Nezvládám stres a dnes jsem ublížila synovi
Ahoj mám problém sama se sebou, aktuálně navštěvuji psychologa a chystám se i k psychiatrovi. Jde o to, že absolutně nezvládám stres a dnes jsem ublížila svému synovi a nevím už co dělat, hrozně se bojím, že to vygraduje ještě víc.
Celková situace u nás není růžová, vstupujeme do insolvence, řešíme finance, jsem těhotná, manžel pořád v práci, já dělám všechno špatně, nezvládám domácnost, syna ani nic jiného.
Funguje u nás tzv. D/s vztah (nekomentujte kdo o tom nic nevíte) jenže já ansolutně nezvládám povinnosti subinky ani matky.
U nás to vypadá jako po výbuchu, dřez přetéká nádobím k tomu synovi rostou zoubky, je protivný má teplotu, začal štípat. Dnes odpoledne jsem se pohádala s manželem a když jsem šla uspat syna hrozně se vztekal a kopal a štípal mě do břicha a já vůbec netušim co se stalo, ale já jsem ho kousla, ne vyloženě moc, ale otisk zubů tam byl. Nikdy jsem enchápala jak může matka ublížit vlastnímu dítěti a teď mu provedu tohle. Co mám dělat? Podle psychologa probíhá nějaká forma syndromu vyhoření nebo co.
K tomu mám strach, že mu ublížím v noci (podle všeho jsem asi náměsíčná nebo něco na ten způsob (doporučeno psychiatrické vyšetření) - pokud se chce manžel milovat a já spím jsem vzhuru plně spolupracuji (podle manžela) ale já si to absolutně nepamatuji, několikrát v noci byly odemčené dveře, které se na noc zamykají. Když byla asi čtyřměsíční kojila jsem ho v noci a když jsem nás přikryla, přikrylajsem synovi i hlavičku, manžela probudilo, že divně sípe. Já ani nevěděla, že jsem si ho brala do postele a málem jsem ho zabila. Opakovaně se mi zdá, že syn někde pláče nahatý a sám a má strach a já nevim proč. Mám strach, že zůstane někde sám, že se bude bát, že mu někdo ublíží. Ale mě samotné se občas stalo, že jsem se ho bála. Když jsem k němu šla v noci (ještě nespící) a on se na mě usmál musela jsem sama sebe přesvědčit, že to neni žádné nebezpečné dítě, ale moje normální dítě. Bojim se, jak zvládnu druhé dítě co když mu taky ublížím? Navíc k tomu všemu jsem se nevzpamatovala psychicky po prvním potratu před 5 lety. Stále se mi vrací myšlenka, že jsem zabila vlastní dítě (interrupce ve 12týdnu). Při stresu opakováně házím věcmi dokud nejsou absolutně na kousíčky. Když stresovou situaci vyvolá syn pláčem hrozně křičim a občas mě napadne, že ediný způsob jak to všechno zastavit je prohodit ho oknem. Celkově to ale řešim tim že křičim a něčim hážu, jenže on se mě pak bojí a brečí ještě víc. Když se vybiju zničením čehokoli(talíř,sklenička) zvládnu syna normálně pochovat utišit, ale totálně se sesypu a řvu třeba hodinu, Pak jsem ospalá a stává se, že upadám do nějakého mirkospánku nebo co.
Co se to ze mě stalo za člověka? Měl jste někdo něco podobného? Nedají se použít na zklidnění aspon nějaké bylinky? Nebo něco já nevim. Nechci přijít o syna, mám ho ráda, ale bojim se že mu znovu ublížím, vždyt to neni normální.
@luckamarcu no ono to neni jen o lekach a utlumeni. Jsou tam i psychoterapie, ruzne cinnosti, pohovory s psychiatry, ruzne testy...nejen ze lupe prasky a prdej jinak na nej...kamarad byl v Bohnicich, prodelal tam kde co, nebyl utlumeny, jen ho zklidnili, aby s nim mohli pracovat. NENI to jen o lecich a utlumeni. Je ale dobre najit si psychiatra, ktery dotycnemu sedi a najdou si k sobe vztah duvery. Treba z poporodni deprese, psychozy nebo schizofrenie se clovek sam od sebe fakt nedostane. Je to beh na delsi trat, ale bez lecby se nektere nemoci mohou nekontrolovatelne rozjet.
@luckamarcu navic treba psychiatri dospeji k zaveru, ze ambulantni lecba staci. Zakladatelka si problem uvedomuje a chce ho resit, to je dobry zaklad.
@luckamarcu Je vidět, že o tom víš prd, nezlob se na mě. Ale v té situaci, ve které je zakladatelka tématu napsat, že uděláš všechno hlavně abys tam nemusela - to je bez komentáře. A opravdu to není o tom, že všechny nasedují a to je vše co s pacienty dělají. Byla jsi se tam párkrát podívat a už tu píšeš takové kraviny. Ono je jaksi také mnoho různých diagnóz. A v případě dotazovatelky tady bych se hodně bála, co se stane po porodu, dost bych se bála laktační psychózy, nástupu depresí a hrozby ještě většího průšvihu. Takže srovnávat tvého příbuzného se situací zde uvedenou je dost mimo. Je potřeba si uvědomit, že psychiatrie není dnes jen o tom pacienty odklidit. Přijde mi, že si to tak trochu pleteš s ruskou psychiatrickou léčebnou z konce 19 století.
V Bohnicích se léčí mnoho různých diagnóz - závislosti, od alkoholiků po kleptomany, anorexie, vyhoření ze života, psychózy, laktační psychózy atd. A nejde rozhodně říct, že všichni se sedují a to je vše co se s nimi dělá. V Bohnicích jsem byla několikrát na stáži a musím říct, že jsem se tam setkala jen s odborníky na svém místě a s opravdovou snahou pacientům pomoci. Nikoliv jen nasedovat, uklidnit a tím to končí. Prášky u některých klientů nutné byly. Obzlášť v případě, že mohli uškodit sobě nebo druhým. Ale probíhá tam celá řada různých léčebných procesů. Nikdy se nic neřešilo pouze práškem.
To, že ty bys nikdy nikam nešla je pouze tvůj úhel pohledu - jsi zdravá, nemáš takovou zkušenost jako zakladatelka tématu. Kdybys jí měla, třeba bys mluvila jinak. Ve chvíli, kdy má člověk strach sám ze sebe jedná úplně jinak. Přeju ti, abys podobnou zkušenost nikdy neměla, ale viděla jsem tolik případů a někdy stačilo bohužel opravdu málo...
Jako moc Ti neporadím, očividně jsi nemocný člověk.
Jen mi to nedá nereagovat na jednu věc. Od prvního porodu před 5ti lety (pokud jsem dobře četla) nejsi psychicky v pořádku. Přijde mi šíleně nezodpovědné si pořídit další dítě. Pokud jsi otěhotněla přes HA, šla bych na přerušení. Je to pořád zodpovědnější, než to, když si duševně nejspíš dost nemocný člověk, který ubližuje prvnímu dítěti, pořídí dítě druhé.
Můj názor...
@journals bohužel nevís co mám za sebou možná by ses divila... A zkušenost mám... Kdysi před osmi lety jsem trpěla uzkostnymi stavy kdy jsem asi třikrát zkolabovala... Hrnuli do mě neurol a tímto končilo, jen jsem spala... Jednoho dne jsem to hodila do hajzlu a sama se tomu strachu postavila.. A pomohlo to... Neříkám že všichni jsou silní aby to zvládli... Když jsi tam byla na stáží tak tě nenapadlo že tam jen hrajou divadylko? Ano jsou tam různý akce, malování a atd... Ale prioritně léčba farmaky... Je to dvojsecny.. Bude sice lecena ale jak se takovej člověk kterej jak jsem tak pochopila postará za chvíli o narozené mimino?a ještě jedno doma... S tím mým příbuzným jsem v kontaktu neustále... Mluvila jsem s jeho psychiatrem... Jeho návštěvy probíhají.. Tak co jak se cítíte? Hm je to lepší... Hm dobře tak napíšeme recept.... Odcházíme po 5minutach...a to jsme v roce 2018skoro...takze můj názor na věc.. Ale znovu připomínám že v některých případech není nazbyt... Což je např případ mého příbuzného bohužel...
@luckamarcu Píšeš tu bludy. On je úzkostný stav a pak je deprese. A pokud nevíš, co takoví lidé zažívají, tak myslím, že bys měla tuto debatu raději vynechat. Psát sem, jak jsi dobrá, že ses z toho sama vyhrabala... no a pak jsou tisíce lidí, kteří to sami nedokážou. A já podporuju každého, kdo včas řekne: Na to nemám, jdu tam kde mi pomůžou. Nezlob se, ale ty vůbec nevíš o čem je tady řeč.
Myslíš že přede mnou hrály divadlo? To je hodně vtipné. Mají tam tolik studentů a tolik svých starostí, že hrát přede mnou divadlo fakt nemuseli. A jak píšeš - že někdo se sice bude léčit, ale nepostará se o miminko. Ano, zažila jsem tam pár žen krátce po porodu s laktační psychózou. Staral se manžel. Svět se nezbořil, ony to překonaly a jelo se dál. Prioritou v takové situaci je postarat se o oba - o dítě i o matku. Dítě zvládne otec, matku odborníci. Jinak si to koleduje o velký průser.
Mluvila jsi s psychiatrem a divíš se že se jen zeptal jak se ten dotyčný má. A co má také jiného dělat? Do hlavy mu nevidí, co má jiného dělat? Dotyčný sám nejvíc ví jak se cítí. Dost lidí už na sobě ten přicházející negativní stav pozná. Doktor jak jistě víš ne.
Nezlob se na mě, ale tvoje názory jsou v této problematice mimo. Jen tu píšeš hlouposti které nikomu nepomáhají.
@karolly
@alassel vy jste fakt... dámy jestli nemůžete říct nic konstruktivního než poradit potrat případně vynadat za těhotenství (který už je btw v pokročilém stupni) tak si radši sedněte na ruce a virtuálně mlčte. nebo jak konkrétně maj tyhle výkřiky spravedlivyho hněvu pomoct? nebo chcete autorce ještě víc naložit? to mi hlava nebere.
@alassel mozna ta lecba mela zacit driv, pak uz neni takovy nahled. Tim, ze ji budem nadavat, jak je nezodpovedna, mela jit na potrat, atd., ji ani detem moc nepomuzem, i kdyz kazda mame na vec nejaky nazor. Nekdo na sobe dlouho nepozna, ze je neco spatne nebo si mysli, ze vse zvladne sam, to mohlo byt i u zakladatelky. No a ted prisla na to, ze potrebuje pomoc a snazi se s tim neco delat, boji se sama svych reakci. Spis je treba ji podporit, je uz v haji dost.
Myslim,ze jsi mela hodne dlouho uvazovat,zda jsi na tom psychicky v poradku,kdyz jsi sla vubec do miminka po interupci..Ale stalo se..Drzim ti pesti,at se vse brzy po boku lekaru srovna.Hlavne po porodu musis byt silna.Tve miminko..nebude moci za to,ze jsi..vlastne nemocna.Drz se uz kvuli detem.Hodne stesti
@geilinka a novorozenec je dalsi stresovy faktor. Proto bch fakt necekala na pulku ledna, ldyz spoustu problemu muzes zacit resit ted. Jo a na ty, co pisiu, at se vzchopis, jdes na potrar a at kasles na naky na Bohnice, tech si nevsimej. Pod rouskou anonymity je tu kazda druha bezchybna...
... takze, ted si napis na list papiru 1. Stresovy faktory, zkus je seradit od nejhorsiho po nejmin zavazny 2. Popis svuj problem, nejjasneji, co umis 3. Napis si, ted, kdyz jsi v klidu, co ti v zachvatu agresivity pomaha - zarvat na balkone atd. 4. Nacrtni si svou zachrannou sit, komu muzes zavolat, komu veris, kdo ti pohlida dite, kdo by ti umyl nadobi, nakoupil. Budes mit aspon nejake voditko pro sebe i psychiatra. Js bych fakt necekala a do tech bohnic zajela uz ted. Nemusis se stydet, znsm spoustu lidi, co si lecebnou prosli a jsou to normalni lide s praci, rodinou, atd. Jen proste to na ne bylo jednou moc a telo i mozek prestali fungovat.
Manzelova nesdilnost je teda zajimava, rekla bych, ze D muz se bude umet naopak umet za rodinu bit - i slovne (a hmotne ji zabezpecit). Tak ho postav pred hotovou vec, vysvetli mu, jak se veci maji a ze ted budete muset chvili fungovat trochu jinak.
Po porodu si nech zavest telisko, stoji v dusledku par korun mesicne a chrani o dost spolehliveji, pocitam, ze ten tvuj chlap by na vasektomii nesel, ta taky neco stoji.
Pokud te to nadobi tak trapi - Mycka se da koupit i z 2./3. Ruky, a v dusledku setri vodu a penize (a nervy). Staci se poptat v okoli - lidi kupujou kuchyne a zbavuji se starych spotrebicu. Treba popros nekoho o pujcku a splacej treba 200 mesicne. Jinak ja mela jednu cas vyrazku na rukou jak prase a pouzivala jsem bavlnene rukavice pod gumove a problem nebyl.
Uz prosim nehledej vymluvy, ze neco nejde, ze manzel ma vyrazku (viz vyse), ze neco pocka, ze tchyni dite nepujcis (ok, tak ne tchyni, ale aspon jednu osobu v okoli mas, ktere veris..?), atd. Jestli rodis v unoru, tak toho casu je zalostne malo. Je super, ze vis, ze mas problem a chces ho resit, ale tos vedela uz pred casem, res ho dal, delas to dobre, jen je potreba trochu pridat na intenzite a co nejvic dat do pohybu pred porodem. Jako ted ty 3 tydny do pulky ledna mi pripadnou jako dlouha doba, a Bohnice (nebo jinou terapii) muzes kombinovat i s touhle doktorkou, ke ktery jsi objednana. Nechci strasit, nebo vlastne proc ne, je to realita - v porodnici si asi par dnu pobydes, doma bude starsi dite, bude zarlit, chtit pozornost, novorozenec da zabrat i klidasum, kdo vi, jak na tom budes fyzicky i psychicky (staci bolava rana po nastrihu, cisar, atd), do toho manzel nemluva, financni problemy... jako v zajmu zachovani zdravi tvyho i deti bych fakt zacala konat.
Já bych opravila celý nápis diskuze, nejsi jiná, jsi labilní - to neznamená že si jiná, protože labilních lidí je dneska opravdu hodně. Problém je v tom, že větší procento s tím něco dělá. Ano, kdyby ses nepolitovala, tak by to bylo blbý, každý na to má nárok. Ale druhá věc je, začít s tím něco dělat, ne jen kousat děti a rozbíjet skleničky. Ono už jen to těhotenství ti dává pěkně na prdel. Mít ubrečené batole a k tomu se tahat s pupkem, to není žádný med. Možná ses předtím měla zamyslet jestli druhé dítě v tvým stavu je dobrý nápad...
@veeeraf omg, kde vidis, ze se lituje? Naopak, myslim, ze k tomu zaujala fajn racionalni postoj. Ma schopnost sebereflexe. Vubec nemusi byt labilni, na me naopak pusobi tak, ze se problemu stavi celem a to je zaklad uspechu. Ma jasno, ze s tim musi neco delat, ale nevi, co se s ni deje. A to ani nikdo z nas, to chce odbornika
@meesha normálně se tě ptám jestli ses někdy nepolitovala, co je na tom (jo aha, teď pletu jablka s hruškama)? 😀
Ne a teď se vší úctou k zakladatelce, tuhle diskuzi založila hlavně kvůli tomu, že se chovala agresivně ke svému synovi, špatný svědomí je prevít. A fakt mimo jak si psala to rozhodně není, protože celý její příspěvek je politování (a jak jsem psala politovat se může každej, to je normální), jinak by to sem nedala. Proč taky?
@veeeraf ok, tak kdyz te to tak zajima, tak ti normalne odpovim, ze je ti do toho kulovy. Je to OT
Podle me to sebelitostne nevyzniva. Je to to posledni, co bych tam videla. Zakladatelka potrebuje utridit myslenky, potrebuje nasmerovat na pomoc. Jak se s tim pak popere je uz jina vec. Ale ja verim, ze nakroceno ma dobre.
@geilinka v diskuzi jsem zahledla nazor, ze vas vztah je pri dva psychicky stabilni jedince, s cimz napristo souhlasim a pokud je manzel normalni a vidi, ze jsi mimo a mas takovehle problemy, napristo nechapu jeho jednani. To je od nej hezke, ze ti potvrdi, ze jsi uplne vzhuru, kdyz te vzbudi na sex, tehotnou, po celodenni peci o narocne dite, realne to je na pest - kdyz vidi, ze nejsi v poradku. Evidentne si dominanci plete s bezohlednosti a ty druhou stranu s necim jinym, prijde mi, ze to neni o tom, ze nemusis moc resit, ale ztracis kontakt s realitou a se sebou, neveris si a syn to citi. A rozhodne vymen psychologa, tohle se neleci cmaranim po papiru, drzim palce.
Pouzij selskej rozum sedni si na prdel a vzpamatuj se. Jelikoz ty si musis poradit sama ,ty vis a znas to jadro problemu (potrat).Seber se jsi matka a pred tim nez zacnes rvat,pocitej ,pocitej treba do 10ti.A vzij se do tela tveho syna.Chtela bys takovou mamu?Chces aby te za takove chovani prestal mit rad?Chcrs docilit toho aby si zustala jako nemocnej a zlej clovek?Ne? Tak se seber a bojuj! Ver ze zenska jako takova jsi silna jen to o sobe jeste nevis.Musis bojovat kazdy den ale ver mi vyplati se to...Zkus zacit delat vec ktera te bavi.Vycisti si hlavu a smir se s potratem (Nechapu proc je to tva vina ) ale vsechno ma svuj duvod proc to tak je.. To vsechno je jen v Tobe a jestli myslis negativne ma to i takovy dopad.Vsechny mamy nekdy vyhori ale musi se sebrat a jit dal.Udelej to taky.
@msimankova moje řeč, myslím, že veškeré problémy pramení z tohoto podivného vztahu
@luckamarcu znám lidi co šly do Bohnic dobrovolně, ostatně je to tam o dobrovolnosti a určitě no nebylo tak zlé jak píšeš
@geilinka mě se to zdá že bys měla vyhledat nějakou urgentní pohotovost, když nad sebou ztrácíš kontrolu to je fakt nebezpečné. Klidně to můžou být poporodní deprese nebo psychóza, to může přijít i několik let po porodu jsem četla. Zajdi si na pohotovost co nejdříve a určitě ti pomůžou a neboj se toho, jsou to jen lidi co se snaží pomoci a noc zlého se ti nestane
@luckamarcu v tom se s tebou vůbec nepřu, psycholog, terapie, soustavná otvírá, odbourává to, co z části trýzeň duše vyvolává a je tou správnou cestou. Ovšem v kombinaci léčby nemoci psychiky, v tomto případě určitě, je na uvážení lékaře, zda s hospitalizací nebo bez.