Půl roku po porodu se nestíhám starat o domácnost
Jsem půl roku po porodu a stále se nestíhám starat o domácnost, uklízet, vařit. Manžel už je z toho na prášky, neustále se kvůli tomu hádáme. Žijeme v totálním nepořádku. Máme malý byt a moc věcí, takže neustále o vše zakopáváme. Jak to doma řešíte vy? Stíháte si například vařit oběd? Jak přes den jíte? Nedokážu nechat syna jen tak aby brečel, hlavně že já se najím, nebo uklidím. Chci se mu věnovat, jinak mám výčitky.
@2veverka jinak souhlas, že nedejbože říct někomu, že děti dáš paní na hlídání (ač velmi laskavé, která se jim věnuje víc jak vlastní babička 😉 a děti se na ni vyloženě těší 🙂 )....
tady je opravdu hodně zakořeněné, že žena musí doslova otročit několik let a když jde do práce dřív nebo má koníčky nebo si dovolí bez dětí jet na dovolenou (!!), tak je pomalu osočená, že se o ně nestará... nedejbože když vidí delší perspektivu a uvědomuje si, že vztah s otcem dítěte je velmi zásadní i pro to dítě, aby mělo doma dobrý vzor fungujícího vztahu a stabilní zázemí 😉
já tohle nechápu... přijde mi, že většina dětí je obstaraná velmi dobře 😉 ale že vztahy rodičů hodně trpí...
@lovely22
tak to coskoro umres holka🙂, ked nestihas teraz ked miminko este dost spinka, a bez pomoci.
moj manžel taky robi cely den, vecer pride uplne k.o. Snazil sa mi naznacit, že živy rodinu, ale i tak musi doma vecer pomahat. i on chcel dieta.Aspon okupat maleho, vybrat mycku... Inak by som uplne padla na hlavu. Nemame babicky. Na vsetko som sama s manželom. Musis si buchnut do stolu, dlhodobo sa to neda vydrzat, uvidis. Mam rocneho syna, je uzasny, ale stale sa mu musim venovat, cez týžden ani nevarim, objednavam si hotovky. ked spinka ledva stihnem upratat. Bez pomoci manžela to fakt nejde.
My chodíme 2x do měsíce na večeře, sem tam na oběd. Loni jsem byla na 10 dni s kamarádkou u moře.
Chlapa je třeba zapojit. Az budete chodit do práce, bude to horší. A taky ať prilozi ruku k dílu doma 😉
Mne pomáhá psát si tzv buzerlistek. Na papírek si napíšu seznam úkolů a když malej usne, tak si ho jdu přečíst a postupně odskrtavam. Je to motivující a hlavně, když si to nenapíšu tak toho půlku zapomenu a vzpomenu si třeba až když už je pozdě. Manžel mi pomáhá tak, ze mu napíšu email s nákupem a on po cestě z práce nakoupí. Koš bere zase ráno když jde do práce.
@lu777 taky máme hlídání placené.Babičky daleko a světe div se,naše dvojčata jsou nad jejich síly 😀 .Paní k nám chodí od jejich roku a půl,dříve jsme od půl roku měli slečnu,která otěhotněla.Kluci ji milují a ona to s nima umí.Dokonce má na to licenci,snad je i první takto "vystudovaná"chůva u nás..Prostě je super 🙂 .
A je to přesně jak píšeš,fungující vztah je základ,naše děti milujeme,ale s čistým svědomím od nich každý pátek odcházím 🙂 .
@evaamy tak buzerlistek jsem měla taky, ale měla jsem vždycky velký oči a půlku napsaných věcí jsem prostě nestihla a tak to pro mě bylo spíš demotivující, tak jsem se na to vyprdla. Teď si snažím vymezit čas na určitou činnost a soutěžím sama se sebou, jestli to stihnu. Super je, když si k tomu mohu pustit i nějakou hudbu a trošku si při práci trsnout🙂 Když je ale malá doma, tak jedou u nás hlavně pohádky a tak mám smůlu (doma je skoro pořád s kašlem a rýmou) Dřív mě to štvalo hodně, že nestíhám co jsem chtěla, ale teď se to snažím tak trochu zlehčovat a nědělat si s tím tolik hlavu... Ale stále se nesnažím na sobě pracovat abych to jednou snad stihla všechno ke své spokojenosti.
@lu777 Mohla bych poprosit o názor, co vám usnadňuje rodinný režim v době, kdy už děti nejsou mimina? Sama mám miniúvazek, a jsem hrozně překvapená, oč je logistika rodiny s postupně rostoucími dětmi těžší než s miminama. Bývám napjatá a nervní z toho "fungování", chtěla bych si dětí ještě užívat a říkám si: to už budu pořád lítat od jednoho k druhému?
Co pomáhá mně:
- rutina v domácích pracích (např. prádlo se skládá v sobotu)
- vědomá snaha některé činnosti efektivně zvládnout (na to jsem se zaměřila např. při uklízení kuchyně apod.)
- vaření na dva dny (to ovšem skoro nepraktikuju, protože jsem mlsná na čerstvé jídlo)
- samozřejmě pomáhá myčka
- fakt, že děti nechodí do milionu kroužků, obecně, když se něco vypustí, když netvrdnu na internetu
Uvítám další inspirace!
@lovely22 Mimčo se nám sice ještě nenarodilo, ale i teďka jako těhotná mám občas problémy s prací ohledně domácnosti...nejhorší je pro mě teď vaření, když mě natahuje pokaždé, co otevřu lednici...no co se dá dělat, když nemůžu uvaří manžel a to samé i úklid apod. Jediné k čemu ho nepustím je žehlení, jinak je to zlato 🙂
@2veverka jé tak to jsi mě zaskočila, protože já můžu říct, že s věkem je to lepší a lepší a to fakt o hodně 🙂 ... teď jsou oba nemocní a já taky a je to naprostá pohoda (poprvé).. jsou rozumní, je s nimi legrace, domluva, sami navrhují kompromisy a dost dobře spolu už i vycházejí...
a to jsem si nemyslela, že se k tomuhle někdy dopracujeme - dřív se rvali doslova jako koně, až jsem to kolikrát obrečela, že nevím co dělám špatně 😖
je fakt, že jsem s nima měla první tak 3 roky fakt kříž dost, neustále nějaké nemoci a malá měla příšerný vzdor, záchvaty vzteku.... i muž z nich byl hotový, občas říkal, že snad nikdy nebudou mít rozum... teď si je oba užíváme, vyloženě se na ně těším po práci 😵
ale zpátky k dom. pracem: jak máš velké děti? to je podstatné...
jinak já
- co nejvíc dom. práce omezuju - tzn. dělám co je třeba, ale nenakládám na sebe zbytečně další 😉 (např. narozeninový dort objednám, nežehlím, vařím jak stíhám a nezblázním se z toho 😉 )
- s věkem po kouskách víc a víc zapojuju děti - stačí když zalejou kytky nebo si uklidí pokojíček nebo poskládají prádlo (vyndám ze sušičky, dám každému hromádku s jeho oblečením a skládají, tím že to dělají najednou tak je to mnohem rychleji a u toho vidí, že já skládám svoje a manželovo)...
- vaření - taky se je snažím víc zapojovat... starší váží nebo rozbíjí vajíčka, okoření, vyndává věci z lednice apod... mladší míchá, krájí (umí dobře ostrým nožem ze školky)...
- snažím se po kouskách, aby byli co nejvíc soběstační, hlavně poslední rok co šel starší do školy, tak jen tak řeknu, aby si ostříhal nehty na rukách a ejhle, on to fakt zvládne 🙂 sám se sprchuje od 5.5 roku, takže do konce roku bych ráda, by se to naučila i mladší 🙂 a pak takové různé drobnosti jako povléknout si polštář nebo deku... nebo jim zadám úkol naložit na velké auto co mají tekuté mýdlo a toal. papír a doplnit na záchodě a v koupelně...
- jsem maličko pasivnější než jsem bývala třeba před půl rokem... vidím, že povyrostli, jsou šikovní, takže jen stačí ustoupit a nechat jim prostor... např. dodělávám něco do práce a dítě něco chce - buď ho pošlu ať si to vyřídí samo nebo pokud fakt vím, že to nedá, tak řeknu ať pěkně požádá staršího.... nebo ať poprosí tátu.... tím mi plno věcí odpadlo 🙂
@2veverka hlavně plno věcí už nehrotím... ale je to i tím, že jsem ve větší pohodě - odpadlo nošení dětí, takže mě nebolí záda.... v noci se vyspím.... malá na mě nevisí (byla extrém, takže mě to po pár letech už dost stresovalo), obě děti jsou schopné si v klidu sami hrát třeba hodinu bez potíží (u mladší je tohle fakt velký výdobytek 😎 )....
takže fakt pohoda.... jinak využívám maximálně sušičku.... a teď když jsme byli třeba nemocní všichni, tak jsem objednala nákup online na Rohlik.cz... domácnost nám normálně funguje, ale snažím se, aby to nebyla jen moje starost... muž pravidelně vynáší koš a recyklaci, skládá prádlo, dělá velký nákup.... a vyzvedává mladší ze školky... když stíhá tak něco uvaří...
Jinak kroužky máme kromě čtvrtku každý den - mladší 1, starší 3 a já 2... já si ale teď tak užívám, že mě baví i když jedeme třeba 45 min tramvají... hrajeme hry, povídáme si, tulíme se, občas jim masíruju záda, asi jsme v tramvaji trošku za exoty, všichni vypadají, že to tam nesnáší a my to využíváme jako kdyby to byla naše soukromá tramvaj trošku, nejlepší je když mi starší dá zadání a já vyprávím pohádku nebo opačně 🙂
jo podstatná poznámka - u nás tahle pohoda nastala zhruba v době 6.5 a 4.5 roku... ale jak říkám, přijde mi, že to mám tvrdě odpracováno 😝 je fakt, že je i dost chválím (je to o hodně jednodušší když je teď fakt za co 😅 ) a oni konečně pochopili, že si můžeme vzájemně vyjít vstříc a že na tom vyděláme všichni
celkově mám pocit, že se děti hodně uklidnily jakmile zjistily, že jsem maličko odsunula práci (ne fakticky, ale spíš v mé hlavě) a že tu jsem pro ně.... když nepracuju tak jim dávám víc pozornosti než dřív si myslím, prostě se na ně těším a často neděláme fakt nic zvláštního, ale jen je držím a hladím a povídáme si o každodenních drobnostech.... oba je to ale hrozně uklidňuje, víc jsme se na sebe vyladili... a oni jsou takoví víc spokojení....
teď jsem měla horečku tak jsem je nemazlila a po půl dni to dopadlo tak, že oba přiběhli a "mami, hladit prosím, já to potřebuju" 🙂
tak ja jen kratce, pokud je to vase první, tak jste uplne normalni. Z nocni kosile vylezt se mi podarilo tak po roce od porodu. Maly byt je peklo, to je pak fakt o nervy. No a materstvi je i od toho, ze proste casem si najdete zlatou stredni cestu a se dvěma to pujde uz lepe. No a co vyridit manzelovi, nechte mu dite na 3 dny, odjedte a chodte vecer na kontrolu, jak ma naklizeno, psokojene nervouci dite. sednete si do sedacky ajak to nebude ok, tak buzerujte.
Jé, děkuju za podněty, některé nápady jsou moc fajn! Moji jsou 6 a necelé 4, naopak se k sobě chovali dosud krásně a před 14 dny začaly kruté rvačky, štípance a půtky.
Pořád si dobře hrávají spolu, ale když se vrátíme z venku, je to věčné připomínkování, aby se neváleli po zemi, nýbrž převlíkli, srovnali boty, oblečení si sklidili... Na x krát. Nevím, jestli mně nechybí něco samozřejmého, aby to šlo líp. Od malinka pomáhají vykládat nádobí z myčky a prostírají stůl, občas je baví nějaké to vaření, ale že by naskakovalo čím dál více samostatnosti, to se mi teda nezdá :-
( Taky tam ještě není taková ta samostatnost typu vynes odpadky, skoč do obchodu, ještě jsou u máminy sukně (což mně vůbec nevadí). Ale přijde mi těžší slaďovat práci s dětmi než být jen s dětmi doma. Taky mám možná pocit, že můj syn by uvítal nějaké nové podněty, nové lidi, volný prostor či co, ale já nevím, co mu vlastně ve městě a v životě přece jen nějak nalajnovaném umožnit.
Možná bych se sama potřebovala uvolnit a nadechnout😉
@2veverka tak vynášení odpadků a nákup, to očekávám tak v 8 letech nejdřív 😉
jinak já válení se po zemi neřeším, beru to jako přirozené u dětí - pořád někde lezou nebo se koulejí, válejí atd... vadí mi to jen pokud se rozvalí např. hned u dveří a je skoro nemožné je obejít....
u nás hodně pomohlo věci udělat fakt jasné... po příchodu domů jen říkám (a často už ani neříkám): "boty, ruce".... převlékání připomínám, s tím byly velké potíže, takže rozděluju do dvou místností a pokud je krize natahuju minutku (na 5 min).. tiká to, hračky tam nemají, takže většinou to stihnou než to zazvoní, berou to jako závod... ale to používám jen když je nějaký horší den.... a většinou jen ráno, večer na deseti minutách tak nesejde... (chodí ale spát v 8 každý den)
u nás paradoxně pomohlo rehab. cvičení a logopedie se starším každý večer... mladší se musela naučit konečně si sama hrát a fakt půl hodiny nerušit, každý den 😉
vřele doporučuju knížku Respektovat a být respektován! 😎 jsou tam pěkně popsané způsoby jak se domluvit bez útočení... "např. na stole je špinavé nádobí"... "je čas na sprchu" apod. 😉 fakt ta knížka stojí za to a využije se i v práci nebo v manželství 😉
jinak je potřeba mít tu volnost
- pro sebe - mít nějakého koníčka... a super je cvičení, fakt si zamakat, ty endorfiny naskočí a vyčistí to hlavu báječně 😉
- pro děti - nechat je dosyta vyběhat... my bydlíme ve městě, ale jedeme třeba do Prokopského údolí, někam do lesa za Prahu na výlet apod.... děti milujou jen tak běhat, sbírat kamínky, kytky, skákat, hrabat se v hlíně, pozorovat ptáky atd... dojít někam v lese, opéct si buřty nebo brambory... 🙂
děti dneska mají takový sterilní život, přijde mi to škoda... nechte je fakt vyblbnout třeba jednou za týden pravidelně na max... lézt po stromech apod. 😉
dá se toho dělat spousta! my chodíme do divadla, na různé akce pro děti, taky starší leze na stěnu, oba chodí na plavčo... v tomhle věku jsou taky super nějaké "vědecké pokusy" pro děti 😉 jsou o tom i knížky, můžete dělat doma, děti to zbožňují... bezva je taky knihovna, to je i zadarmo, chodíme tak ob týden, všechno tam prolezou, popovídají si s dětmi, s paní knihovnicí, čteme si tam atd... te´d půjdeme na výstavu o vesmíru...
a v létě bych je ráda vzala pod stan... je toho tolik! právě s většími dětmi je to super 😵 tohle je podle mě nejlepší věk... mezi tím kdy to je mega práce a tím než dorazí puberta 😉 je potřeba si to užít !! 😉 😎
my jsme třeba teď o víkendu pekli ovesné lívanečky a děti poprvé samy otáčely... blbost, ale je to nadchlo na půl dne 😅 nebo si zasejou ředkvičky, hrášek a chodí to zalévat...
je to v podstatě o tom se rozpomenout na to co nás bavilo v dětství 😉
@2veverka jo jinak naše děti zásadně neslyší 😝 😝 😅 (jakože můžu opakovat fakt třeba 8 x a nic)
v nějakém bodě jsem přešla podvědomě na systém 3x a dost 😅
- podle Respektovat a být respektován, takže jméno, co je potřeba udělat... a já si za tím teda dodávám že je to třeba podruhé a nebo "říkám potřetí a naposledy".... pokud by neposlechli, tak bývají spíš přirozené důsledky - nestihl ses osprchovat a převléct, tak ještě honem jdi, ale už nestihneš jídlo...
čím jsou starší tím víc na ně funguje když vidí, že na ně něco takhle přirozeně dopadne....
chtějí ven - je potřeba uklidit v pokojíčku, protože večer na ten binec nikdo nebude mít sílu - trvá jim to dlouho, upozorním, že se jít ven asi nestihne - pak to už bývá velmi rychle... nebo ne a jde se ven jen na chvilku, vysvětlím při návratu proč...
hodně je to fakt o tom, že malé děti je potřeba dost vést... větší by už měly vědět víc a víc samy co a jak, rodič by měl jen připomínat (třeba pokud neznají ještě hodiny a nechápou souvislost)....
je fakt, že velký vliv má jaký je ten vztah celkově, když jsem vystresovaná, tak mi jednak přijde, že dělají všechno pomaleji než to snad i ve skutečnosti dělají (člověk je ve stresu netrpělivý) a druhak když to doma klape, tak oni se mi teď už fakt snaží vyjít vstříc....
jak chodím i pravidelně ven, tak občas mám totální maminkovský výpadek, to jsou ty nejlepší chvíle... najednou se něco stane a místo, aby mě něco prudilo, tak to se mnou nic nedělá a i ke svému údivu zareaguju nějak jinak - např. nechtějí jít spát, tak sehraju ježibabu, ale pořádnou a užiju si to 😀 nebo nejsou převlečení ale pořád nahatí tak je jdu zlechtat.... zajímavé je, že pak to do té postele nebo do pyžama jde většinou rychleji než kdybych tam stála a zlobila se 😝
ještě tak vědět jak si tenhle stav navodit častěji 😅
Jdu dočíst... U nás uklizeno není, pže já půlhodiny hodinu uklízím to, co dva raraši vyhází za 3 minuty, než se otočím, mají pár bezva nápadů...
Vařím prakticky denně - je fajn, když část zbyde, druhý den se obmění příloha nebo maso, ale často to neodhadnu a zblajznou všechno. Dobrý jsou dny, kdy se domluvím s kamarádkou, kdo polívku, kdo druhý, kdo napeče, kdo dodá ovoce... a je hned jídla dost za poloviční práci. Vařím a peču klidně složitější jídla, nebo moučníky atp. spíš jde o to si do dobře načasovat přes den - ráno se to dá, to jsou v klidu. Přes den tady nikdo nespí, pže i roční dítě vydrží, jen aby o něco nepřišlo...
Nesouhlasím s tím, že čím víc venku, tím míň bince doma... Čím víc venku, tím víc písku, bláta atp. doma, prostě to nataháají. Plus než udělám jedno, vymyslí druhý, než vytřu, jsou rozšlapaný granule všude v chodbě, než to dám do kupy (něco musí oni, ale tohle nezvládnou ještě uklidit), tak zas jinde vylijou mlíko, než umyju vanu, je louže pod dřezem nebo všude v kuchyni cukr... a tak pořád dokola. Sbírat drobnosti nemá smysl, nedělala bych celý den nic jinýho.Než douklidím jednu poličku, 3 zabordelí.
Občas na to peču a pak to udělám ve větším - je to víc vidět, ale jen chvilku.
Vytírám denně, někdy i třikrát, a teda lítat 15 minut se nedá, a hlavně to nestačí, jen než vytřu, když všechno, je to hodina práce. K tomu luxuju, taky zhruba denně, asi i dvakrát... plus dle potřeby...
Když spí, tak rozhodně nehodlám ten čas trávit hlavně a stále úklidem - prostě věci, který jdou dělat s dětma, dělám s dětma, na dobu, kdy spí, si nechávám to, co se s nima dělat nedá. A nutnosti, jako část úklid například. Podle toho, jak to vyjde. Ono je taky dobrý, když děti vidí, že se to "neuklidí/neudělá samo" - tenhle přístup zejm. u dětí, které vyrůstají samy, po obědě pravidelně spí atp. docela zlozvyk.
Zase naše děti si v roce a půl klidně chleba namažou, když na to přijde... ale ty následky trošku...
Záleží,jak definujete slovo nepořádek.Rozházené hračky např.,nebo plno prachu,dva dny neumyté nádobí,špinavý záchod...
@2veverka ja se tedy necinim do roztrhani tela, nejsem blazen a uz vubec ne sebeobetovac...ani jedno nepovazuji za zadouci a ani jedno ve me nevzbuzuje obdiv vuci nekomu, kdo tak cini. Spis naopak.
Plne se prizpusobim diteti do pul roku, castecne do roka...nasledne se veze dite dle potreb rodiny, neni to samostatna jednotka, musime vsichni fungovat tak nejak dohromady, takze jednou se pripusobi ten a podruhe zase onen. Nejmladsi ted byla poprve pres dve noci pryc, castecne z organizacnich duvodu (1 noc) a castecne z osobnich a silne sobeckych...chtela jsem se jednu noc vyspat a pak jeden cely den nic, ale absolutne nic nedelat....coz jsem take ucinila, ac jsem mohla cely den piglovat...nedelala jsem nic a to az tak, ze si manzel musel obstarat i ten obed a veceri, vyhlasila jsem bojovku a deni sledovala z gauce....totalni nirvana! 😝
Manzel oslavuje kazdou volnou chvilkou bez deti, jen se mnou, jak rozjasany tulen...je pro kazdou spatnost a ac ho dcery maji omotaneho kolem prstu a on je z nich uplne poprdeny, tak uplne stejne si uziva cas jen se mnou. ALe je fakt, ze nemam porovnani s ceskym muzem, muj je cizinec. Ale nenapadlo me v tomhle zrovna hledat rozdily....
Jo a uplne jeho nejoblibenejsi je jit na prochazku, veceri...film, takove to lezeni si v naruci. Vylety ve dvou, kdy ja fotim a on mi dela nosice 😀 Naprosto nenarocne aktivity, jde o to byt spolu...nekdy se jen nekde zasekneme (treba vcera o povlekani lozniho pradla v loznici) a vykecavame a vykecavame...asi zaklad je, chtit byt s tim druhym sam a mit si co rict, nebo si klidne uzivat i jen to mlceni, ale spolu, tesit se z pritomnosti toho druheho.
@luckaamilan co to je, spici dite? Nemam, neznam....ne kazde mrne spi! Moje tedy mely naprosto jine plany, ale zase s vekem to bylo jen lepsi a lepsi...asi zvolily taktiku "v pocatku prilis nenamlsat, pak oceni uz uplne vsechno" 😀
@marton my mame silne fungujici moji maminku (je bozska, zlata a uplne dokonala a hlavne....dela to z vlastni vule, sama si o starsi rika, ted tedy mela i tu nejmladsi a zvladla to, jak profik), ale navic ma jednou tydne slecnu na hlidani na jedno odpoledne. Prijde mi i vhodne, aby si damy zvykaly na ruzne pristupy, ruzne lidi, ruzne aktivity (kazdy s nimi delame neco jineho), slecna na hlidani treba detska jriste, ze kterych ja mam totalni osypky... 😔
@2veverka psychicka pohoda....kdyz jsem v pohode, tak zvladam vicemene cokoliv, kdyz nejsem, tak mi minimalisticky provoz je nad me sily.
Ten buzer list je fajn, kdyz toho mam hodne, tak ani ne tak odskrtavam, ale dava mi to pocit, ze na nic nezapominam...coz mi pripomelo, ze nemam odevzdane manzelovo DPH za tento mesic! A sakra...
Takze resit primarne sebe ( ramci moznosti) a pak jde vsechno...
@andrrriiik neporadek neni spina...spinu doma nemame, neporadek ano...povetsinou tedy.
Většinu dělám sama a nejradši, když je muž v práci. Jednoduchý lék na úklid jsou krabice a vyhazování. Opravdu všechno co nepotřebujete prostě vyhoďte nebo zavřete do krabice klidně od bot. Ale probrání věcí chtějte i po partnerovi, těžko bude všechno vaše. Hodně se nám teď hodí, že máme válendy s úložným prostorem ;). Kromě toho je v ložnici krabice od myslím pekárny od známých plná knih a jedna plná hraček atd. Na jedné z nich je místo na odkládání jednou oblečeného oblečení, aby se neválelo všude po bytě. Na to jsme si zvykli rychle, je na houby o něj zakopávat.
V kuchyni mi pomohl odkapávač - nenedám v dřezu víc nádobí, než se s ním zakryje, aby návštěva a muž neviděli, že nemám umyté všechno.
Co se týká syna, nezlobte se, ale nechte ho trochu být. Dejte si ho vedle sebe do židličky nebo kočárku (proč by se s omytými kolečky nemohl vzít i do kuchyně?!), ať se dívá, co děláte. Půjčte mu hračku, mluvte na něj, ale prostě si svou hodinu na vaření a úklid vyhraďte co nejdřív. To není týrání dítěte, když teda není nemocné, ale naučení ho základním životním potřebám - jídlu a úklidu. Bude vás pozorovat a časem začne pomáhat a rád! Už asi od osmi měsíců je pro dceru samozřejmé, že se dopoledne uklízí, vaří a pečuje o domácnost a odpoledne se hraje, jde ven nebo na návštěvu.
Já bych do toho partnera moc netahala, jestli to nemá v sobě, budete se jen hádat...
@nonnni ja mám 3 měsíční miminko, nepořádek i špínu!!! To víte, rekonstrukce a navíc tu kopou splaškovou kanalizaci. Malý je zlatý, přesto zabere většinu času. Koupelna a ložnice jsou 100% hotové a i uklizené, když se kutá, tak se hold napráší i tam.
ALE... Nežehlím nic, žehličku nevlastním. Látkové pleny se stejně nesmí žehlit (bambusky). Mám velkou poloprofi pračku, tak toho vyperu hromadu najednou.
Skoro denně vysaju velkým vysavačem (stavebním), ten sežere všechno a trvá mi to 2 minuty. Denně vařím (manžel si hraje s mimčem a má za to teplou večeři), koupem spolu. Nemám ještě kuchyň, nádobí myju v koupelně. Hold rekonstrukce 😀
Jakékoli práce mimo to počkají nebo je nedělám a mám čas na syna. Ale je to fajn dítko, až přijdou zuby, tak bude asi hůř 🙂
Spoustu bince eliminují ikeácké krabice 🙂
Když třeba skládám plínky, dam si to i s dítkem do postele a mávám mu tím občas nad hlavou, nejlepší hračka hrazdička. Sedím u něho, jednou rukou s tím mávám a druhou dělám svoje. Nebo je na přebalováku vedle umyvadla, myju nádobí a ksichtím se na něho, tak tu chvilku vydrží.
Ale upřímně, naklizeno, navařeno a napečeno vypadá trošku jinak. Snad se to upraví, až bude spravený barák. Teď mě prach na podlaze nechává klidnou, stejně budou zítra zase sekat omítky, tak nebudu furt jak blbec lítat s hadrem 😀
bordel v bytě, šťastný dítě 😀 pul roku po porodu je brzo...počkej až bude mít rok - dva..zahraje si samo 😀
@samasa Půl roku je brzo?No to snad ne 😕 Já mám dvě děti,a i když je syn náročnější než byla dcera,vyhraje si sám i teď,stíhám úplně vše.Tady jde o to nevysedávat na PC,s tím,že si budu stěžovat,že nestíhám domácnost.A jak už tady někdo psal,když zvládne zakladatelka diskutovat na MK,evidentně má času dost.Já měla taky náročné období se synem,kdy celý den prořval,a nestíhala jsem nic.Ale tím pádem jsem neměla ani čas být na PC.
@marton bezva nápad! my měli vždy krizi když jsme delší dobu neměli hlídání (u nás z 90 % jedině placené, jedna babi je daleko a moji rodiče se bojí hlídat obě děti)...
ten kolotoč účty - domácnost - práce - děti by snad časem semlel každý pár, ta rutina je děsná 😝
několikrát jsme tak museli přistoupit k "párovému restartu" - prostě se vykašlat na to kolik to stojí, objednat paní na hlídání a někam zmizet... jsme dost společenští takže to že nemáme hlídání je pro nás na tom rodičovství nejtěžší...
zrovna minulý týden jsme se shodli, že se vztah zhoršuje a ač nemá muž práci, tak hrábneme do rezerv a někam na den dva zmizíme než bude průšvih 😔 ... to riziko toho, že se ten vztah vytratí úplně, je hodně vysoké....
u nás je luxus když se někam dostaneme tak 1x za dva měsíce... já kdybych nechodila ven sama, tak se zblázním 😔 (a muž teda totéž)... jenže chceme chodit ven hlavně spolu!