dej pravidla. pokud je nechteji respektovat, pryc... gratuluji Ti k tomu, ze tam nebydlis, tak chytra ja nebyla...
@verusky no já už taky měla před velkým rozhodnutím se nastěhovat k němu teď o prázdninách. Ale měla jsem sádru a tak jsem si dala neschopenku k němu a hele jak se to samo ukázalo, jak bych byla s nimi nešťastná. Ono to tak je, aby se ti otevřely oči, tak musíš projit zkouškou. Děkuji za to,že ta zkouška přišla teď zavčas.
@makalulu Technická k tomuto: " Jenom tenhle nevychovaný parchant nechce přijmout lásku, protože to jeho maminka taky nedělala..."
Je to dospělej člověk, nech to žít. Maminku má jen jednu, není jedinej důvod, proč by se měl podělat z otcovy přítelkyně. NICMÉNĚ měl by tě respektovat jako ženu a člověka. Ať si po sobě splachuje WC a neprudí tě, to ano, ale jinak ho prosímtě nech žít. Mě z takových řečí fakt běhá mráz po zádech.
@makalulu no já si myslím, že u vás už nejde o to, že tatínek nechce vychovávat. na to je pozdě. dítě je zanedbané a už to není dítě. problém není vlastně v synovi, ale v tvém příteli. měl by se ke svému otcovskému selhání postavit čelem a přiznat si to. on sám by měl chtít změnu. syna už asi změnit nelze, ale proč se nezastane tebe? proč neodmítne dělat synáčkovi chodící peněženku a prostě ho neodstřihne? ne od sebe, ze srdce, ale od neustálé péče a podpory. mě teda takový chlap nepřijde jako SUPER, promiň ☹
@makalulu a z čeho má strach z ex? co ta mu jako může? synáček je dospělý. očividně nestuduje, takže vyživovací povinnost už přítel nemá. synáček by se měl postavit na vlastní nohy, ať si o tom matinka myslí co chce! jak dlouho jste vlastně spolu?
@makalulu at prepise barak na tebe 😃 Tezi totiz z toho, ze si tam host. Cukr a bic.
Děkuji vám za názory a podporu 🙂
Žijeme spolu rok a půl ve střídavé domácností a teď 2 měsíce zkoušíme žít u něho, kde byl původní plán se usídlit. Nechala jsem žít synka i s tatínkem, ať se spolu naučí vyjít a potom teprve mezi ně může přijít další člověk do rodiny.
@makalulu no...abych pravdu rekla, existuje dalsi clovek stejneho razeni, ale jeste mnohem horsiho, ktery nema ke svemu otci uctu ani k nikomu jinemu....muj bratr, chova se uplne stejne a pozor, to nasi nejsou rozvedeni, jen moje matka je zla a postvava ho i mladsiho, ktery je hodne agresivni proti otci. No je tu jeden rozdil nerozdil, memu bratrovi je uz 30 a nerozdil je to ten, ze nelze bohuzel ocekavat od 24 leteho zmenu, je to uz dospely clovek, vychova je uz davno tatam. U meho bratra zadna zmena neni, nepracuje, je liny, zije doma a nevi co je to zenska ani jako panic, je nekomunikativni, holduje alkoholu, atd...bohuzel to je na takove urovni, ze ziji vlastni zivot a nekomunikujeme spolu, protoze me nesnasi a zarli na me a zavidi mi (ziju vlastni sporadany zivot, mam manzela, pracovala jsem, cekam dite) stejne tak i mladsi, ten rika na me seredne veci a jeho zloba je obrovska. Nechci strasit, jen rikam ze nelze uz moc ocekavat zmeny u vaseho dospeleho "synatora" jake peijmuli vjemy z vychovy kdysi, takove jim zustano...jedine co u mladeho chlapa muze nastat je jakesi obrouseni pripadnymi ranami zivota.
@biedronka10 ale pokud je pritel hodny ( vetsinou jsou chlapi s timto problemem hodni, muj tats je taky zlaty clovek) tak byvh o neho bojovala ale uplne s cistou carou, to znamena, opustit zcela dospeleho synacka. I kdyby byl student VS, tak prispivat mu musi, ale to neznamena ze s nim jako s dospelym chlapem musi sdilet absolutne svuj zivot a rikat mu, at si jde uklidit a vycistit zuby., to je hloupost...je to dospely jedinec. Vy musite zit vlastni zivot. At se stara o sebe sam. Je to tezke, muj otec je v pozici tyraneho a uz ma vylozene strach brasku vyhodit z domu, at se o sebe postara.
Cizi fracek by mi jednou sahl na moje dite a letel by z pokoje taky, kor kdyz je mu 18 a mel se k malemu diteti chovat jinak... nenech si to libit. Sval se a hotovo. Odejdi z tyhle hruzy. Ta mala ted bude trpet, on uz je dospelej, nic ho nezmeni
@babanci Chápu.