Spřízněná duše, kterou potkáte jednou za život
Ahoj všem,
chodím mezi Vás již delší dobu pod jiným nickem, ale vzhledem k choulostivosti tématu bych chtěla zůstat 100 % anonymní, a proto jsem si dovolila vytvořit nový nick a s ním i tuto diskuzi, potřebuji znát objektivní názor nezávislých pozorovatelů...
Tak tedy:
Měla jsem několik let stálého přítele. Vztah s ním byl bezproblémový, z pohledu mnoha lidí ukázkový, ale ve skutečnosti vlastně až příliš klidný, skoro bych řekla chladný. Postupně jsme se vzájemně hodně vzdálili, žili jsme vedle sebe spíš jako přátelé, intimní život ustoupil do pozadí. Zpočátku jsem s tím bojovala, ale k ničemu to nevedlo, jen jsme se hádali. Nakonec jsme oba rezignovali a spíše přežívali ze dne na den.
V té době jsem se již kamarádila s kolegou z práce, se kterým jsme si hodně rozuměli, měli si stále o čem povídat a čemu se smát. Kolega byl ode mě o pár let starší, ženatý, se dvěma dětmi. Bylo mi s ním hrozně hezky, přitahoval mě a já jeho zřejmě také, až mi jednoho dne vyznal lásku s tím, že si s partnerkou dlouhodobě nerozumí a chtěl by to zkusit se mnou. Od tohoto okamžiku se strhla lavina událostí, která obrátila vzhůru nohama život nejen mně, ale i spoustě lidí kolem. S kolegou jsme si začali psát zamilované zprávy, těšila jsem se na každý okamžik, kdy zapípá mobil a přijde mi od něj vzkaz plný lásky. V té době už měl přítel podezření, a tak si v nestřeženém okamžiku pár popisovaných SMS přečetl a udeřil na mě, jak se věci mají. Přiznala jsem mu, že jsem potkala člověka, se kterým je mi hrozně hezky. Přítel se rozhodl, že náš vztah zachrání a začal mi nosit kytky, přestal chodit po hospodách a asi doufal, že se tím, stejně jako vždy předtím, zase všechno urovná. Pro mě ale již bylo vše ztraceno, byla jsem až po uši zamilovaná do kolegy, se kterým jsem mezitím strávila nejromantičtější chvíle svého života a současně nejkrásnější sex. Oznámila jsem příteli, že chci náš vztah ukončit, což on dlouho odmítal přijmout, hádali jsme se, vyčítali si, ale časem se to uklidnilo. Já si našla vlastní bydlení a odstěhovala se.
Od tohoto okamžiku jsem trpělivě čekala, jak kolega vyřeší doma svoji složitou situaci. Se ženou jim to sice dlouho neklapalo, ona podle všeho měla také jiný vztah, ale přece jen tam byly ve hře také dvě děti, kterým jsme chtěli v rámci možností co nejméně ublížit. Čas plynul a kolega stále nic neřešil, až jsem se jednou na firemní poradě dozvěděla, že si naplánoval rodinnou dovolenou s manželkou a dětmi. Nemohla jsem tomu uvěřit, pohádali jsme se a já jsem byla strašně nešťastná a v zoufalství jsem mu řekla, že takhle to dál nejde, že pokud chce být se mnou, bude se muset rozhodnout, co dál, že já už jsem první krok udělala a nyní je řada na něm. Potřebovala jsem si o tom s ním promluvit, takže mi nakonec řekl, že mě musí více poznat, než udělá zásadní životní rozhodnutí. Byla jsem úplně na dně, nechápala jsem, kam se poděly všechny jeho sliby, jak spolu zvládneme vše, že jsme si souzeni a jak si ničím v životě nebyl jistější. Nakonec jsem se ale jaksi sebrala a rozhodla se, když chce čas, dostane ho. Přestala jsem všechno řešit, na nic se ho neptala, do ničeho netlačila, jen čekala. Všechno se zdálo v pořádku, užívali jsme si jeden druhého a spoustu skvělého sexu.
Čím déle jsme byli spolu a čím více jsem toho věděla o jeho rodině a hlavně dětech, měla jsem větší obavy z toho, jak to všechno zvládne, zda v konečném důsledku bez dětí a svého způsobu života bude ještě tím mužem, do kterého jsem se tak hrozně zamilovala. Přestala jsem mluvit s rodinou i kamarády. Na nikoho a na nic jsem neměla náladu, jen jsem přemýšlela o tom, co udělat, trápila se v samotě, kterou nenávidím, a neskutečně se bála, že ztratím lásku svého života. Tehdy jsem měla pocit, že je moje duše roztrhaná na kusy a cítila jsem se na pokraji sil.
Jednoho dne jsem si byla zaběhat, přemýšlela a v tom jsem si to uvědomila. Nemohla jsem popadnout dech a začala jsem nahlas brečet. Neumím ani popsat, jakou bolest a prázdnotu jsem cítila ve svém srdci. Tehdy jsem pochopila, že náš vztah musím ukončit. Že kolega by bez svých dětí, které miluje, nebyl šťastný a že musím ustoupit já.
Dlouho jsem přemýšlela, co mu všechno při našem rozchodu musím říct, aby pochopil, že se s ním nerozcházím proto, že ho již nemiluju, ale právě proto, že ho miluju tak moc. Když přišel onen smutný den, samozřejmě jsem to obrečela, ale měla jsem dojem, že jemu spadl kámen ze srdce. Nakonec navrhl, že by byla škoda se již dále nekamarádit, protože jsme přece spřízněné duše, že mi i tak chce být v životě oporou a přítelem, s čímž jsem souhlasila a byla jsem ráda, že mi zůstane alespoň takhle nablízku.
Po nějaké době jsem potkala jiného muže, velmi milého a pozorného. Zažila jsem s ním moc pěkné rande, začali jsme spolu tedy chodit a časem i bydlet. Sex s ním je moc hezký, i když ne tak vášnivý a plný touhy jako s kolegou, ale klape nám to a je nám spolu fajn.
Kolega o mém vztahu ví, i přes to mi ale řekl, že je prostě sobec a chce ze mě i kousek pro sebe, načež mě zkusil svést a podařilo se mu to. Nutno říct, že já jsem se příliš nebránila, stále mě velmi přitahuje. Zkoušela jsem si s ním o tom promluvit, že takhle to dál nejde, že musíme žít každý svůj život, ale on argumentuje tím, že když se nám to oběma líbí, není důvod to nedělat, že na to je život moc krátký a že mě i přes všechno stále miluje.
Na druhou stranu na mě umí být ale i poměrně nepříjemný a urýpaný, když nemá dobrou náladu, komentuje přede mnou i jinými kolegy krásu jiných žen, což je mi nepříjemné, vtipkuje při obědech se servírkami, což je mi líto, nebo organizuje setkání po práci, na která mě nezve, ale po tom o nich přede mnou povídá. Nikdy jsem mu neřekla, že mi tyhle věci nejsou příjemné, nebo že mě to bolí, protože mám pocit, že mi to už nepřísluší. Na druhou stranu mu neumím říct ne, když se mě snaží svést a šeptá mi do ucha spoustu krásných věcí. Nějak se v tom zkrátka motám...
Pokud jste dočetly až sem, díky za to. Zajímalo by mě, co si o tom všem jako nezávislé pozorovatelky myslíte? Já stále ještě věřím, že to kolega myslel všechno od počátku upřímně, že se také zamiloval a chtěl být se mnou, ale že to nedokázal dotáhnout hlavně kvůli dětem, což chápu. Ale na druhou stranu mě občas jeho chování zaráží a nerozumím mu. S novým přítelem mám hezký vztah, o který nechci přijít, je to skvělý chlap, o kterého se člověk může v životě opřít, trávíme spolu moc hezké chvíle a plánujeme budoucnost. O kolegu po sexuální stránce nestojím, pokud mě vyloženě nedráždí, to pak nějak ztrácím zábrany, současně mám ale strach, abych nepřišla o přátelství, které mi kolega slíbil. Možná proto, že moc přátel nemám. Nebo už to přátelství není? Jak to cítíte/vidíte všechny vy?
Díky za názory předem.
@nestastnice Zaprvé: nikdo tu nerozebírá zakladatelku, probírají se jiné případy, nevěra obecně atp. Zadruhé: ono neuškodí, když si i zakladatelka rozšíří obzory, podívá se na to z jinčího úhlu a seznámí se i s jinými názory, než je je chudák poblázněná... 😅
Tak k zakladatelce nikdo neslušný nebyl, jen tu zaznělo, že pro jednu pisatelku by byla ženská, která odvleče jejího chlapa od rodiny špína, ne že je zakladatelka diskuze špína!
A druhá věc je, že když zde někdo napíše diskuzi, že je milenkou ženatého muže, tak je jasné, že se ozvou holky, které to měly také tak a pak i ty, které byly zase v pozici té podváděné manželky...a oba tábory na toto téma diskutují, holky z pozice manželky nechápou milenky a holky, co se ocitly v té době v roli milenky to zase popisují ze svého úhlu pohledu. Nepřijde mi na tom nic divného
Ta holka si sem nepřišla pro poplácání po rameni, chtěla poradit, jak z toho ven a to se povedlo. Dokážu si představit, jakým soukromým peklem si sama prošla a vy jí nepochopitelně (aspoň teda pro mě) nakládáte co proto, i když už není důvod. Sorry, ale na můj vkus tady ta atmosféra prostě zhoustla až moc a výroky "neuškodí, když si zakladatelka rozšíří obzory" a "chudák poblázněná" radši nebudu komentovat vůbec.
@bureska jenže ty jsi asi jediná, u koho to beru a taky nemám pocit, že bys napsala něco strašného. A vlastně i kdyby, tak se ti nikdo z nás nemůže divit. Zlobí mě napadání a odsuzování, když se vzájemně neznáme a nevíme, čím kdo prošel. Taky mi vadí, když někdo využívá anonymity a řekne něco, co může opravdu ublížit (tím nemyslím tebe, mluvím obecně). Z toho důvodu se mi nelíbí, kam se ubírá tahle diskuze, to je vše.
@kika_21 nemůžeš to brát významově shodně jakožto kudlanky hmyz. I když některé asi umí být pěkně otravné. V reálu u člověka není vždy kopulace proto aby došlo ihned a primárně k rozmnožení.
Jinak ke kudlance a samečkovi. 🙂 Samička často žere samečka už za kopulace, naštěstí jsou samečci schopni rozmnožování i bez hlavy. Někdy se něktěří mohou smrti vyhnout tím, že přinesou "svatební dar", který samičku zaměstná na tak dlouho, aby sameček stačil uniknout včas.
@filipatereza jistěže dokážu tohle říci do očí. A neslušné? Je to debata, napsala jsem názor na její chování. Co čekala, byla milenka, podváděla doufala v rozvod..
Ještě jsem byla dost slušná si myslím. Jinak na tom jsme my dvě podobné co se manželství týče.
Na kolegu se vykasli, zij svůj život se svým přítelem. Tam už žádné přátelství fungovat nebude. Konec tečka.
@filipatereza myslím tebe a mě
@nestastnice bohužel tu ale včera proběhla diskuze o svědomí a jedna slečna ač vlastně ona byla ta, kvůli které se rozpadla jedna rodina,psala,že se nemá za co stydět a ze je šťastná ze to tak dopadlo. A myslím, ze to tady holky, které to zažily z opačné strany nastvalo a taky k tomu napsaly své...a atmosféra houstla. Ale zase to se dalo očekávat, ze se to ne všem bude líbit.... Proti zakladatele nikdo nic nemá, na ni je i poznat, ze z toho nemá dobrý pocit
@nonnni tak opet jedna co nevi co jsme ucinili a co nikoliv ;) a podivej, zamilujes a jen protize na chvili nekomu unlizis se ty cely zivot trap. Jestli to tak masvty nasraveno,prosim. Ja jsem rada ze muj muz se rozhodl pro tu nejtezsi variantu pro kazdeho z nas. Ale jak to bylo nebo nebylo jsem nikde nenapsala,tak mi prosim nepis co jsem mela udelat 🙂 a co furt ma kdo s tim,ze tehotenstvi je nejzanitelnejsi obdobi. To nechapu,ale vysvetleni ani nechci
@nonnni nechapu to co se z tehotenstvi dela. Nemuzu pracovat, jsem previtlivela a pod a to.za vsech okolnosti. Jsou to umele ytvorene problemy. Neznam nikoho kdo by se neumel v tehu ubranit neg.vlivum. boze,to byvh musela byt na psychiatrii. Podivej, nic oe a mem partnerovi nevis,tak jen nemluv o.necem cemu nerozumis,ono pak bys a nemyslim konkr.tuto konverzaci mohla vypadat blbe. Hezky podvecer
@bureska mluvim celkove peo me zena v tehotenstvi je furt pokavad byla pred tim racionalne uvazuji osobou. Ja vim jak se citila expartnwrka meho muze, i ja. Meli byste se nad rim zamyslet globalne. Ne jen milenky jsou spiny a pod. Holt nejsem tak radikalnia ze bych po svych zkusenostech asi byt mela. Ale nikdy nikoho neodsoudim a neurazim za lasku. Za ulwt jeden asi taky ne,opakovany jo. Ale za lasku fakt ne. Tak mej moc hezky vecer a az budes psat o.me prosim oznac me, pripada mi to fer
@barulina zajimave, ze si prijdes povolana soudit, kdo v teto diskusi vypada blbe...
Mmch, odpoved na sve otazky najdes v zakladech vyvojove psychologie a psychologie osobnosti. Zkus na tema, jak je prenatalni stres vykonstruovana hypoteza napsat nejakou erudovanou praci a pak se o tom muzeme bavit.
Co je to za argumentm, ze ty nikoho neznas? To tim padem taci lide neexistuji? Protoze ty je neznas?
@barulina samozřejmě, záleží na úhlu pohledu...neoznacila,protože nick si nepamatuju,ale poznala si se,tak o nic nejde 😉 já nikoho neobvinuju,ani tebe...mám na to svůj názor,ale spíš než globálně na tu jednu konkrétní osobu...a stejně ač jeden bude říkat ke stejné věci A,druhy řekne B...jak jsem dnes psala,tato atmosféra zde vznikla proto,ze podvadene manželky a bývalé milenky si v tomto prostě rozumět nebudou,at je k takové situaci přivedlo cokoli
Myslim, ze se @barulina snazi jen a pouze rict, ze zadna situace neni cernobila. Ja jsem treba sla na prvni rande se svym muzem a v prubehu rande zjistila, ze ma pritelkyni. Nasledujici den se sel s pritelkyni rozejit, pricemz ona rekla, ze se s nim chce uz take davno rozejit, sbalila se a vypadla. Mela jsem v onen vecer budoucimu manzelovi vlepit facku a rict mu, ze se zadanym v rande pokracovat nebudu? Mozna, ale taky bych se ochudila o krasny vztah, budoucnost a dite.
Ocividne v situaci @barulina vse dopadlo dobre, tak nevim, o cem se tu diskutuje... od tematu zakladatelky se dost odbocilo.
Myslim, ze tu nikdo obecne netvrdi, ze ''podvadet je ok a nikomu to neublizi..'' je jasne, ze podvadet neni ok a vetsinou to nekomu ublizi... akorat proste lze soudit jen konkretni situace, ne obecne hazet vsechny do jednoho pytle, obzvlast, kdyz si clovek sam takovou situaci neprosel.
@nonnni kdo to nezažil, nepochopil,to se nedá vysvětlit ty pocity,to se musí zažít...to je jako když bezdětné popisujes porod...jinak ano, stres v těhotenství může u miminka později způsobit celou radu problémů. Ale to stejně milenky a manžely neodradí opouštět tehule...lidi jsou různí a maji různé hodnoty a priority a o tom to asi je
@nonnni precti si muj koment poradne ;) psala jsm konkretne o teto diskzi? Ne nasvhval.jsem napsala zcela jasne ze se nebavim o teto diskuzi,nb se div,ja mam sve povity sve nazory a vim co se stalo,kdyz jsem zacla s mym muzem. Ale priste cti poradns a nevkladej mi do ust neco co jsem nenapsala. Podivej kdyz je nekdo normalni pred tehu, tak je normalni v tehu i po nem( pokavad porod, probehne ok)chapu take sedtinedeli, ale tehu je normalni zivot. Ale nic, mej pekny vecer ja se jdu venovat dcerce a muzi.
@karlajasmine dekuji,dekuji.ja nikde nikdy nenapsala ze si.myslim ze podvafeni je to nejkrasnejsi, sle vidim,ze me lze pochopit jak to myslim. Dekuji
@nestastnice On je někdo vůči zakladatelce neslušný? Tak to mi asi něco uniklo..
A ono se nesmí odbočovat od tématu zakladetelky? Já jsem tu naopak kdysi četla, že je jen na diskutujících, kudy se daná diskuse bude ubírat. tak to jsem tedy zmatená podruhé..