Problémy s partnerovým dítětem: Jak zvládnout víkendy?
Ahoj všem,
chtěla bych se podělit o svou zkušenost s partnerem, který má dítě z předešlého vztahu. Před rokem jsem poznala super chlapa, vše bylo zalité sluncem, nikdy předtím jsem lepšího nepoznala. Řekl mi, že má sedmiletou dceru z předešlého vztahu, kterou si bere ob víkend.
Vzhledem k tomu, že jsem nikdy neměla chlapa s dítětem a já sama děti nemám, tak to pro mě bylo nové, ale nijak mě to neodradilo. Řekla jsem mu, že to chápu, že má dítě a ať víkendy s dcerou tráví sám, abych jim do toho nijak nezasahovala a malá si ho mohla naplno užít bez asistence nové ženské 🙂
Po dvou měsících mě ale začal lanařit, abych víkend s jeho dcerou trávila s nimi a že už holčičce o mě řekl a že mě chce poznat. Říkal jak je hodná a že ji v noci neprobudí ani buldozér 😃 Tak jsem tedy svolila a vypadalo to, že mě malá přijala dobře, hned se ke mě měla a pořád se točila jen kolem mě, což bylo milé, ale chvílemi už jsem cítila, že by mě mohla nechat chvíli vydechnout. Neustále si mi totiž sedala na klín, pořád se mě držela a běhala za mnou i na wc nebo do koupelny. Už to prostě bylo moc, neustále vyžadovala mou pozornost a k příteli jsem se neměla možnost za celou dobu ani přiblížit. Celé jsem to snášela s grácií a těšila se až večer ulehne a budu moct být chvíli s přítelem. To se ale nekonalo. Šel ji uspat, s tím, že pak přijde za mnou do obýváku a pak se k ní vrátí, aby spal s ní. Během chvíle se malá probrala a obrovský křik a scény, že proč neleží s ní. Řekl jí, že za ní přijde, až dokouká film, ať si jde zase lehnout. To nerespektovala a křičela dál, tak jí šel znovu uspat a za chvíli nanovo. Tak už pak zůstal u ní.
Byla jsem z toho docela v šoku, že tak vyváděla, ale říkala jsem si, že holt je to pro ni nové.
Jenže takhle se to táhlo několik víkendů.
Přes den jsem se ji věnovala na tisíc procent, byla jsem tou nejhodnější “tetou “ a večer mi bylo odměnou řev a scény, když měla spát. Jen proto, že její tatínek po uspání odešel za mnou na gauč.
Tak teď spí holka v obýváku, kdyz k nám přijede, aby na něho viděla(kdyz se vzbudí) a po dokoukaní filmu, jdu já spát do ložnice a on s ní zůstává v obýváku na gauči 🙈
Poslední dobou se i přes den ke mě občas nechová hezky, kolikrát do mě doma nebo venku strčí a diktuje co mám dělat. A jak není výjimečně po jejím, tak začne být zlá a má ošklivé řeči, které až zabolí. Několik návštěv mi dokonce říkala, že si nepřeje, abych měla s jejím tatínkem dítě nebo svatbu, přitom jsme se o tom nikdy s přítelem před ní nebavili a ani to zatím nemáme v plánu.
I tak mi ale tyto řeči dost ublížili, protože přítele miluju a tohle se mi nehezky poslouchá.
Navíc není absolutně samostatná ani na chvíli.
Je to opravdu náročné a začínají mě ty víkendy s ní vyčerpávat a ubíjet.
Někdy mám pocit, že mě má rada a pak mi jak kdyby vrazí kudlu do zad svým jednáním. A já jako nerodič s tím nemohu nic dělat, abych jí vynadala nebo tak.
Už přemýšlím, že je zase nechám trávit víkendy beze mě, byla to asi chyba na to přistoupit, jenže já myslela, že to půjde a dělala vše, aby to bylo hezký.
Co si o tom myslíte?
@xxx3d ale ona si to prý nemusí představovat, ona to ve stejném věku zažila a přece si nikdy nedovolila dělat scény, do ložnice mámě nelezla, atd. A ona požaduje, aby se holčička chovala stejně, protože tak, jak ona byla emočně zavřená (a co si budem, traumatizovaná je z toho doposud), je to v pořádku.
Ona sem nepřišla hledat rady, z těch sedmi stran komentářů si vyzobává jen ty, které jí dávají za pravdu a na těch si honí triko, že to vidí dobře...
@superkousky Chtěla bych vidět tebe v situaci, kdy by se ti zbořil celý svět, všechny jistoty, které jsi dosud měla, a tvoji nejbližší tě poslali do háje, protože jsi velká a vlastně se ti nic tal hrozného nestalo.
@miryp Tak pokud ti přijde normální, aby již nejspíš školou povinné dítě bylo hnusné na dospělého člověka, tak si tak vychovávej. Mě to přijde dost přes čáru. Po hlavě bych si teda skákat nenechala. Ty možná jo a je to pouze tvá volba. Přeji hezký den.
@xxx3d naprosto s tebou ve všem souhlasím 👍 tazatelka chce všechno řešit hned,ale jen s tátou,ale bez jeho dcery, té se to hlavně týká.bohuzel hodně rodičů,takto jedná,že dělají vše v zájmu dítěte,ale nemluví s ním, nedělají kompromisy a pak diví,že se to obrátí proti nim. Naše dcera je kolikrát neřízená střela že dřív mluví než myslí,ale už se učí,že by to bylo lepší opačně,ale kdo v návalu vzteku neřekl něco co jej později mrzelo?
@superkousky proboha,až ji puberťák v návalu emocí pošle do p... , tak mu dáš přes pu.su nebo ho vyhodis?nebo si s ním sednes a proberes to pak v klidu? Tohle dělají i dospělí,že řeknou něco ve vzteku co nemají a ty chceš,aby se dítě chovali líp než dospělí při hádce.ty jsi slušný případ
@veronikav31 Je možný, že mám dost. Ani jedno z dětí mě do prdele neposlalo, tak nemůžu vědět, jak bych reagovala. Ty říkáš ve vzteku něco, čeho pak lituješ? Posílala jsi v pubertě rodiče do prdele? Pokud jo, tak chápu tvůj postoj.
@superkousky znovu si přečti, co dotyčné radíš - po dítěti chceš, aby se chovalo dospěle a dospělé radíš, aby se chovala jako dítě... Školou povinné dítě je pořád dítě a dospělý je tu od toho, aby ho učil, ne aby si na něm léčil své vlastní mindráky a ještě více ho traumatizoval tím, že mu bude vykládat, jak je mu ukradené...
Nikde jsem nenapsala, že je to stav, který je normální a žádoucí. Od počátku tvrdím, že je třeba holčičce nastavit hranice, ale jinak, než to vidí tazatelka a rozhodně ne tak chorobně, jak jí radíš ty...
@superkousky No mas pravdu. Pokud se clovek od 7 do 30 let emocne a mentalne nijak nevyvinul, tak ano, mel by sedmiletemu diteti, ktere mu rekne, ze ho nema rado, odvetit, ze on jej taky ne. Dospely clovek, ktery se od tech sedmi let nekam stihl posunout, uz by tu situaci mohl zvladnout i bez toho, aby na dite kricel, ze ho nema rad. 🤷♀️
Dítě musí vědět, že je bezmezně milováno, i kdyby nevim co.. moje děti to tak mají a vždycky mít budou. Jsem tu pro ně i přes všechny emoce a nikdy v životě bych nedokázala říct jinému dítěti, které je v návalu emoci, že ho někdo nemá rád. To si žádné dítě nezaslouží. Já jsem se sebou ale vyrovnaná a zvládnu i vztek u svých dětí.
A tvoje děti ti asi neřeknou, protože se chováš jak kráva, tak se tě bojí, ale dala bych ruku do ohně za to, co si myslí. A že jsem měla rodiče, jak seš ty 🙂 hezký den a klídek.
@superkousky
@superkousky ano,já v návalu emobcí občas řeknu i to co mě pak mrzí,ale pak taky jdu a omluvim se.holt někteří lidi uznají chyby,v pořádku a někdo je v sobě dusí a to pak už v pořádku není.nekdo je klidný,někdo má emoce,ale rodiče jsou od toho,aby dítě vědělo,že mít emoce je v pořádku a ne něco v sobě dusit.budu raději,když dceru nebo syna něco trápí a přijdou za mnou,vyřešíme to,než aby něco v sobě dusili(například šikana, bití od spolužáků atd).nebo myslíš,že dítě, které doma křičí,je škaredé na ostatní nemůže třeba volat o pomoc,může se stydět si o tu pomoc říct.ty ho pak pošleš do háje, protože je hnusné.tak to ti fakt tleskam...pak se nedivím,že je pak tolik sebevražd nebo pokusů o ně.deti něco trápí a když rodiče o ně nemají zájem,tak to pak může dopadnout.a myslím toto naprosto vážně.
@sinicka Jasně, úplně se klepou. Pokaždé, když mě vidí. Děkuji za rozbor. Pokud jsi se k rodičům chovala jako spratek, tak nejspíš měli důvod se k tobě chovat, tak jak se chovali. Tvoje chyba.
@superkousky moje (pětiletá) dcera když udělá nebo řekne něco přes čáru, tak když jí dojde že přestřelila a já jsem třeba naštvaná (nebo ani nemusím být), tak se o to víc ptá, jestli ji mám ráda. A to by udělala i kdyby mi řekla že mě ráda nemá. Vždycky jsem jí odpověděla že mám a někdy dodávám, že o to víc mě pak mrzí, když se ke mě chová hnusně.
Souhlasím s Tebou s ledascim, ale v tomhle určitě ne. V tom musí mít dospělý přecejen nadhled a naopak i kdyby mu to dítě ukradené fakt bylo, tak spíš jen říct třeba že mu to neublížilo, ale ne říkat že je mu fuk. Protože to je ten největší trest, lidi jsou od přírody nastavení žít ve smečce, v pravěku kdo zůstal sám tak většinou nepřežil. A to si neseme v psychice dodnes, děti ještě mnohem víc.
@jerrabina já bych jen doplnila, že to není jen největší trest, ale je to něco, co se do dítěte propíše, odrazí se to na jeho (ne)schopnosti zdravě růst, zdravě milovat, zdravě vychovávat vlastní děti, může to spustit i psychické nemoci. Tak se zkrátka z lidí stávají tramatizovaní a zakomplexovaní citoví "mrzáci" (omlouvám se, teď mě k tomu nenapadá méně vulgární označení, které by to vystihlo).
@sinicka O kom píšeš, že je kráva, o mě? To je trochu moc ne?
Já si přečetla všechny názory tady a nad každým jsem se zamyslela.
Dítěti jsem nikdy nijak neublížila a nic špatného neprovedla ani neřekla, tak proč bych měla být já ta špatná a ona chudinka.
Něco je o výchově a něco může mít i spojitost s rozvodem, každopádně by to měli její rodiče řešit, už pro dobro té holčičky.
@jerrabina Řekla bych (třeba se pletu), že to ta holčina zakladatelce neřekla jen jednou. Ano, stane se, jednou či dvakrát budiž, ale jestli to říká pokaždé, když není podle ní, tak bych jí to klidně řekla. Pokud jsem dobře četla, tak to říká v době, kdy není na obzoru otec, takže nejspíš moc dobře chápe, že to není v pořádku. Ženská kolem ní skáče, snaží se jí věnovat a ještě je ta zlá tetka. Bych to vzdala. Ať si tatínek zůstane sám a věnuje se dcerce. Holka bude ráda, že dosáhla svého a zakladatelka za čas taky. Nebude muset lítat kolem cizího dítěte a jako bonus poslouchat řečičky, jaká je hrozná macecha.
@anonymnii Buď v klidu. To psala mě 😁. Svým rodičům to říct neumí, tak si musela někde vyskočit.
@veronikav31
Jenže tady nejde jen o to, že by něco malá řekla v návalu vzteku, ona je schopná říkat strašné věci i v klidovém stavu, prostě jen tak. A že to řeším s jejím tatínkem? Ano, aby s tím mohl něco dělat, jako její rodič.
@miryp Názor, že bych mohla říct dítěti, že mi je ukradené, beru samozřejmě s rezervou. A nemyslím, že to @superkousky myslela doslovně a pokud ano, je to její názor.
Se mnou se jako s malou taky nikdo nemazal, ale pokud dítě není moje, tak si k němu nebudu dovolat to, co bych třeba mohla k vlastnímu. Takže ji například nebudu dávat na zadek apod., když zlobí.
@superkousky tak to já bych se spíš holky zeptala jestli to myslí vážně, nebo to říká aby dosáhla svého. A že mě to od ní mrzí, když kolem ní tak skáču. Ale že s tím skákání kolem ní můžu přestat a když mě tedy nemá ráda, vyjdu jí vstříc a pujdu jí z cesty.
Nebo taky když to říká jen když tam není táta, zavolala bych klidně tátu, řekla mu v klidu že holčička mi řekla že mě nemá ráda a jestli to neřekla jen tak, že to musíme vyřešit aby byli spokojeni všichni. - no a buď to řekla jen tak a možná jí něco dojde, nebo je to pravda a diskuse pomůže.
Popravdě řečeno si trochu myslím, že holčička to říká i proto, že se bojí, že jí nemá ráda autorka. Možná vycitila, že autorka vnímá některé věci jako problém a bojí se, že ten problém je ona (což sama o sobě není, jen její chování, ale to ona nevidí). Děti jsou hodně citlivé. A kdyby jí autorka řekla že je jí ukradená, tak ty obavy naopak podepíše.
A musím říct, že když mi bývalý ještě ve vztahu řekl, že mě jeho máma nemusí, řekla jsem ve vzteku, že ji taky nemám ráda (vztek byl i za výchovný nerespekt). A to jsem dospělá - neříkala jsem to přímo jí, to bych neudělala, ale i tak. A tedy řekl mi věc, která mě překvapila - to, že ona mě nemusí neznamená, že mě nemá ráda. No a teď zpětně mě mrzí, že jsem něco takového řekla. Protože ráda ji rozhodně mám - i když ji taky nemusím, nebo aspoň některé její názory a chování. A jsem nepricetna z toho, když mi to učí dceru (třeba lhát). Ale mám ji ráda. Jen ve vzteku je těžké to vidět. A co chodit tak daleko, ono bývalého mám taky ráda, i když zpátky bych ho nechtěla ani za milion. A dosti lidem tohle nedochází.
Taky by mohlo pomoct probrat s holkou přesně ten rozdíl mezi tím že mi vadí jak se ten člověk zachoval (nebo i celkově chová) a tím, že ho nemám ráda.
@anonymnii tady podle mě pomůže hlavně komunikovat, komunikovat, komunikovat. Hlavně s holčičkou, ptát se jí na pocity, důvody, a mluvit o svých pocitech a důvodech. A jakkoli to bude těžké, zapomenout na jakékoli očekávání co by dítě mělo, možná i zapomenout na to kolik dítěti je, a prostě vidět někoho, s kým je potřeba se domluvit na něčem funkčním a tomu někomu pomoct i s vlastními pocity a to všechno jazykem, který dotyčný pochopí. Bude to těžké, ale mohlo by se to hodně vyplatit 😉 A tedy strašně těžké to bude, jestli byla zvyklá být stredobodem vesmíru a nemít pevné hranice v některých věcech. Ale tím důležitější je mluvit. Neboj, když to bude s respektem, ono to v té hlavičce někde zůstane, i kdyby úplně vzadu a vypadalo to, že to nemá efekt (na tohle je expert moje dcera, vypadá, že mě ani neposlouchá co říkám, ale pak mi to zopakuje po půl roce v nějaké situaci)
@superkousky Možná bych ještě dodala "vyjdu ji vstříc a pujdu ji z cesty, protože já ji ráda mám" - pokud by to tedy byla pravda. Výsledek co je vidět je podobný jako říct že je ukradená, ale ten neviditelný je přesně opačný. Nebourá sebevědomí a přitom naserviruje důsledky vlastních činů (což v tom "jsi mi ukradená" nejspíš stejně neuvidí že je to řečeno jen jako reakce a není to třeba ani pravda)
@anonymnii hele, moje dcera má to stejné, po moji mamce. Je prostě taková, což zrovna já nemám jak pochopit, jen přijmout. Něco jsem jí nedovolila a ona mi na to řekla, že mě přivře do dveří. A pokukovala jaká bude reakce. Když jsem na to v klidu řekla, že mě to mrzí, ale stejně si ty zuby musí vyčistit (nebo co to bylo), tak přidala těžší kalibr, že mě tam přivře i s Vojtou (její 2mesicni bráška). Vím, že opravdu by svému milovanemu braskovi neublížila, ale věděla, že se mi tím dostane pod kůži a o to ji šlo. No, jasně, že jsem na ni začala ječet, že to snad nemysli vážně. Ale pak jsem jí vysvětlila, že věci co řekne se nedají jen tak smazat a zapomenout a že to tam je i po nějaké době. Když jsem jí to vysvětlovala, tak bylo vidět že mě poslouchá a bere to vážně. (což když už je to u ní vidět, fakt je to velká věc). Promluv s ní. A jestli tě opravdu nemá ráda a chce vyštípat (nebo je naockovana mámou), tím víc je potřeba se to dozvědět. A když vezmeš v potez její pocity, treba to řekne přímo co ji trápí a nebude to muset dávat najevo takhle blbě. Přeji pevné nervy ♥️
@anonymnii myslela to přesně tak, jak to napsala. Ona ať si praktikuje ve své rodině, co chce, ale ať nenavádí ostatní, aby "mrzačili" tímto přístupem další děti, protože k ničemu jinému takové přístupy nevedou...
Stále se vracíš k tomu, že s tebou se jako s dítětem také nikdo nemazal. O tom nikdo z nás tady nepochybuje, protože odněkud se ten tvůj náhled na dětské chování vzít musel, stejně jako s potřebou lámat dítě metodou cukru a biče. Je mi líto, že tví rodiče s tebou nemluvili, nejednali s tebou jako rovný s rovným, že potlačovali tvé emoce a nutili tě "sedět v koutě a držet pusu a krok" a že si to v sobě doposud nezpracované nosíš. Ale o to víc bych čekala, že to budeš ve svém životě chtít jinak, že pro své děti budeš chtít víc. Místo toho tady vyzdvihuješ, že tedy když holčička není tvá, tak jí nedáš na zadek. A své děti bys tedy třískala?
Vztah dítěte a rodiče (osvojitele, pěstouna, nového partnera rodiče) má být o otevřené komunikaci a kompromisech, ne o nadvládě dospělého, který bude dítě zadupávat do země, protože má pocit, že může, ani o nadvládě dítěte, kterému nikdo nevymezil respektujícím způsobem hranice, o něž se může opřít.
Metodou cukru a biče ještě nikdy nikdo mentálně zdravého jedince nevychoval...
@miryp Své děti bych určitě netřískala, špatně jsi to pochopila, jen jsem tím myslela, že bych spíš byla schopná dát za zlobení na zadek svému dítěti, ale ne cizímu. Navíc mi to ani nepřísluší, pokud nejsem rodič. A to, že se se mnou moji rodiče nemazali, nebylo tak, že bych musela být někde zakřiknutá v koutě, ale že mě nerozmazlovali a pokud jsem zlobila, tak mi vynadali a nepřešly to ve smyslu “to nevadí, je přece chudák po rozvodu”.
Přijde mi legrační, jak tady mají vlastně pravdu všichni, ale vzájemně spolu nesouhlasí 😁
Autorka se ptala a v diskusi pokračuje, čte názory a zamýšlí se. Jen tedy nevi jak stim něco udělat - což to je to s respektem.
Popravdě řečeno radit někomu praktikovat respektuji i výchovu a přitom ho nerespektovat (ajk se to dělo na začátku) taky nevede úplně k žádoucímu výsledku 😄
Je potřeba si nejdřív udělat jasno co je to dítě. Můj muž by o tom mohl vyprávět, jemu to trvalo 3 roky. Taky přišel s názory, co mu moje dcera úplně rozsekala, prostě jeho přístup nefungoval. Ona tedy byla mnohem menší. Je to hodně těžké, když člověk to dítě nezná od miminka.
Taky je ale dobré, že tatínek začíná vidět, že jí rozmazlili. (ja třeba taky spim s dcerou, taky se k ní vrátím když si pro mě dojde, ale když dělala scény, řekla jsem, ať si pro mě dojde až se přestane vztekat, že u toho vztekani já být nepotřebuju. A ať mi radši v klidu řekne důvod proč mě tam chce, že to na mě funguje líp).
Vlastně jsou ve hře 2 slova - respekt (naslouchání potřebám) a hranice (do toho patří i to, že respektovat někoho musí i to dítě).
Rozvod je důvod, nikoli omluva. Ale na ten důvod se musí brát ohled a pracovat s tím, jinak to bude horší a ne lepší. Když se bude skákat jak madam píská, zhorší se to. Když se jí někdo pokusí nacpat do škatulek vzorne holčičky bez ohledu na její pocity, zhorší se to taky. Když bude mít ale kolem sebe aspoň jednoho člověka, který zvládá být zároveň za všech okolností pevný a zároveň u toho laskavý (a čím víc nedovolí, tím je laskavejsi), tak jedině má možnost se to zlepšit. Podporovat a vychovávat. A je to těžké ustát, když je u ostatních dospělých něco špatně, protože se hrozně dlouho zda, ze člověk jen hrách na stěnu hází a nic. Ale ono něco. Nejdřív neviditelné něco, pak jen nepatrné, ale nejpozději v dospělosti se to zúroči. A pokud je ten problém u ostatních dospělých rozmazlovani, tak laskave držení hranic možná začnou dělat taky.
A chápu, jak to pro macešku musí být náročná situace. Ale jestli za to ten chlap stojí tak vydrž 🌷
@anonymnii nejde o to, ze je po rozvodu, ale ze se evidentne citi spatne.
To stale chytani za ruku, panicke hledani tatinka v noci, boj s tebou to neni zlobeni, to je mnohem spis strach, ze bude navic a nebude ji mit nikdo rad...
Ze ti rekla, ze te nema rada - to neni o reseni toho, ze je spratule, ze si to dovoli rict, ale proc to rict chce. Pises, ze rozvod probehl v klidu, to bezne znamena, ze se puvodni manzele nesezrali. Ale to vubec neznamena, ze se nekdo poradne obtezoval to vysvetlit tomu ditku, ktere se ted muze citit vsude tak trochu navic a misto "bezpecneho cloveka" v tobe vidi souperku. Kdyz budes s jejim tatinkem ty, nedej buh kdyz se vezmete a budete mit vlastni dite, pro ni uz nezbyde misto. Tenhle pocit neodstranis tim, ze se ji sem tam rekne, ze preci ji bude mit vzdycky rad apod. Potrebuje cas at si to srovna v hlave
Navic mi to pro male dite prijde vsechno hrozne rychle - kolikrat jste s tou malou vlastne byli vsichni spolu? Jednou za 14 dni, do toho ji tedy nekdy ma babicka, takze asi ani ne 2x za mesic. Nez k tobe pojme plnou duveru, bude to chtit hodne casu :(
Pevne nervy preji. A mir a lasku! :D Zni to hrozne, ale doslova - nebojujte spolu, pochopte (OBE), ze nejste souperky a ze muzete mit jednoho muze rady spolu bez toho, aby jedna byla dulezitejsi. A ty to mas tezsi, protoze se musis chovat s rozumem a pochopenim dospele zenske, ona muze misty davat podpsasovky. To je pak o tom ji vysvetlit (trpelive a porad dokola), ze takze ne...
@superkousky opravdu radíš někomu druhému takovou pí..., aby řekl dítěti, že je mu ukradené? Tvl, tys toho dobrého ve svém životě také moc nepobrala, když jsi schopná něčeho takového...