Tchyně. Co si o tom myslíte?

Počkej, takže ona brečí proto, že jsi jí řekla, že se příště má zeptat a né oznamovat? Pokud tomu nic nepředcházelo, tak ano, nepřijde mi normální.
To, že upřednostňuje jedno vnouče, mi přijde u tchýní úplně "normální". Mám taky takovou tchýni. Ale já jsem se u ní už obrnila. Plus mám zastání manžela, protože i on vidí, ikdyž je to jeho rodič, jaká je. A že ona umí i plácnout nesmysly, že člověk občas nechápe.

Asi bych se zamyslela nad tím, proč manžel a zbytek rodiny, kteří byli u vašeho rozhovoru, měli potřebu jít utěšovat tchýni a ne jí jít vysvětlit, proč jsi v právu ty...

@martulka88 oznámila, že zítra v daný čas se někde sejdeme. O dni jsem věděla, ale nikdo mi už neřekl čas. Takže jsem předpokládala, že se domluvíme. Nestalo se a tak jsem ji řekla, že je slušnost se zeptat zda časově je to ok. Dopadlo to jak to dopadlo
To je dobře, že někde partneři fungují a jsou podporou manželce 👍😊

@terulin mě by stačilo, kdyby někdo řekl pojďme se domluvit na čase. Jenže oni jsou tak nějak zvyklí, co řekne tchýně to je svaté

Já bych se také ozvala a jak se znám, tak bych šla za nimi a vysvětlila jim, co si o té herecké frašce myslím. Já mám s tchyní bohaté zkušenosti. Chvíli mi trvalo, než jsem pochopila, že ze strany manžela žádné vymezení hranic nepřijde, takže jsem si je vymezila sama, jak vůči mně, tak následně i vůči našich dětem.

Tchýně je asi hodně přecitlivělá. Chápu tvou frustraci...

@miryp ovlivnilo to vztah s manželem, když jsi dala jasná pravidla v rámci tchýně?

@nonuschka jen je rozmazlený jedináček a to dokonce i v pokročilém věku 🙈 v mladším věku si doma vybrečela nové auto, protože chtěla

Děkuji holky za názory. Jsem ráda, že nejsem jediná kdo to tak vnímá. Prostě fraška ze strany tchýně 😑🙈

Aha, tak to vysvětluje vše 😅

Myslím, že jsi ji neměla říkat, že slušnost je se domluvit na čase, což ji asi mohlo naštvat, že ji považuješ za neslušnou. Místo toho jsi ji měla říct, ale v té době nám děti spí a dojedeme až se vyspí nebo nešlo by to posunout?

Jsem jednoznačně na tvé straně.

Příště se ale zachovej tedy jinak. Protože evidentně na ní neplatí konstruktivní zpětná vazba. Naopak, člověk jako ona dokáže vždy obrátit tvůj konstruktivní feedback ve tvůj útok.

Takže bych jí přestala zásobovat municí. Příště jí tedy neříkej, jaký druh chování z její strany by byl vhodnější ( slušně se dohodnout na čase se všemi zainteresovanými atp). V duchu zhodnoť situaci, její " povel" haha... jestli tobě to tak vyhovuje nebo ne. A pokud ne, řekni že se nedostavíš. Řekni že vám to v danou dobu nevyhovuje. Řekni že máte už něco domluveno. Řekni že zrovna o to nemáte zájem atp. Jednoduché věty. A vyjádření stanoviska. Nastavení hranic.

Vše říkej samozřejmě slušně. Nejde o útok ze tvé strany, ani o naschvály. Jde o zachování si suverenity.

Uděláš to 2x 3x a dojde i blbému, že bude praktičtější zeptat se předem na čas atp.

Tchyně je prostě dirigent a generál. Manžela nezměníš, vyrůstal pod jejími křídly. Je to dominantní žena na takovou musíš jedině z pozice síly - mít jasné pevné hranice. Ale i ukázat přátelskost, aby jí došlo, že tu je jiná cesta. Že jsi otevřená spolupráci s ní.

Bohužel tím že se rozbrečela tak ukazuje že je i manipulant. Nejlepší by bylo, kdybyste s manželem táhli za jeden provaz. Jde to si s ním promluvit na tohle téma, nebo to není možné? Nevadí nu se přizpůsobovat i když se vám to nehodí? Co by se stalo kdyby se trochu vzepřel mamince, přišel by nával slz, výčitek, úroků?

Máme podobnou mamku, která má velkou potřebu pořád všechny (i dospělé) organizovat. Sice se proti ní ohrazují všichni, ale bez valného efektu. Dokonce se naučila takové jako fráze že Je to na vás, ale... nebo Udělejte si to podle sebe... nebo Já vám do toho nebudu mluvit...Žádná ta fráze není ani v nejmenším vážně myšlena a chování to jen potvrzuje. Jediné, co můžeš udělat, je prostě si to opravdu udělat podle sebe. Pokud trvá na tvém vyjádření, tak se popravdě vyjádři, že v tu dobu děti spí a kdy asi přijedete. Jen oznámení, žádné vysvětlování a začínaní diskuze. Tito lidé neposlouchají, nepochopí... Blbé je, že manžel není na tvé straně, ale na jeho obhajobu, když v tom člověk vyrůstá, taky mu dost trvá, než mu dojde, že toto není v pořádku...takže snad časem pochopí a zastane se svojí rodiny.

@reeeza já nechci žádné spory, ale taky nemám aktuálně chuť vyhledávat přítomnost tchýně 🤣.

Rozhodně děkuji za nápad jak ji slušně odpálkovat, když se to nebude hodit.

Manžel je smutný z toho, že jeho maminku nemám ráda ačkoliv si uvědomuje, že její chování není vždy ideální. Moc nechápe, že v ten moment jsem jen potřebovala oporu a stačilo jen říct, tak se pojďme domluvit na čase 🙈. Chápu, že manželovi to přijde úplně normální, jelikož to měl x let doma. Jen si musí přijít sám na to, že takhle nefunguje dialog "já oznamuji". Bohužel poslední výstup tchýně byla jen pomyslná třešnička na dortu. Jak se tomu polovička postaví, to záleží jen na něm. Já nebudu závodit o jeho přízeň s jeho matkou.

Jestli něco ovlivňovalo náš vztah, tak to byl strach manžela, že když se vůči matce vymezí, tak ona opět půjde spolykat prášky (ano, i tak může vypadat manipulace, když se matka nesmíří s tím, že děti vylétly z hnízda). Mé vymezení sice obrblal, ale ve výsledku je jemu samotnému mnohem lépe od doby, kdy se ona nemůže chovat jako psychopatická stíhačka...

@angelinie 🙈 ach jo, že některé maminky musí dělat dusno.
Snad manžel pochopí, že vždy není pravda na straně jeho maminky

@miryp takže vztah to ustál. Děkuji za možnost naděje udržet vztah i nadále

Také oznamuji a je mi oznamováno.
Když se čas nehodí, tak to řeknu "ve dvanáct nemůžu, Pepíček ještě spí, stíháme to tak na jednu hodinu" a je to. A to samé očekávám k mé osobě od ostatních. Já jednou bude strašná tchýně, budou o mě diskuze na koníkovi.😅

"Tak jsem jí oznámila, že stačilo se alespoň zeptat zda časově je to ok." Zdánlivě normální věta, ale záleží na tonu a okolnostech, snadno může být pasivně agresivní.

Jako asi si lezete na nervy, prostě uber a třeba ubere i tchyně, je to manželova matka a rodina, tak ať jí řeší on.
Ale můj tchán s tchýní jsou fakt děsní, jako fakt děsní, když se na mě nebo manžela naštvou, řvou po vnoučatech, že je nemají rádi aby nám ublížili. Představ si tu nejhorší tchýni a to je ta moje. Takže tvoje tchýně mi přijde jako těžká pohoda.😉

@angelinie to znám… “Děcka, jako já vám do toho nechci kecat, ale…” V tu chvíli se mi otevírá kudla v kapse, ale držím jazyk za zuby a myslím si své…po 20 letech vypíná uši i muž…
Autorce: taky jsme to tak měli. Plánovalo se bez nás. Tak jsme prostě přijeli o něco později. Jako nebudu budit dítě, aby bylo na akci ukňourané a já nervní, navíc spánek potřebuje. My jsme prostě začali chodit všude pozdě, jak nám to vyhovovalo, tak jsme byli za ty neschopné přijít včas. Nyní už to funguje, že se berou ohledy na nejmladšího člena, ale neřeknu Ti, kdy to fungovat začalo, u první před 8 lety tam ještě třecí plochy byly…

Hele, neměli jsme to doma tak růžové, jak se zdá.
S tchýní jsem vycházela skvěle. Volaly jsme si, jezdila cca 1týdně zamnou na kávu (šla jsem za manželem 60km od mé rodiny), ať přijdu na jiné myšlenky. Byla jsem těhotná, byla jsem ráda za společnost. Jenže syn mi zemřel v břiše v 37tt. Týden po porodu odvezli mého taťku s covidem a byl v umělém spánku. A jak se zachovala tchýně? Tehdy mi řekla, abych o Maxíkovi nemluvila. A přestala semnou úplně komunikovat. A přitom my jsme potřebovali oporu rodiny - nejen zemřel náš první syn, ale taťka měl šanci velmi mizernou, že přežije (naštěstí přežil). O 4 měsíce jsem otěhotněla znovu s druhým synem. Vídali jsme tchánovce max.1 za měsíc. Než se narodil druhý syn, dali jsme Maxíka na lesní hřbitov - do rodinného hrobu, kde je taťky rodina, přál si to manžel. Pár km od hřbitovu bydlí i švagrové rodina, kde tchánovci jezdí velmi často (tchýně tehdy jezdila i hlídat vnoučata, když byla nemocná). Jak jsem podruhé porodila, začala říkat mé mamce v telefonu, jak si malého bude vozit a užívat (asi chtěla mé mamce ublížit, jelikož je mám hodinu cesty). Když přijela, tak aniž by se zeptala, pokaždé nám vlezla do ložnice, kde malý spinkal. Nebo ho chtěla zvedat ze země a málem to neustála a spadla i s malým. Nemluvě ani o tom, že když jdu někde na návštěvu, neprolejzám byt a když odcházím, tak odnesu po sobě hrnek od kávy (oni ne). Za Maxíkem na hřbitově byli 2krát a to jen díky manželovi, kdy si rýpnul. Hlavně, že ona jezdí na hřbitov skoro každý týden zapalovat svým rodičům svíčku. A taková malá vsuvka - obhrob jejích rodičů má i tchán rodiče. Když je výročí jejich rodičů, tak i úmrtí manžela dědečka z tchánovi strany. Byla smutná, jak je to hrozný, že už její rodiče tady nejsou, ale manžel ji hned připomenul, že bude mít výročí i druhý děda a totálně nezájem. Prostě ona jede v tomto jen "já přišla o rodiče a já jsem chudinka". Manžel dříve byl neutrální, ale co ukázala za poslední 4 roky, tak sám vidí, že ona si to vše udělala sama. Zkusila přijít letos před Vánocemi a že se mi chce omluvit (ano, manžel ji k tomu navedl), ale já už nemám zájem. Měla se tehdy zachovat jinak. Není svým způsobem zlá, ale já už k ní nezměním názor. Syn, když přijedou, tak k nim nechce. Nemá s nimi nijak velký kontakt. I proto, že jsem musela neustále připomínat, že pokud a ním cht3jí cztah, nemohou sed3t při návštěvě na gauči, ale musí si s ním hrát a zajímat se. Naopak s mými rodiči je skoro denně na watsappu a posledně, když jsem byla u zubaře, byl manžel u našich s malým a malý nás posílal domů a že bude u babi a dědy. A když je s našima, taťka s ním chodí na mašinky, hrajou si doma společně mamka ho kolikrát koupe, vozili ho nesčekrát. Tvhánovci ho vezli jednou v životě a asi 5 minut, když se k nám přizvali k procházce. Nikdy ho nekoupali, nekrmili, nepřebalovali.
Jinak co se týče tchýně, tak ještě zkoušela na manžela, aby si vzal za svědka jeho sestru - vzal si mého švagra a já svou ségru. Máme s nimi velmi blízký vztah a jeho sestra měla na svatbě své kámoše, tak neviděl důvod, proč on by si ji měl brát za svědka. Pak zkoušela, že je švagrové líto, že není pozvaná na synovy druhé narozeniny a manžela kulatiny - ale že se za celý rok neozve, nikdy nás za ty roky nepozvala k nim na narozeniny (my je pozvali na první malého). Tchýni vadí, že si rozumíme se ségrou a jejím manželem. Jenže my si jsme velmi podobní a blízcí. A kluci si skvěle rozumí. A když naši pohlídají naše děti, vyrazíme do pizzerky.
Je dobrý se naučit postavit a měl by se postavit za tebe i muž. A skvěle ti tu poradila reeeza, neboj se postavit za sebe a svou rodinu, ale slušně.

Nechápu co ti tak vadí 😃 dobre vymyslela si kdy a co v kolik bude tak jí řekni ok a prijed v kolik to bude vyhovovat tobě 😃

Tchyně je hysterka když brečí kvůli takové kravině.. Ja jsem nekonfliktní typ,takže poznámku,ze se mela domluvit, bych si odpustila,ale slušně a mile bych ji řekla - V tento čas bohužel nemůžeme, přijdeme v tolik.

Nikdo tam u toho nebyl, třeba se tchýně neumí chovat a nebo třeba se neumíš chovat ty.
Z h.vna jsi upletla bič.

Chápu, že jsi měla potřebu nastavit hranice, ale to se dá udělat i jinak. Říct někomu to, co jsi řekla jí, je poměrně agresivní - stačilo říct, že v tuhle dobu se to nehodí a jestli by příště mohla věci s tebou předem probrat. Pak bychom se mohli bavit o tom, jestli její brečení a utěšování rodiny bylo přehnané. Každopádně mluvit můj muž takhle s mojí mámou, tak se jí taky omluvím a jemu řeknu, že to přehnal, i kdybych s ním v principu souhlasila.

Ja se nedivim, ze jsi nebyla zrovna sladka. Ma tchyne take pouziva imperativy - udelas, musis, nachystas atd. Zadne prosim nebo dekuji. A jednou je toho na co veka uz prilis.

A nešlo by ji udělat za totéž? Jen nápad. Aby ji to docvaklo.
Já man jen tchyni, ale ta je asi svatá- ne, vím že jejich rodiče jim do všeho kecali , že se málem rozvedli. Tak asi proto máme klid.

Zažívala jsem mi něco podobného, ale na stranu druhou jsem si vědoma, že v ostatních směrech mám tchyni úžasnou, je to velmi hodný člověk. Jen prostě bezmezně miluje svou rodinu, do toho já byla první partnerka, s níž začal její mladší syn, kterého vychovávali díky velkému věkovému rozdílu jejich dětí prakticky jako jedináčka.
Když jsem se v podobné situaci při podobných oznamech vymezila, že máme jiné plány, jen jsem se dostávala do konfliktů s mužem, že je můžeme změnit, “protože máma…”. A aby toho nebylo dost, ještě větší generál je z mužovy strany teta a další 2 rodinní příslušníci.
Trvalo to pár let. Až mi kolem Covidu praskly nervy a upozornila jsem je, jestli si vůbec všimli, že v naší generaci jsem poslední “importovaná” ženská do rodiny, ostatní se rozvedli, ani další vztahy jim nevycházely. Tak jestli chtějí rozbít manželství posledního, navíc jinak spokojeného, tak mají slušně našlápnuto. Dámy si poplakaly, po mém výbuchu jsme si dali pár měsíců pauzu, s jedním člověkem dokonce pár let. Muže jsem se narovinu zeptala, jak by se cítil, kdyby mu jeho život organizovala má rodina. Časem pochopil.
Teď se občas někdy zapomenou, zase o kousek zkusí posunout vytýčené hranice, ale stačí zavrčet a berou zpátečku.
A to kdysi byly extrémy, že mi oznámili, že přijedou (klidně plus 8 lidí) v létě bez ohledu na mou dovolenou a “starej se”, každý víkend rodinné obědy (ty by mi ano tak nevadily, ale následné povinné 3-4 hodinové konverzování ano).
Ve tvém případě bych mu nastavila zrcadlo a zeptala se ho, jestli mu přijde ze strany mámy v pořádku, že jen po jednoduchém a slušném vymezení se za vaši rodinu na tebe máma nasadí taktiku pláče a nátlak ostatní rodiny. Jak by se cítil, kdyby takhle jednala tvoje máma. A jestli by ti poradil, jak s tím naložit.
Přehoď to na něj.
Ze začátku se mu tahle jeho role nebude líbit, doteď byl on ten hýčkaný. Ale je načase, aby dospěl. Manželem a otcem se člověk nestane jen informací na oddacím / rodném listu. Někdo k tomu musí (nebo také ne) dospět komplikovanější cestou.

Tchýně bude asi dobrá hérečka🙈