Tchýně a problémy s nimi. Že nejsem jediná? Přidej se.

Tak jí příště poděkuj a řekni jí, že chápeš, že je to drahé, a at vám koupí třeba jen ten čaj a bude, raději než by měla mít finanční obtíže.
no a na srovnání se sousedkou bych jí otevřela dveře - no jo, máte pravdu, taky jsem si říkala, že je šikovná, to já prostě neumím. A co ona může? No nic, no. A je to. Kašli na to. Vážně se netrap, ona jak se zdá vás ráda má, ne, když vám i kupuje a chodí na návštěvy, no a že semtam něco urýpne - hele tak jí řekni - no jo, já nestihám, když on ten váš syn nechce po večerech moc hlídat. A stejně asi bych neuměla tak šít jako ta Pavla. prostě hezky mile s úsměvem trošičku zarýpnout. Ne moc, jen tak zažertovat. To by nešlo? Ale hlavně - bud v klidu. manželství není bitva o to, kdo bude vládnout. To je bitva o to, jak být spokojení s tím, co máme. A radovat se z toho.

Ahojky, nikdy jsem na žádná diskusní fora nepsala, ale jak to tak čtu, taky se podělím o svou příhodu s tchyní. Přivedlo mě sem pochopitelně naštvání a zjišťování, jak to mají jiní. Moje tchýně je fakt zvláštní, známe se hodně let a dost jsme toho jako rodina prožili. Mám ji ráda a v minulosti jsem se cítila jako její dcera. Ale teď máme mimčo, nebo teda spíš batole, naše první dítě a tchynino čtvrté vnouče a už tak třičtvrtě roku to stojí zaprd. Jsem normálně přehlížený člověk, rozhoduje se všechno za mě a pokud chci říct názor, dost často se pak cítím celkem špatně. V podstatě jde o blbosti, ale všeobecně je to k vzteku. A nějak mě to naposled dožralo. Tchyně nám hlídala malou a jen tak mimochodem jí dala na nočník. Jojo, vypadá to jako v pohodě, jenže jde o to, že jsem jí ani ne před měsícem říkala, na její otázku, jestli už dítě chodí na nočník, že není kam spěchat, že zatím je čas, že to mám naplánovaný. Nehledě na to, že tohle jsme měli udělat první s partnerem. Takže na jednu stranu jsem byla ráda, že se malá vyčurala do nočníku a řekla ee, ale na druhou mě to už dožralo, protože takových "blbostí" už bylo dost. A taky jde o to, že to tchyně věděla a ten nočník už tam měla připravený. Teď bude tohle řešit, ale za tu dobu, co máme malou, jí měla asi pětkrát v kočáře a pětkrát jí hlídala doma.

A to je vážně taková hrůza? Prostě to zkusila a vyšlo to. To už nejen první krůčky smí vidět jen rodiče, jak jsem se tu dočetla, ale i první posazení na nočník smí provést obřadně jenom rodiče? To je přece hloupost, no tak ji tam posadila a je to. Důležité je, že očividně malá pochopila, oč jde a naučí se a budeš mít mín práce. Copak to není fajn?
A to tvoje - dost často se pak cítím špatně - za to asi těžko kdo může, za tvůj pocit. Proč se cítíš špatně? Odseknou ti, ukřičí tě? To bych pak chápala. Ale pokud jenom máš ty špatný pocit, že jsi něco řekla, není to jejich chyba. Co se rozhoduje za tebe? A proč se necháš? Jediná rada je - promluvit. Pokud máš něco, co chceš říci partnerovi, řekni mu to. Pokud tchyni, řekni jí to. To je to nejjednodušší na světě a nejjednodušší bývá nejlepší.

@anelamates
Upřímně, vy tam nežijete, těžko hodnotit. Prostě rodina by měla být sama, vždy je problém, když se do toho někdo montuje. Možná tohle nevypadá jako nějaká hrozná situace, ale pokud řešíte denně takovéhle věci, leze vám to prostě na nervy ...
@teresinka15
Poradila bych vám, abyste si s ní promluvila, vím ale, že pak stejně budete za nejhorší vy ... Tak s ní prostě malou samotnou nenechávejte. My máme rozpory skoro denně, i když tiché, protože já se bojím tu cokoli říct, ale také je to hrozné a nejradši bych zmizela :(

Jistě - je to klasická dan za bydlení pořízené celkem bez nároků na čas a finance. To tak je, v životě je vždycky něco za něco. A navíc - je tu těch debat o bydlení s tchyní strašně moc.

O žádných debatách nevím, jsem jen tady. Navíc jestli si někdo myslí, že je tohle bydlení zadarmo, tak asi s tchýní nikdy nežil! My osobně dáváme normálně peníze na chod domácnosti, jako kdekoli jinde a myslím, že to tak mají všichni. Navíc u nás bylo horní patro, kde jsme, úplně holé, i bez podlah, takže si vše děláme sami za naše peníze a šetříme ... A ještě k tomu tu žijete s pocitem, že nic nesmíte - nebo samozřejmě ne všichni, ale ti, co tu s tchýní musí žít ... a věřím, že stejné by to bylo i naopak, i kdybychom byli třeba u mých rodičů ... prostě člověk by měl bydlet sám, ale někdy hold nemáte jinou možnost, nebo vám to přijde fajn a zjistíte to až po pár letech, kdy s tím už nic dělat nejde ...

@megynka13 Tak pod to bych se podepsala - rodina má bydlet sama. My jsme naplánovali s manželem bydlení s jeho rodiči. Nechtělo se mu je nechávat samotné v domě na stará kolena. Tak jsme se rozhodli, že si přestavíme půdu, uděláme vlastní vchod...Začali jsme s přestavbou, bydleli jsme s nimi dole. Vydrželi jsme to 8 měsíců a nakonec jsme si koupili byt a jsme všichni spokojení. Opravdu se to nedalo vydržet a nikdo by tam šťastný nebyl.

@anelamates Tak to s tím nočníčkem, prvními krůčky apod. jsou takové na první pohled směšné tahanice, ale i já zastávám názor, že rodiče by měli se svými dětmi zažít určitá "poprvé" jako je první úsměv, první slůvko, první krůčky.... - proč jim do toho vstupovat, proč jim to brát? Prarodiče už jednou děti měli a mohli si to s nimi užít, tak proč na tomhle poli nějak soupeřit? Já třeba nechápu snachy, kterým vadí koniny jako že dítě dostalo u babičky nějakou v jejich očích závadnou potravinu, že tchyně batoleti nasadila čepičku, nenasadila čepičku, Pepíček olízl krtinec...ale u některých věcí zase rozumím tomu, že to rodiče mrzí - zvlášť když něco takového zdůrazňovali předem. To pak totiž vypadá, jako by to dotyčná dělala naschvál. A to se, myslím, mezi dospělými lidmi nedělá...

@megynka13 No dobře, není to zadarmo, platíte tam sumy - tak jste si měli vzít hypo, platit tam a mohli jste být ve svém. Ono dodělat podlahy a mít přitom i kdyby jen hrubou stavbu a přípojky hotové, to prostě je zadarmo bydlení. Že platíte energie je snad samozřejmost, to byste platili všude. takže zase a znovu - bydlíte lacino, nemuseli jste shánět svoje a platit těžké peníze, tak platíte ztrátou soukromí, to je normální. Prostě něco za něco.
A když to není k životu, řešení je prosté - odstěhujte se. Máte platit tam nebo jinde?

@anelamates
Je sice milé, že si myslíte, že je vše tak snadné, ale tak to opravdu nechodí 🙂 A vím to z vlastní zkušenosti, byla jsem jako vy, "nad věcí", než jsem do toho sama přišla. Jasně, možná platíme samozřejmě o něco méně, jelikož si energie a další dělíme na 4 díly a ne na 2, to je jasné. A nejde tu ani o ztrátu soukromí. A hlavně nejde ani o mého muže - jako o mě. Což je tak všude, kdybychom bydleli u mých rodičů, zase by šlo o něj a ne o mě ... Prostě tak to je, ale to neznamená, že to jsou špatní lidé, jen je to prostě jiná generace, je to jejich dům a od toho se vše odvíjí. A člověk neví, jak to pro něj bude nebo nebude hrozné, dokud do toho nepřijde.
A ne, opravdu nemáme peníze na to odejít jinam - hlavně, když si už nějaké pokoje na vlastní náklady zařídíte. Prostě těžko se to vysvětluje, ale pokud to nechápete, jen těžko vám někdo změní názor, když do toho prostě "nevidíte" ...

No ale já to chápu, je mi to jasné. A prostě říkám, že je to normální, je to něco za něco. Co je na tom složitého? Nemáte na vlastní bydlení, ano beru. Proto bydlíte u manželových rodičů, ano, beru. A protože je to jejich dům, a oni vám vyšli vstříc, bohužel vy za to platíte tím, že vám mluví do věcí. Nebo snad ne? Pokud vám do věcí nemluví a jenom vám prostě lezou na neryv tím, že tam jsou, tak to bohužel. A pokud vám vadí, že vám do života mluví, existuje dvě možnosti - bud se odstěhovat anebo si zvyknout.
Bydlení s rodiči znám, zažila jsem to taky, když jsme s manželem neměli kde bydlet, a naši nás vzali do jednoho pokoje. A jo, byli to moji rodiče a občas to bylo drsné. Ale co jsme měli dělat? takže jsme to na čas skousli a pak se odstěhovali, když to šlo. Tak to prostě je. jestli chceš slyšet něco jiného, tak to ti nepomůžu.

to že Vám dala tchyně dítko na nocník v tom nevidím nic špatného, jsou horší věci

@mokro Třeba si myslí, že je to normální, já nejsem tchyně, ale u svých dětí to beru jako přirozenost-jídlo, nočník a to, že se potápíme. Moc to už neřeším. Dávám je na nočník, jakmile umí sedět. Neterorizuju je, nechci žádné výkony. Tak jako u starších. A mám to na talíři-prý si dělám z atletiky a tím i z dcery jen srandu. Ale jen nechci, aby si myslela, že z ní bude Hejnová-to bychom museli my rodiče být Šebrlovi, nebo otec Usain Bolt.A ona na své rychlosti lpí-asi jako Ty na nedávání na nočník. Nedávej do toho emoce-je to vlastně, pokud tam dítě netráví přehnaný čas-blbost.

Tak já se přidávám k problémům s tchyni u nás se stav zhoršuje tím,že s námi bydlí.

Omlouvám se , příspěvek patřil @teresinka15.

@megynka13
Nu promluvit s ní jsem zkoušela už dřív, kvůli jinému, ale dopadlo to přesně tak jak píšete, nejhorší člověk na světě a navíc se nic nevyřešilo, spíš zkomplikovalo a dál se to sunulo spolu s dalšími a dalšími věcmi. Takže mi zbylo jen to, než se v tichosti vždycky zavztekat a říkat si, že až jednou za sto let bude chtít svou vnučku hlídat, prostě to nepůjde. Jenomže, co naplat, když ani moje mamka není vždy po ruce, a ta hlídá opravdu dost, tak co nadělám.

@teresinka15
Rozumím :( Také je důležité, zda manžel/přítel stojí za vám, nebo ne. U nás bohužel nestojí a stále se zastává rodičů, takže to mám těžší ještě v tomhle, včera jsme se dost pohádali jen proto, že jsem si dovolila říct, že je tu zima (starý barák, hned studený a topit může jedině tchán) ...

@anelamates
Přesně tak, první krůčky, slůvka i nočník by měli patřit rodičům a přesně tak, prarodiče už si své děti vychovali a měli by mít rozum. Za druhé, nežiješ tady se mnou a mojí tchýni vůbec neznáš a nevíš, co za tím všechno je. Chtěla bych vidět tebe, jak bys k ní byla naprosto upřímná a všeobecně tak nad věcí. Ono se to hezky píše, když nevidíš, neslyšíš a nevíš. Co trochu empatie? Za třetí moje pocity, jsou moje pocity, každý jsme jiný "a to moje" - dost často se pak cítím špatně, je přesně proto, protože se s nikým nechci hádat a už vůbec ne v rodině. Za čtvrté, když jsi tak nad věcí, tak se mi z toho skoro zdá, jako kdybys tchyni neměla, nebo děti, nebo že bys byla muž?

@megynka13
Nu my se taky hádáme pochopitelně kvůli jeho rodičům, naštěstí ale bydlíme sami, i když opravdu velmi blízko přes ulici a chápu, jak se cítíte, když nemůžete říct ani popel v podstatě na cokoliv. Partner při mně doma stojí, ale venku ne, jakmile dojde na lámání chleba, zradí.

@teresinka15
No normálně bych řekla, že takový partner stojí za starou bačkoru a možná by bylo lépe s jiným, ale sama to mám doma, a tak vím, jaké to je ... už tedy několikrát jsem z toho byla tak hotová, že jsem měla chuť odejít, ale jako rozbít si vztah pro rodiče to je hloupost ... No nemáme to jednoduché 🙂 sama jsem vždycky říkala - jedině bydlet sami ... no tak se to moc nepovedlo :D Snad nebudete potřebovat tak moc často hlídat ;)

@megynka13
Takže ve finále je na to člověk sám, jak si to vybojuje, tak to má. Jenže teď babo raď, aby se neudělala nějaká chyba s následky. Nakonec na to doplatí jen děti.

@megynka13
No, zvládnout to musím, jinou možnost nemám. Naštěstí s tím hlídáním mi pomáhá moje mamka a ta je vzorná, pro malou by se rozkrájela. U tchyně budu doufat, že se snad časem sklidní voda a třeba pak půjde lepší řeč 🙂

@teresinka15 Muž tedy opravdu nejsem, tchyni ani tchána ani vlastní rodiče už nemám. A věř mi, že svoje jsem si užila taky. Mám děti a mám i vnoučata, a tím, že je mi dost let, jsem asi získala nadhled nad některými věcmi. věř mi, že s tvými pocity prostě nikdo jiný než ty nic neudělá. To můžeš změnit jenom ty. Nikdo neříká se hádat, ale snad existují i jiné způsoby, jak vysvětlit svá přání, ne? Slušně a důrazně jednat, mluvit, mluvit a mluvit. Trošku taktizování, v maličkostech, které nejsou až tak důležité raději povolit, a na důležitých věcech trvat. dělat ústupky není slabost, to chce opravdu sílu a dobře popřemýšlet. Ale věř mi, že jde skutečně hodně věcí dosáhnout. Asi tak.

O bývalé tchýni psát nebudu to by bylo na román😂 ale nynější tchýni co mám... manžela jsem si brala jeho mamina milá hodná i tak o ní všichni mluvili,zdala se být sympatická...Ano ona je milá ale to je tak vše,nez jsme měli malou přijela i každý týden na kafe- nebydlí daleko nebo nás zvala na oběd občas pak se narodila malá byla tady cca 5x malá má skoro rok a půl nikdy jí nic nepřinese,na vánoce něco malého a byla tady 15minut vůbec se neozve nic,ji totiž zemřela dcera po porodu a pak měla dva syny tak mě napadlo jestli to nějak neunese ale je to 35let a navíc mě přijde jakoby že nemá k malé žádný vztah úplně chladná je k ní a všímá si spíš manžela a pak že už musí jít.. nedávno volala že si koupili stěně a že někdy ho přijede ukázat a ani se na malou nezeptala takže jsem řekla v nervech manželovi ať mu to stěně ukáže na parkovišti že nemám zájem o takové návštěvy a že jeho matka je na hlavu málem mě dál facku...jo maminky se bude zastávat ale je to její první vnouče a opravdu mu nepřijde normální aby se tak chovala než se malá narodila tak byla úplně normální 🙄

No to opravdu nebyla dobrá věc, tohle říci. myslím, že si člověk ani nedovede představit tu hrůzu, jakou je ztráta dítěte. A myslím si, že právě ty s vaší malou jsi jí to prostě oživila, ten žal. A tu bolest. Vážně si to myslím. A víš jak jí může být, když se dívá na tebe nad miminem a najednou si uvědomí - a ta moje chudera tohle nezažila. A má to celé zpět. naopak si myslím, že bys k ní měla být asi o to milejší. To nebude tak, že by vaši malou neměla ráda. A už vůbec bych to neměřila dárky, vážně ne. Co třeba když k vám přijede, si s ní sednout, chovat malou a třeba hodit řeč - no až ted, co mám vlastní dítě, si snad umím trošku představit, co jste prožila za hrůzu. Ale my vám to zkusíme trošku nahradit. prostě hezky, pochop, že to vaše štěstí oživilo její neštěstí. Ztráta vlatsního dítěte je asi pro každou mámu to nejhorší, co může být. nesmím na to ani pomyslet. Zkus s ní mít pochopení a soucit. nakonec sama píšeš, že to bylo dřív fajn. Tak se zamysli, co to spustilo. A na dárky kašli, snaž se raději vybudovat ten vztah, at má malá co nejvíc milujících příbuzných. A manželovi bych se na tvém místě asi omluvila - žes to přepískla.

@anelamates Tak právě proto, když sis svoje užila taky, musíš přece vědět, jak je těžké, jít na to jako diplomat. Že prostě, někdy to nejde. A pak se ucho utrhne, a je to. Toho se chci vyvarovat. Ty se na to díváš právě jako babička a tchyně. Možná, že za čas, jestli jednou budu mít taky vnoučata, budu se na to dívat taky jinak.

To víš, že budeš, a bude ti jen líto, že sis zbytečně kazila život hloupostmi. To je úplně normálka. Vážně to nestojí za to. Třeba ten nočník. To je skutečně blbina. A jo, já netvrdím, že je to lehké, taky jsem občas vbouchla, a ted si říkám, jak jsem byla pitomá. Ale není od věci se snažit. Nejdůležitější je říci si co je a co není podstatné. Podstatné je, aby vás rodina neohrožovala ( třeba dluhy), aby vás neničila třeba lezením do soukromí, aby vám zdravotně neničila děti, třeba přecpáváním sladkým. To, že tchyně třeba koupí hnusné body u vietnamců, je prkotina. Stačí říct díky, prohnat to pračkou na devadesát a pak bát smutná, že se to rozpadlo. Jo? Asi takhle. prostě malé věci řešit mávnutím rukou. Nehádat se, hádka stojí moc sil a výsledek je stejně jenom prohra - zkažšené ovzduší. nenič si manželství kvůli hloupostem. jenže k tomu člověk fakt dojde asi věkem a smůla je, že se to nedá prostě přenést na mladší generaci.

Přenést jak co. A možná se budu dívat jinak, možná ne. Co bude za dvacet, třicet let nikdo neví, jestli budeme i my. Ale teď jsem na mateřské, mám první dítě a nočník pro mne "blbina" není. Všechno, co se týká mého dítěte, je pro mě důležité. Kromě dalších věcí, které provází život, které musím řešit, jako každý. Takže tak.

@anelamates Já bych se v omluvách už nepatlala...Chlapi nemají rádi opakované hloubkové analýzy situací všedního dne a "čím víc se s lejnem mažeš, tím víc smrdí...". Už bych to nechala být.