Půl roku po porodu se nestíhám starat o domácnost
Jsem půl roku po porodu a stále se nestíhám starat o domácnost, uklízet, vařit. Manžel už je z toho na prášky, neustále se kvůli tomu hádáme. Žijeme v totálním nepořádku. Máme malý byt a moc věcí, takže neustále o vše zakopáváme. Jak to doma řešíte vy? Stíháte si například vařit oběd? Jak přes den jíte? Nedokážu nechat syna jen tak aby brečel, hlavně že já se najím, nebo uklidím. Chci se mu věnovat, jinak mám výčitky.
@chris_n Rozčiluješ se zbytečně, já si to taky zažila, neboj, dcery mám rok a něco po sobě, přes den spaly málo, v noci špatně, přičemž ta mladší byla hodně kontaktní a potřebovala moji blízkost. Ale nikdy se nestalo, abychom zakopávaly o nepořádek, jak píše zakladatelka. Když nechceš nikomu radit, tak se nezapojuj do diskuse, já reagovala na otázku, jak takovou situaci řešíme ? A mimochodem, umýt si hlavu a vvysprchovat se přes den, to je na mě opravdu velký přepych. Takové věci dělám, až když malý večer lehne.
@nonnni viz výše
@mandala to je slovíčkaření 🙂 myšleno tak, že když si umeju vlasy večer (navíc vyfoukám) tak mám drunhý den přeleženiny, jako pra*e 😀. Navíc u nás nemožné si večer fénovat vlasy, než se dostanu do koupelny, je půl desátý a po desátý se tu prostě nesmí dělat hluk (ani sprchovat). Nemluvě o pokojíčku sousedícím s koupelnou a dítětem okamžitě vzhůru, jak bych zapla féen.
@mandala ja si zase neumim predstavit ten luxus, ze zapnu fen pote, co mi dite usne...to je neco za hrancici toho, co si umim jen okrajove predstavit. To tak jeste mozna s tou prvni, ty dalsi dve by mely oci, jak baterky dalsich nekolik hodn i pres to, ze bych mezi nimi a mnou zavrela nekolikatery dvere...proste deti jsou ruzne, maji ruzne potreby, stejne, jako jejich matky a bez znalosti situace usoudit, ze to musi byt matcina lenost, kdyz nestiha, je trosku arogantni.
Zakladatelce muzu zcela uprimne napsat, ze mam tri deti, z nichz 2 byly na okamzite vyreklamovani, ale svorne u vsech tri vsechno bylo daleko jednoduzsi s vekem. Jak se zacaly hybat, tak uz uplna pohoda. Uplne nejhorsi prvni 4 mesice, ted uz je s ni sranda, ale udelam stejne naproste minimum...nastesti mam jedno zelizko v ohni a to, ze manzel neni blb a tak v pohode sdili peci o deti i domacnost, nad ramec jeho pracovniho zatizeni. Kdyby totiz blbej byl, tak by prichazel o jednu nenahraditelnou vec...cas straveny se svymi detmi, ktery strasne rychle utika...a za to zadna tepla vecere, zadna umyta okna a ani nic jineho nestoji. okud to jde tak to jde....pokud ne...tak priorita je v pohodovych vztazich....blbe je, pokud se nezapojuje do pece o deti, stejne jako do pece o domacnost...to mi jaksi unika, krom pripadnych financi (ale ani o tom si nedelam moc iluze po precteni mnoha diskusi na MK), jaka je jeho funkce v tom vztahu, partnerstvi to asi jen tezko bude.
@nonnni No tak kdyby jste měli starší baráček s pozemky kol dokola, v létě sušili seno, dělali zahrádku, sekali velké zahrady, řezali dřevo, opravovali domek..., tak bys asi pochopila, že se prostě zapojit nemůže. Jo, holky, když už ted odrostly, tak si je vezme s sebou, zapojuje je do práce apd., ale co by asi tak dělal s ročním děckem u pily, že... I když vlastně, občas se zapojí, např když dám malého spát a chci si umýt a vyfénovat vlasy, tak ho pohlídá a uklidní, protože on má taky oči jak baterky.
@mandala kdybysme meli domecek, tak uz nam davno spadl na hlavu, protoze jsme jeden levej a druhej jeste levejsi 😀 Proto manzel dela sice nemanualne, ale tak, aby zabezpecil, ze si na vsechny prace doma muzem nekoho pozvat, nez riskovat zivoty vsech zucastnenych 😀
Ale tak pises, ze se manzel zapojuje, ne? Vecer a tak. Ja nerekla, ze se ma zapojovat hned po prichodu z prace, ale zapojit by se mel i ten, co toho ma hodne, protoze ty deti rostou prilis rychle a tento cas uz nikdo nevrati...
@lovely22 hm, tak to je jak kdybych to psala ja. A ja mam 17 mesicu po porodu 😀 Ale hodne se to zlepsilo od te doby, co dite zacalo chodit - v 15 mesich. Napred jsem byla fyzicky vycerpana, malej chtel porad kojit, bylo to strasny. Porad jsem ho mela na sobe. Pres den nechce moc spat, tehdy spal teda dobre, ale jaj sem proste byla nejaka vyrizena. Problem jsou opravdu ty veci,ktere nemate kam dat. To je jak u nas. Kdybych mela jinou, dopredu dlouho zarizovanou domacnost podle sebe, tak je to uplne o necem jinem. Ja se nastehovala do hotoveho, ale nedodelaneho vlastne, vse je tady blbe a neprakticke. Te, ktera to tehdy zarizovala bych velmi prala, aby si v tomto byte porodila dite a odzila prvni dva roky. Co se dalo spravit, spravuji a vymyslim, manzel na to vubec neni, doma toho moc nezastane, to je dalsi ve. Ale nevycita mi, ze neni uklizeno. Byt je navic v prizemi, pres ktere projde cely barak, takze je tu hodne prasno, a taky z ulice, jezdi tady hodne aut, jsme na rohu dvou rusnych ulic ☹ Ja to tady uplne nenavidim. Manzelovi se tady libi, takze tady bydlime, vzal si na to hypoteku, ja neplatim nic. Tady je bordel hlavne proto, ze hodne veci neni kam dat. Pokud je muzes postradat, nahaz je nekam, kde je neuvidis a nebudou prekazet - do sklepa? S miminem se to moc neda potom...vsechno je provizorni, porad musis uklizet nikdy jakoby neni uklizeno, uklid zabere vic casu a energie nez v normalni zarizene domacnosti. Velmi mi vadilo, zpocatku, ale jeste i ted, ze pro sebe nemam moc casu, zadny cas na zaliby. Ale ja to proste nevydrzim a neco nekdy chci usit, uplest... taky mi chodi hlidat moje mamka, to uz tady nekdo psal, ze to je uplne neco jineho, nez kdyz jsi na vse sama. No, ale kdyz neprijde, tak je to tak, ze stihnu jednu nebo dve veci za den. Pokud vyvaruju, uz nestihnu uklizet. Polkud uklizim -to je vzdy jakoby generalni uklid. Tady neexistuje jen veci porovnat. Musim zaroven vytrit zeme, celou koupelnu umyt, prach, jak ho setru okamzite je tady zase vsechno zaprasene... za hodinu dve, veci neni kam dat, prenasim z mistnosti do mistnosti, proste hrozny. Uprimne, kdyby to tady nebylo takove, tak mam o vic jak polovinu starosti min. Vic casu, vic energie. Ten byt a jak je zarizen udela fakt hodne. Kdyz jdu s malym ven, chodili jsme od jeho narozeni 2x 2 hodiny denne! tak zase nestihnu uvarit a takhle porad dokola. Vetsinou stihnu aspon pracku, susicku (to jen prehazim, ze), zamest, neco uvarit malyho pro dite a ja se nejak dojim nekde... a tato pakarna je porad dokola 😀
holky,není to vždycky jen o tom,že nestíháme,já ted měla fakt krušné období a ne že bych nestíhala,ale byla jsem úplně bez chuti cokoliv dělat,jako vyprahlá,takže jen to nejnutnější a zbytek až to řvalo,naštěstí teda nemám doma chlapa kterýmu by to vadilo,ne že by to po téhle stránce bylo lepší,ale holt se už k něčemu donutím,takže věci co jsem skladovala,že je jednou proberu lítaj jak ptáčci do popelnic a kontejnerů,věci pro malého probírám a vytřizuju co unosíme,co ne putuje ke kolegyni pro jejího prcka,jsme teprve na začátku,ale kolikrát začínám litovat,že jsme se do toho vůbec pustila,přijde mi že je to tu horší než předtím,dělám debordelizaci na půdě,v šopě,v kuchyni prostě všude,doklady,oblečení,tam všude to jde,ale sama v sobě na to ještě nemám sílu a i to dělá hodně
@nonnni No tak k dětem se trochu zapojuje, k domácím pracem téměř vůbec, ale já mám mám za to, že po něm nemohu chtít, aby mi např. umyl nádobí, to je jako kdyby po mě chtěl, abych šla řezat dřevo. 😀 My to máme prostě rozdělený a jsme spokojení všichni. Nejlepší je neděle, když jsme všichni pohromadě. 😉
@mandala s tím sekáním dřeva je to celkem dobrý příklad rozdělení rolí, nedovedu si představit, jak mi manžel sám bez mojí pomoci uvaří večeři, ale nedovedu si představit ani sebe, jak se na zahradě oháním sekerou, v prvním případě by to skončilo asi jenom připáleným hrncem a objednanou pizzou, ale v druhém případě by to mohlo (resp. bych mohla) skončit na úrazovce 😀
ahojky, pročetla jsem si celou diskuzi. Trvalo mi to asi hodinu. Děti si mezitím stavěli duplo,kupodivu oba naráz. Jak jsem to tak četla, došla jsem k závěru, že žehlení mi stejně neuteče, nádobí ve dřezu se jen přehodí do myčky, prachu bude zítra jen o trochu více a podlahu atd jsem vytírala dopol, tak si možná než večerní úklid hodim nohy nahoru a pustím něco v televizi. Někdy pro věčné povinnosti v domácnosti zapomínám, že jsem jen člověk, který si potřebuje na chvíli taky vydechnout. Tak děkuji za tuto diskuzi, víc takových, vůbec to neberu jako chlubení se supermatek nebo hanobení těch lenivých. Ono všechno jde když se chce, ale někdy je dobrý si položit otázku za jakou cenu že.
jako další diskuzi bych uvítala téma Čas pro sebe. Dá se najít, ale jak ho využít aby byl opravdu jen pro mě? Čím dobíjíte baterky, jak často? a co na to chlapi? 😀
@beveron krásně jsi to napsala 😉 já dobíjím baterky kurzem kreslení a taky chodím na pilates (takže dva večery v týdnu jsem pryč pravidelně)... občas jdu do divadla nebo na výstavu nebo do fitka (to je tak 2x za měsíc)
čas pro sebe je s tím jak děti rostou čím dál tím důležitější.... sice je s nimi o 1/2 práce míň (a posledního půl roku jsou fakt super 😵 ), na druhou stranu chodím do práce a už mám taky po 7 letech "únavu materiálu"... 😅
rodina to bere, ne nadšeně, ale bere... čelím dotazům "a proč tam MUSÍŠ jít, mami?" .... apod. ale děti si postupně zvykly, vysvětlím, že je baví to a to a mě zase to a to a musíme se vystřídat, abysme byli spokojení... muž pohlídá, někdy taky ne nadšeně, ale já zase hlídám když jde on na motorku nebo na pivo apod...
ale jako upřímně, musela jsem být dost asertivní, abych se k tomuhle dopracovala 😉 a velký boj jsem svedla i sama se sebou - že je to v pořádku si odpočinout a nejsem kvůli tomu špatná matka nebo žena 😉
vždycky když se mi někam hrozně nechce (utahaná po dni s dětmi a po práci), tak si vzpomenu na své rodiče, kteří nikdy nikam nechodili (doslova) a jak vypadal jejich vztah.... takže je nutné rozšířit si trošku obzory, abysme si i s manželem pak měli o čem popovídat 🙂
@lu777 preeesneee! Mluvis mi z duse. Btw.,taky chodim na vytvarku;)
Taky pomáhá jít do kavárny, s kamarádkou nebo sama, snít a koukat do blba. Hned je člověk vyměněný. Samostatnou kapitolou je, kolik plnohodnotného času na sebe máte s partnerem. Měl by to být základ rodiny, ale v praxi je "vždycky něco přednější"
A funguje to někomu z vás, že opravdu na sebe s partnerem máte čas, vědomě si ho děláte? A, teď to nejdůležitější, že on sám vám dychtivě, se svůdností a šarmem navrhuje různé aktivity, abyste byli spolu? Žila jsem pár let v cizině a tam jsem viděla, že mnohem větší důležitost než u nás má pár a děti někdy vědomě "odstrčí" (třeba večer, o víkendu), prostě ve smyslu položení hranic, jakože život není jen ťuťu ňuňu a my zůstáváme i poté, co děti z domu odejdou. Ale česká realita je myslím jiná, protože my všechny na MK se pro děti činíme do strhání těla... a to může být setsakra křehké
@lovely22 Já už si tak nějak zvykla, že je doma často nepořádek. Vařím, když malý spí a to je pro mě z těch povinností priorita, potřebuju jíst a zvlášť, když jsem kojila a stále ještě kojím. Když spával dvakrát denně, bylo to jednodušší, teď už spí jen jednou denně, tak to si jen udělám jídlo a pak odpočívám. Směřuju úklid, když přijde manžel z práce a věnuje se mu a o víkendu uděláme oba větší úklid a malý se buď hraje, leze kolem nás nebo se mu střídavě věnujeme, když to nejde. A vařit by šlo i večer, někdo to tak dělá, já ale ne, protože chci, abychom byli s manželem spolu aspoň večer. A co zkusit obědy z nějaké jídelny? Měla jsem to v plánu, ale nakonec jsem se naučila vařit si rychlá jídla. Řešením je i nějaké nosítko nebo šátek.
Nemáš možnost, aby Ti někdo jednou týdně pohlídal? Hlavně se z toho úklidu nehroutit, ono to za to nestojí.
@marton To je moc fajn. Já v sobě tuto touhu taky mám, ale jak to není pevně nastavené, stal se z ní vlastně svátek a mezi tím ve mně kypí agresivita, že se toho moc neděje. Ale zase se mi nechce si o to dokola explicitně říkat, protože bych chtěla cítit touhu a akci hlavně na druhé straně, jako zamlada. Jak ten čas většinou trávíte (nemusíš mi popsat úplně všechny možnosti 🙂 ?
@2veverka 🙂 .Poměrně často chodíme do divadla,do kina,na večeře s kamarády,na wellnes.Ale už se taky stalo, a to tak měsíc nazpět,že jsme sháněli podlahy neb předěláváme barák 😉 .Před hoďkou jsem se vrátila z pokecu s kamarádkou a to mě taky potěšilo a nabilo na zítřek,kdy budeme od rána lítat se synem po dokotorech ☹ .No víš,jestli na to úplně partner není,tak co mu to podsunout,že by bylo fajn si jednou týdně nebo i za delší dobu vyrazit 🙂 .
@lovely22 Ahoj, nečetla jsem všechny odpovědi, tak nevím, zda se nebudu opakovat. Nemohou ti pomoci v něčem třeba babičky? Mně hodně pomáhala ze začátku mamka - navařila mi třeba do mrazáku a já to pak jen vyndala a ohřála. Nebo jsem vařila až večer, když děti usnuly. Navařila jsem si na dva dny. Manžel mi taky moc nepomáhá, ale úklid jsem vždy zvládla a to mi děti moc dobře nespí. Věřím, že je to náročné všechno stihnout, ale dá se to řešit. Pokud nemáte babičky, tak by se dalo třeba jídlo objednávat z nějaké vývařovny. Ale zase pokud kojíte, tak nevím. Já jsem si musela vařit jídla, která nenadýmají, děti trpěly na koliky. Každopádně bych si to snažila nějak ulehčit a nebála se požádat o pomoc příbuzné, nebo i kamarádku. Držím palce 😉