• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Po třech letech krize-dověděla jsem se, co jsem neměla

12. září 2014 
autor
@barinkas: opravdu je takový, ale dřív nebýval, když chodil do školy a měl pevný denní režim, byl v kontaktu s lidma, tak to bylo jiné...teď je furt doma, s kamarádama ztratil kontakt...
Fotbal a hokej? Ten nesnáší, tam by nešel.
4. čer 2014 v 10:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Včera večer byl zas v pohodě, po depresi ani památky, veselý, jako předtím...ale bojím se, že ho to zas chytne. Trochu víc jsem na něj přitlačila v tom smyslu, aby mi řek, co mu na mně vadí, tak trochu něco jak psal na tom netu jsem z něj vymáčkla, ale říkal to spíš v legraci...nevím, jestli to třeba teda nepsal v té depresi a teď po pár dnech si třeba uvědomil, že to byla blbost a už si to nemyslí...nevím.
Máte pravdu, když mi píšete, že se něco musí stát...za měsíc máme výročí, tak se mi rodí v hlavě plán, že bych nám koupila nějaký zájezd a překvapila ho...co myslíte? Mohly byste něco doporučit?
4. čer 2014 v 10:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
Dobrý nápad. U mého chlapa by to asi neuspělo, musí delší dobu v práci plánovat a psychicky se připravit. Zkuste chalupu nebo nějaký kemp, kde jsou další mladí a musel by komunikovat a trochu se socializoval. :slight_smile: Vypadá, že mu to chybí. Já bych možná vyrazila na vodu na rafty, tak prostě člověk musí spolupracovat a naučí se něco nového. Taky by se mi líbily zážitky tipu: lanové centrum, bobová dráha, ZOO, jízda na koloběžkách z hory. Prostě společný zážitky.
4. čer 2014 ve 12:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lamiaaa zájezd je určitě fajn, pokud nemá problém s prací, že tam nemusí být. U nás by toto nešlo, přítel je pracovně vytížený, má funkci, že si nemůže dovolit prostě si vzít volno jen tak. Max třeba pátek. Vždy jedeme na dovču a já to, že někam pojedeme vím tak den předem :grinning: Bych možná zkusila prodloužený víkend třeba jen.. přece jen aby to nebylo na něj moc :slight_smile:
Takže ho nebaví jo sport typu fotbal :grinning: Ty jo, opravdu zvláštní chlap toto.. To baví i mě... jak nebyla malá, chodily jsme občas na ligu. A co nějaký jiný sport? Nebo něco, baví ho něco krom nějakého kutilství?
Jinak ZOO určo zkus, jak psala kytka12, prostě zkraje možná něco méně časově náročného, než hned na týden koupit zájezd někam...
Ale za mě Ti povím, že jsi dobrá, že s takovým klukem jsi :slight_smile: Nic ve zlém, mě by tohle hrozně vadilo, že nemá žádné své pořádné zájmy, že jen trčí doma... Je třeba ho to nějak naučit někam chodit, já třeba přítele dotlačila k tomu, že každou sobotu a neděli dopoledne jde s malou ven, je mi fuk kam, ale jdou. V neděli teda hraje tenis, takže ji tam bere sebou. Prostě pomalu si na to zvykl a teď už to je pro něj normální.
Co ho baví za sporty aktivně? Třeba zkusit mu někde něco domluvit či tak...
4. čer 2014 ve 14:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
dle mého - každý svého štěští strůjce. Sedět na zadku doma, brečet a stěžovat si na svůj život dovede každej. Ale zatahuje do toho i tebe, takže takhle ne. Pokud teda i ty nepreferuješ sezení doma a fňukání. Pokud je to deprese, pomůže psycholog/psychiatr, není to ostuda tam chodit a stejně nic jinýho nepomůže. Nemáte děti, máte teda volný ruce a můžete podnikat spoustu věcí. Nemusí to být zrovna adrenalinová zábava, může to být klidnější - kino, divadlo, výstavy apod. Ale aktivní přístup k životu musí mít i on, ne jenom ty. Čekat na zázrak doma většinou nepomůže, tak to nechodí. Pokud s tím nechce nic dělat, je na místě se zamyslet, jestli s ním chceš opravdu zůstat. Jak jdou léta, přichází opravdu vážné věci a člověk to musí překonat a musí se dost snažit a hlavně žít. Aby nakonec přece jenom na ty svoje stavy nezačal hledat pochopení jinde, přece on na to má "právo", když je to takový "nešťastný člověk" a nikdo doma mu nerozumí...
Podle mě má člověk právo na to být nešťastný a taky brečet, ale musí mít k tomu opravdu důvod, jinak se tomu říká deprese a tu doma sami nepřemůžete a pokud s tím nechce nic dělat, nenech se stáhnout dolů s ním...
4. čer 2014 ve 14:40  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Souhlasím s evulina77. Je to docela nespravedlivý vůči tobě, že tvůj přítel sedí celý dny doma, s nikým se nestýká, nic nedělá, nic ho asi ani nebaví, a přitom si sní o tom, že by chtěl akční holku?? Jako on bude naprosto pasivní, utápět se ve svý samotě a kdovíčím, a ty ho budeš rozveselovat, vymýšlet pořád nějaký akce a tak? No to tedy úplně nevím, jestli by mě bavilo....takto jednostranně furt... Samozřejmě, že nějaký smutky či depky má občas každej, s tím absolutně nemám problém čas od času přítele rozvesilt či něco vymyslet, aby se z toho dostal, ale u toho tvého to spíš vypadá dost dlouhodobě... že má asi spíš takovou hodně depresivní a melancholickou povahu...Když nemá ani kamarády ani žádný aktivity....A podle mého ve skutečnosti ani nestojí o to, aby se z toho dostal, spíš mi připadá, že si v tom docela libuje, jakej je chudák...
4. čer 2014 ve 14:46  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
autor
@barinkas: máš pravdu, není tak jako většina ostatních chlapů. Ale že by jen seděl doma, to ne zase, chodí denně ven venčit psa, spolu taky chodíme na procházky, plavat chodíme...ale asi je to málo. Jo, zoo by byla dobrá, ale tam jsme už byli několikrát, asi by to chtělo něco nového...

Musím něco vymyslet, určitě někam musíme jet, aspoň na ten prodlouženej víkend. Problém bude asi něco vybrat. S volnem problém nemá, to by nevadilo i kdybych mu to oznámila den před odjezdem.
4. čer 2014 v 15:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lamiaaa hafák je fajn, že máte... to se taky přece může dát s někým do řeči... ono to jde přes děti a zvířata nejlíp :slight_smile:

Co nějaký akvapark? U nás Liberec či pak teda asi v cizině... Když ho baví plavání, tak to by se mu třeba mohlo líbit...Nebo lázně, Maďarsko, Slovensko atd. Něco takového :slight_smile:

To je fajn, že může jet kdykoliv... :slight_smile:
4. čer 2014 v 15:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
@evulina77 :slight_smile: každý přece ale není na kamarády a sporty. Lidi jsou různí. Můj muž je taky kutil, postavil sám celý dům, jeho největší hobby je železniční modelářství, takže je taky pořád domazalezlý ve své dílničce. Na sporty totálně levej, skupinový sporty nemáme rádi vůbec. Spolu jdeme plavat nebo jedeme na kole, cestujeme. Chodí teda do práce, kde je parta chlapů, někdy vyjedou na tramp do zahraničí, před měsícem do Rakouska, ale v soukromí taky žádné přátele nemáme, nejsme ani jeden moc kontaktní. Ale vyhovuje nám to :grinning: Kamarádka má třeba spoustu rodinných přátel a skoro každý den jim někdo doma zvoní na zvonek, o víkendu ani nemluvím, to bych nesnesla :wink: Máme rádi naší rodinnnou pohodičku. Jinak podle mě si má člověk žít tak jak chce a pak je spokojený ať už je to jakkoliv. Jinak asi pán od @lamiaaa má asi opravdu začínající deprese z práce z domova, rutiny, ze které se neumí vymanit,.Možná i rekapitulace vztahu, která zákonitě musela někdy přijít a záleží jak to pár zvládne. My jsme spolu 12 let, ale ještě jsme se nenudili :slight_smile: I když jasně stereotyp to je, už se známe dokonale, sex je taky stejný, člověk ví jak ten druhý zareaguje, i kolikrát co řekne, ale i tak vnímám, že se vztah neustále zlepšuje, posouvá vpřed, je mezi námi větší pouto, intimita, souznění, jestli se to tak dá říct, prostě jsme si oporou, plánujeme v blízké době založení rodiny a pořád se něco plánuje, jedeme alespoň na pětiletky. Ale i tak mám dny, hlavně před MS, kdy bych ho nejradši zabila za vše co řekne :grinning: :dizzy_face:
4. čer 2014 v 15:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
@petrasipkova1 každý určitě není na kamarády atd., ale tak pak záleží na tom, zda to takto vyhovuje oběma.. moji rodiče taky v podstatě nemají žádné kamarády, ale jejich záliba společná je turistika, věčně někde jsou atd. Takže oba jsou řekněme podobní, vyhovuje jim to. U slečny nemám úplně pocit, že chce sedět doma, když se přítele snaží někam vytáhnout :slight_smile: navíc on by chtěl akční holku, ale sám akční není, což by mi nesedělo, abych jen já něco plánovala...
@pine víš co mi až teď došlo, že ten můj chlap snad nebyl nikdy co ho znám nějak smutný o depce ani nemluvím.. nebo to na sobě nedal znát...vždy přijde z práce s dobrou náladou. Dle mě je to určitě o povaze daného člověka... a taky o životních zkušenostech... nezaobírat se prkotinami, hledat jen to dobré na životě, někdy to jde lépe, někdy hůře, ale nemá smysl se v tom moc rýpat :slight_smile:
4. čer 2014 v 15:44  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
autor
@barinkas: upřímně mně nevadí sedět doma, já zas naopak když jsem celý den v práci, mezi lidma, mam jich občas po krk a když mám volný den, tak mi nevadí strávit ho sama doma bez lidí. Nějakým akcím se nebráním, ale nevyhledávám je. Jemu to začlo chybět, a snažím se ho někam vytáhnout spíš kvůli němu, ne že bych já vyloženě chtěla.
On byl právě vždycky takový veselý, přesně jak píšeš se nezabejval prkotinama, hledal na životě jen to dobré, naopak často zvedal náladu mně, když jsem přišla hotová z práce, říkával: neber si to tak, bude líp, hlavně že jsme zdraví, máme kde bydlet a máme se rádi...a pak najednou nic nemá smysl, život je promarněnej, nikdo o mě nestojí...totální obrat :frowning2:.
4. čer 2014 v 17:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lamiaaa - já bych zařídila prodloužený víkend v lázních a bylo by. Nějaká ta masáž, koupel, bazén, jídlo zajištěný, třeba i nějaký večerní program a přitom spoustu času pro sebe, ale v jiném prostředí. A takový relax ještě nikomu neublížil. A asi bych to neodkládala :wink: .
4. čer 2014 ve 21:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lamiaaa jj, to chápu, jak jsi pořád s lidma, tak asi pak to chce oddych :slight_smile: U mě opačně, trávím čas s malou, takže se těším mezi lidi, až budu řešit něco jiné jak ham a počůrané plíny :grinning:
Ten obrat je zajímavý, že z ničeho nic má takovou náladu, takové pocity..To by přece nemělo být jen tak z ničeho nic...něco ho k tomu muselo dovést, ale těžko říct co...nestalo se třeba něco, nebo nechtěl třeba já nevím mimino či tak něco... asi blbost, jen tak prostě uvažuju, co ho najednou vede k tomu, že má promarněný život...
4. čer 2014 ve 22:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@barinkas: on sám neví proč najednou takový obrat, aspoň to tvrdí...ne, mimčo opravdu ne, toho se naopak velice děsí a rozhodně ho nechce, řekla bych i že teď víc než kdy jindy...nikdy mu děti nic moc neříkaly, říkává snad k tomu jednou dospěju a budu je chtít...teď když má ty pocity promarněnýho života a mělo by do toho přijít dítě, tak by to bylo ještě horší...
5. čer 2014 v 08:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lamiaaa Nečetla jsem všechny příspěvky - ale když jsem se svým nynějším manželem byla cca rok, tak zažíval stejné stavy - nevěděl co se s ním děje. Jednou mi řekl po dlouhém naléhání, že mě asi už nemiluje, že neví, že je prostě nešťastný, ale na druhou stranu chce být se mnou. Odjel domů a tam se zhroutil, plakal, zvracel apod. Nakonec se dostal k psycholožce, která mu vysvětlila, že se lidem ztrácí serotonin z těla (když je ošklivo, když se méně sportuje,...).
Dala mu léky, které tento "hormon" doplňují, musejí se brát pravidelně - účinek není okamžitý - a najednou je veselý, šťastný a jsme spolu 9 let z toho skoro rok manželé a vyrovnanějšího člověka neznám.
Věřím, že jestli přítel neví co se děje, tak to opravdu neví - třeba by mu tohle pomohlo, ale musel by chtít samozřejmě sám.
5. čer 2014 v 08:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
tohle jsem zažila v 17 letech od přítele, neustale hledal sám sebe, mel deprese a pak si psal s kamaradkama o tomhlenstom a pak se do nich platonicky zamiloval aniz by je treba i viděl:slight_smile:)), tak ti uprimne řeknu, že dobře,že spolu nejsme, co ti mohu poradit, je z něho nic netahat, neptat se a prostě se chovat pozitivně a nadvěcí (i když je to těžké) a jeho chmury nekomentovat,jinak se v tom bude víc a víc uvrtávat
5. čer 2014 v 09:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, tak trochu v tom poznavam sebe.. Tvuj pritel nevi co se sebou, nudi se v zivote, tak premysli o zmene. A ty jsi jako prvni na rane, jako nejblizsi clovek. Snadnejsi svalit vinu na partnera, nez se zamyslet nad sebou - kazdy sveho stesti strujcem. Nejaky prijemny vikend v laznich jiste neni na skodu, ale z meho pohledu by potreboval nejakou pravidelnou aktivitu, kde by prisel mezi lidi (nejaky kurz, sport, karty s kamosema - btw. pro me obrovska chyba, ze zadne nema). Hlavne, kdyz pracuje z domova. Take to na sobe pocituju..
5. čer 2014 v 15:16  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@lamiaaa A v jakém smyslu by Tvůj přítel chtěl, abys byla akčnější? V sexu? Ve vymýšlení zábavy? Ve sportu? Zkus pro něj vymyslet nějaké překvapení, něco, o čem myslíš, že by ho bavilo...ať vidí, že na něj myslíš a máš ho ráda.
17. čer 2014 ve 12:15  •  3 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lamiaaa Ještě mě napadlo, co ho zkusit přesvědčit, aby si našel práci mimo domov. Prostě chodil do práce mezi lidi. Předpokládám, že to bude nějaký programátor, když může dělat z domova.
17. čer 2014 ve 12:25  •  3 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Já nevím, když ten člověk brečí a má těžké deprese - není možné, že má třeba deprese jako takové???Jako psychickou nemoc? Třeba jen volá o pomoc a neví, jak to zformulovat.... a na tebe může být ve skrytu duše naštvaný, že v tom neumíš číst. Mně se to skoro jeví jako kdyby to opravdová deprese nebo maniodeprese - střídání nálad. Sama jsi psala, že teď byl najednou chvíli vysmátý a OK. Já mám maniodeprese v rodině, takže vím, jak se lidi s těmihle stavy projevují - tak mi to skoro tak připadá.

Píše si s jiným člověkem - protože ti nejbližší to volání o pomoc nevidí - nevnímají, že jde o volání o pomoc. V depresivních stavech ti lidé potom mají sebedestruktivní tendence i v tom smyslu, že si pohrávají s myšlenkou ukončení vztahu, který funguje, pracovního poměru, který je dobrý atd. Možná bych to zkusila s ním probrat v tomto smyslu. A chvíli si všímat těch nálad. Jestli je pořád zalezlý a není ničeho schopen a je upřímně a čistě nešťastný a má řeči jak je špatný a jak by tu nejradši nebyl a jak tě miluje a nezaslouží si tě atd. - mohla by to být deprese. Ale pokud je druhý den zase veselý, euforický... a pak se to přepne, mohly by to být maniodeprese - každopádně léčit by se člověk měl s obojím. Držím palce, ať to nějak rozseknete.
18. čer 2014 v 01:35  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Ahoj, nečetla jsem všechny komenty, ale co když má problém upřímně z očí do očí komunikovat? Co, kdyby Ti v klidu svůj problém napsal? Nebo to zkus formou dotazníku, ANOxNE. Sama to znám z vlastní zkušenosti, že když jsem měla něco upřímně řešit, měla jsem třeba i strach z reakcí. Možná - bohužel - že miluje dvě ženy a neví jak z toho ven, nebo nemá nějaký problém pracovní nebo nevzal si někde půjčku, kdy by dlužil peníze a neví, z čeho ji splatit?
19. čer 2014 ve 22:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, zaměřila bych se víc na svůj život. Ty nemůžeš žít za něj ten jeho. Ty jej bavíš, rozptyluješ, vymýšlíš trávení volného času... Podle mě je spíš přerostlé dítě. Každý má občas splín, ale dej si pozor, aby ten jeho nebyl víc jak dvě třetiny času, protože žít s někým kdo má deprese a je neustále negativní je hodně vysilující, zejména pokud chcete dítě, v tu ranu máš na krku děti dvě... Osobně je pro mě důležité žít s někým o koho se můžu opřít, a představa, že pouze já budu někoho držet pro mě byla zajímavá snad ve dvaceti, kdy bych za muže i dýchala jen, aby o mě někdo někde stál. Asi bych se na něj tak nevázala a zkusila být víc samostatná, včetně letního pobytu někde. Chodíš kolem něj po špičkách, abys ho nerozčílila, kroužíš aby jsi náhodou neranila jeho city, podbízíš se, můžeš se přetrhnout... No, možná je to i začátek citového vydírání... Asi bych být tebou začala mít méně času, aby přestal být tak sebestředný a nebo mu to ani nedojde a to bych se pak podívala jinde... :confused:
20. čer 2014 ve 02:45  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Něco ti povím, já jsem jednou taky ve vztahu něco zavětřila že něco není jak má být a vlezla jsem ted už bývalému přiteli do telefonu.Nemá se to ale můžu ti říct že jsem ráda že jsem to udělala,Protože by mě asi pak nevím bůh ví jak dlouho podváděl za zády.Zjistila jsem že se s nějakou poznal někde v bance,viděl ji jen jednou a psali si jak mezi nimi přeskočila jiskra a jak ji chce vidět a všelijaké zdrobnělinky jí psal.Přiznal se že se asi zamiloval a že to je asi ta pravá ,já se jen nestačila divit.Měl to vybásněný až naivní.Měly jsme krizi co se týče pěněz.V ní viděl potenciální budoucnost jak v penězích a v jiných věcech.Před vánoci jsme se rozešly ja se na nový rok stěhovala a on sní začal chodit a pak jsem se dozvěděla že se po půl roce rozešly.Člověk si myslí že zažije něco lepšího nebo vzrušujícího to starý ho už nebaví a tak tají dokud to asi není nějak jistý nebo já nevím.Ale můžu ti říct že pokud nebudeš jednat na rovinu tak se budeš akorát trápit,raději vědět hned co se děje než čekat.Chlapy se někdy dokáží tvářit jako chudáčci ale přitom dokáží strašně :frowning2: podle ublížit.
26. čer 2014 ve 14:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@1kacaba1: on má prostě najednou bláznivý nápady, chce adrenalin a dělat nebezpečný věci, například pořád mluví o skoku padákem, a abych skočila s ním. Jako by pocit promarněnýho života chtěl nějak takhle kompenzovat mi připadá. Na druhou stranu se k ničemu nemá, že by třeba hledal na netu informace o skákání padákem a nějak se na to opravdu chystal, to fakt ne. Jen o tom mluví. Překvapení v podobě výletů jsem mu už připravila, byl rád, děkoval mi, že to bylo hezký. Už se zase zdá v pohodě, ale já mám pořád strach, kdy mu zase "hrábne." K tomu mám dost velké starosti v práci, takže se k depresi pomalu dopracovávám teď já, z práce a ze strachu o něj. O té práci mimo domov jsme taky mluvili, ale v našem městě nic není, navíc mi taky přijde, že o to tolik nestojí, že by sám něco hledal to vůbec ne. Když bych to tak řekla, tak si opravdu zatím jen stěžoval, ale pro změnu neudělal vůbec nic :frowning2:.
27. čer 2014 v 07:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@smima: mi právě přijde, že je vždycky upřímný, že s komunikací problém nikdy neměl, vždycky jsme si všechno říkali...naopak kolikrát on mě nabádal, abych mu řekla, co mě trápí, že není dobré mít tajnosti (když jsem chodila domů hotová z problémů práce a nechtěla ho zatěžovat, ale on poznal, že něco není ok)...
27. čer 2014 v 07:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lamiaaa No, máš to těžký...snad to nějak ustojíte. Držím palce!
27. čer 2014 v 07:35  •  3 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lamiaaa no 3 roky a ani jste se nepohádali... ono to zní hezky ale ono taková hádka leccos pročistí.... není dobré v sobě vše potlačovat, to pak právě může přinést komunikační problémy nebo zdravotní nebo deprese, apatii apod.....

podle toho co píšeš ještě sám neví kam dál, ale pokud to takhle necháte, tak je dost možné, že se rozejdete.... a nebo zůstanete spolu, protože podle toho co píšeš je dost uzavřený a není třeba ´úplně šťastný, ale není pro něj tak jednoduché navázat kontakt (v reálu, ono na netu se kontakt navazuje úplně jinak)

pokud nemá kamarády, to si upřímně neumím představit.... ono 1 člověk nemůže naplnit všechny potřeby, které člověk má.... je dobré mít tu "síť" širší, od kolegů, po rodinu, kamarády až pak po děti, prostě s každým je ten vztah jiný a člověku to pomáhá na různých úrovních....

zní to jako že on není spokojený se svým životem, to nemusí být vůbec Tebou, ale může to do Tebe pak promítat... člověk potřebuje nějaké sebeuplatnění, růst....
27. čer 2014 ve 21:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lamiaaa tak to dočítám - no skok padákem chápu, já byla tak vyhořelá po MD po dvou dětech, že se bojím výšek a šla jsem na paragliding a zvažovala jsem i jiné věci....
je to o tom, že v určitém momentě se nakupí pocit napětí a "něco" se musí stát, aby se to prolomilo, jde symbolicky o krok do další etapy, člověk se postaví strachu a vidí věci z jiné perspektivy... pro mě osobně to bylo podstatné (ne jen ten paragliding ale i jeden kurz a poznání skupiny nových lidí, nová práce atd., byly to obrovské změny, ráz na ráz, už to jinak nešlo prostě).... hodně mi to pomohlo

smutek může být příznakem vývoje, je to smutek za tím co jakoby odumírá a může to tak být i příznak něčeho pozitivního :wink:

zkus ho podržet, aby zkusil něco nového - můžete vyjet na nějaký víkend někam (nedávno jsem třeba viděla víkend na blind) nebo on sám nebo oba můžete jít někam na kurz a zkusit třeba něco tvořivého nebo nějaký sport apod.... na světě je mnoho zajímavého a je škoda nechat se deptat nudou nebo vztekem na sebe, že něco nezkusil....

držím palce!!
27. čer 2014 ve 21:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
Trošku mi přijde, že takto se nemůže chovat jen tak "normální" chlap a že možná nebude chyba vůbec v tobě ani ve vašem vztahu,ale v jeho hlavě...dobrá známá má manžela s těžkými depresemi, je to opravdu zlá nemoc, má dny,kdy je tak strašně smutný až nešťastný,přitom má tři malé děti a tak skvělou ženskou, nedokáže to ovládat, jsou dny,kdy ani nevstane z postele, je kvůli tomu už i v invalidním důchodě...kolikrát se o něho bojí, že spáchá sebevraždu...život s depresí je těžký, já bych tipla, že možná už u něj taková ta normální lidská depka přešla v něco vážnějšího a spojila bych se třeba s odborníkem psychologem,psychiatrem...nemyslím si, že je to chybou vztahu, on jen postrádá asi nějaký momentální smysl života....
28. čer 2014 ve 20:50  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Tak partnera s depresemi absolutně nedoporučuji...Prostě jeden člověk zničí život všem okolo. Už jen ty kecy, že nic nemá smysl, svět je o ničem, pláč, smutek a to při změně počasí, stačí trochu zaršet a vše v podstatě bezdůvodně. Možná někoho takového taky znáte, já bych s takovým člověkem žít nechtěla.
3. črc 2014 v 15:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek