• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Partnerská krize po porodu. Máte zkušenost?

6. prosince 2016 
Ahoj holky.Tak sem tu taky...Malemu budou za tyden 4 mesice. Nas maly je bohuzel dost ukriceny a pritel ne to nema nervy. proste bud odejde nekam ven-netusim kam.. A nebo se hadame.. ze neumim maleho utisit. Ale kdyz ono to nekdy fakt nejde... hadame se vlastne kvuli vsemu co se tyka maleho. Nemuzem se domluvit co bude kdo kupovat..platit.... mam pocit ze je radsi v praci nez s nama doma...tam ma klid. :frowning2: Prvni tydny to bylo jeste dobre dobre byl se mnou i doma po porodu..ale asi po mesici najednou nejaka zmena.. :pensive: Strasne me to stve. Verusko je mi lito ze to mas doma takove..to sem netusila.... :frowning2:
10. črc 2009 ve 20:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
holky,tak se pridavam :pensive:
nam jsou pristi tyden 4 mesice
u nas to zacalo cca mesic po porodu,do te doby v poho. manza prisel o praci,uz neni stredem vesmiru,vse se toci jen kolem julci,on na ni zarli :frowning2: a tak se hadame a on mi i priznal,ze je posledni dobou radsi v hospe s kamarady. ti ho v tom samozrejme jeste podporuji :frowning2:
10. črc 2009 ve 21:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
sayast u nas to zaclo taky ve stejne dobe.... A at se z maleho nepo........ A na neho ze nemam cas.. Ale co cekali kdyz chteli mimco????? :pensive: :cry:
10. črc 2009 ve 21:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
u nas je julca taky planovana a chtena,o to vic me to mrzi,vedel do ceho jde...
hodne to dela ze je bez prace,takze ja obskakuju jeho,stridam se s nim o venceni psa (ale vic teda chodi manza),snazim se co nejlepe mohu venovat julce,snazim se varit a uklizet (ale to se mi nedari podle mych predstav :frowning2:). kdyz potrebuju,pomuze mi,ale ne vzdy ochotne,tak si to radsi udelam sama a on jen lezi u notebooku,pak se divi ze jsem protivna,pohadame se a jde do hospody (ne kazdy den,abych mu nekrivdila)
je mi vycitano ze ho zanedbavam,ze se mu nevenuju-ma pravdu,ale ja na to nemam cas. kdyz se nabizi mamka ze pohlida,nechce,protoze mu vadi ze by moje mamka videla julcu moc casto :pensive: (ale to ja se zas nedam :slight_smile:)
vozil 2 nebo 3x,ted nevim, s tim ze kdyz prisel,museli byt videt vysledky-navareno nebo ukilizeno,jinak mel pocit ze bych mela milence doma :rolling_eyes:
sexujeme 2-3x tydne (spis aby mel radost,ne ze bych mela chut) a stejne se mu to zda malo :sweat_smile:
10. črc 2009 ve 21:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
No tak to my asi 2-3x od porodu........... :unamused: :confounded: :pensive:
10. črc 2009 ve 21:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
a nechapu tuto zmenu i z toho duvodu,ze pocas tehotenstvi jsem se mela jak princezna. varil,uklizel,vytiral,myl okna,obskakoval me,byl se mnou na velkem utz,u porodu, z male natreseny...
10. črc 2009 ve 21:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
U nas to bylo ze zacatku taky tak. Ale po tom mesici nejaky zlom.. :frowning2: nevim co se stalo... Aholky mluvily ste s chlapama o tom? Co vam na to rekli?
10. črc 2009 ve 21:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
mluvili,chybi mu moje pozornost,ze na nej nemam cas-coz uznavam,ma pravdu :frowning2:. do hospody mi utika proto,aby se vyhnul hadkam :pensive:
vim,ze u nas by pomohlo, kdyby si konecne nasel nejakou praci,byl by vic zamestnany,ale nic tu neni :frowning2:

jj a taky nam moc nepomohli blbe kecy typu: ci julca je,ze mu vubec neni podobna a tak... pritom vim ze nikoho jinyho byt nemuze a vypada jakoby mu z oka vypadla. nejednou u nas padlo slovo DNA testy. to pak nevim jestli se mam smrtelne urazit nebo rict at si je udela a vedet ze pak bude klid
10. črc 2009 ve 21:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
Hm, manzel si taky stezuje, ze se mu nevenuju jako driv. Ale (mel zrovna lepsi naladu) kdyz jsem se o tom vice bavili, najednou jsme dosli k zaveru, ze na nasem vztahu se vlastne az tak moc nezmenilo. Jen jemu to tak proste prislo.

Ja si teda fakt myslim, ze Jirka trpi depresi, dokonce si bez rikani vari caj z trezalky a bere bylinkove kapky, ale antidepresiva by teda byla rozhodne ucinnejsi. Jenze k psychiatrovi on proste nepujde.

Nechci to zakriknout, ale vypada to, ze behem vikendu ho zachvat deprese presel... to jsem zvedava, na jak dlouho.

Ted mel depresi skoro 3 tydny a bylo to priserny, teda hlavne pro mne. Jeste porad jsem z toho cela vycerpana. Mam pocit, ze nemam kde nabijet baterky a kdyz pecuju o dite a o manzela, ktery se chova jako dite, vybijeji se mi hrozne rychle. No, v zapalu deprese mi treba Jirka tvrdil, ze Honzik treba ani neni jeho. Mela jsem tisic chuti jednu mu vrazit, aby si uvedomil, co rika. Pritom Honzik je presne jeho kopie, vsichni rikaji, ze mame naklonovane miminko.

A taky mi prijde, ze mi behem materske kleslo sebevedomi snad na ctvrtinu. :frowning2:
13. črc 2009 v 07:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, i já měla mimco plánované, manžel se na ní těšil, sic ejsme se občas v těhu hádali, mě se bláznili hormony a jemu se taky dost změnil život, ale ještě v proodnici bylo vše fajn a říkal,jak mě miluje a jak se těší až nás bude mít doma. Po porodu to bylo doma divné, on nebyl skoro vubec doma,nezajima se ani o me ani o malou, nepochoval si jí a kolikrát a ni neprijel domu..a dva tydny co jsem byla doma z porodnice odesel.. asi se lekl.. nechapu to, taky vedel do ceho jde..
13. črc 2009 v 17:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
To je hrozne,.... Me pritel rekl ze ho maly bude zajimat az bude behat! tak to je super.. to do te doby nebude mit tatku? :( nechapu........ :angry:
13. črc 2009 v 19:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
víte co si holki myslím že prostě neunese že se straáte o mimi a né o něho a že už není ten kterýmu jste pomalu i utírali zadek,že je tu nový človíček kterej potřebuje péči 24 hodin,u nás to bylo ok pomáhal chtěl sám koupat,přebalovat...takže jak říkám mám super tatku,kterej toho hodně zastane,akorát s tím sexem po porodu to nebylo nějak extra prostě jak kdybych ztratila zájem neměla jsem na to chut,nevím ted už je to lepší.
13. črc 2009 ve 20:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
tak já mám teda vztah ok a fajn manžu. Ale teda já když přišla z porodnice, měla sem spící dítko, takže docela pohoda. Ale pro mě nebylo nejdůležitejší, abych měla vysmejčenej byt a navařeno a vypráno a podobně. Prostě když se mi nechtělo, neudělala sem to. manžel si umí uvařit, prádlo sem prala, to jo, ale jako neměla sem chut se ztrhat, užívala sem si miminka. Manžel chápe, že celodenní péče o mimčo není žádná brnkačka, ona ani péče o batole:slight_smile:) Sice moc nehlídá, ale zase třeba vaří:slight_smile:
Takže já pokud bych padala na úsměv, tak bych se na to vykvajzla, manžel by se podivil, proč není uklizeno nebo uvařeno, no prostě to co bylo samzřejmostí. Na to by dostal odpověd, že sem unvavená, nestihla sem, nebo že sem seděla na netu, tak jako to dělá on, když přijde z práce. Navíc, může uklidit i chla, ruce maj taky.-))
13. črc 2009 ve 20:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
No páni :frowning2:, tak už teď se psychuju, co se s námi bude dít dál....
Jsem teprve v 15tt, dosud jsme měli krásný vztah a věnovali jsme se jeden druhému naplno.
Když jsem "omylem" otěhotněla, skutečně jsme uvažovali o interupci (finance, bydlení...). Já to nakonec nedokázala, prostě jsem si nedokázala nechat dítě vzít. On se na to jako chlap díval z "rozumného" hlediska, co by prostě ekonomicky bylo lepší. Oni nedokážou pochopit, co se děje v ženě. Čekám první dítě, moc jsem si ho přála, jen jsem věděla, že nejsme dostatečně zajištěni. On má dvě velké děti, ví tedy prý už, co to péče o mimino je, jak je to hrozný, jak si to nedovedu představit, jak musel pomáhat a tak....No budiž, s tim asi počítám ne.
No dohodli jsme se, že se pokusíme řešit svou situaci tak, aby mimino mohlo být.
Tak na tom děláme, já mám jen brigádu, téměř žádný příjem (těším se na mateřskou, tu bych díky živnosti měla mít), on dělá od rána do noci a je vyčerpanej.
Bydlení se snad nakonec vyřeší prej JEHO rodiče.
Má mě rád, je milej, ale nemá se k sexu a nemluví o ničem, co se mimina týká - nechce slyšet o kočáru, dělá, že nevidí moje malý bříško....mám pocit, že v duchu říká - chtělas to přece, co já s tim.....
Jeho děti ani rodiče zatím nevědí, že čekám, prostě jakoby se to vůbec nedělo. Dost mě to mrzí. Když začnu naznačovat, jak jsem vytočená, ohrazuje se tím, že nic nedělá špatně, že je unavenej, že řeší tohle a tohle....Nevím jak dlouho to bude trvat než vybuchnu s tím, že já se přece do jináče nepřiivedla sama schválně rukou boží nebo co.
Trochu se bojím, jak to bude dál - výbava, úprava pokoje, porod a všechno potom.....
Dojde mu někdy jak se má chovat?
Taky jsem si trochu představovala, že mě požádá o ruku aspoň :grinning:.
Musím se tu vypsat, tak dík...
7. zář 2009 ve 13:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
boze některý chlapi jsou fakt sračky - pardnon za ten výraz - ale je to tak. Holky, aspon vidíte že některý chlapi za trápení nestojí - hoďte na ně bobek a užívejte si miminka. to je to co vám dává smysl života, pokud se s tim chlap nevyrovna- jeho problém. ono ho to bude jednou mrzet.

ale jinak bych na něj zatlačila - prosím ukliď nádobí, prosím uvař, prosím vynes koš.. hold někomu se to musí říkat. a pak teda poděkovat - za práci se děkuje :slight_smile:
u nás zatím mimi není, ale doufam že můj manžel se bude chovat normálně.. i když člověk neví co mu přeskočí v hlavě.. každopádně bych si to nenechala líbit.

a s podezříváním z nevěry - když si nevěří? tak ať si koupí za 10 000 gen. test a podstoupí ho. tohle je trochu psych. vydírání holky. zkuste těm svým chlapům taky ukázat že nejsou středem vesmíru, že se svět netočí jen kolem něj a ať si na to zvyká. nebo vás to zničí

ale držím palce (fakt mě to chování chlapů docela namíchlo)
7. zář 2009 v 15:56  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Ahoj holky,snad vas nektere uklidnim.
Nase prvni ditko bylo neplanovane,priletela jsem do Uk a za tyden byla tehotna,nemeli jsme kde byldet,na letenku domu vubec na nic. Muj manzel nesnasi deti a nikdy zadne nechtel,k tomu jsme spolu byli teprve dva mesice a to kazdy v jine zemi.
Nakonec jsme bydleni vyresili,i kdyz to prvni bylo desne hrozne,z Verunky je primo posran.... a to taky rika,ze ho deti bavi az kdyz chodi,ze to jinak rve,kadi a cura a ji. No a uz jsme dokonce manzele a mame druhou holcicku ze ktere je taky preposrany. Sice byla krize,protoze se narodila o tri mesice driv a k tomu mel manza jeste 30let. O deti se ted moc krasne stara,bere je na vylety,do parku,stridame se s nocnim krmenim-obe holky nespali,takze u nas se krmi co dve hodky.............no a porad rika,ze nesnasi parchanty vsechny,jen ty svoje ze ma rad :grinning:
Tak neveste hlavu,treba se to u vas taky otoci a jak si parkrat ty mimca ponosi,tak se vse zmeni.
A chapu,ze chlapy mimca nebavi,je to hold zenska zalezitost,zas si rikejte,ze mimca jsou jen chvili.
Ale porad u nas setrvava ta 30,deprese a tak-horsi nez baba :stuck_out_tongue_closed_eyes:
13. zář 2009 v 17:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj holky, jak to tak čtu, tak si říkám, že chlapi jsou opravdu "drsní", ale my ženy jsme daleko drsnější :sunglasses: :sunglasses: :sunglasses: Já tedy taky přidám svou troškou do mlýna, která není ani trochu veselá :frowning2:
Porodem náš vztah začal taky velmi zhasínat, byla jsem na vše sama, přítel začal chvíli před porodem podnikat, takže byl pořád v práci. Na konci šestinedělí jsem to s ním už nevydržela a odjela k rodičům. Když jsem se vrátila, zjistila jsem, že mě celý ten týden v našem bytě podváděl. Dala jsem mu ještě jednu šanci. Snažil se, jenže já už byla pěkně vynervovaná, nevěřila mu, byla jsem protivná, nenáviděla jsem ho, za to co mi udělal. Včera jsem mu vlezla do mobilu, protože jsem měla podezření. To se vyplnilo, domluvil si další "rande" s nějakou buchtou. Tak jsem ho poslala ke všem čertům. Sdílíme společnou domácnost, nevím, jak to vyřešíme. Jedno vím ale jistě, pokud se nechytí za nos a neuvědomí si, co udělal, vymění své dítě za všechny ženský, které v budoucnu potká. Naše děťátko bylo plánované, těšil se na něj, má vytouženého kluka, ale starám se o něj v podstatě hlavně já. no nebudu to tady dál rozvádět, trápí mě výčitky, že nebudeme rodina, ale když jsem si přečetla zprávy od vás, trochu mě to povzbudilo :wink: doufam, že bude líp!!!!
15. říj 2009 ve 22:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojte, tak jak to vidím, čtu a slyším kolem sebe, tak je to snad normální, že se chlapi po porodu "zhorší".

Mimčo je prostě obrovskej zásah do životního stylu každého a je asi nevyhnutelné dojít k nějaké té krizi. my zrovna taky jednu řešíme - málo komunikace, manžel tvrdí, že mám Matyho na piedestalu a dělám vše pro něj a zanedbávám sebe i jeho - no jo, ale jak to mám jinak dělat, když dítko mě potřebuje 24 hodin denně, jsem na něj běžně sama, ptže mm je taky furt v práci a pak mám myslet na to, že jsem i něco jiného než matka??? fakt to neumím :frowning2:
16. říj 2009 v 17:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
brumlikos: Je mi moc líto, co se Vám doma přihodilo. :confused: Ale pokud mám být šťoura, tak upřímně musím napsat, že první, co mě napadlo, je, že by možná bylo potřeba manžela trošku zapojit do péče o syna. Protože jestli má čas na ženský... tak má čas i pro rodinu, ne? :wink: ... ovšem to ber maximálně jako inspiraci, jestli na tom třeba něco málo není... ale jinak to ber jen jako nemístný žert, protože mě tohle fakt napadlo.

A abychom si byly kvit, tak já za sebe hlásím, že můj manžel mi dnes opět servíroval téma "manželčina kila navíc a jak jinak už Ti to mám nazančit?"... :stuck_out_tongue_closed_eyes: Takže já sice nejsem podvedená (teda naivně si to myslím... :grinning: ), zato jsem strašně tlustá a nepřitažlivá, a to je vlastně důvod, proč si nezasloužím být hýčkána, líbána... a o sexu mluvit ani nebudem. :sunglasses:

jana.sun: Jediný, co Ti můžu poradit... jestli máte nějak rozumně blízko babičky... nebo aspoň nějakou sestřenici nebo kamarádku ochotnou dvě či tři hoďky pohlídat... tak jim strč malýho a vyražte s manželem třeba na procházku, do kina, na kafe... prostě jako v době, kdy jste dítko ještě neměli. My to zkusili... a dělá to zázraky. :slight_smile: Bohužel, s těmi mými kily to zázraky neudělalo... :stuck_out_tongue_closed_eyes: :grinning: :grinning: Ale to už jsme zase jinde. Rozhodně jsme prostě měli čas jen a jen pro sebe, a to bylo moc příjemný. :slight_smile:
16. říj 2009 ve 22:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
tak koukám, že nejsme sama u nás je to tak , že nic nestíhá nic mu nevychází a podobně. Začal si dodělávat ještě VŠ tak je to uplná tragedie pořád slyším jenom, že se musí učit a že nic neumí protože nemá klid. Už nevím jak se mu mám zavděčit každý den má teplé jídlo je uklizeno o malého se taky skoro pořád starám já jen někdy když už toho mám plnou ..... tak mu malého dám i když vidím že sedí zase u počítače a snaží se vzdělávat. No o našem sex. životě mluvit nebudu asi by ani nemělo skoro o čem :slight_smile: Je pravda, že malý je neplánovaný a on chtěl abych šla na interupci ale nemohla jsem... Má ještě syna s manželství tomu je 7 a mám ho sice moc ráda ale taky dává někdy pěkně zabrat :unamused: Už několikrát jsme spoulu o tom mluvili, ale je to pořád stejné. Jde na něm vidět, že je s té situace nervozní. A já? Přes den si hraju na to, že je všechno v pořádku a v noci si tajně brečím do polštáře.... Snad se to časem sparví :frowning2:
17. říj 2009 v 09:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
holky tak u nás je to tak,že se starší dcerkou si manžel fakt vyhraje..s malým tak moc nee,prý proto,,že je ještě malej až bude větší,ted ho pochová,semtam mu dá najíst,ale to mu musím výslovně říct,no hrát semtam taky ,ale to jen spíš že vezne auta a posílá je malýmu a ten mu je nosí zpátky,ale to je vždy jen na chvílu.Malej se v noci budí ještě 1x na jídlo,tak to nevztává vůbec.Je pravda,že ted je malej nemocnej a moc toho v noci nenaspí,předchozí noc pořád fnukal tak sem s ním byla vzhůru,manžel spal,tuto noc taky pofnukával tak sem řekla manželovi at se stará on,že se potřebuju taky vyspat,a hledmě postaral se o něho a já sem se krásně prospala :wink: ,ale nečekala jsem že to udělá.A sex máme tak 2-3x od týdne jak kdy.
17. říj 2009 v 09:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
bebe7: Hlavu vzhůru, ono je to těžký pro oba. Já dělala vejšku při zaměstnání... a pohrávala jsem si s představou, že při mateřské si udělám druhou... ale realita mě dostala. :stuck_out_tongue_closed_eyes: Jako vůbec by nebyla šance. Jsem ráda, že nějak horko těžko zvládám občas trošku účetnictví... a i toho chci od příštího roku nechat. Ono chodit do práce a učit se... a nemít na to klid... to je fakt nic moc. :unamused: Ale na druhou stranu ho neomlouvá, že se třeba aktivně o malého nepostará... Víš co já bych ve Vašem případě zkusila? Domluvit si pevně dny, kdy bude mít klid na učení.

Buďto může třeba přímo z práce chodit do knihovny nebo do čítárny (nepíšeš, za jakého jste města, takže nevím, jaké máte možnosti, ale u nás v Brně je spousta knihoven se studovnami, kde je i připojení k internetu, takže se tam dá třeba i psát diplomka - toho já využívala, abych na to měla naprostý klid, nebo jsou tu i čítárny - tedy veřejné místo, kde jsou za mírný poplatek k dispozici časopisy a noviny a všichni se tam chovají klidně, takže i učit se tam dá) nebo prostě do nějaké klidnější kavárny nebo do internetové kavárny... možností je spousta, jen si vybrat dle možností, které nabízí místo bydliště či zaměstnání. Taky se dá domluvit v práci, že tam bude zůstávat dýl a učit se tam (a to i pokud nepracuje v kanceláři, někteří zaměstnavatelé vyjdou vstříc a na "popracovní" hodiny dají k dispozici nějakou kancelář nebo zasedačku atp.).

Rozhodně pokud vejšku dělat chce a doma na to klid nemá, doporučuju najít místo mimo domov, kde to půjde. :slight_smile: A domluvit si, že se třeba bude chodit učit 2 konkrétní dny v týdnu, jeden konkrétní den v týdnu si stanovit jako společný (tj. půjdete třeba společně všichni na procházku) a jeden pevně vyhradit pro Tebe (že si třeba zajdeš na 2 hoďky ven, zacvičit, kadeřníkovat, nehtíkovat nebo prostě jen na kafe s kamarádkou) a jeden pevně pro něho (na sport, pivo s kamarády atp.). No a zbylé dva dny nechat náhodě. :slight_smile: Já bych to zkusila. Na učení mít prostor musí, bez toho to fakt nejde (pokud není geniální :grinning: ). No a oba dva potřebujete chvilku oddychu každý sám pro sebe... a jedno společné odpoledne pomůže utužit rodinu. Zkusila bych to. Třeba jen na 14 dní, jestli to bude fungovat a nějak Vám to pomůže. :slight_smile:
17. říj 2009 ve 21:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
Dukie, jj máš pravdu - ale hlídání tady v Brně holt nemáme. :unamused:
mmch, mám taky nadváhu :unamused: :unamused: :unamused: určo to taky svou roli hraje, snažím se s tím i něco dělat, ale moc mi to nejde :pensive: :pensive: :pensive: jsem s tím sama nespokojená, ale na druhou stanu mám strašně slabou vůli - třeba nejíst sladké :pensive:
17. říj 2009 ve 23:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
dukie: Jo děkuji moc za rady my jsme z Karviné, ale do Brna právě jezdí do školy :slight_smile: No snažím se mu vyjít vstříc jak jen to jde jenže on děla u státní policie takže v té práci je 12hod takže to je o to těžší, a směny má různé takže toho volna taky moc není :frowning2: Zkusili jsme to tak, že když má volno tak 3 až 4 hodky ho zavřem v pokoji ať má na to učení aspoŇ trochu lidu jenže on toho potřebuje asi víc :slight_smile: A tím, že to takhle je mi pro moje osobní volno nezůstává žádný čas. ale s tím už jsem se smířila :grinning: Včera jsme o tom znova mluvili a možná že už to bude lepší teda spíše doufám :sweat_smile:

A holky s tou nadváhou si nic nedělejte ( ja sice mám to štěstí, že mě malý vicucl na ještě nižší váhu než před porodem) ale i ja chvilku poslouchala blbé kecy :grinning: Pohyb máte s dětma a chce to jen se nepřejídat a omezit nezdravé tuky ten můj by vám o tom mohl dělat 3hodinové přednášky docela si na to potrpí a zajímá ho to už od mladí.... A čokolada je na nervy a my je potřebujeme je mít pevně obalené ne? :grinning:
18. říj 2009 v 10:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
To je hrozné slyšet od manžela,že celý den nic nedělám a stejně nestíhám!!! Nicméně souhlasím,že některým mužům je třeba si o pomoc říct,popřípadě oznamovacím způsobem sdělit! Není to ale už ono,no,jako ,když muž pomáhá sám od sebe.
18. říj 2009 ve 14:15  •  3 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
JJ je to tak to j azase slyším od mé matky, protože nemám perfektně uklizeno atd... A někdy by mě zajímalo jak by to šlo jim kdyby byly na našem místě :angry:
18. říj 2009 v 16:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
Bebe7: pověz mamce - binec v bytě - šťastné dítě :wink: :wink: :wink:
18. říj 2009 v 18:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
jana.sun... To mě nenapadlo díky :wink:
18. říj 2009 v 18:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
tak já nesu trošku optimismu :slight_smile:
přispívala jsme na začátku diskuse
uplynl nějaký ten pátek
rozhodně se nedá mluvit o ideálu, ale opravdu se hodně změnilo a to k lepšímu
manža si s prckem hraje, hlídá ho ...
malinko se to polepšilo i s prací (i když tam to bude vždycky boj - ale už se pomlu učí dělit čas mezi rodinu apráci)

holky - to pude :grinning:
hlavně s těma chlapama mluvte - oni jsou svým způsobem stršně zabednění (nepomůžou ani dvě vš, jako v případě toho mého :grinning:) - prostě jim vůbec nedocvakává, co z nich leze a co to s náma dělá
18. říj 2009 ve 22:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
Hup, díky za optimismus :wink:
jj, souhlasím, komunikace je důležitá - a nemyslím tím jen to, co se má koupit, co uvařit a takové ty věci kolem domácnosti - prostě víc mluvit a o všem :dizzy_face:
18. říj 2009 ve 23:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek