• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Tchýně a problémy s nimi. Že nejsem jediná? Přidej se.

7. března 2017 
@zdendula86 - chápu. Přesně tak to cítím, jen mám pocit, že nejsem fér, protože v našem případě nám klacky pod nohy přímo neházela, rozdala by se pro nás. Je moc hodná, svým způsobem. Ale prostě to nejde, ty hormony (a to jsme se před porodem znaly 15 let) a už vlastně před porodem, nějak způsobily, že ji nezvládám. První rok života malého mi neskutečně ležela v žaludku. Na začátku se vůbec neptala, jestli může přijít, jen oznamovala nebo rovnou přišla a zazvonila, byla jsem hotová a potřebovala klid. Myslím, že jsem kvůli ni ani nekojila...já vím, ona to myslela dobře, ale na druhou stranu, když manžel řekl, že potřebujeme klid, bez návštěv, tak se urazili - že aha, oni jsou cizí...Víš, manžel byl vychovaný k poslušnosti - je to hodně tolerantní, klidný člověk, a ač je dospělý už dlouho, stále si raději nechá svůj názor pro sebe (zejména ve vztahu k rodičům) než aby "zbytečně" vstupoval do konflitků....důsledech výchovy autoritářkého otce, který vychovává ironickými poznámkami a ignorací nebo bitím a matky, která citově vydírá a manipuluje (zejména ve smyslu vzbuzování pocitů viny). Já jsem zvyklá doma cokoliv říct, a automaticky nějak očekávám, že mě máma pochopí, že si to vysvělíme, že se ji to nedotne...ale tchánovci ne. Prostě tchýně pak měla pocit, že je málo schopná v mých očích a asi mi to chtěla dokazovat tím, že dělala věci, tkeré jsem si nepřála a které jsem ji i výslovně řekla. NO dneska to je tak, že tam chodíme my. ONi k nám výjimečně. Malý si pohraje, oni se drží, protože ví, že naše názory jsou jiné na výchovu, tak se snaží (což max oceňuji), pak jdem domů...
19. črc 2011 ve 14:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
@dagina u nás bohužel vztah s tchánovcema taky narušuje i vztah s přítelem :unamused: bydlíme spolu v jednom domě, bohužel :cry: moje tchýně je generál, celý život peskuje všechny okolo sebe, mě bylo strašně dlouho bllé jí něco říct a ozvat se, už to dokážu a je to u nsá o dost lepší, ona je zas taková že když se ozvu že tohle se mi nelíbí, nechá toho, sice se urazí (někdy i rozbrečí), ale to mi nevadí, to není můj problém ... já sem se třeba i těšila, že až se nám narodí malá, vztahy se zlepší, ale je uplně stejná plus se k tomu přidal i nezájem o malou, jenže tím, že bydlíme hned vedle je to těžké, malá jí vidívá na zahradě, chce za ní, tchýně i odstrkuje, přitom já bych někdy tak ocenila nějakou iniciativu z její strany, tch. si s ní nikdy ani nehrála, neustále malé říká "běž za maminkou" to tak nesnáším ... už sem si s ní i promluvila, překvapivě to bylo v klidu, zeptala sem se jí, proč o malou nejeví zájem a k mému úžasu se divila, že se jí na to ptám, že ona v tom problém nevidí, třeba na otázku "proč si někdy malou nevezmete" mi řekla "vždyť si s ní pořád na té zahradě ty" ... tak nevím, jestli čeká, že tam nechám 21 měsíční dítě samotné a budu čekat jestli si pro něj příjde? to že mi spolu moc nevycházíme, neznamaná, že já jí budu bránit ve styku s mojí malou ... ona má obě babičky, oba dědy, kromě jednoho dědy který si jí trochu všímá o ní nikdo nejeví zájem a mě to moc mrzí, sama jako dítě sem měla jen jednu babičku kterou sem viděla jen jednou ročně na 14 dní práznin a i mě to chybělo, nechápu jak se může někdo o vnoučata takto ochuzovat :cry: u tchýně je to umocněné ještě tím, že ona má od švagra ještě dva vnuky, asi vysněné chlapečky, ti bydlí vedle v baráku, tam je pečená vařená, ty vnuci sou u ní každý den, švagr s celou rodinkou tak chodí po dobu několika let o víkendech na obědy, nás nikdo ani nepozve ... přitom sme si až tak moc neudělali, jen sem se začala ozývat když měla nějaké hloupé řeči a začala sem se bránit ... možná je to celé i tím, že ona vždy upřednostňovala svého prvního syna (mého švagra), takže se ta oblíbenost u švagra (a naše neoblíbenost) jen přenesla do rodin ... je fajn se někdy vypsat, doufám že to bude aspoň čitelné, je to napsané pátý přes devátý ... kdyby člověk před pár lety nebyl tak hloupý a nenechal se ukecat rekonstrukci s nima v baráku, nejvíc mě přemlouvala tchýně, ale to sme záhy zjistili, že asi chtěli jen opravit dům, protože to pak byli věčné otázky kdy budou nové okna, fasáda ... smutný je to :frowning2:
19. črc 2011 ve 14:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
@evena jako když vidím mojí tchýny.Mám 2 děti a do dnešního dne si ani jednu nepujčila,nedala jim pusu,a to nemluvím o tom že by zvedla telefon a zavolala a třeba se zeptala jaký měla dcera vysvědčení.Ta malá to ještě moc nechápe ale ta starší už se začíná ptát.Příjde mi že jí ani jako babičku nebere,vidí jí tak 4 do roka.Ona ze sebe akorát dělá chudáčka jak je na všechno sama,ale ona si to taky dělá všechno sama.Kamarádky nemá skoro žádné,a nebo nějakou na chvilku. :confounded: Nejvíc si rozumí se svojí dcerou kterou málem rozvedla,ale dceruška jí poslouchá na slovo.Nemá ani ona žadné kamarádky tak jí asi nic jiného nezbývá.Nám zavolá jenom když potřebuje něco opravit a s dcerou provolá 600 za měsíc.S manželem jsme nikde nebyly snad 3 roky ,a její dceři každej rok celý prázdniny hlídala .Já k ní domu tet nechodím a mám klid,stačí když o ní něco slyším a tlak mám na max :slight_smile:
19. črc 2011 v 15:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik a nemáš nyní tedy problém ji normálně říct, že takhle ne....????? Zrvona u nás byli, tchyně měla na koberci Neli i Luci.., Neli samozř. leze Luci do hraček..., Luci se ohrazuje, bábi jí tloukla do hlavy že je Neli ještě malá a že tomu nerozumí, a že si se sestřičkou musí hrát a půjčovat jí hračky.....jsem jí málem praštila (tchyni) válečkem.., to jsem se ještě držela, pak řekla ještě nějakou blbinu a to jsem se už ohradila...ale měla jsem jí říct už hned, že taková manipulace je u nás nepřístupná. Ale na druhou stranu bych jí musela "okřikovat" stále :confounded: .

@evena no máš obdiv největší, jsi asi hodně silná.... . Manžel ještě před holkama také chtěl rekonstrukci u tchánovců...., no ještě že jsme se nedomluvili..., vůbec si to nedovedu představit, radši pod stanem než u nich
22. črc 2011 v 06:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
@dagina "Luci se ohrazuje, bábi jí tloukla do hlavy že je Neli ještě malá a že tomu nerozumí, a že si se sestřičkou musí hrát a půjčovat jí hračky." tak zrovna tohle mi přijde jako běžná reakce, takže prostě asi jenom neví, že ty jí to vysvětluješ jinak. V tom bych zlý úmysl neviděla, jela prostě výchovy, kterou praktikuje většina lidí v tomhle státě. Pokud máš jiný náhled, tak bych se do toho vložila, a v klidu ji vysvětlila, že vy to prostě děláte jinak. Pokud už jsi jí to teda párkrát nevysvětlovala...
22. črc 2011 v 07:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
@evlyn jj, určitě to nebyl zlý úmysl..., ale nevím zda jí to omlouvá. Také je určitě důležité říct naše pravidla - tedy už byly řečeny několikrát, neberou mě ani manžu vážně...., měla jsem se do toho včas vložit, ale někdy jsem v tohle zpáteční :confounded:. No hold musím na sobě pracovat, ale je to dost vysilující..starat se o děti a ještě o tchánovce :grinning:
22. črc 2011 ve 12:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
@dagina -u nás je to v rovině, že oni si už zvykli, že občas řeknu, že tohle ne. Nelíbí se jim to, to cítím a současně se hlídají, aby neřekli nějakou prehistorickou pitomost ze svého mládí. Mě je jich v podstatě líto, protože celý život takto přistupovali k dětem a nedá se je označit za nějaký tyrany. Navíc, máme v rodině ještě jedny děti, přišly nedávno - z rozvedeného manželství, a jejich výchova je totálně tradiční...takže není to jen my a naše totálně odlišná výchova dle rabr, montessori a spol, ale taky kontrast naší výchovy a výchovy plácající, soutěžtvé, kde se hraje na hodného a zlobivého chlapečka ...a do toho babi a děda, kteří z toho mají hlavu jako meloun. Mě je líto, že se necítí přirozeně, když si s malým hrají, když tam jsem, tak zejména u tchýně vidím, že se hlídá...a to je potichu..pak se přestane hlídat a už to malému organizuje, už ho chválí, jak toho hodně snědl a že pak bude velký kluk...nebo děda - a když jsi spadl, tak jsi nebrečel, že? Kluci nebrečí....Neříkám, není to žádný extrém, k malému se chovají slušně, ale bohužel občas mají pocit, že musí vychovávat a pak vyloví ty nesmysly, které se dříve dětem říkaly...

Problém je i v tom, když třeba tchýně začne povídat něco o dětech jiných - že tříměsíčnímu dítěti na zácpu začali dávat čerstvé šťávičky, že vodí dítě za ruce, aby se naučilo chodit, že byli na MIkulášské a jak krásně jiný kluk slíbil čertům, že už bude hodný, protože byl podělaný až za ušima strachy - a oni tyhle věci říkají s takovým nadšením, a pak já do toho - no tohle se mi nelíbí, to pak vede k tomu a tomu...oni pak mlčí a debata je u konce...

To víš, že mám problém se ozvat, taky to není u první věci, kterou vypustí, ale až když už to nesnesu, tak se ovzu a taky podle toho, co mě zrovna napadne...na dědovo - klucí nebřečí, že mě bez přemýšlení vyjelo- dědo, ale u nás brečí i kluci, kluky to bolí stejně jako holky....no tak děda zmlkl a při další příležitosti, kdy měl něco poraněného a malý mu říkal, že to muselo bolet...mu děda řekl, že jeho to nebolelo. On je kluk...TAk asi tak to funguje u nás.

A malý a velký kluk na to a ono, to je taky na programu dne.. Ale jak malý roste a jeho verbální schopnosti rostou tak se mi líbí, že když mu babi třeba direktivně řekne - napij se, tak že jim alý řekne, ne, te'd nechci...Že na ty rozkazy nereaguje...ona totiž jakovy vůbec nedokáže pochopit, že malý si rozvna hraje. Příjde do místnosti, malý ponořený v autíčkách a mě příjde, že se ani nepodívá, až ho úkoluje a řekni dědovi (děda sedí vedle - tak a't si to řekne sama, ne?) a pojď tady, budeme spolu dělat to a to...a malý začne jančit nebo ji řekne, né, te'd nééé...Kdyby trošku koukala a nechala ho si hrát po svém a nechala se vtáhnout do hry...byla by pohoda, ale ona má pocit, že děti se musí zbavat. Že naše na to není zvyklé a zabavuje se samo a vymýšlí samo, co se bude dělat...to ji nedošlo, ač jsem ji to i kolikrát řekla..Víš, já se snažím někdy nějaké téma nadhodit, když je klid. Že není to aktuální, ale jen tak povídám, že Mišku nenutíme do jídla atd...že třeba si to zapamatujou...
22. črc 2011 ve 13:53  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@blandik je vidět, že je to u nás to samé v bledě modrém...jen pro mě nepochopitelné- beru, že mají zaběhlé zvyky..., ale proč tedy tak strašně řeší, naše požadavky. Doba jde přirozeně dopředu, víc informací..když něco podobného tchánovi řeknu, tak jen že pořád přeháníme....to je jeho oblíbená fráze.
Ještě jeden dotaz - je moje povinnost jim půjčovat na noc, den, dva dceru, když k nim nemám důvěru. Bábi tuhle říkala, že se jí u nich nic hrozného neděje, ať jí půjčíme...., ale Luci přijela od nich a zase začala dost ubližovat Neli, přitom, už bylo "ubližování"na ústupu...dost jsme s tím bojovali. Ono jí stačilo říct, "mamka si aspoň odpočne, když budeš u nás"..., nebo tchán vyžaduje takové hry - šlapání po zádech, různé kousání, štípání a Luci to pak aplikuje na Neli, tuhle jí kousla do palečku u nohy...no myslela jsem, že jí ho snad ukousne. On to bere jako srandu, pro nás to je nebezpečné.
22. črc 2011 v 15:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
@dagina povinnost?? jasně že ne! proboha... kdyby si něco podobnýho chtěla vynutit moje tchýně, tak jí vynesu v zubech!
22. črc 2011 v 17:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
@dagina - u nás taky jsou a byly tlaky na samostatné chození malého k nim. Malý moc nechce a já jsem to postavila do roviny, že až bude sám chtít nebo dělám hluchou, když něco takového nadhazují...Oni totiž k nám moc chodit nechtějí, poslední dobou vlastně chodíme jen my k nim, malý si tam hraje s autíčkama a oni bydlí 10min od nás pěšky a tak nějak nevidím jediný důvod, proč by tam malý měl spát. Dva krát se stalo, že tam spal přes den, že tam byl na celý den. První den v poho, byl tam i děda, podruhé šel děda pryč a tchýně to přepískla, říkala, že nejsem doma, když malý chtěl domů atd...od té doby si malý už neřekl, že tam chce a kupodivu se tchánovci taky stáhli, možná je to i tím létem...Nevím.

Takže v podstatě tam raději jdem my a jsme tam i s malým než aby tam malý chodil sám. To se téměř neděje...a mě je débře. Ale zdá se mi, že u nich to je ve vlnách - že najednou se celí zjančí, že chcou malého a že si příjdou...a já mám paniku. Tak tam nakonec jde...a pak zase nic, třeba i půl roku, zas je to v rovině, že chodíme jen my...

To chápu, takové kousání a agresivní hry nejsou moc vhodné, když máte doma malé mimi a na starší se nedá zlobit, nemá z toho rozum.

my jsme se dozvěděli, že nevychováváme dítě srdíčkem, že se máme chodit jich ptát na zkušenosti a rady, že vychovali dvě děti a že se nemáme ptát cizích lidí (tím mysleli seminář rabru)....a to o tom nevěděli nic, ač jsme jim o tom chtěli povědět, řekli jsme, že jdem na seminář - nic, ani jeden dotaz, žádný zájem...a pak mi tchýně vmetla výchovu bez srdce a to mě naštvala, protože to co prováděli oni, je z mého dnešního pohledu dost hrozné...a to, co děláme my mi příjde jako přístav lásky a bezpečí (tedy se snažíme)...Naštěstí na nich dost často vidím, že hledí, jak nám to funguje a že v čase se z jejich skepse klube názor, že na tom něco bude, na tom, co děláme...Ale i tak, malý může být v 90% v pohodě a oni valí zrak, jak se dokáže chovat... a pak v těch 10% je třeba protivný, zaječí, zaprostestuje...a už by vychovávali, tchán nasadí výraz, že si necháváme "kálet" na hlavu a že tohle nepovede k ničemu dobrému...nedokáží pochopit, že právě v dané problematické chvíli se snažíme respektovat a dále s tím pracovat, ale jinak než oni dříve - bez facek, bez urážení, bez citového vydírání...takže jim se vlastně moc líbí, jak se vnuk chová, co dělá, co říká...ale když náhodou nemá svůj den, nebo má jiný názor, tak cítím ten pohled - tedy ttohle mu dovolíte, to snad ne, to bych ho srovnal, že by hned věděl, kde je jeho místo...a že by tohle srovnání právě vedlo k tomu, že by už nebyl ve zbylém čase tak v pohodě, to nechápou...
22. črc 2011 ve 21:13  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@blandik Ty dovedes tak presne popsat to, co ja neumim vyjadrit! To chovani prarodicu, to jejich nutkani vychovavat a nesouhlasne pohledy... taky to znam a bohuzel prave na tech 10% nam pak ukazuji a dokazuji, ze ho "rozmazlujeme" - tech 90% pohodoveho casu je pro ne samozrejmosti...

Zajimave je, ze tchyne, ac podle me mnohem direktivnejsi v pristupu ke dvym detem (tj. je mene mazlila a vice mydlila :sunglasses: ), je ted mnohem vic respektujici k vnukovi - nebo asi spis ke mne... naprosto respektuje nasi vychovu, i kdyz si mozna mysli svoje. Moje mamka naopak, ta ma pocit, ze malyho musi vychovavat, ze to zrejme nezvladame, protoze nam "skace po hlave" = ptame se ho na nazor, nechce-li neco, nenutime, dokonce mu davame na vyber (tuhle jsem se ptala, ktery hrnicek chce na piti a mamka byla sokovana, preci to neexistuje, decka si nemaji co vybirat!) :frowning2:
22. črc 2011 ve 21:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
@majdula - ahojky. U nás podobně - tchýně byla ta hodná, sice manipulovala a vychovávala vzbuzováním pocitů viny, nedávala samostanost a usloužila by se k smrti, a pak občas prostě udělala doma vítr, bez varování vybuchla, byla dost uzlíček nervů, ale by to ta hodná..a tchán byl ten tvrdý, který sice děti vědl pevnou rukou, ale v podstatě mu vadilo, že se syn nepostavil na odpor, takže osciloval mezi vynucováním si poslušnosti a mezi utahováním si ze syne, že není dost kluk, že brečí, ironické poznámky, určitá necitelnost...No a tchýně dneska je ta direktivní (ač ve vztahu k manželovi je ta podřízená a to totálně) a tchán najednou je více respektující...A moje máma - ta mě vychovala dost s respektem a myslím, že se to v ní s věkem ještě rozvinulo, takže miluji se dívat, jak si s malým hraje, jak s ním mluví, ale tady ji občas ujíždí takové ty nesmysly..No je to s nima sranda, jsem zvědavá na nás jako na babči...někdy tak přemýšlím, jak bych se asi chovala...třeba se poučím z tchýnina chování a nebudu se vnucovat a tlačit své názory jednou mi bude vyčten vlažný přistup :confused:
22. črc 2011 ve 22:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
@majdula jj, @blandik je dobrá....vím, chválit se nemá :grinning:.


@blandik no však Luci za to kousání dostala mega kázání od tchyně - zrvona u nás byla, fakt jsem na sebe naštvaná, že jsem jí nic neřekla...no ještě budou příležitosti ....
Ale všimla jsem si na Luci, že docela tchánovce poslouchá v takových pitomostech např. řekni jaká to je barva, co dělá mašinka...a to souvisí možná i s tím, jak jela na tu noc ke tchánovcům. Jsem se jí dvakrát ptala, že by byla možnost spát u babi a dědy...co ona na to..., nechtěla, ale dědka se to asi dotklo a několikrát se jí ptal - chceš teda jet nebo ne, my už za chvíli jedeme..., na základě toho si to rozmyslela bych ho za to zase praštila....se mi prostě zdá, nevím..., že se od nich nechá manipulovat...proč????????
23. črc 2011 v 05:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj tak nejak to taky a tchyni nemame jednoduchy spise vubec nevi ze existujeme vi to jen o narozeninach a svatcich ale kdyz nam ma nejak pomoc nebo se jen zastavit tak pro ni neexistujeme ja porad myslela ze to je jen u nas ale jak tak koukam je to hodne rozzsahle tema:( jake mate napr problemy s ni?
23. črc 2011 v 10:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
@dagina - koukám, že LUcinka je mladší než náš. Náš měl období, kdy absolutně nereagoval na přikazy a mě se to moc líbilo...ale to bylo mnohem dříve...a pak přišlo období, kdy es mi taky zdálo, že je i trošku poslouchá, ale už to je zase pryč a zase já svou slušnou, ale svou hlavu. Ale říká se, že děti podle své povahy mají skony být poslušné nebo vzdorovité. Já jsem u našeho byla přesvědčená, že je to introvert (stranil se dětí, nezapojoval se, pozoroval z povzdálí, hrával si sám, neměl tendence sahat na cizí děti, jen koukat)...a na ulici ještě ve dvou letech se za mě schovával nebo uhýbal, když někdo šel...enchala jsem ho tak. A pak najednou se to zlomilo a on si začal povídat s lidma na ulici, s paní v obchodě, začal zdravit, šel mezi děti - pořád je spíše individualista, ale to já jsem taky, žádný teamplayer, ale jinak z toho mám velikou radost a jsem přesvědčená, že tím, že jsem ho nenutila do kolektivu, neotužovala, nechtěla po něm, aby předčasně zdravil na povel...že tím se mohl normálně vyvíjet a začal dělat věci ve správném čase...ale to je z jiného soudku...

Taky jsem měla pocit, že když tam malý byl jeden den, že pak byl více naladěný na styl hraní babičky a že ji taky více poslouchal...ale děti jsou tvárné, a podle mě nejvíce přeberou to, co se děje doma a ne u prarodičů..takže pokud ji budete dávat doma dost prostoru, nebudete nutit...no bude partner, tak bude mít o sobě dobré mínění a nebude zvyklá být vmanipulovávána tam, kde nechce být, ale současně bude chápat, jak svět funguje a postupně i to, že některé věci se dělají, i když na to není třeba nálada a chu't a to proto, že mají smysl...a pokdu do toho tchýně začne s příkazy bez důvodů..atd. tak malá se bude bránit a aby se uměla slušně bránit a neurážela lidi, tak zase je důležité, jak doma budete řešit konfrlikty, jestli i vy umíte říct, tohel se mi nelíbí (aniž by jste napadali jeden druhého...)..Děti jsou jako opičky, opakují to, co doma slyší...když je pak u babi a něco slyší, pak opakují i toto ...ale dlouhodobě mají hlavní vliv rodiče...

Já třeba dost řeším pohádky, knížky - všechny ty založené na tom - že Karlík zlobil, neposlouchal maminku a tak pak dostal na kebuli...tohle mi hrozně vadí, všechno to přetvářím, když to čtu...
23. črc 2011 v 11:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
@dagina - ještě k tomu, proč se nechá mainpulovat - děti to ještě až tak nechápou, potřebují si asi i zažít manipulaci a taky mít kontrast doma, aby uměly srovnat a mohly se samy rozhodnout a přijít si na to, že manipulace jim nevyhovuje, že doma jim to sedí více...však kopřivovi pak i doporučují s dětmi později mluvit o tom, že jestli když se řekne to a to, jeslti jim je to příjemné...Já bych se nebála, že tchánovci z ní udělají loutku, pokud tam nebude trávit pravidelně třba každé odpoledne...Ale toto jen můj názor.

A já ještě někdy dělám to, že když babička přikáže miškovi, aby se napil, tak jakoby to řeknu rabrovsky - Miško, babička má pití, chceš se napít? Takže parafrázuji ty její příkazy. :grinning:
23. črc 2011 v 11:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik no právě že u nás doma teď nic moc..., hodně to souvisí i s jeho rodiči, ani nevím proč, ale náš vztah to celkově ovlivňuje. Je v tom asi více faktorů. Když jsem otěhotněla a byla jsem totálně KO, začal jezdit manža s Luci každou neděli k rodičům.. abych si odpočinula...do té doby jsme jezdili společně nebo vůbec. A teď se možná začínají ukazovat následky. Jsme jakoby dvě strany barikády.... . Pak příchod Nelinky..., abych řekla pravdu, je to na hranici našich možností....hrozně náročné...do toho prudící tchánovci a je vymalováno. Mám pocit, že pokud budu v jejich rodině, nikdy to nebude dobrý....teď to tak cítím. Manžu na jednu stranu také mrzí jak se po narození dětí chovají, ale i se jich dost v jistých věcech zastává. Takže momentálně nejdeme dcerám moc příkladem.... :frowning2:
24. črc 2011 v 16:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
@dagina možná to je u tebe ještě hormonální ne zcela rovnováha a že časem se to u tebe srovná. Já jsem měla první rok dost intenzitvní, co se týče pocitů vůči tchýni. A navíc ¨dvě děti, je to náročné. My jsme měli taky ponorku a to jsme měli jen jedno. Manžel taky úplně a ne vždy chápal, oč mi šlo...nedávno jsme se dívali na horor - Rosmary má dětátko a tam jedna tetka houpala dítě necitleně a jeho máma to cítila, že dítě pláče, protože houpá moc rychle...a já řekla manželovi, že to je přesně scéna z Vánoc, kdy jsme tam byli s 2,5 měsíčním mimi a tchýně ho houpala jak o duši a já ji 3x řekla, že je to rychle a ona pokaždé se hned zase dostala hned k tomu zběsilému tempu. A já přitom trpěla i tím, že si ho přivlastnila a měla pocit, tak jste konečně přišli a te'd si ho tady budu celé odpoledne muchlat a nedám...A manžel mi říkal, že si to vůbec neuvědomil, že jsem to mohla tak silně cítit...takže pro ty chlapy a okolí je dost těžké pochopit pocity maminek...
24. črc 2011 ve 20:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik jj, ale co s tím, že to ostatní nechápou????? Má to být můj problém? Ono to tak ve zkutečnosti asi je, cítím se vina za své pocity a oni jsou vysmáté jak berušky. Mám totiž pocit, že jen já/my (i manža) musíme dělat ústupy, chápat je, pokud jim nechceme z určitých důvodů půjčit dceru, tak to jsme snad z jiné planety a dívají se na nás skrz prsty.
Možná nějaké ty hormony určitě v tom jsou, ale nepřevažují.. neměla bch problém dát/půjčit dceru kamarádce, ségře .. , ikdyby se k ní nechovaly Rabrovsky, ale tchánovcům prostě nééééééé :confounded:
24. črc 2011 ve 23:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky ,poraďte co mam dělat?
Včera jsem dostala sprostou sms od tchyně,uráži me že děti nejsou meho muže a že nechape jak se me může dotknout.
Ona je alkoholička a psala to v 1ráno. Co stim?
Manžel se s ní prý nebude hádat když je ožera a stejně by to nemělo cenu.
Já to ale beru tak že tim že se mě nezastane mě hrozně poníži.
25. črc 2011 v 06:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
@hanickacb v jednom má pravdu hádat se s ní pokud je nalitá nemá cenu (a nepřinese to nic dobrého), ale asi by měl něco udělat. Jináč kdyby má tchýně byla alkoholik a tohle mi psala, tak za jedno nemá ani mé číslo ani možnost návštěv, bych jí poslala někam daleko a šlus, pač o ožralou babičku děti klidně připravím... :sweat_smile:
25. črc 2011 v 07:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
@mataharyy jo já taky snima končím.
25. črc 2011 v 08:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
Achjoo holky:( ta moje tchyne se sere do veci do kterych ji nic neni:( uz sme s ni uplne naprasky':( da se rict ze ji uz uplne nanavidim..:( a navic k tomu vsemu ze rika lidem to co nema jeste si smyslela ze ma volno tak ze by po pul roce co slibila ze s malym pujde do zoo tak tam chce jit:( a ja ji ho dat nechci sem hrozna? ona totiz maleho nenastevuje vubec vidi ho jen kdyz ma nekdo narozeniny a nebo vanoce nikdy mu nbedonesla ani bombon nebo oplatek:( sem strasna odepirat ho ji?
25. črc 2011 v 08:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
@dilemma já takové věci řešila tím, že jsem šla taky. Je to očistec, ale lepší mít dítě na očích, než se strachovat sama doma.. :wink:
25. črc 2011 v 10:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
@deyana a to i presto ze dela uplne ze neexistujete ze jeji synneni ten co zije semnou? ona si nas vubec nevsima fakt dela jen velkou zenu kdyz jsou narozeniny :( a celou dobu nic a pred mesicem slibila ze si v sobotu vezme malyho nabazen a my pak sly k prababicce v sobotu protoze se neozvala prisla k ni a najednou rekla dneska jsme mela spoustu prace a nesla sme nabazen no tak snad nekdy jindy si ho vezmu ale takovym tonem ze se mi udelalo zle normalne no des:(
25. črc 2011 v 10:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
@dilemma jo tak to je jiná.. naše tchyně občas přijde, sice se s ní skoro pokaždé pohádáme ale takové to nejhorší období má asi za sebou.. Když to dělá takhle a řekla ti tohle.. měla jsi říct, ať si pro něj nechodí. Moje máti mi taky v našich nejhorších dobách radila, abych se jí vymlouvala, nebrala telefony, neotvírala pokud nebudu vědět kdo je za dveřma. Takže: my jedeme ke kamarádce, malá je nemocná, malá spí, my něco máme, většinou že někam jdeme, k doktorce nebo tak..
25. črc 2011 v 10:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
@deyana me prave volala v patek vecer a ja ji to nevzala od te doby nezavolala ale vcera byla u prababicky jako jeji mamy a pry se tam zminila ze ma utery streda volno a ze by s malym chtela zajet do zoo a prababicka samodrejme hned volala at se s ni domluvim at ji prozvonim ze chce jit s mlaym ven a prababi jsme rekla ze nevim co budu delat s malym ve utery a ve stredu ze zitra je teprve pondeli a ze jeste uvidim ale ze uz neco v planu mam a prababi ze ji to je jendo jen ze se zminila tak mi prislo ze i ona se nastvala ze ji nechci dat maleho ale ja ji ho fakt nechci dat akorat sem to prababi nerekla narovinu aby ji to nezranilo ona se na to kouka jinak nez ja muj pritel je taky nastvany na matku bo neco po ni potreboval a ona zase rekla tu jeji slavnou vetu promin ale ja nemam :( a ani nemuzu:(
25. črc 2011 v 11:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
@dilemma no vidíš, tak když přijde, vymluv se a vymlouvej se tak dlouho, dokud ji to nepřejde.. :wink:
25. črc 2011 v 11:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
To jeji chapani to asi nikdy neprijme:D ona zase prijde kdyz maly slavi narozky a to my slavime kdyz oni jsou na dovolene bo pred mesicem slavil muj pritel a ona se ptala kdy to slavime a ja ze 27.8 a ona to jsme zrovna na dovolene a prababi tak tyden pred tim a to ze ona nebude mit penize a tadyn po 27 zase nema cas tak pry 10zari a to uz ma maly skoro tri tydny po a ja 2tydny po slavime top vzdy dohromady tak sem se nasrala a rekla jsme prababi a segre at prijdou 27 a jak bude chtit prijit ona tak se budu zapirat dekuji za radu aspon nejak je to takova zmije ze na ni mam nervy jak tram uz:(
25. črc 2011 v 11:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
@dilemma no tak to vůbec, aby mi někdo říkal, kdy můžu slavit narozky a kdy ne.. bud má čas, nebo nemá. A popřát může přijít i po oslavě, jde jen o to gesto. Já osobně bych byla radši kdyby mi tchyně domů nelezla vůbec, natož když chceme slavit, aby nám kazila náladu. Ale někdy přijde, někdy je v práci, tak to zatím šlo.. horší to bude teď, páč jde do důchodu :frowning2: to tady bude nakvartýrovaná pořád. I když ona švagrová ji dost zaměstnává, dává jí děti, protože si je naflákala a neví co s nima, tak se o ně stará bába, když není zrovna v práci. Což jako výchova je absolutně mimo realitu a je to na nich vidět (rok a 5let). Ale to už není moje věc, že :sweat_smile:
25. črc 2011 ve 12:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek