Problémový vztah
Omlouvám se za anonymní diskuzi, ale nechci, aby mě tu někdo vycmuchal. Možná budu psát trochu zmateně, ale sama se v tom občas ztrácím. Asi potrebuji utridit myšlenky a získat výhled někoho nestranneho.
S manželem jsme spolu cca 15 let. Na začátku všechno fungovalo, možná proto, že mě bavilo se o něj starat, byli jsme mladí a žádné povinnosti bez děti. Dlouho jsme se pak snažili o dítě- to byl taky děsný stres. Ale povedlo se s pomocí lékařů a máme krásnou dceru. Ještě na mateřské to bylo všechno v pohodě. Byla jsem doma, měla jsem cas se o všechno starat. Uklízet, vařit. Jediný problém byl se sexem. My jsme spolu extra často nespali ani předtím. Takze to pO narozeni dcery bylo jeste horsi. Já už si nějak zvykla, Takže můj zájem taky opadnul. Měla jsem po porodu problém s dlouhou menstruaci, byla jsem unavená, takze mi nakonec přestalo úplně vadit, že se po mne nic nechce.
Jenže manžel pak najednou obrátil a začal na mě být hnusný, kdyz jsem odmítala. Jenže čím hnusneji se ke mně choval, tím míň jsem měla chuť s ním spát. Začarovaný kruh. A tak nějak asi začaly všechny naše problémy. Do toho můj táta umíral na rakovinu, já byla s nervama úplně v pr*. Spustily se mi úzkosti, byla jsem ráda, ten jsem schopná vůbec nějak fungovat. Mezitím jsem se vrátila do práce a tím.jsem samozrejme měla míň času na peci o domácnost. Manžel se nijak neangazoval, ještě čekal, že bude navareno, až se vrátí z prace. Naše odcizení se postupně zvětšovalo. Nějak v te dobe manžel navrhnul manzelskou pořádku,ale já jsem nebyla schopná někam jít. Měla jsem ty úzkosti - z představy, že půjdu někam, kde to neznám a s cizím člověkem budu řešit nás vztah, mi bylo zle. Takže jsem odmítla. Asi chyba, ale já bych to v tom stavu vážně nedala.
Zhruba v te dobe se stalo , že mě manžel občas uhodil, když jsme se nepohodli. Vážně třeba 1x za 3 měsíce. Na začátku se omluvil, pak už se jen tvářil, že si za ro můžu sama. Což je částečně asi pravda, umím být děsně nepříjemná...zvlášť v tom duševním rozpoložení.
A pak umrel tata. že si tedy cestou uděláme výlet. Ještě
A ty si myslíš, že to dcera nevidí? Já jsem moc dobře chápala, co se u nás doma děje, až jednou máma měla monokla a udělala za tím definitivní konec. Nesnášela jsem doma to dusno, když přišel táta domů a začal zase svoje demagogie na mámu . Bylo mi 10. A ještě jedna věc. Co tvoje sestra? Mě někdo uhodit tak ihned podám trestní oznámení, dojedu zabalit ségru a vezmu ji hned k sobě. Žádný on to, už nikdy neudělá.
Tohle není rodina, uteč co nejdřív 😞 dcerka ti jednou poděkuje, že jsi to udělala a čím dřív, tím líp
@fandysek_1 přesně...
Sebrat dceři prostředí který ma ráda??a když vidí nebo slyší fackovat mámu otcem je ideal prostředí????! jednou si dcera najde stejnej model jako je on... potřeboval by pořádnou nakládačku...nehledej výmluvy a začni dělat vše proto aby jste od takovýho hňupa odešli a měli klid...má štěstí, že nemá doma me zmetek...
@levandule_k Asi máš pravdu. Nechce se mi před nikým ventilovat, jak se mi ten vztah nevydařil. Současně jsem od malá zvyklá, že si všechno musím vyřešit sama a s mými problémy nemám nikoho otravovat. Blbá kombinace.
A úplně nejhorší je, že když se manžel nechová jako debil, je hrozně milý. Jako zrovna teď, kdyz jsme u jeho rodičů.
Tetu taky občas vyfackal manžel....nechtěla ničit rodinu....je z ní troska...děti odrostli a založili vlastně rodiny ,ale s otcem se nescházejí a máme vyčítali celej život ,že neodešla...
Ten super vztah s tatinkem si umim predstavit kdyz na ni rve,ze ji nechce videt.
Ty jsi klasicky pripad obeti domaciho nasili.Jednou ti dcera vycte,zes neodesla.Zacne rezat i ji.
Já taky dělám chyby, nežiju dokonalý život.
Můžeš v tom vztahu zůstat a trpět a tolerovat, aby dcera v tomhle prostředí vyrůstala. Jako ženy toho vydrží hodně. Je to jistota, znáš to. Víš, co ho nasere. Já bych takový život žít nechtěla. Když odejdeš, nevíš, co bude, je tam nejistota. Odejdeš a najdeš si podobného exota nebo si najdeš skvělého chlapa a budeš mít krásný vztah. To je na tobě, co uděláš. Možnost volby je vždy.
Už jen tím, že jsi to tady napsala, to nějakým způsobem řešit chceš. Psycholog ti neřekne, udělej tohle a tohle, on ti pomůže utřídit myšlenky a najít tvoji cestu. Na tvém místě bych ho zkusila, klidně bych jich vystřídala víc, pokud by to u prvního nebylo ono. Najdi si i nějakou knížku z oblasti osobního rozvoje, přečtením knihy se tvoje problémy nevyřeší, ale pomůže ti to utřídit myšlenky a může tě to inspirovat.
To, co se ti stalo si nevyčítej jako chybu a neber to jako selhání, ber to jako drsnou životní lekci. Když to řeknu metaforicky, ano máš v životě hodně hnoje, ale když ten hnůj hodíš na pole můžeš z toho těžit. Neomlouvej chyby partnera a pojmenovávej věci pravdivě. Nám tady můžeš napsat cokoliv, nemusíme poznat, že je to kec, ani psycholog z tebe nedokáže vydolovat něco, co přiznat nechceš, ale lží ubližuješ nejvíc sama sobě.
Stejně jako vyhazuješ odpadky, vyhoď škodlivá přesvědčení, vzorce chování a názory, co ti neslouží.
Ve výsledku to za tebe nikdo nevyřeší, máš to ve svých rukách. Manžela nezměníš, můžeš změnit jen sama sebe, že najdeš svou vnitřní moc a sílu.
@jirinakuk A keď to urobí vtedy keď budú sami? Ked ju nebudeš môcť ochrániť? Čím si zaslúži 3-ročné dieťa, že musí znášať ataky zo strany otca? Že je na neho zlý niekto, pri kom sa ma cítiť bezpečne? Ta aspoň my, mamky musíme chrániť svoje deti a s magormi urobiť poriadok. Načo úplná rodina, keď deti a manželka musia žiť v strachu, kedy zase otcovi v hlave prepne a ublíži im.
Odejdi, prosím. Vím, jak je to těžké, ale až to uděláš, uleví se ti. Věř mi.
Jako dítě jsem žila v hroznem dusnu. Kdy se rodiče zas budou celou noc hádat, nebo jestli bude klid? Nejdříve jsem se spoustu večeru modlila, aby se nerozvedli. Brzy jsem se ale začala modlit, ať už se konečně rozvedou. Dočkala jsem se a byla to obrovská úleva pro všechny.
Nemohla bys někam aspoň na pár dní vypadnout? Nebo nějak zařídit to, abys prostě byla pár dní bez jeho vlivu? Kdyby se ti to povedlo, mohla by ses trochu nadechnout a spíš by ti došlo, co vše je ve vašem vztahu špatně. Dokud jsi den co den s ním, je to těžké, chápu.
@zelenaesmolda To bylo ale asi poprvé, co na ní tak vyjel. Jinak se v ní vidí. Překvapilo mě to.
Vsechno je jednou poprve,metoda cukru a bice.
Děkuji za tvůj příspěvek. Někde hluboko cítím, že to takhle nechci. Možná i od toho psychologa jsem odešla proto, že mi začalo docházet, že ty psychické problémy neodstartovalo to,že táta umřel, ale ten dlouhodobý stres ve vztahu. Nejhorší je, že zrovna dcera by nechtěla, abychom se rozešli. Zrovna se rozvádí rodiče její nejlepší kamarádky a nelíbí se jí to. Ted jsme po Vánocích všichni zase doma a manžel se snaží být milý. Akorát mně už je to tak nějak jedno. Už to ani nedokážu ocenit, protože někde uvnitř bolí to, že mi ublížil a očividně vůbec nechápe, proč já jsem odtazita. Asi si budeme muset promluvit, co s námi uděláme Jsem připravena se odstěhovat. Rozhodně mám kam jít a finančne bych taky nestarala. Dceři bych nebránila, aby u táty byla, kdykoli by chtěla.
@zelenaesmolda Asi ano, máš pravdu
Držím pěsti, co píšeš, je rozumné. Bez rozhovoru se to neobejde a je skvělé, že máš kam jít a že to finančně zvládneš. Nejsi na něm závislá, což je dobrý start pro nový život.
Nechápu opravdu nechápu jak může někdo takhle dobrovolně žít. 🤔😤
Dcera s ním může mít pěkný vztah dál, ale Vy dva už přece dávno nejste spolu. Jak že občas uhodí a uhodil i ségru? Tak to snad ne!!! Jak si toto může dovolit, buď je to takovej debil a ubožák nebo se ničíte navzájem, prostě pryč od něj a věřím, že se zbavíš i těch léků a psychiatra, budeš konečně vklidu, pánem svého života a času, nikdo Ti nebude kazit den, náladu, nebudeš si muset připadat provinile, že jsi po práci nestihla někomu navařit jako něčí špatná služka a to fakt není málo, to není prohra, že jsi selhala, to bude výhra, že jsi to dokázala a budeš žít svůj život pro sebe a dceru a ne ho věnovala za utrpení, facky a hádky někomu, kdo se ani neobtěžuje něco naopak udělat pro Tebe! A co třeba později, až Vás přizabije, nebo ségru nebo si najde milenku...?? Ten chlap si neváží Tebe, ani Tvojí rodiny, nejlíp to směřuj na klidný rozchod v dobrém, jak jen to půjde.
Kamarádka zažívá nevěru ve vztahu a je zoufalá, myslíte, že stačí nákup nového spodního prádla a dalších věcí, aby ho přinutila být doma?
@marketanova
To myslis vazne?
No když koupí obojek a vodítko třeba ho to doma na chvilku zdrží.
😉👍
Promiň, ale to zní opravdu jako vtip.
@marketanova Vykopnút ho a nie nútit byť doma.
Kamarádka jednou měla přítele, který po ní chtěl, aby šli do trojky, ale nedala to. Ale přesto si oživili sex.život novými hračkami a místy, kde to začali dělat.
Jinak přečti si po sobě, co jsi napsala. Manžel mě uhodil, za začátku se omluvil, teď se tváří, že si za to můžu sama. Opravdu to není důvod aby tě fackoval, protože na něj nejsi milá.
Píšeš, že má s dcerou pěkný vztah a pak, že na ni řval že šla za tvoji rodinou. Ne nemá s ní pěkný vztah, chová se k ní jako k hadru, učí ji, že na ni vůbec nezáleží a dcera jednou si najde kopii svého otce a bude omlouvat jeho chování a tolerovat mu jeho zacházení s ní.
A ty od něj nechceš odejít? Ty se bojíš před psychologem, soudcem, jeho rodičema, rodinou říct pravdu. Ano ta pravda je krutá. Oběti se často cítí, že jsou ony viníky a můžou si za to samy. Psycholog ti nebude nadávat, za to, že jsi něco zpackala, to si vyčítáš jen ty sama a určitě si vyčítáš nesmysly. Musíš vydolovat zbytky sebevědomí a sebeúcty a začít to řešit.