Ublížil mi omylem? Je to už přes čáru nebo hysterčím?
Ahojte,
s manželem jsme spolu deset let, máme tři malé děti. Měla jsem pocit, že nám to spolu docela klape, aspoň v poslední době, před pár lety jsem taky zvažovala rozchod, ale kvůli jiným věcem. Manžel mi hodně pomáhá s dětmi i s domácností, má jen minimum času pro sebe... pořád si říkám, že si nemám na co stěžovat. Jenže... se začínám manžela bát. Nevím, co si o tom všem myslet. Už mi párkrát bez varování, z ničeho nic, ublížil. Když jsme spolu chodili, vymknul mi zápěstí - ale omlouvala jsem ho, že nechtěl. Pak ještě sem tam něco takového bylo, ale už si to moc nepamatuju. No, a před týdnem mi vyvrátil zápěstí na ruce. Pořád si říkám, že nerad... já si šla lehnout dřív než on. Když přišel do ložnice, natahovala jsem k němu ruku (při usínání se držíme za ruce), ale on mě místo toho, aby mě vzal za ruku, po té ruce silně praštil - tak blbě, až mě probudila prudká bolest a pořádné křupnutí, zápěstí mi úplně převrátil. Už týden nosím ruku staženou obvazem, protože mě to zápěstí docela bolí. U doktora jsem nebyla... nedovedu si představit, jak bych to vysvětlovala. Několikrát jsem manželovi říkala, že oceňuju, jak se o nás stará a co doma dělá, ale aby se ke mně choval hezčí. Nu, a dnes odpoledne jsem dělala buchtu, vařila polévku - a manžel stěhoval skříňku dětem do pokojíčku. Běžela jsem mu pomoct, skříňku jsem s ním přenášela i s tou bolavou rukou - a když už byla v pokojíčku, tak jsme ji položili na zem - a manžel mi dlaní začal bouchat do čela a pak mu nějak sjel prst a zapíchl mi ho přímo do oka... bolestí se mi podlomila kolena a pěknou chvíli jsem se nezmohla na nic jiného než na pláč. Manžel se tomu zasmál, že on mi nic neudělal a že mi jen chtěl zaklepat na čelo... jenže já už fakt nevím, jestli jsem hysterka nebo jestli už je jeho chování fakt přes čáru. Začínám se bát, kam až to může zajít... já nevím, holky, co myslíte - je jeho chování normální nebo plaším já?
V žádné z těchto situací v posledním týdnu jsme nebyli pohádaní, naštvaní, extrémně vyčerpaní, neodehrálo se nic, co by to vysvětlovalo... a já opravdu nevím, jestli dělám z komára velblouda nebo jestli úplně pitomě manžela pořád omlouvám a radši bych si měla sbalit kufry ☹.
@noname4 protože ví, že ti udělal a udělal to schválně. a tys byla u doktora, už se nedá říct, že to j enic. něcos u doktora řekla, neptal se, jak se to stalo? Cítí se ohrožený! To by asi koukal, kdybys teď s tou zprávou šla na policii. měla bys to udělat. Vím, že je to těžké. Ale kdybys šla, bylo by to lepší. Násilí se vždycky jen stupňuje, samo nepřestane.
@noname4 ale hovno..píchnul tě do oka tak, že máš poškozenou rohovku....!
@noname4 Nevysmáli. Zvlášť když máš zprávu od lékaře (který měl určitě podezření) a náplast přes oko. Spíš by se Tě zeptali, zda chceš podat trestní oznámení.
Ale cháppu, že udělat takový krok je nesmírně těžké, navíc za současné situace. Myslím, že o něco snadnější by pro Tebe mohlo být spojení s organizací typu ROSA a kontultace s nimi http://rosa-os.cz/nase-sluzby/telefonicka-krizo... .
Na policii by se ji sice nevysmali, ale krom trestniho oznameni nic vic delat nebudou.
Nechapu, proc se zakladatelka nespoji s nejakou organizaci, ktera se timto problemem primo zabyva. Uz dve tu byly zmineny.
Ale jak rikam..jako kdyz hrach na stenu hazi..uz nema smysl nic radit.
@kacasa už min. 3 ;)
holky já myslím že je úplně zbytečné se dál snažit ji přesvědčit=) zařídí se sama..konečně si přečetla, že to chování není normální a měla by to řešit, tak snad trochu prozřela...ale pořád se s tím musí nějak vyrovnat..doteď si myslela, že je to v pořádku, nebo je manžel nešikovný, ale rozhodně nečekala, až mě manžel omylem shodí ze schodů, nebo až mi omylem vyleje vařící vodu do klína, nebo až mě omylem shodí ve vaně, nebo až mi (nebo dětem nedejbože) omylem udělá dalších 150 variant toho, za co bych si mohla vlastně sama...ale každý svého štěstí strůjcem, s takovým magorem bych nebyla i kdyby byl nemocný, nebo psychicky narušený...je to nebezpečné, zvlášť s dětma, které to může ovlivnit.
Je to pro ni prostě těžké...ještě včera si myslela nebo doufala,že má chlapa nemohlo a dneska už asi ví že to tak není...jasné měla by to řešit a to co nejrychleji,ale ono se to hůř dělá než říká. ..každý kdo něčím takovým nebo podobným prošel ví že nejtěžší je udělat ten první krok...zvlášť když se nemůže opřít o rodinu
Děvče moje zlatý. Čtu to tu od začátku a přemýšlím nad tím. Ale podle mě má psychickou poruchu. Prostě mu z ničeho nic rupne ve škebli a ublíží ti. Takové (podle mě) chvilkové nutkání ti ublížit a libuje si v tom. A hlavně si to neuvědomuje. Uteč, než bude pozdě. Teď ti málem vypíchl oko, příště tě hodí ze schodů. Bude se to stupňovat. On asi netuší, co dělá. Prostě mu chvilkově přeskočí a tím, že ten problém neguje, tak akorát se to snaží zastřít.
Měla jsem známého a ten si to takhle vybíjel na morčatech. Miloval je, staral se o ně, ale pak mu prostě něco zapálilo jinak a s milým morčetem hodil o zem. Ještě si liboval v tom, jak se trápí. Pak s ním jel k veterináři. Naštěstí si to uvědomil včas a morčat se zbavil. Strašně ho to trápilo. Bylo mu těch zvířat líto. Ale prostě vždy tam byl ten zkrat. Teď už nemá zvíře žádné, páč to o sobě ví. Taky běhal po psychiatrech. Rád by měl nějakého mazlíčka, ale má už blok, nechce ublížit a ví, že by to tak dopadlo.
Podle mě je tohle zkratkovité jednání. Prostě najednou ho to popadne, ale pak je zas chvilku klid a je vzorný táta. Proto ty nečekané situace. To je fakt na doktora!!! A y nikdy nevíš, kdy to můžeš čekat.
Chvilku jsem hledala a našla jsem obsedantní symptomatologii. Nutkavá potřeba ublížit. Je to jeden z projevů. Vesměs je to myšlenka, že ti ublíží, někdy to i udělá a pak to potlačí.
Citace z internetu "Popis vašich nutkavých myšlenek odpovídá dost přesně rozvoji obsedantní (nutkavé) symptomatologie, která se vyznačuje především vnucujícími se myšlenkami a „nápady“, které jsou v naprostém rozporu se systémem hodnot, které jedinec vyznává (rouhavé nápady u věřících, nápad vyhodit dítě z okna u milující matky, myšlenky na ublížení blízkým u laskavých a mírumilovných jedinců, náhlá obava z mikrobů u lidí, kteří nikdy nebyli hypochondričtí, atd.). Někdy již na samém počátku, jindy v průběhu se může vytvořit systém magických rituálů, které mají zabránit rozvíjení takovýchto úvah.". Je to rozvoj OCD. Přichází nečekaně.
Takže jestli ho to najednou nenapadne a prostě to zkusí. A reakce je pak ve stresu, že to potlačí a hodí ti to za vinu...
Byl by ochoten vyhledat pomoc odborníka? Pokud ne radila bych od něj odejít.
@noname4 - jsi oběť domácího (plíživého) násilí...Ale bohužel jsi ve fázi, kdy už máš trošku ,,vymytý mozek".. A zlob se, jak chceš, ale moc dobře vím, o čem mluvím..... Holka, co měla vlastní názory, se najednou začne bát je říkat nahlas a pomalu se i dovoluje, jestli může jít na wc... Pošťuchování, ze kterého jsou modřiny, teče krev, jizvy... A co tomu předchází? Přitahování šroubů...a následkem je stav, kdy si nejsi jistá, jestli to, co se stalo, se fakt stalo....a jestli jsi to nějak nevyprovokovala.. A svým způsobem ho i omlouváš..Pokud nezískáš určitý odstup, nezvládneš to... Mně psych řekl - jednou se to stát může, po druhý - obří kytice růží, drahý (velmi drahý dárek) a upozornění, že se to opakovat nesmí! Po třetí je to už zvyk...a od ženy, co to snáší x měsíců...let...už určitá pohodlnost - měnit věci, zabojovat........Nelíbilo se mi to, co mi říkal...Ale mně to říkal x let po...... Dodnes nevím, co bolelo víc...Jestli slova, nebo činy.......Dost věcí ,,se zapomnělo", pže mozek to prostě vytěsnil...........Taky se neomlouval...Nepomohl vstát....Taky se smál...
Nepřemejšlej proč se neomlouvá, proč se směje....Dělej - aby se to neopakovalo....Bude ti trvat i tak MOC dlouho povstat z kleku.....a zvednout hlavu............Jsi nalomená, už tě pošlapal........Ale může tě x lidí přemlouvat, x lidí říkat, kam máš jít, volat.... Ale rozhodnout se musíš ty - musíš se prostě odhodlat...sebrat odvahu.....
Hodně holek odešlo, ale dost se po pár týdnech, měsících vrátilo....
Znám dost věcí, co se můžou stát ,,omylem" ... znám, jak to bolí....a jak se člověk cítí....jak použitý toaleťák.... A víš...pak stačí je to, že jsi tak unavená, že vlezeš do cesty kamionu, nebo vlaku.. Zkrat..nebo úmysl........Nedopusť, aby tě ,,vysál"..
A ještě jedna citace:
"Mezi nejčastější obsese patří strach z nákazy nutící danou osobu k neustálému mytí rukou, strach ze zapomenutého úkonu – zamčení dveří, vypnutí sporáku nebo zavření oken. Někdo může starost, že ztratí peněženku, doklady nebo klíče a neustále si kontroluje svoje tašku či batoh. Jiný se cítí nervózní, protože má doma nepořádek, neporovnané věci, špatně složené oblečení. Závažnější jsou obsese k násilnému a agresivnímu chování až zabití. Důležité je, zda mají nutkavé myšlenky i kompulzivní komponentu, která postiženého neustále nutí k vykonávání rituálu."
@noname4 ahoj, když to tady čtu, tak se nepřestávám divit asi jako ostatní holky tady. Není to normální! Můj manžel mi třeba omylem v posteli, když mě objímá přilehne vlasy, jelikož je mám dlouhé a hned se mi hrozně omlouvá. Bohužel jsem zažila s bývalým partnerem něco podobného. On to bral jako hroznou srandu a já byla samá modřina :/ on mě třeba surově zkopával z postele a měl z toho hroznou srandu a kolikrát jsem tvrdě dopadla na zem a praštila se hlavou o stolek a to tak bolelo, že jsem se rozbrečela a on se smál a říkal ať na něj nic nehraju. S ním jsem si zažila peklo. Jinak na venek působil na všechny velice dobře, ale tohle překračovalo všechny meze jak se ke mě choval a nemyslím si, že by se k těm předešlím choval jinak. Taky přede mnou neměl delší vztah jak rok ( se mnou byl 4 roky) a do dneška (bude mu 38) nemá vztah delší jak pár měsíců. Bohužel jsem tohle vypozorovala i u jeho sestry, která se při nějaké i sebemenší hádce s mužem špičkuje tak, že do něj bouchá pěsti, ale surově nebo se fakt silně plácnou. Mám pocit, že se jim líbí pocit někomu ublížit a dokonce je to uspokojuje. Třeba jsem ho jednou rozčílila, když jsem do konvice natočila místo studené vody z kohoutku teplou a on vyletěl a začal mi nadávat, že jsem uplně blbá, že teplá voda z kohoutku obsahuje takové věci atd, že vždy musím vodu odtočit a vždy natáčet studenou...no šílenosti řešil a hledal si záminky, jen aby mě mohl uhodit. A to ze začátku vztahu nebylo, postupně to přišlo. Já byla vždy silně sebevědomá a postupně to odešlo díky němu, tak jsem ho měla ráda, že jsem mu to vždy odpustila a hledala chybu v sobě. Dnes jsem někde jinde. Řeš to a budu ti držet palečky ať vše zvládneš!!
@mississka11 Přesně tak to na mě působí! Není to běžná forma domácího násilí. A mám strach, že je to začátek.
@noname4 Držím palce, ať máš sílu zajistit manželovi pomoc co nejdříve. Doufám, že už bude vše lepší.
@noname4 Odbornika by spis potreboval manzel, prijde mi, ze bude mit nejakou psychickou poruchu. Kdyz cloveku rupnou nervy, je to neco jineho nez kdyz jedna s ledovym klidem. A pokud to opravdu dela bez pocitu viny (manzel mi neco udelat omylem, nosi me na rukou a opravdu se mi nesmeje, kdyz brecim bolesti), tak muze byt otazka casu, kdy svoji potrebu ublizovat, dokazovat si nadvladu, otoci vuci detem. Treba dokud jsou male, tak mu to proste neco uvnitr nedovoli, ale nikdy nevis. To co prozivas, musi byt hrozne, zvlast kdyz ctes tyhle prispevky, ale jednou jsme mamy a i kdyz my sneseme hodne, nesmime dopustit, aby nekdo nasim detem ublizil. Tvuj manzel je casovana bomba. Nemavej nad tim rukou a nehledej chybu v sobe. A lepsi bude, kdyz se s timhle sveris lidem v tvem okoli. Jeho chovani neni banalita ani omyl, je to cileny utok a bude to nejspis gradovat.