Po třech letech krize-dověděla jsem se, co jsem neměla
Zdravím všechny, a moc Vás prosím o přečtení a o radu, jsem v zoufalé situaci, nemám se komu svěřit a potřebuju nutně názor a radu někoho nezúčastněného.
S přítelem spolu budeme tři roky (děti nemáme), a vždycky nám všechno fungovalo perfektně, snad jsme se nikdy ani nepohádali. On je tak trochu zakřiknutý, ale veselý a vždy s dobrou náladou, hrozně moc hodný a docela dost citlivý. Sebe bych popsala asi stejně. Asi před měsícem začal být nesvůj, hodně posmutněl, často se mi doma jen tak rozbrečí. Tvrdí mi, že ani neví proč, jen že má pocit promarněnýho života, ale že se mnou to nesouvisí, že mezi náma se nic nezměnilo a pořád mě miluje. Začal trávit víc času na počítači, a jak jsem zjistila, psát si s neznámýma lidma přes internet. Neměla jsem to dělat, ale už se stalo. Prohlídla jsem si jeho rozhovor s nějakou neznámou holkou, dle všeho ji ani on nezná, jen si spolu psali. Rozebíral s ní tu svou depresi a taky náš vztah. Napsal tam, že poprvý v životě o našem vztahu začal pochybovat, že si donedávna myslel, že jsem ta pravá, ale teď že se s ním něco děje. Že se mnou chce být a nedovede si svůj život beze mne představit, ale že mu na mě začly chybět určité vlastnosti...celé jsem si to přečetla a tak moc mě to ranilo...zkoušela jsem mu potom naznačovat, aby mi řekl, co mu chybí a on zarytě tvrdí, že nic, že mě miluje a že mu na mně nic nevadí...tolik mě to ranilo, je pořád smutný a já se snažím seč můžu ho rozveselit, povídat si s ním, mně nic neřekne, jen tvrdí, jak je to mezi náma v pořádku a zatím si píše s cizí holkou, rozebírá s ní svý deprese a náš vztah a co mu na mě vadí! Nevím, co mám dělat, nechci na něj uhodit a tím pádem přiznat, že jsem mu četla jeho zprávy, to bych asi dělat neměla, nevím, jak by na to zareagoval a třeba by to bylo ještě horší, s tou jeho depresí...na druhou stranu nejde se chovat jakoby nic, když jsem si tohle přečetla...už jsem z toho všeho opravdu dost zoufalá...poradíte mi, co byste udělaly na mém místě?
Jejda, hlavně na něj netlačit. Navíc chlapi se i neradi svěřují a přiznávají svoje slabiny, takže těžko s tebou bude rozebírat, co se mu děje. Proto i chápu, že to rozebírá s cizí ženskou na netu. Bohužel moc možností, co dělat, nemáš. Jak píše kristyn.g nade mnou, cokoli uděláš, bude zřejmě koproduktivní, pokud se nesvěří a nebude to chtít řešit s tebou. Podle mě: jedině čekat..
kašli na nějaké zpovídání a zkus prostě využít toho co jsi si přečetla,co psal že mu u Tebe chybí,vadí.... a uvidíš,pokud to nezabere a nezajde k dr tak se budete trápit oba,tak je pak jednodušší pro obě strany čistý řez-i když bolavý
Zdravíčko, prožívám dost podobné období jako tvůj přítel, resp. prožíval. Jenom to napíšu hned a na rovinu: trpí silnějšími depresemi. Musí vyhledat odborníka. Akutně.
Měl jsem období, kdy mě nic nebavilo, ale totálně (tzn. to, co jsem v minulosti dělal rád jsem v depresích nenáviděl). Nechápal jsem proč. Byl jsem líný, sotva jsem něco udělal. Přestal jsem chodit s kamarády ven, přijde mi, že žádné nemám najednou, jsem najednou tak sám...
Skončil jsem školu, kde jsem exceloval, rád se učil a byl úplně jiný člověk. Pak jsem měl přejít do pracovního procesu a měl jsem blok, nedokázal jsem si na to moc zvykat... Vznikaly mi postupně špatné stavy. Nedokázal jsem se soustředit atd.
Miloval jsem a miluju svou přítelkyni, ale ona už to nezvládla a jsme kamarádi. Vždycky mi pomáhala a já se cítil dobře, ale žena chce chlapa, o koho se může opřít a ne žádného fňukala. A to když mi bylo fakt zle mi vždy pomáhala... Skoro se o mně starala, ale to takhle prostě v životě nefunguje. I když mohla trávit pátky s kamarády, radši je trávila se mnou, protože mě milovala. Moje city chápe, ale je teď jinačí, snažím se postavit na nohy... a až se postavím, tak to dáme snad zase dokupy. Jinak mě zpět nevezme. Ani nevíte, jak mi je jí líto. Jak mě držela nad vodou a brala mě pozitivně. Povím jenom, že kdybyste se rozešli, tak on to nezvládne (jsi pro něho někdo, bez koho nedokáže žít). Víš, já jsem si na svou přítelkyni tak moc zvyknul a mám pocitu chtíče s ní být (i když teď bydlíme od sebe), že jsem si ji chtěl vzít za ženu, nebo jí udělat dítě apod. Jenom si jí k sobě nějakým způsobem "zamagnetovat".
Ale to východisko není, uvědomil jsem si, že to nikam nevede, že na ní nemohu být tak závislý. Musím umět žít sám. Jak moc je on na tobě závislý? Třeba finančně? Já už to dokážu teď briliantně a jsem za to rád. Je to jenom otázka času, než na to člověk přijde, ale bez pomoci bych to nezvládl. A to jsem byl v kolektivu vždycky za siláka.
Tyhle stavy jsou doprovázeny tím, že nic tvůj přítel nedělá a trpí stereotypem. Taky jsem měl domácí práci, jako ajťák a to ještě více ubijí. Člověk by měl něco pozvolna určitě dělat, jinak se utrápí časem ke smrti. A stres je zabiják. Postupně nám v těle vyvolává onemocnění, ať už nervové, tak i závažnější.
Co se týče té holky na internetu, tak tu vůbec neřeš, vím to. Miluje tebe, jenom prostě nemá kamarády a potřebuje se vykecat o svých stavech virtuálně. Není to jednoduché.
Hodně štěstí.
@lamiaaa ten můj měl to samé, rozešel se se mnou, musel se sám vzpamatovat a uvědomit si co chce, v tomhle ač jsem se snažila tak péče byla spíš kontraproduktivní... Myslím že se tě to vůbec netýká, spíš má nějakou existenční krizi. Můj manžel taky nesnáší fotbal a hokej a taky nemá moc kamarádů, zajímá se o auta a o přírodu a taky by chtěl víc kamarádů 😀 Taky si hledal kamarádku na netu co by pomohla a poradila ale nakonec pomohlo jen několik návštěv u soukromého psychologa, který dokáže vysvětlit co se děje a co dělat. To ti žádný laik nedokáže říct objektivně...