Partner alkoholik. Změní ho děti a rodina?
Ahoj holky, byla bych ráda, kdybyste někdo přispěl se svou (ne nutně přímo osobní) zkušeností se vztahem s alkoholikem. S partnerem žijeme už sedm let, poslední rok intenzivně přemýšlíme o miminku, zároveň procházíme obrovskou krizí nedůvěry. Přítel byl na léčení před deseti lety, ale tento rok se ukazuje, že není vynikající abstinent jak svému okolí, ale hlavně mně, dokazuje. Na veřejnosti nepije, ale začal si tajně popíjet, když věděl, že třeba večer nebudu doma. Vymýšlí si různé historky, jak přespí u kámoše, a já vím, že se půjde napít. Včera to úplně vyvrcholilo, když sem večer přijela dřív ze srazu s kamarádkama. Zase byl opilý, ale zbaběle přede mnou utekl a nebyl celou noc doma. Napsal mi jen sms, že mě už má plné zuby, jak si musí furt na něco hrát... Já mám však pocit, že on pro záchranu toho vztahu nedělá nic, sliboval mi, že spolu zajdeme na sezení do partnerské poradny a uplně se na to vyflákl. Přesto po dítěti touží, ale já si nemyslím, že dítě ho změní.
Jen pro upřesnění - jsme oba VŠ, navíc jeho povolání je vysoce prestižní, takže mám z toho akorát dojem, že nemá žádnou vůli. Nevím, co si o tom mám myslet, svým blízkým se svěřit nemůžu, všichni ho mají za "pana dokonalého", ale jen já vím, že to tak není...
Děkuju za jakkékoli komenty.
@angelyn jestli se už jednou léčil a nevydržel abstinovat, tak se takový stav bude nejspíše opakovat, musel by jít znovu na léčení. Je závislý a vlastně nemocný a rodina nebo dítě jeho stav určitě nezmění. Pokud s ním nečekáš rodinu, tak bych ani s tím nezačínala, bála bych se s takovým člověkem zakládat rodinu. Taky ho nechci hned zatracovat, musí se léčit a být k tobě upřímný a když by se jeho stav zase zhoršoval tak to hned řešit ale né se schovávat, utíkat atd..to je ještě horší a rozhodně to v něj důvěru nebudí. držím palce a´t se rozhodneš jakkoliv.
Utéct dokud to jde, je to kruté, ale je to tak. Můj otec byl alkoholik celý život a upil se k smrti.
Pokud nechce on sám, tak nikdy nepřestane !!!!! Dítě, ani ty ho nedonutíte, aby se změnil.
Najdi si muže, který není takový slaboch a problémy řeší alkoholem.
Moje maminka s ním trpěla celý život, nechápu, že ho neměla sílu vyhodit. Taky umřela v 50ti letech po všech těch nervech s ním a my tři děti jsme jen záviděli ostatním dětem, které měly normálního tátu. My se za něj jen celý život styděli a to nemluvím o finanční stránce, kdy se před ním musely schovávat všechny peníze atd.
Je to velké utrpení žít s takovým člověkem.
@angelyn - rozhodně bych si sním nepořizovala děti a uvažovala bych o rozchodu...
Máma si vzala prvního muže - taky alkoholika...
Když spolu chodili, tvrdil, že nepije, když sešel mámě z očí, tak se děly věci, což se dozvěděla až s odstupem...
Vzali se, měl období, kdy měl pití pod kontrolou, vařil, pekl, staral se, makal na baráku, chodil do práce... Pak ho chytil rapl, zpil se, dělal hrozný bordel, brácha si dodnes některé epizody pamatuje, a to je zažil jako pětiletý - to už se mamka rozvedla...
Jestli ti vyčítá, že musí hrát nějaké divadlo, tak ať ho nehraje a rozejděte se...
@angelyn koukni na své okolí, nejlepší je určitě psychiatrická léčebna, další možnost je psychiatr pro něj a psycholog-manželský poradce pro vás. Tam jsme my nechodili, manžel to odmítl a nepřesvědčila jsem ho, ale myslím si, že kdybychom chodili je to lepší
ale základ je, on MUSÍ chtít sám od sebe, jinak je zbytečné někde jít pokud on sám nechce, nepřipustí si, že má problém
Pokud mu psycholog nepomahal, musí si najít jiného..ne s každým to klapne. A jak už tu je psáno, skupin je dost, kdyby chtěl, kdyby si to připustil, že už je to zase špatný, že v tom znovu lítá..
Nejsem zastánce vyhrožování typu "buď já-nebo pití" - je to nemoc, kdyby měl něco jiného, třeba cukrovku, to bys mu to taky říkala? Dobra je kniha Zůstat střízlivý od dr Nespora
Pokud se po léčbě opět napil, i kdyby jen jednou - léčba je neúspěšná a není to abstinent. Takový člověk je v tom až po uši zase.. Ne hned, začne to postupně... Jak píšeš - občas tajně, potom se to začne přidávat až bude chodit zase domů opilý. Není to dobré psychicky ani pro Tebe, a nedejbože aby si měla ještě jeho dítě. Protože i kdyby ses do toho "pustila", tak se s takovým člověkem po čase rozejdeš - a alimenty Ti ochlasta platit NEBUDE, a Ty skončíš někde sama s dítětem a na dně. To Ti za to určitě nestojí. Ale to že je to špatně musíš vědět sama - jinak by Tě ani nenapadlo sem dotaz psát. Přeji Ti hodně štěstí do budoucna, a ať se rozhodneš dobře!!! Za mě ale - utíkej a hledej štěstí jinde! 😉
@smardik ne, díky Bohu, nedržel..však jsem psala, že dávat volby typu já nebo chlast nemá cenu, ne o prosbách..tu knihu jsem myslela pročíst, ne se s ní striktně řídit, to samozřejmě není příliš reálné..
Jen neříkám běž, utíkej, rozejdi se HNED teď, ale zkus pochopit, pomoci, pokud to nepůjde, tak pak jdi..
Napije se v životě téměř každý, a někdo má tu smůlu, že se to zvrtne a pak už to ovládat nejde /k tomu srovnání s cukrovkou..za II.typ si taky spousta lidí může sama životosprávou/
@angelyn necetla jsem predchozi prispevky. Moje zkusenost s alkoholikem je takova, ze ho neprimeje ke zmene nic. S takovym clovekem dite neplanujte, zustanete nejspis sama a buhvi, co za dluhy by vam mohl vyrobit. Dobre si to rozmyslete. Mit dite je narocne a podpora partnera je proste dulezita
Můj otec byl alkoholik. Velmi milý a kamarádský typ. Po letech už to ale tak veselé doma nebylo. Víc propil než vydělal, mamka musela živit kompletně celou rodinu atd., věčné hádky, kradl nám peníze. Poté, co nadýchal i v práci a samozřejmě ho vyhodili, tak to bylo ještě horší peklo. Pak trvalo dalších zhruba 10 let, kdy s námi (vedle nás) jen přežíval než se dočista uchlastal. Mamka říkala, že než jsem se narodila tak takový nebyl. "Jen si někdy popil s kamarády." O léčení jevil zájem jen, když si mamka na něj došlápla, ale jakmile pominulo poblouznění mysli, vrátil se zase zpátky do svých kolejí a o nějakém léčení nemohla být ani řeč. Pro nás jako pro rodinu byla nejhorší ta neustálá potupa, ostuda a trapasy, kterých se dopouštěl. A že jich nebylo málo.
@angelyn Pokud si chces totalne podelat zivot tak klidne zustan, ale bud alespon natolik soudna a zodpovedna, ze do tehle ruske rulety nebudes zatahovat i ditete.To si svuj osud, na rozdil od tebe, zvolit nemuze.
K leceni ti reknu jen tolik, ze on sam musi chtit, kvuli sobe a nikomu jinemu.O recidivach je snad zbytecne mluvit.
zakladatelko, neřeš jeho, řeš sebe, sama sobě polož otázku, proč setrváváš dlouhodobě ve vztahu, kde ti chybí důvěra, kde nedostáváš to, co bys chtěla a máš tendenci chlapa zachraňovat a léčit "svou láskou". Sebelepší psycholog alkoholikovi nepomůže, ale mohl by možná pomoct tobě, rozkrýt proč máš závislost na závislém. Neznamená to hned utíkat ze vztahu, ale minimálně si udělat od problému odstup a jasno v sobě. Jinak ještě doporučuji román od Kateřiny Janouchové - Nejbližší.
Zase jedna ženská, čo chce plávať proti prúdu....a obetovaná mladosť kvôli niekomu, komu je prednejšie niečo úplne iné....UTEKAJ....OD NEHO....
@angelyn ahoj, myslím, že alkoholici se opravdu nemění, pokud už svoji abstinenci jednou ( nyní) porušil po x letech, kdy nepil a ještě v době kdy plánujete mimčo, nepřijde mi, že by pro něj byla plánovaná rodina důležitější než flaška. Když se napil teď, napije se třeba zase za 5-7 let - vlastně bez důvodu, ale to už budeš mít doma dítě, které uvidí svého otce v lepším případě opilého, v horším třeba agresivního. A tím, že už s ním to dítě mít budeš k němu budeš svým způsobem připoutaná - alimenty, péče o děti, jaký vliv bude mít jeho pití i když ho opustíš na tvé děti, když ho budou vídat?
@angelyn bohužel se budeš muset smířit i s možností, že po rozchodu se vám parta rozpadne. bydlení budete muset vyřešit, to samo o sobě není lehké a přátelé? no bude záležet jestli jsou fakt vaši společní nebo někoho z vás víc, byli něčí než jste si spolu začali a pak přijali toho druhého? bude záležet na čí budou straně. logicky nebude fungovat se dál scházet všichni společně. často se pak lidé vzájemně pomlouvají a přátelé si holt musí vybrat komu věří a s kým se dál chtějí stýkat ☹
@angelyn tak po tomto příspěvku bych nic nezachraňovala a prchala opravdu daleko. pokud tou "nemocí" trpí celá jeho rodina, tak tam ani zastání žádné nemůžeš nikdy čekat. ani kvalitní prarodiče či tety a strejdy pro vaše děti. a upřímně...vážně chceš, aby tvé dítě šlo ve stopách rodiny tvého přítele? vážně chceš porodit a vypiplávat někoho, kdo se za pár let stane také alkoholikem? to jistě není to, co chceš na světě po sobě společnosti zanechat, že ne? 😉 já věřím, že někteří lidé jsou napravitelní, že někde to jde, ale je to šíleně náročné a na celý život. vážně si takový život přeješ? myslíš, že dnes je starostí a komplikací všude a ve všem dost než si ještě přidávat takovéto. ale já si život svým výběrem muže taky zkomplikovala, takže mám nejméně co mluvit 😅 jen vím, jaké to je pořád řešit a hlídat něco "zbytečně", že kdybych si vybrala někoho jiného, tak jsem mohla mít život jednodušší.
Uprimne, jak ctu prispevky, tak budu v mensine, ale kdyz bych tu situaci vztahla na sebe, tak ja bych od muze neodesla, tedy spis by to byla ta posledni krajni moznost. Kdyz jsme se brali, tak jsme si slibovali v dobrem i zlem a platilo to u nas i pred svatbou, a oba se toho drzime. Muj manzel ma takove kvality, za ktere stoji bojovat, za ktere stoji to nevzdat a ja bych si neodpustila, kdybych ho mela opustit. Znam alkoholismus z nejblizsi rodiny, vim, co to obnasi, ale sstale je to nemoc, byt psychicka a velmi obtizne resitelna. Ale od toho jsme na svete dva, od toho mame jeden druheho, abychom se podrzeli vzajemne, abychom se jeden pro druheho snazili.
Ja netvrdim, ze je spravne se obetovat a stravit zivot se strachem z alkoholika, jen je podle me spatne vzit nohy na ramena pri prvnim problemu. Nikoho nesoudim, kazdy si musi sam rozhodnout, jestli jeho partner za tu snahu stoji, ale pokud si rekne, ze ne, nemusi cekat na problem a odejit z nesmyslneho vztahu rovnou.
@kacca11 to muzes, pokud se do toho nerozhodnes privezt dite. Sebeobetovaci manevry nejsou hodne ovdivu nikdy, v pripade ze v tom figuruje dite/deti je to na par facek.
Neco jineho jeste muze byti situace, kde se nejaka zavislost projevi behem manzelstvi, kdyz uz deti jsou...uplne nesmyslne je se do takoveho vztahu uvazat dobrovolne a privez do nej deti.
@kacca11 na jednu stranu máš pravdu, ale zase někdy trpělivost přeteče. Není to lehké, ale v případě kdy svoji nejsou, nic ji u ně nedrží bych vzala nohy na ramena a utíkala. My to zvládli, ale strach je a bude. Kolikrát se musím ovládat, abych mu to třeba nevyčetla, ale vím, že nesmím
Holky, vy co jste ten vztah dokázaly udržet, nemáte nějaký tip na psychologa/adiktiologa nebo na nějakou partnerskou poradnu, kde bychom to mohly vzít komplexně?
U něj je to bohužel dědičné, jeho otec byl alkoholik (a otcovi dva bratři a dvě sestry se taky uchlastali, praděd taktéž) a neměl kvůli němu hezké dětství, sám říká, že svému děcku by to nikdy neudělal, a že chce mít rodinu, jakou mu jeho otec nemohl poskytnout.