Plán po rozvodu. Měly jste nějaký?
Co vy jste tak statečně a zvládly se rozvést.. Když jste se do toho pustily, měly jste plán co pak? Finance, řešení? Nemám z toho nic, musela bych jít mimo město, vzít děti z jejich zázemí škol. Jsem z toho hotová. Ale asi to neunesu dýl. Doufala jsem, že vydržím, než děti vyrostou. Ale nejde to. Nevím, co dělat.
Bohužel, sama jsem na to odvahu neměla. Mockrát jsem si počítala, kolik bych potřebovala, abych to utáhla sama a nedala bych to. Jak řešit bydlení, jsem neměla potuchy. Všechny peníze v bytě, za který bychom při prodeji na dva jiné neměli. Hypotéku by nedali ani jednomu z nás. Takže jsme nějaký čas fungovali v podstatě jako spolubydlící... To jsem se ještě pořád snažila, jestli bychom vztah nemohli nějak spravit, ale nebyl zájem. Až jsem potkala partnera a rozsekla to, muž se divil, že spolubydlení končí, že to tak chtěl vést do doby, než děti vyrostou... Takže já neporadím, udělala jsem to nepopulárním způsobem, který spousta lidí odsuzuje, ale lepší jsem opravdu nevymyslela☹️ Měla jsem z posledních let aspoň něco málo bokem z toho, co jsem vydělala mimo svou práci, to taky pomohlo, že jsem si nepřipadala úplně bez koruny. Zajdi se zeptat třeba do právní poradny, jsou i zdarma, abys měla představu. Mě to pomohlo, nepřipadala jsem si na to řešení úplně sama, některé tipy byly užitečné.
Dala jsem to sama, jen na rodicaku a synovi byl rok. D jeho roku a pul jsem zacala delat na cast uvazek, mela jsem pani na hlídání. Ted se mame dobře, jako rodice fungujeme úplně v pohodě a nikdy bych nechtěla být zavisla na chlapovi a muset odchazet od jednoho k druhemu.
Plán jsem neměla. Nebyl čas. Během měsíce jsem si našla podnájem, vrátila se z rodičáku do práce a mladší syn musel do dětské skupinky. Kdybych o tom měla přemýšlet a plánovat,tak bych nikdy neřekla, že to zvládnu. Finančně ani organizačně by mi to teoreticky nevycházelo. Prakticky to nějak zvládnout musím 🤷🏼♀️ a jde to, den po dni, měsíc po měsíci...
Neměla jsem plan, jelikož jsem manželství opouštěla poměrně na honem - po napadení. Dceři bylo 5 měsíců a odešly jsme bydlet k mým rodičům do konce rodičovské. Do školky jsem dceru přihlásila v Praze, bydlely jsme pak 6 let ve spolubydlení a dalších pak 6 let jen samy v maličkém 2kk. Jeji otec je z Prahy, takže se školou nebyl problém, s aliky naopak problem byl. Do jejich 12ti let jsem nevidela ani korunu navic a mel ppnou hubu kecu, manipulace, vydirani (klasocky psychous). Spis nez plan, tak jsem zila ze dne na den, hasila co zrovna hořelo a v mezicase se snazila dceri i me zajistit pekne zazitky (výlety, dovolene, atd.). Bylo to kuwa těžký občas, ale neměnila bych. Myslím, že díky tomu máme s dcerou hezky vztah a tak nějak víme, o čem je skutečný život.
Holky já dalšího chlapa nechci ani vidět 🙈
@areh jsi moc šikovná, klobouk doku
@felis děkuji, jsi moc šikovná a statečná žena
@barmil taky právě nechci od jednoho ke druhému, klidně bych byla nějaký čas sama.

Já jsem v tomhle docela kontroverzní, ale sama jsem se do toho nepouštěla, počkala jsem až potkám jiného... Ale jestli uz se to vydrzet nedá, budes do toho muset jit sama a nejak to naplanovat. Se stehovamim a zmenou skoly muze být potiz kdyz tatík nebude souhlasit... Drzim palce ✊️✊️