Rozvod. Mám na to?

Ani nevím kde začít. S manželem jsme spolu 16 let, nějaké krize byly, ale vždy se to přehnalo, máme dvě děti (6 a 1rok). Ovšem od narozeni dcery to je katastrofa. Hádky nonstop kvůli výchově syna. Manžel používá sprosté slova, ty pak syn mluví ve škole, cítí se drsně, ovšem do školy chodím já a poslouchám jak se chová. Když jsem to říkala manželovi, řekl, že o nic nejde. Ano mám v sobě zakodovanou nejhloupější věc: co na to řeknou ostatní… jak vypadám před druhými… Syn často odmlouvá a neposlouchá. Řeším po dobrém, ale když už je zle tak dostane i výchovnou. Bez manžela funguje skvěle. Ale jakmile má oporu v něm, jakoby mi dělal naschvály. Vyplazuje jazyk, ví že ho ochrání. Jasný konec pro mě byl když mě manžel nazývá v hádce pi**. I tak, že to slyší syn. Upozorním ho, že to opravdu není vhodné. Ale bez šance. Vytočil mě, když si mě natáčel jak s ním chci řešit tyhle věci. Aby měl důkaz, že jsem furie. Ale to chci moc aby syn byl od našich nezhod bokem? Jsem z rozvedené rodiny a tohle jsem nikdy pro své děti nechtěla. Cítím to jako své selhání. Rozvádět se, řešit majetek. Ani jeden se nechceme vzdát toho co teď máme. Vždy jsem vše budovala pro nás. Pro rodinu. Ale jak můžu sdílet domácnost s někým takovým? Necítím už k němu nic. Momentálně to je jen nenávist. A zlost, protože ovlivňuje naše dítě :(