Šly byste na pohřeb s miminkem?
Maminky, potřebovala bych znát pár názorů. O víkendu mi zemřela babička, pohřeb je bohužel plánovaný na všední den, kdy se to všem zúčastněným hodí (já jediná jsem na mateřské). Navíc dost daleko od domova - cesta trvá cca 2h autem, takže je to výlet skoro na celý den. Mám tři děti - nejstaršího udám do školky, dceru a nejmladšího syna by měl hlídat tatínek. Bohužel se o něj poslední dobou vůbec nechce starat. Malý má hodně plačtivé období a nechce být sám, manžel ho nepochová ani, když je doma a pokud zrovna něco dělám, tak malý sedí a řve nebo se snaží dostat za mnou. Nedokážu si představit, že bych ho nechala doma "samotného" a celý den by plakal a volal mámu. Tatínek ho ani neumí pořádně nakrmit.
Chápu, že pohřeb není zrovna vhodné místo pro 11 měsíční dítě, ale babička pro mě hodně znamenala a pro moji rodinu je hodně důležité, abych tam byla. Počítám, že bych se šla podívat na rakev a obřad bych pravděpodobně odčekala venku. Už jsem dva pohřby absolvovala (tehdy jsem ještě neměla děti), takže vím, jak to bude probíhat.
Moje otázka zní: Nechaly byste miminko doma, s vědomím, že bude plakat a nikdo ho nepochová nebo ho vzaly sebou?
Manžel se do příštího týdne nezmění, takže nehrozí, že bohužel by se v něm něco hnulo a změnil k malému přístup. Jsem ráda, že je vůbec ochoten si vzít z práce volno a pohlídat malou.
Emoce jsou prirozena vec. Svet neni pouze radostne misto a deti tento fakt prijimaji naprosto normalne. To jen my, dospeli, s tim mame potiz.
Především je smutné, že nemůžeš svěřit dítě otci. Může se cokoliv stát a rodiče by měli být zastupitelní. Myslíš, že tam prcek vydrží? Asi s ním budeš muset opravdu ven. Ale určitě jeď.
V první řadě bych rozfungovala tatínka - tak bude Dítě chvíli brečet a pak uvidí ze to na tatínka neplatí a začnou spolu zkrátka fungovat..nejde jen jeden pohreb,muze se stát něco vam a co pak? Je přeci dulezite aby se otec postaral o deti...možná jinak ale stejne dobře jako vy...vidim to na dceři jak zkouší kdo jak na ni reaguje,potvurka. jinak na pohřeb bych s dětmi šla - je to součást zivota,byla bych taky ráda,kdybychom byli nesmrtelní ale bohuzel...
Nemůžu si pomoci, ale pohřeb vnímám dílem jako rozloučení s mrtvým dílem jako společenskou událost, kde se právě sejdou všichni, kdo mrtvého měli rádi. A teď se zamysli, komu to miminko může vlastně vadit? Faráři? Úředníkovi z krematoria? Někomu, kdo tě ani nezná? Věřím, že zvláště pokud chtějí, abys přišla, tak naopak budou rádi a možná budou rádi i pokud tam budeš s dětmi. Jsou to děti, berou všechno úplně jinak a já bych ani nepřemýšlela je na pohřeb nebrat. Vybavuji si jak dneska, když mi umřel děda. Dcera sestřenky měla asi 2 roky a když dědu spouštěli do hrobu, tak měla dotaz: "A proč jde dědeček teď spinkat sem?" Děti jsou naivní, přirozené, své a docela dobře umí i uvolnit atmosféru, která tím může být mnohem lepší. A ano, kdyby tam lítalo a celou dobu řvalo, tak to se asi budou dívat ošklivě - ale je to asi jako když nám v kostele farář připomíná, že klidně tam mohou zůstat lidé s malými dětmi, jenom kdyby tvořily souvislou zvukovou clonu, že prosí, aby šli do místnosti s odposlechem. Vím, že někde jsou i obrazovky a je na nich, co se děje v obřadní síni - takže i kdyby malá zlobila, můžeš se dívat a "být u toho" a hlavně jsi tam s ostatními, můžete se vzájemně "podržet".
Pokud jsi babičku měla ráda, možná by ti to pak bylo i líto. Moje jedna ségra doteď občas zmíní, že jí je líto, že jí rodiče nedaly vědět na tábor, že umřela babička a nebyla jí na pohřbu - a to jí v té době bylo 12 (a tuším byla i v cizině = v podstatě nemožné přijet) a už je nám skoro 40. Tohle si pořád pamatuje (navíc umřela na její narozeniny).
Pokud to není příliš logisticky náročné, tak bych naopak zvážila vzít i manžela a všechny děti - v případě náročné situace je tak manžel může jít někam ven pohlídat. Věřím, že i rodina je ráda uvidí (pokud máte mezi sebou dobré vztahy).
ja bych nechala malou s tatinkem. Proste jednou se musi zacit zapojovat a neni lepsi prilezitosti, nez kdyz je na to sam a nikdo mu nestoji za zady. Mozna budes prekvapena, jak to zvladne.
Mimco bych nebrala s sebou spis kvuli vzdalenosti a pocasi, nez se by se to nehodilo.
Pohřeb babičky jsem absolvovala asi před měsícem s 5ti letým a 21 měsíčním synem. Velký byl šikovný, s malým byl manžel venku před kostelem a na konec obřadu byli dokonce i v kostele. Malý je velmi živé a neposedné dítě, ale asi ta atmosféra a varhany ho dokázali zaujmout. Hlídání jsme neměli, pohřeb se konal 300km od našeho bydliště a že bysme nejeli, nepřicházelo v úvahu. Zvládli jsme to
@tomikjoejoe Malé dítě bych na pohřeb nebrala. Poprosila bych o hlídání kamarádku, nebo někoho z rodiny, pokud bych nechtěla dítě svěřit jeho otci. Nebo bych vzala dítě i jeho otce s sebou a čekali by venku před krematoriem / kostelem. Mně zemřela babička, když mým dětem byly 4 roky 8 měsíců a 2 roky 1 měsíc. Nebrala jsem na pohřeb ani jednoho. Ale na pohřeb jsem chtěla. Potřebovala jsem si to oficiální rozloučení prožít. Moje babička patřila mezi mé nejmilovanější a nejbližší lidi v mém životě, od malička až do konce...byla jsem s ní i v den smrti. Takže nejít na pohřeb, to pro mě naprosto nepřicházelo v úvahu. Starší dítě bylo v době pohřbu ve školce a mladší dítě nám hlídala tchýně. Chtěla původně na pohřeb taky jít, ale nedostala volno v práci, takže si našeho syna vzala do práce s sebou. Manžel šel na pohřeb se mnou. Děti se rozloučily se svojí prababičkou jinak než účastí na oficiálním veřejném pohřbu (v den její smrti byly s ní a pak na hřbitově u hrobu). Smrt je přirozená, před tou děti nijak nešetřím. Ale na pohřeb podle mě patří až větší děti, třeba od cca 10 let, ale záleží samozřejmě i na povaze dítěte.
V den, kdy se narodila má dcera, zemřel můj tatínek. Pohřeb byl dva dny po našem propuštění z nemocnice. Dala sem na "hučení" všech z rodiny a zůstala doma. Je to rok a já lituju toho, že sem to prostě nějak neudělala, že sem si ji nezavázala do šátku, nebo ji nedala v kočárku někomu venku... Nemohla sem se rozloučit a už několik měsíců mě to vyloženě týrá... Takže zbal děti i sebe, vezmi s sebou nějakou kamarádku, která ti s nima počká venku a jeď!
Tohle není debata o tom,jestli dítě má být na pohřbu (já myslím, že může, ale musí být vše připraveno, aby s ním měl kdo být venku, kdyby rušilo nebo se mu tam nelíbilo), ale o tom, jak fungujete jako rodina. Otec dítěte by v sobě měl najít kouska cti a odpovědnosti vůči svému dítěti a tobě a s celou situací pomoci. Můžou přijít jiné náročné chvíle, kdokoliv z nás může třeba skončit v nemocnici nebo muset pomoct někomu blízkému a nemělo by být vše jen na tobě. Jít na pohřeb babičce mi přijde jako samozřejmost.
My jsme byli na pohrbu manzelova dedecka s trimesicni dcerou. A cely obrad prospala v kocarku zavrtana ve fusaku, obcas jsme museli s kocarkem drndat, jak byli prechody mluveni a zpev a varhany tak obcas otevrela oci, kupodivu byla opravdu moc hodna a spala, to u ni nikdy nebylo zvykem, byt vami miminko si vezmu sebou, a taky jsme jeli od nas ze Zelesic (Brno) do Havlbrodu. Nebojte a preji uprimnou soustrast.
jak to cítíš.. pokud máš klidné mimčo, klidně jdi..ale aby byl někdo ,,přiopraven " opustit pohřeb, kdyby prcek plakal..my to tak měli na svatbě.. malej zákonitě začal řvát a vztekat se, přímo, když oddávající začal mluvit, šlo se ven, a pak zase dovnitř a dobrý. 🙂
Já byla teď na pohřbu strejdy, malou (2roky) mi hlídala kamarádka před krematoriem. Ale nemyslím si, že děti na pohřeb nepatří. Smrt patří k životu. 11 měsíční bych vzala do nosítka a šla s ním. Sedla bych si na kraj, kdyby začal plakat, abych mohla jít ven. A mrzí mě, že se nemůžeš spolehnout na chlapa... Ideální by bylo, kdyby jel s tebou a hlídal venku.
nevzala jsem a nevzala bych ani mladší ani starší... v březnu mi umřela babička, střídali jsme se u ní v "čekárně", dcerka měla v té době 2 roky a 4 měsíce.... i tak byla 2 měsíce úplně jiná, pořád se bála, že ji i já někam odejdu a nemohla jsem se od ní ani hnout...
My byli na pohřbu (manželova dědy), když malému bylo 6 měs., jakmile začal rušit, tak jsem šla ven a počkala až obřad skončí. Takže být tebou, v pohodě bych jela s malým.
Před 6-ti lety nám doma umřela babička, která s náma bydlela. Klukům jsme to řekli odpoledne, hodně si poplakali, byli s ní každý den. V té době jim bylo 7 a 5, na pohřeb normálně šli, jen do otevřené rakve jsem jim nedovolila nakouknout. Bylo tam více dětí a v pohodě. Nepozorovala jsem, že by to na nich nechalo nějaké následky.
Smrt patří k životu.
Vsichni tam budou brecet, dite taky, do roka bych nesla proste, pro me to k tomu nepatri, sehnala bych hlidani na tu chvili ikdyby placeny pokud chces jit.
manželovi zemřela babička,dceři byl měsíc. Kojila jsem. Vzali sme sebou manželovu tetu a ta děti -1,5 roku,1 rok,měsíční dceru (nejen moje ale i švagrové) hlídala v baráčku po babičce. Malé děti podle mě na pohřeb nepatří.
určitě, není duvod je separovat, naopak mohou i pomoci rozptýlit smutek
Ne, nevzala bych dítě na pohřeb. Před 14 dny mi zemřel otčim( měla jsem ho moc ráda,jako vlastního tátu) , pohřeb tedy neměl. Nejsme ta rodina, která by mrtvého někde vystavovala a pořádala bůh ví jakousi pohřební slavnost. Kdo ho měl rád, může se rozloučit i jiným způsobem. Na pohřeb se stejně dostaví spousta cumilu a drben a je to pro pozůstalé horší než lepší. A ti lidé, kteří zemřelého měli rádi to pochopí. A kdyz se vrátím k tomu, že skolkovej dítě smrt chape, tak bych o tom pochybovala. Syn( 4,5) pořád říká, že se dědeček musí vrátit, že se vrátí třeba za 5 let a má takovéhle řeči. Dcerka(22m) zatím moc neví, i když těžko říct, co se těm malým honí hlavičkou.
@tomikjoejoe vzala bych. A jeste pokud temer jistě vite, ze v nosítku brecet nebude.
Ja teda na pohrbu svy prababicky dceru, tenkrát 1rok nemela, ale byli vedra pres 30stupnu a s manželem sme delali ridice pro členy rodiny bez auta.
Jinak me teda taky prekvapuje, ze manzek nejedete taky a to jaky ma vztah k detem taky
@kristinasaxi to je mi moc líto...Mně umřel tatka necelá tři týdny po narození malého...bylo to hrozné:o(
Nevzala,rozhodne bych zapojila tatinka.Byla jsem na pohrbu se starsim synem manzelove babicky,bylo to pro neho dlouhe,rusil,musela jsem s nim zustat venku.Nezlobte se,ale kdyby se muj chlap choval k nasemu diteti takhle,poslala bych ho nekam.dnes jsme meli u syna ve skolce tvoreni s detmi.nedovedu si predstavit,ze bych sla sama s 9 mesicnim synem.to se s takovou nedostanete za chvilku bez ditete nikam.
@kkubikula Sama už jsem s dětmi na jedné akci ve školce byla a celkem se to dalo, jsou na to naučení 🙂
Pro všechny, které zajímá, jak to dopoladlo: Pravděpodobně budu brát nejmaldšího syna sebou, tchyně pohlídá malou a vyzvedne ze školky nejstaršího. Nejmladší ji moc nezná, tak se bojí si ho nechat celý den. Manžel půjde do práce a starší děti si převezme odpoledne. Není to nejlepší řešení, ale nemám se za současné situace energii s někým hádat. Navíc malý mi v nosítku určitě plakat nebude, je na nošení zvyklý.
Děkuji všem za odpovědi a názory.
@tomikjoejoe absolvovala jsem před týdnem pohřeb v kostele. Chodila jsem tam roky a znám tam každý kout, měla jsem s sebou manžela, který se postarat umí, syny rok a 3/4 a 3 týdny. Toho malého v šátku. Když to je blízká osoba, přece tam jdou všichni, neměl by kdo hlídat a pár dnů staré dítko ani hlídat nejde. Oba byli v pohodě. Po mši manžel ukočárkoval staršího a k hrobu se šel rozloučit pak. Já ani nemusela nic moc řešit, v šátku jsem nakojila schované dítko 🙂 do restaurace je to kousek, tak jsem se spícím kočárem a šátkem došla a manžel stáhl auto s věcma.
Spíš mě překvapilo, že se lidi ptali, jestli jdu a kam dám děti. jsou malí a nerozumí tomu, takže v pohodě. a taky bydlíme 160 km daleko.
Na obědě už bylo dobře, všichni měli z děcek radost, později tam došla i sesřenka s půlroční holčičkou, která by kostel nezvládla. bylo to dobré, všichni koukali po dětech, chválili, kdy taky vidíte takového mrňouska, většina détí i ženských se za 3 týdny po porodu ani nevzpamatuje. Já funguju od prvního dne, tak proč nejít? hodně to odlehčilo vzduch a téma k hovoru, a babička děcka milovala a určitě by jí na vlastním pohřbu kluci nevadili. nebyl to vůbec negativní zážitek pro nikoho.
@sarihy Tak já naopak zažila jen ty kostelní pohřby. Celý obřad mi vždy přišel jako moc hezký. I na lidech bylo vidět, jak z nich ten smutek během obřadu odpadnul.