Odstěhovala jsem se od manžela

zuzalindaw
18. kvě 2018

Ahoj holky,

potřebuji poradit, pokecat, vypovídat se.. S manželem jsme spolu 4 roky. Máme za sebou 3 roky úmorného snažení o dítě, kdy jsem byla víc i míň na nervy.. Manžel mě dlouho podporoval, a když už to fakt nešlo, tak se dost uzavřel a chtěl to přestat řešit, což pro mě bylo těžké, ale snažila jsem si to přiznat a žít i jinak, snažila j sem se nás vrátit do starých časů, kdy jsme děti neřešili a uznávala jsem, že můžeme žít i život bez dětí, ale chtěla jsem si projít všechna vyšetření, která byla dostupná.. Do toho všeho dal manžel výpověď v práci a měl krizi středního věku, přestal se stýkat s lidma, byl jen doma, kvůli zraněním přestal dělat i sport a řekla bych, rž deprese na sebe nenechaly dlouho čekat.. než dal výpověď, tak to bylo ještě fajn, poměrně jsme žili, užívali si a byli v pohodě.. ale posledních pár měsíců jsme se každých 14 dní chytli.. většinou kvůli blbostem typu, že zůstala otevřená skříň.. pracovala jsem z domova, takže za poslední rok jsme spolu byli 365 dní v roce 24 hodin denně.. jak byl doma, tak ani po mě moc nechtěl, abych někam chodila, dost žárlil a když jsem jen jela k nemocné babičce, tak mi řekl, že bůhví kde jsem byla.. Všechno to vygradovalo před 6 týdny, kdy jsme se opět chytli kvůli blbosti a manžel řekl,ať se odstěhuji.. už jsem toho měla dost a řekla si, že si mě jinak nebude vážit a našla jsem si byt.. manžel taky ještě ten den řekl, že oba víme, že to ani jeden z nás nechce.. pár dní před rozchodem mi posílal srdíčka a pusinky, 14 dní před rozchodem mi řekl, jak je se mnou šťastnej.. během těch 6 týdnů bylo několik situací, kdy pořád opakoval, že je naštvanej, na sebe, na mě.. půjčujeme si psa, který je jako naše dítě, i spolu chodíme venčit, procházíme se a povídáme si.. snažím se být stahnutá, ale přijde mi, že ten kontakt i vyhledává.. zatím nepodal žádost o rozvod, na druhou stranu ústupek a řešení taky nehledá.. uvědomuji si, že tlakem na dítě jsem hodně věcí zničila, ale jsem ochotná se toho vzdát a žít tak, jak jsme si vysnili i bez dětí.. nemáte radu, co dělat, jak to překonat, nezvorat, jak získat šanci, jak se nezbláznit..?

lenka253
18. kvě 2018

Dej tomu čas. Pokud jste schopní spolu trávit čas jen tak a není tam žádná averze a city tam stále evidentně nějaké jsou, počkej. Třeba vám bude stačit být chvíli sami. To se prostě stává .. A věř, že až dítě přestaneš řešit, tak přijde samo. 🙂

zuzalindaw
autor
18. kvě 2018

@lenka253 jo, kéž by.. já si taky myslím, že jo, že to byla jen šílená ponorka a tlak ze všech stran.. dítě teď ani řešit nechci, dost nás to zničilo, mě teda každopádně, na jednu stranu se mu nedivím, že ho to štvalo, protože někdy jsem fakt byla na ránu, ale 3 umělé oplodnění za rok a půl dají fakt zabrat.. na druhou stranu si to přiznávám a myslím, že i to je z mé strany velký krok dopředu, když jsem ochotná to "vzdát"

lenka253
18. kvě 2018

@zuzalindaw Třeba vás tohle jen posílí 🙂 Hele chlap nikdy nepochopí, co se v ženské odehrává, když chce dítě a nejde to. My se snažili rok a půl a teď se na mě v 6m, dva měsíce před svatbou, vykašlal. Myslím, že nám to ten vztah narušilo, to snažení, nervy atp. . prostě když jsou to slabší povahy, tak to je blbý a nedají to. Nevzdávej se toho, jen tomu dej čas. Neboj, ono to bude dobré. To co píšeš mi nepřijde, že by jste se měli spolu skončit. 🙂

blabloblu
18. kvě 2018

chlapi většinou potřebujou dva oceány času a přijít s řešením "sami" ...

letadylkokane
18. kvě 2018

@zuzalindaw tohle je presne ta odvracena tvar urputneho snazeni, ktere tady lecktere damy predvadeji. Zenska se upne na dite a nic jinyho pro ni neexistuje. Prestane resit cokoliv jineho. Vubec se nedivim, ze ten tlak muz nakonec nevydrzi, kdyz se musi milovat, i kdyz nechce, porad posloucha reci o ovulaci, musi chodit k doktorum a je zkratka degradovany jen na trubce/darce spermatu. A pokud je navic jeste on ten, kdo je nemocny, je to pro nej uz total zasek do muzstvi a jeho vnimani sebe sama.

Mas to ted hodne tezky. Osobne neverim omu, ze by ses dokazala deti vzdat. Stejne to budes podvedome resit a "plodit", i kdyz mu o tom nebudes hned rikat. No a kdyz to dal nepujde, zacnes mu to zase davkovat a jednou mu v nejaky hadce o prkotinu (nebo treba pri dalsim rozchodu) vyctes, ceho vseho ses kvuli nenu vzdala a on je takovy.

Nemyslim si, ze to ma kloudne reseni.

priefi
18. kvě 2018

@zuzalindaw a neuvazovali jste o adopci? Mimochodem, ukazalo se behem vysetreni, u koho je problem?

anetka9
18. kvě 2018

@letadylkokane a jak dlouho ses snažila ty?

bamak
18. kvě 2018

@zuzalindaw Nech to, jak to je. Odpocinete si od sebe, nebudete muset resit kazdodenni starosti-dvere od skrine 🙂 - a mozna zjistite, ze vam spolu zase muze byt hezky, ze se mate porad radi. Dite muzete i adoptovat, casem.

kepu
18. kvě 2018

@letadylkokane ...amen ...

jednaholkaa
18. kvě 2018

@zuzalindaw Me prijde ze to taky nemate tak hrozne 🙂 Vypada to ze jste spolu schopni jeste byt. Ta snaha o dite je pro vztah samozrejme silena..ale u vas me prijde jeste narocnejsi tech 365 dni spolu. To bych nedala s zadnym chlapem 😃 Myslim ze to by mohl byt ten duvod, proste mate ponorku. To je taky napad pracovat z domova kdyz je tam chlap. Zkuste si od sebe trochu odfrknout, randit kazdy ze svych domovu, neresit plozeni a ono se to vzpamatuje. A treba jeste nejaky to novy hobby nebo spolecny projekt.
Ja se pritelem snazim o dite a bydlime kazdy ve svem a je to krasneee. Dva dni v tydnu nejsme spolu a jsme kazdy doma a sam a venujeme se svym kamaradum, zalibam.. atd. A pak kdyz jsme spolu tak se jeden druhemu venujeme. Neni to vubec spatny system pokud neni dite 🙂

letadylkokane
18. kvě 2018

@anetka9 Ja nejsem snazilka, takze jsme se nesnazili.

letadylkokane
18. kvě 2018

@jednaholkaa zajimavy model, tak jen bacha na to, az to dite prijde, aby se tvuj pritel dokazal tech svych kamaradu a konicku na chvili vzdat ci je upozadit a venovat se rodine 🙂 Preju ti jen to nejlepsi a at vam pak jde vsechno hladce!

letadylkokane
18. kvě 2018

@anetka9 mozna proto jsme meli kliku a deti prisly vlastne dost rychle a i hodne rychle po sobe. Vim ze se mi to kvaka, ale ja jsem fakt presvedcena o tom, ze "snazeni" je cesta do pekel.

jednaholkaa
18. kvě 2018

@letadylkokane Dekuju za starost. Ja doufam ze se sportu a kamaradu vzdavat nebude, aby neskoncil doma v depresich jak viz vyse.

xxx3d
18. kvě 2018

@zuzalindaw ahoj, z toho co píšeš mi plyne jen jediné řešení, pro vás dva - mluvit o tom. Tedy ty s ním.
On o tebe z toho co píšeš zájem má, jen je prostě unavenej z úmornýho snažení, který nevyšlo.
Popravdě neumím si sebe představit na tvým místě, kdy ses už 3x těšila na mimi a nevyšlo to. Chápu, že to pro tebe není jednoduché a lehké a neumím si představit, že by ses touhy mít dítě vzdala. Jde o to, jestli s tím svým chlapem chceš být, i když spolu dítě nemáte.
Nepíšeš kolik vám je, není to důležitý, na jednu stranu, na druhou je.
Měla bys vědět, jestli ti on stojí za to.
Mluvte spolu. Řekni mu, že o něj stojíš i přesto, že vám mimi nevyšlo.
Pokud je vám málo, máte čas později, kdy to buďto vyjde přirozeně, nebo přes kliniku.
Chlapi se moc nehrnou do řešení něčeho, co neví jak řešit.
Jde spíš o tebe. Teď, momentálně.
Chceš s ním být? Řekni mu to.

letadylkokane
18. kvě 2018

@jednaholkaa no, ja nemyslim vzdat uplne. Ale ver, ze budes potrebovat, aby fungoval na stonprocent pro rodinu, obzvlaste ten prvni rok. Mam dve deti a uprimne, nedovedu si predstavit, ze by byl muz trikrat v tydnu pryc na fotbale, na pivu ci kdekoliv jinde. Proste bych to nezvladala. A co tady tak ctu, kdyz to takhle muzi delaji, holky to nezvladaji a chodi si sem vylejvat srdicka. Neber me ve zlem, nemyslim to tak. Jen me proste prekvapuje, ze to mate takhle, protoze nabyte svobody se pak tezko vzdava a tezko si bude muz zvykat na to, ze nemuze jit na kalbu, protoze ma povinnosti jinde. Vim to i od sebe, byla jsem pani parmenu a vymetala jeden vecirek za druhym. Ta zmena je obrovska a dlouho mi trvalo, nez jsem si zvykla na to, ze musim kamose a jine konicky zkratka na cas polozit. Na dite, ktere ma treba koliku, jsou fakt potreba stoprocentne dva.

zuzalindaw
autor
18. kvě 2018

@xxx3d ahoj, mně je 31/skoro 32 a jemu 41. mám ho tak moc ráda, že jsem ochotná se dětí vzdát a umím si představit hezkou budoucnost i bez dětí, jen už prostě ta ponorka byla dost i na mě.. někdy se ráno vzbudil se špatnou náladou, vůbec se neradoval ze života a všechno hrozně schazoval.. i to, co jsme dřív dělali rádi.. co nám fakt fungovalo byl sex a já myslím, že i to povídání.. celé dny jsme si povídali.. vlastně pořád, ale právě, že už toho bylo tak moc, že "on" neměl dojem, že mu to něco dává.. já doufám, že si to teď uvědomí, že to je to, co teď dělá, když se vidíme, má potřebu si povídat, vše mi ukazovt vysvětlovat.. i se spolu smějeme..

letadylkokane
18. kvě 2018

@zuzalindaw za me: Aby ten vztah mohl fungovat, musis byt opravdu vnitrne presvedcena o tom, ze se deti vzdavas. A to nejde lusknutim prstu, takze spolu ted jen randete, zvyknete si pomalu na zivot ve dvou. Trebas se vam nakonec postesti a budete moc radi, ze to slo spontanne, bez "snazeni" 🙂
Ale pokud se rozhodnes, ze deti fakt ne, ze to uz nebudete pokouset, nikdy mu to nevycti. Byla by to podpasovka. Ani kdyby se nedejboze za par let nekde spustil.

jednaholkaa
18. kvě 2018

@letadylkokane Urcite. Rozumim, vychazis ze sve zkusenosti, dvou deti. Ja budu rada kdyz budu mit jedno, navic ten muj zadny parmen neni a ani ja ne 🙂 Jsem rada ze sportuje a ma i jine zajmy nez sem ja, tudiz si mame i co rict. Navic je to ten nejspolehlivejsi a pro rodinu chlap co znam. Ale to jsem nepatri, tahle dizkuze ma jiny nadpis, pardon.

jednaholkaa
18. kvě 2018

@zuzalindaw Tak to bude dobry! Si jeste mlada, jeste budou prilezitosti k otehotneni 🙂

letadylkokane
18. kvě 2018

@jednaholkaa Ver mi, ze jsem moc rada, kdyz tohle ctu a drzim vam palce, at jste spokojeni a at vam to slape. A jen jeste doplnim, manzel taky neni uplne zabity, chodi lezt na steny (nekdy vyjede i na skaly), obcas jde na pivo, jezdi na odborne seminare a kurzy, ktere mu profesne pomahaji. Kdyz jsme meli jedno ditko, zvladali jsme toho dost i tak, nekdy spolu, nekdy jsme se prostridali, aby mohl jit ten druhy. Ted s tim druhym miminem a dvouletou do toho je to strasny hardcore. Proto pisu, ze je treba se na cas proste utlunit a venovat se rodine. Alespon rak to vidim z toho, co mam za zkusenosti.

Jinak ano, pojdme se venovat tematu, tohle je fakt mimo nej 🙂 Taky pardon

verusky
18. kvě 2018

@zuzalindaw a co resis? neni mi to jasne... odesla jsi, protoze jsi dala hranice, ze takove jednani nechces. jsi sama, zjistujes, co chces a co ne. z ceho tedy blaznis? neco holt nejde hned... potrebujete oba cas se srovnat, se situacemi, sami se sebou, skvele ze mate tu moznost a komunikujete. co cekas? ze prijde s kytici a bude Te denne presvedcovat? to nechtej, to by pak melo brzky pad... ja myslim, ze je vse v poradku, jen je jasne, ze to neni jednoduche... moc Ti drzim palce, at ten cas venujes sama sobe, at Ti jdou spravne myslenky (hledani toho, co opravdu chces a ne trapeni, co jsem udelala spatne)... uzivej kazdy den, poznas samu sebe 🙂

xxx3d
18. kvě 2018

@zuzalindaw hm, když jsi zmínila věk, nevím, neznám vás, takže to ber čistě jako můj názor, totiž je možný, že jím zmítají pocity marnosti a ztráty, ztráty tebe.
Možná si říká, proč bys s ním chtěla být... možná mu kámoši přidávají... že když spolu nemáte děti, proč bys s ním byla, nebo chtěla vůbec být... a že když třeba za 5, nebo 10 let přijdeš s tím, že byste mohli zkusit mimi (přes kliniku), že už bude starý.
Můj manžel taky jednu dobu nevěděl, proč bych s ním měla chtít být, když já jsem dítě chtěla, on už ne (má dítě z předešlýho manželství). Byla to trochu krize, kterou jsme zvládli a dokonce teď máme i to miminko 🙂 sice je mi 45let (v létě), manželovi o deset víc a malýmu bude v červnu rok. Takže...
Já jsem tehdy taky dítě "odložila", myšleno snahu o něj. Popravdě touhu po dítěti žena asi nikdy zcela neodloží, pokud existuje naděje, že by to mohlo vyjít.
Buď silná.
Jestli s ním chceš být, buď silná a tolerantní.
Přeju vám, aby vám to vyšlo. Všechno.

anetka9
18. kvě 2018

@letadylkokane No, ono je to prostě vidět...já si taky nikdy nemyslela, že to takový bude, ale když to dítě chceš, kort když nemám žádný, tak nemyslet na to nejde, stejně zhruba tušíš, že si v půlce cyklu, že cítíš bolest (ovulaci), prostě všímáš si, i když to nehrotíš..a když to pak nejde delší dobu, tak ta psychika je děsná, je to těžší než vystudovat práva, takže tyhle soudy by si lidi měli nechat jen když ví o čem mluví..nic ve zlém

letadylkokane
18. kvě 2018

@anetka9 na jednu stranu mas pravdu, ale koukni na to i z pohledu nas, nesnazilek. Urputne snatilky vnimame az jako silene zenske, co vsechno tlaci na krev. A vem si, ze ten muz je v tom kazdy den a nema odpocinku. Pak tedy logicky prijde uvaha o tom, ze kdyby to tak tvrde nehrotily, udelaly by lepe pro sebe i okoli. Protoze se fanaticky upnout jen na snazeni, to je zkratka destruktivni.
Vystudovat vysokou skolu neni zas az tak tezke, verim, ze prestat hrotit plozeni je tezsi. Ale myslim, ze urputne snazilky by mely predevsim resit se sebou samymi a mozna i s odbornikem, proc se na to vlastne tak upinaji. Protoze v te touze casto nebyva jen prosta touha po diteti.

jednaholkaa
18. kvě 2018

@letadylkokane Ok, tak ja se pujdu zeptat odbornika proc to resim. 37 let na krku, rodice se pri kazde navsteve ptaji kdy uz konecne budou vnoucatka. Partnerova matka doma breci ze nemame deti. Nejlepsi jsou rady od lidi co meli bez problemu dve deti 🙂

anetka9
18. kvě 2018

@letadylkokane Třeba mýho chlapa taky trápí, že nemáme děti a nejde nám to a nepřijde si jako nástroj k plození, naopak přijde občas sám s tím, že radši ještě jednou, aby to bylo jistý..takže ne každej chlap to tak má a pokud ano, měl by to s partnerkou řešit, říct jí to a popovídat si o tom a ne to řešit nesmyslnýma hádkama, stěhování, milenkama, apod. Jinak teda vysokou školu jak kterou..medina a práva, to je trošku jinde... a to chtění dítěte ještě nad tím..A u mě to je jen touha po dítěti..protože nevím, co jinak... můžu dělat kariéru, muž mě miluje, problémy žádný nikde nejsou, naši ani netlačí na vnoučata..🙂

letadylkokane
18. kvě 2018

@jednaholkaa tak ty to resis treba fakt jen kvuli tomu, ale byla tady v jedne diskuzi zenska, pamatuju si ji, protoze to byl strasnej masakr. Mela dve velke deti temer v petactyriceti se totalne zvencla a zacala se snazit o dalsi dite. A hrotila, lovila duchy (celkem pochopitelne s ohledem na vek) potracela a byla silenejsi a silenejsi. Nakonec to tady zabalila, ale dobry rok a pul tu jela naprostej extrem. A duvodem fakt nemohla byt jen touha po diteti. Tam bylo neco vic. Mi to prislo, jak kdyby si myslela, ze ji dite zmeni zivot, ktery se ji asi moc nevedl, nebo nechtela chodit do prace... Nevim, ale bylo to az podezrely.

letadylkokane
18. kvě 2018

@anetka9 Uplne mimo tema: vzdycky se usmeju nad tim, jak lidi rikaji, ze medina jasne a samozrejme jejich obor byl tezky, ale ze ostatni jsou urcite lehci. Myslim, ze krom ty mediciny, matfyzu/matematickych oboru na jinych skolach a mozna jeste (C)VUT, to fakt zas az tak narocne neni. Ano, clovek se musi srotit kvanta veci, pamatovat si mraky informaci, chapat je a umet je aplikovat, ale PF, FF, VSE mimo IT, CZU, zejmena jeji PEF, to jsou vsechno fakulty, kde se da studovat celkem v pohode. Alespon mi to tak prislo. Vzdycky rikam, ze kde neni matika, chemie a fyzika, to se da dat 🙂

ruzicka06
18. kvě 2018

@jednaholkaa Jo tak to mám to samý. Taky slyším furt blbý řeči typu ,, Tak co, kdy už budete mít dítě?" A to mi ještě není ani 30. Ale nevím jak u vás, u nás nikdo neví, že se snažíme. Nemám potřebu to nikomu ani v rodině sdělovat. Přesně jak říkáš - radí vždycky ti, co měli bezproblémů děti, ti pak ze sebe dělaj chytráky.