Spřízněná duše, kterou potkáte jednou za život
Ahoj všem,
chodím mezi Vás již delší dobu pod jiným nickem, ale vzhledem k choulostivosti tématu bych chtěla zůstat 100 % anonymní, a proto jsem si dovolila vytvořit nový nick a s ním i tuto diskuzi, potřebuji znát objektivní názor nezávislých pozorovatelů...
Tak tedy:
Měla jsem několik let stálého přítele. Vztah s ním byl bezproblémový, z pohledu mnoha lidí ukázkový, ale ve skutečnosti vlastně až příliš klidný, skoro bych řekla chladný. Postupně jsme se vzájemně hodně vzdálili, žili jsme vedle sebe spíš jako přátelé, intimní život ustoupil do pozadí. Zpočátku jsem s tím bojovala, ale k ničemu to nevedlo, jen jsme se hádali. Nakonec jsme oba rezignovali a spíše přežívali ze dne na den.
V té době jsem se již kamarádila s kolegou z práce, se kterým jsme si hodně rozuměli, měli si stále o čem povídat a čemu se smát. Kolega byl ode mě o pár let starší, ženatý, se dvěma dětmi. Bylo mi s ním hrozně hezky, přitahoval mě a já jeho zřejmě také, až mi jednoho dne vyznal lásku s tím, že si s partnerkou dlouhodobě nerozumí a chtěl by to zkusit se mnou. Od tohoto okamžiku se strhla lavina událostí, která obrátila vzhůru nohama život nejen mně, ale i spoustě lidí kolem. S kolegou jsme si začali psát zamilované zprávy, těšila jsem se na každý okamžik, kdy zapípá mobil a přijde mi od něj vzkaz plný lásky. V té době už měl přítel podezření, a tak si v nestřeženém okamžiku pár popisovaných SMS přečetl a udeřil na mě, jak se věci mají. Přiznala jsem mu, že jsem potkala člověka, se kterým je mi hrozně hezky. Přítel se rozhodl, že náš vztah zachrání a začal mi nosit kytky, přestal chodit po hospodách a asi doufal, že se tím, stejně jako vždy předtím, zase všechno urovná. Pro mě ale již bylo vše ztraceno, byla jsem až po uši zamilovaná do kolegy, se kterým jsem mezitím strávila nejromantičtější chvíle svého života a současně nejkrásnější sex. Oznámila jsem příteli, že chci náš vztah ukončit, což on dlouho odmítal přijmout, hádali jsme se, vyčítali si, ale časem se to uklidnilo. Já si našla vlastní bydlení a odstěhovala se.
Od tohoto okamžiku jsem trpělivě čekala, jak kolega vyřeší doma svoji složitou situaci. Se ženou jim to sice dlouho neklapalo, ona podle všeho měla také jiný vztah, ale přece jen tam byly ve hře také dvě děti, kterým jsme chtěli v rámci možností co nejméně ublížit. Čas plynul a kolega stále nic neřešil, až jsem se jednou na firemní poradě dozvěděla, že si naplánoval rodinnou dovolenou s manželkou a dětmi. Nemohla jsem tomu uvěřit, pohádali jsme se a já jsem byla strašně nešťastná a v zoufalství jsem mu řekla, že takhle to dál nejde, že pokud chce být se mnou, bude se muset rozhodnout, co dál, že já už jsem první krok udělala a nyní je řada na něm. Potřebovala jsem si o tom s ním promluvit, takže mi nakonec řekl, že mě musí více poznat, než udělá zásadní životní rozhodnutí. Byla jsem úplně na dně, nechápala jsem, kam se poděly všechny jeho sliby, jak spolu zvládneme vše, že jsme si souzeni a jak si ničím v životě nebyl jistější. Nakonec jsem se ale jaksi sebrala a rozhodla se, když chce čas, dostane ho. Přestala jsem všechno řešit, na nic se ho neptala, do ničeho netlačila, jen čekala. Všechno se zdálo v pořádku, užívali jsme si jeden druhého a spoustu skvělého sexu.
Čím déle jsme byli spolu a čím více jsem toho věděla o jeho rodině a hlavně dětech, měla jsem větší obavy z toho, jak to všechno zvládne, zda v konečném důsledku bez dětí a svého způsobu života bude ještě tím mužem, do kterého jsem se tak hrozně zamilovala. Přestala jsem mluvit s rodinou i kamarády. Na nikoho a na nic jsem neměla náladu, jen jsem přemýšlela o tom, co udělat, trápila se v samotě, kterou nenávidím, a neskutečně se bála, že ztratím lásku svého života. Tehdy jsem měla pocit, že je moje duše roztrhaná na kusy a cítila jsem se na pokraji sil.
Jednoho dne jsem si byla zaběhat, přemýšlela a v tom jsem si to uvědomila. Nemohla jsem popadnout dech a začala jsem nahlas brečet. Neumím ani popsat, jakou bolest a prázdnotu jsem cítila ve svém srdci. Tehdy jsem pochopila, že náš vztah musím ukončit. Že kolega by bez svých dětí, které miluje, nebyl šťastný a že musím ustoupit já.
Dlouho jsem přemýšlela, co mu všechno při našem rozchodu musím říct, aby pochopil, že se s ním nerozcházím proto, že ho již nemiluju, ale právě proto, že ho miluju tak moc. Když přišel onen smutný den, samozřejmě jsem to obrečela, ale měla jsem dojem, že jemu spadl kámen ze srdce. Nakonec navrhl, že by byla škoda se již dále nekamarádit, protože jsme přece spřízněné duše, že mi i tak chce být v životě oporou a přítelem, s čímž jsem souhlasila a byla jsem ráda, že mi zůstane alespoň takhle nablízku.
Po nějaké době jsem potkala jiného muže, velmi milého a pozorného. Zažila jsem s ním moc pěkné rande, začali jsme spolu tedy chodit a časem i bydlet. Sex s ním je moc hezký, i když ne tak vášnivý a plný touhy jako s kolegou, ale klape nám to a je nám spolu fajn.
Kolega o mém vztahu ví, i přes to mi ale řekl, že je prostě sobec a chce ze mě i kousek pro sebe, načež mě zkusil svést a podařilo se mu to. Nutno říct, že já jsem se příliš nebránila, stále mě velmi přitahuje. Zkoušela jsem si s ním o tom promluvit, že takhle to dál nejde, že musíme žít každý svůj život, ale on argumentuje tím, že když se nám to oběma líbí, není důvod to nedělat, že na to je život moc krátký a že mě i přes všechno stále miluje.
Na druhou stranu na mě umí být ale i poměrně nepříjemný a urýpaný, když nemá dobrou náladu, komentuje přede mnou i jinými kolegy krásu jiných žen, což je mi nepříjemné, vtipkuje při obědech se servírkami, což je mi líto, nebo organizuje setkání po práci, na která mě nezve, ale po tom o nich přede mnou povídá. Nikdy jsem mu neřekla, že mi tyhle věci nejsou příjemné, nebo že mě to bolí, protože mám pocit, že mi to už nepřísluší. Na druhou stranu mu neumím říct ne, když se mě snaží svést a šeptá mi do ucha spoustu krásných věcí. Nějak se v tom zkrátka motám...
Pokud jste dočetly až sem, díky za to. Zajímalo by mě, co si o tom všem jako nezávislé pozorovatelky myslíte? Já stále ještě věřím, že to kolega myslel všechno od počátku upřímně, že se také zamiloval a chtěl být se mnou, ale že to nedokázal dotáhnout hlavně kvůli dětem, což chápu. Ale na druhou stranu mě občas jeho chování zaráží a nerozumím mu. S novým přítelem mám hezký vztah, o který nechci přijít, je to skvělý chlap, o kterého se člověk může v životě opřít, trávíme spolu moc hezké chvíle a plánujeme budoucnost. O kolegu po sexuální stránce nestojím, pokud mě vyloženě nedráždí, to pak nějak ztrácím zábrany, současně mám ale strach, abych nepřišla o přátelství, které mi kolega slíbil. Možná proto, že moc přátel nemám. Nebo už to přátelství není? Jak to cítíte/vidíte všechny vy?
Díky za názory předem.
@nonnni ja ti ty vyzkumy ale neberu, pisu pouze jak to vnimam ja, na tom je neco spatne? Ne mam svuj nazor jako.ho mas ty. Ty ale narozdil ode me mi vkladas jina slova. Ja nepotrebuji mit nutne pravdu, ale nenecham si nic vnucovat a hlavne vlladat neco co jsem nenapsala. Mej si svuj nazor, pro mw je tehulka porad racionalni clovek. Zmeny chapu,akceptuji a souhlasim po porodu a v sestinedeli.ty si akceptuj co ches. Hezky vecer
@danfal zlobila je uplne neco jineho milenkuu nazyvat spinou. Pro zamilovanost,pro lasku? To mam toho chlapa drzet a urazet tu zenu,protoze mu dala vic? No rak pardon, to asi ne. Hlavne ja bych zoho chlapa,pokavad by se zamiloval do jine nechtela, neb je tam ten cit. Nemluvim o uletu. Ale pokavad by mi rekl ze se zamiloval jinde,tak verim a ja jsem.si docela s sebou.jista ze vim ze bych to vyresila v klidu, me se hadky prici a hlavne me neuvidi mala jak se hadam s jejim otcem. Mam to treva jinak nastaveno, ale to je ma vec. Staci takovato odpoved?
@barulina stacila, presne tuhle odpoved jsem cekala. Byla jsem uplne stejna sebevedoma, s recma, ze takovyho chlapa bych nechtela atd... pak prisla realita rozchodu a milenka a muj sebevedomy svet se sesypal jak domecek z karet. Ale treba byste se opravdu chovala tak, jak pisete, ale to se nedozvime, dokud se vam to neprihodi, coz vam nepreju.
@barulina Za prvé bych doporučovala psát česky. Za druhé vycházím z toho, že i slovo muže by mělo platit. Za třetí ovlivňuje naše rozhodování v životě řada věcí. Muži bývá samotnému nedobře. Kdyby řada z nich neměla dámy bokem, tak by se rozhodly třeba i zapracovat na původním vztahu. Nejsem sice opuštěná-zatím, ale vycházím i z vlastní široké rodiny.Muž je geneticky naprogramován, aby dělal ženu šťastnou a když ji opustí ve chvíli, kdy je slabší-těhotná- nedělá ji šťastnou ani trochu. A to jde za husou, která mu to toleruje . A nevadí mu to. Není hloupý? Já ho za hloupého považuji. Prostě, jak říkala teta: Od jednej k druhej jako ten tuhej. To není česky-omlouvám se. Možná jsou muži geneticky i kohouti-pak ale slepice...To už si přeber, co by měly a co dělají ony. 😢
@kika_21 jinak neznas ani me ani.meho skveleho muze. Tak jako tebe neznam ja,ale pochybuju,ze muzes hazet kamenem. Mimochodem ja mam to stesti,ze ten muj fakt na byvalem.vztahu pracivat nechtel,aniz by si.me nasel nebo ne. A cokoliv se slepicema si nech pro tu svou rodinu, nekterych by se to mohlo dotknout. Podotykam,ze me ne;)
Nereaguji na nikoho adresně, aby bylo jasno, ale chlap, kterej opustí těhotnou ženu, je srab...Láska neláska...toto zdůvodnění mi nestačí, na to jsem asi příliš pragmaticky založená... Miluju ty argumenty typu: "Ale já mám přece právo na štěstí..." To, že někomu rozbiju rodinu a zanechám po sobě spoušť, to je mi lhostejno, neb já mám přece právo být zamilovaný a šťastný...Měla jsem kdysi kamarádku, která se tahala se ženáčem, který měl v té době těhotnou manželku...on se do ní úplně pobláznil, místo mozku hormon, dokonce se na čas odstěhoval od rodiny, ale děvče jaksi jeho vášnivé city tolik neopětovalo a milého panáčka se brzy nabažilo...On si rozklížil rodinu naprosto zbytečně...Já nebudu pokrytecky tvrdit, že se mi tohle a tohle nemůže stát, to by bylo samozřejmě naivňoučké, ale troufám si tvrdit, že chlap s těhotnou ženou je pro mě tabu...Já bych prostě takového nechtěla a zamilovanost by šla brzy do kytek...prostě bych člověku, který je schopný opustit těhotnou manželku, nemohla důvěřovat, morálně by u mě strašlivě klesl...
Nejak se nestacim divit, nikoho se nezastavam. Ale proboha, jak jste prisly na to, ze tehotny ženský se neopoustej? Jakej je rozdil v tom kdyz ji opusti v tehu a nebo pak s malym ditetem? Neberu v potaz psychiku matky a plod, sice je mi znamo, jak to je, ale hodne to záleží na osobnosti zeny a s tim souvisí taky s kym si to dite pořídi a co v tehu predvadi... k nevere asi takto, delat se nema, ale dela se a delat se bude. Kdo nezazil i z druhe strany nepochopí. A stat se to muze opravdu každému i tem "svatejm". Never je vice druhu, pokud si nekdo obcas s nekym zasuk. Tak to ještě takova hruza. Horsi je kdyz si začnou vice povidat a travi spolu cas o jinak než v posteli. Málokdo jde do nevěry s tim.ze chce sobe nebo druhymu rozbít rodinu. A bohužel sou i takovy profi nevěrnici, který maj třeba s kamosem na pul pronajatej byt k temto ucelum a doma zenu s detma, ktera bud dela ze neví nic, nebo moc dobře ví a uz rezignovala a nebo to tak krasne maskujou, ze jim to roky prochazi. Opravdu bych nikoho nesoudila, nikdy nevíte, co se vam můžete stát.
@barulina No bohužel jediná slepice- žena z celé rodiny jsem já -ostatní příbuzné ženského rodu už nežijí-pouze tchýně a ta není slepice.Ta naopak byla vždy k dámám typu milenka ženatého muže velmi tolerantní, až smekám. Asi proto žila ve velmi pěkném manželství a tchán zřejmě dobře věděl, jaká je. Pokud jde o mně, která jsem zbyla, tak jako vet. technika mne zvířaty nelze naštvat.Ani jsem ty kohouty a slepice nemyslela jako urážku, spíše marně hledám omluvu pro lidské chování-jako naivní snílek a fantasta. 😉Kamenem házet nemůžu, protože házet jednak neumím-i malý syn hodí dále . Už vůbec bych neházela po Tobě-prostě žiješ svůj život, jsi spokojená a nemáš moje svědomí, uvažuješ úplně jinak. Kdybys uvažovala jako já, zřejmě bys nebyla spokojená. Jsem na sebe dost přísná, svědomí je pro mne důležité. Jsem sice ochotná respektovat, že jsou lidé, pro které svědomí důležité není-typ já nic, já muzikant. Vadí mi ale, že do toho zatahují slabší-těhotné, děti atd. To se nezmění.
@kika_21 ja taky nepisu o tobe se zviraty, ze? Jak to mate doma mi je taky fuk, neb jsem psala v souvislosti s tim,ze by se to mohlo dotknout jinych. Jefinne co me tedy jeste muze zajimat je, to, jestli umis zametat? Kdyz neumis hazet. Hele me to moc nezajima. Prosty a holy fakt je ten, ze se do jakekoliv situace muze dostat kdokoliv. A na tom nikdo, ani ty nic nezmenis. Tak se mej pri ctvrtku hezky
Nechodím sem na MK a do fóra moc často, teď jsem chvilkama sledovala náhodně dvě diskuzní vlákna.. a kupodivu jsem vždy narazila na uživatelku @barulina , která se vždy a za každou cenu snaží vyvolat konflikt.. 😀 Co na to říct.. 😅 Asi seš taky jeden z těch emocionálních upírů, kteří se baví nad tím, jak online rozněcují emotivní diskuze. Víš co by mě z tvé strany skutečně zajímalo? Postoje, které prezentuješ jsou skutečně tvé vlastní nebo se jedná pouze o umělou snahu za každou cenu rozpoutat virtuální drama 😀? Pobavilas mě. Doporučuju ti nahlédnout do slovníku na význam slova "respekt". Vyjadřuj si svobodně své názory, ale respektuj prosím i ostatní. Nedá se to číst 😅 🙂!!! Jenom tolik, díky.
@lineckekolecko ty jsi si těžko vědoma nějakých rizik kdyz Ti nevadi, ze by jsi někomu mohla rozbit rodinu. A jeste tady piš, ze si si vědoma odpovědnosti to uz je fakt moc
Naposledy ahoj všem!
Děkuji za konstruktivní příspěvky k tématu, to mi skutečně pomohlo. Je vidět, že sem chodí i spousta inteligentních a životem protřelých lidí, kteří i když s něčím nesouhlasí, umí se vyjádřit slušně a s respektem k člověku.
Co se týče jiných diskutujících a dalšího vývoje diskuze, ten mě mrzí, byl zbytečně vyhrocený, mě osobně se střídavě týkal i netýkal, ale hlavně byl úplně k ničemu, nepomohl ani mně, ani nikomu dalšímu v budoucnu nepomůže, vznikla z toho jen klasická hloupá koníkovská hádka, bohužel ☹
Myslím, že kdo chtěl pochopit, jak to v mém případě konkrétně bylo, to pochopil, ostatní si holt myslí i přes všechno uvedené svoje a nemám energii a chuť to dále vysvětlovat a řešit.
Budu ráda, když už v diskuzi nebudete pokračovat, abych ji nemusela nechávat zamknout, nebo nevím, co jiného by se dalo udělat, aby se tenhle rozjetý fanatismus zastavil.
Přeji Vám všem pokud možno co nejrůžovější život podle plánů!
Tahanice jsem nečetla, jen Váš příspěvek. Doporučuji zrušit kolegu, než Vám rizikové přátelství s ním zničí váš hezký a v životě důležitější regulérní vztah. Asi byl na začátku zamilovaný, ale to už je dávno pryč a jen Vás zneužívá a na Vašem štěstí mu nezáleží. Nenechte si zkazit život od někoho, kdo za to nestojí! To není přátelství, využívá Vás, aby zaplnil nudu a mezery, kde strádá ze strany manželky, ale dá jí vždy přednost a na Vás mu záležet nebude, nezáleží ani teď, tak se chlap, kterému na Vás záleží, nechová. Hodně štěstí, važte si svého přítele a jeho zájmu a citu a užívejte s ním krásný život 🙂
Když to bolí, není to láska.
@lineckekolecko pokud jsi nezažila situaci, kdy tě chlap nechal pár týdnů před porodem kvůli nějaké (napadají mě slova která se fakt nehodí),tak myslím,ze nemáš nejmenší právo nazývat ženy,které si tím prošly a nesou důsledky toho chlapova rozhodnutí doted, stejně tak jak si jejich děti ponesou ty důsledky celé dětství,nemůžeš je nazývat feministkami. A nevím, jak si to vůbec můžeš dovolit. Stejně tak jsem z tvého příspěvku pochopila, ze komentáře které tě chapaly beres jako konstruktivní, ale ostatní,které už tolik pochopení pro nevěru neměly,byly bez respektu. Ze srdce bych všech milenkam přála,aby je potkalo to,co potkalo ty podvedene partnerky/manželky. Aby zažily tu bezmoc,zradu,už celoživotní strach o to,jak to,ze mezi ji v uplne rodině poznamená jejich děti atd. A věřím, ze na ně jednou ty mlýny domelou. A až se tak stane, strašně ráda bych tuhle diskuzi otevřela znovu a zeptala se jich, jaký na to mají názor teď. Jestli jim stále my podvedene připadáme tak afektovane, neschopné tolerance,feministky a kdoví co ještě.
@lineckekolecko jsi vazne neskutečné naivní. Asi jsi si myslela, ze Te tady všichni poplacaj po ramenou jak dobre se chovas fakt smutný :( i ja pisu svůj posledni příspěvek a uz do téhle diskuze nebudu koukat děsí me co jeste bych se od Tebe mohla dozvedet.
@lucinkaxxx
@terezapetrova
a ostatní 🙂
Holky, nechte už toho, vždyť už to matláte všechno dohromady! Myslím, že zakladatelka nic o feministkách nepsala, stejně tak ani myslím nečekala plácání po ramenou, z ničeho to nevyplývá. Každý řekl, co měl na srdci, tak se pojďme věnovat něčemu, co má smysl 😉
@lineckekolecko myslím, že by bylo nejlépe změnit práci, aby se situace vyřešila...
kolega podvádí svou ženu a rozbíjí vztah i Vám...
prostě žárlí... ale rozvést se nechce (a ani Vy to po něm nechcete)
jako jediné řešení tedy vidím vztah úplně ukončit... jinak se budete zbytečně trápit a bude Vám utíkat čas 😉
@barulina s tím si dovolim nesouhlasit. Já byla před i po tehu normální, ale trhu mi dalo psychicky zabrat. Je těžké na to byt sam,sam si procházet vysetrenimi, mít strach z porodu,ani se na miminko moc netesit a místo řešení se jen řvát a mít zlomené srdce z vědomí,ze tvůj muž je u jiné. Da to prostě zabrat