Ublížil mi omylem? Je to už přes čáru nebo hysterčím?
Ahojte,
s manželem jsme spolu deset let, máme tři malé děti. Měla jsem pocit, že nám to spolu docela klape, aspoň v poslední době, před pár lety jsem taky zvažovala rozchod, ale kvůli jiným věcem. Manžel mi hodně pomáhá s dětmi i s domácností, má jen minimum času pro sebe... pořád si říkám, že si nemám na co stěžovat. Jenže... se začínám manžela bát. Nevím, co si o tom všem myslet. Už mi párkrát bez varování, z ničeho nic, ublížil. Když jsme spolu chodili, vymknul mi zápěstí - ale omlouvala jsem ho, že nechtěl. Pak ještě sem tam něco takového bylo, ale už si to moc nepamatuju. No, a před týdnem mi vyvrátil zápěstí na ruce. Pořád si říkám, že nerad... já si šla lehnout dřív než on. Když přišel do ložnice, natahovala jsem k němu ruku (při usínání se držíme za ruce), ale on mě místo toho, aby mě vzal za ruku, po té ruce silně praštil - tak blbě, až mě probudila prudká bolest a pořádné křupnutí, zápěstí mi úplně převrátil. Už týden nosím ruku staženou obvazem, protože mě to zápěstí docela bolí. U doktora jsem nebyla... nedovedu si představit, jak bych to vysvětlovala. Několikrát jsem manželovi říkala, že oceňuju, jak se o nás stará a co doma dělá, ale aby se ke mně choval hezčí. Nu, a dnes odpoledne jsem dělala buchtu, vařila polévku - a manžel stěhoval skříňku dětem do pokojíčku. Běžela jsem mu pomoct, skříňku jsem s ním přenášela i s tou bolavou rukou - a když už byla v pokojíčku, tak jsme ji položili na zem - a manžel mi dlaní začal bouchat do čela a pak mu nějak sjel prst a zapíchl mi ho přímo do oka... bolestí se mi podlomila kolena a pěknou chvíli jsem se nezmohla na nic jiného než na pláč. Manžel se tomu zasmál, že on mi nic neudělal a že mi jen chtěl zaklepat na čelo... jenže já už fakt nevím, jestli jsem hysterka nebo jestli už je jeho chování fakt přes čáru. Začínám se bát, kam až to může zajít... já nevím, holky, co myslíte - je jeho chování normální nebo plaším já?
V žádné z těchto situací v posledním týdnu jsme nebyli pohádaní, naštvaní, extrémně vyčerpaní, neodehrálo se nic, co by to vysvětlovalo... a já opravdu nevím, jestli dělám z komára velblouda nebo jestli úplně pitomě manžela pořád omlouvám a radši bych si měla sbalit kufry ☹.
Neublížil Vám omylem, ubližuje Vám záměrně a pokud s tím rychle něco neuděláte, nejspíš zažijete stejný vzorec, jako moje maminka s naším tátou-časem takové ataky zkoušel i na nas, dětech. Vykloubená zápěstí, modřiny na skrytých místech, přeražený nos a pocit, že si za to mamka vlastně může sama, protože ... asi to sama dobře znáte. Ona odejít neuměla a žije v tom do dnes. A to, že zachovala 'rodinu' a manželství a tvářila se, že je všechno príma a fajn (což děti prostě vycítí, že není...) nás neučinilo nikterak šťastnějšími, naopak, jí ti já sama vyčítám. Sama jsem si do vztahu odnesla stejný přístup k mužům, pocit, že jsem méněcenná a kus hadru a díky, za mého muže, který to ve mně uměl odblokovat a ukázal mi, že takhle vztah ale nevypadá, že chovat se k sobě lze i jinak, s úctou. Tyhle agrese navyléčí, čas, láska, výhružky, ani promluva do duše naopak. Tihle muži, jsou nemocní. Přeji mnoho sil Vám i dětem.❤
@englerova14 mmch střídání medu a biče důvěrně znám: ublížit, přilézt s kytkou, dárkem, slibem, že už to neudělá...zvlášť, když měl bibky, že se to někde proflákne (u dr., rodiny, přátel...). Typické chování agresora.
@noname4 A jak vám to klape v sexu? Napadá ně jestli není prostě sadista....
@kassandra1 jak už jsem psala - dost lítá extrémně mezi dominanci a submisi ☹
Včera jsem se to s manzelem snažila probrat, po 3 dnech přišel s kytkou... Jenže on je podle svého v právu, podle nej to byla jen sranda ☹
@noname4 hm... jasně no. sranda....
a jak to teda vidíš všecko ty? co se ti honí hlavou? kontaktovala jsi aspoň nějakýho kamaráda/příbuznýho, když už ne přímo nějakou organizaci?
Kytka ho stojí stovku nebo třeba tisícovku, a ke všemu to naplňuje klasický scénář. To kdyby ji snad radši nenosil vůbec. Cennější by bylo uvědomění si toho, co udělal, a omluva. Ale opět klasický scénář, můžeš si za to sama. Ono tedy i kdyby nakrásně slíbil, že u to neudělá, tak v tomhle případě bez péče odborníka tomu nelze věřit. Zavolej na některé z těch čísel, co tu holky psaly, a poraď se, kam se máte obrátit. Trvej na tom, že pokud s tebou chce být, musí se léčit. Jedna kytka a ještě bez omluvy to nespraví ☹. Stále držím palce k odhodlání.
mimochodem co oko? :( bolí trochu míň?
@noname4 tak jako tohle je pěkně blbá sranda, jako co ho vedlo k tomu aby tě začal bouchat do čela? Takhle se normální člověk nechová, ještě bych to dovedla pochopit kdyby ti něco udělal v hádce, nebo byl opilý, ale z ničeho nic a on tě bouchne do ruky, do čela....nechápu! Já vím je to těžké když máte ty děti, ale chce to určitě nějak řešit, v případě tvého manžela to bude těžké když to bere jen jako srandu, jestli si to vůbec neuvědomuje co dělá nebo nevím, když by nechtěl někam zajít do nějaké té poradny tak alespoň tam zajdi ty, hlavně to nenechávej plavat, časem to může být horší.
@noname4 Je to bohuzel manipulator. Opravdu pryc od nej a sverit se lekari. Klasika, aby zahojil sve svedomi, koupi kytku, ale kvuli sobe! Udela to znovu, obavam se. A bude to horsi a horsi. Hlavne to v sobe neduste a v zadnem pripade nehledejte chybu v sobe, to je to, ceho chce on dosahnout. Udelat z Vas nulu, aby Vas mohl ovladat a vnutit Vam pocit, ze bez nej nic nezvladnete, sem to nesmite nechat dojit. Urcite jdete sama do poradny. Preji Vam silu a nebojte se, zvladnete to!
Souhlas s @verena.
A cim dřív to začneš resit, tim lip. Dokážeš to vidět a mas ještě silu. To v Tobě em ubije. Nasili se vždy stupňuje. Pak se budeš bat vic, on bude hrubsi. Včas ukaž, ze takhle ne.
S okem někam zajdi, nech to zapsat. Potřebuješ důkazy, ze Ti ubližuje. Nemusíš je pouzit, ale budeš je mit. Jinak budeš něco tvrdit s prázdnýma rukama.
Neber ohled na to, ze to je Tvůj muž, když Ti ubližuje, on nebere ohled na to, ze ses jeho žena a chiva se jak dobytek. Vždyť můžeš byt mrzak z takových veci, poloslepá...
Sranda je nehoda, která se.stane jednou. Ne tohle. Příště to může být před před dětma nebo vůči dětem.
Člověk si říká, ze to neni tak hrozný, nic moc se vlastně nestalo.....az najednou zjisti, v jaký louži leží.
Spolihaji na to, ze budeš mlčet, ze Ty se budeš stydět za JEHO chovani, krýt ho... Ale právě to je špatně, lepsi je, když to někdo vi.
@normalnimatka oko nic moc, mám framykoin a stejně se mi rozjel pěkný zánět.V práci naštěstí jakž takž funguju, ale bolí to dost. Chjo. Pořád přemýšlím, s kym to probrat. Zkusila jsem to párkrát
nadhodit,ale hned to bylo smetene ☹
@noname4 Budu reagovat na to, že pořád nechcete zavolat do toho bílého kruhu bezpečí...jak už tu někdo psal, psycholožka vám možná pomůže si o tom popovídat, ale řešení situace nedá...znám to z vlastní zkušenosti...žila jsem s manipulátorem a vypovídala se u psycholožky...ta mě jen vyslechla a já šla domů...mělo to efekt jen takový, že jsem si o tom s někým popovídala a tím to skončilo...ale uvědomit jsem si to musela nakonec sama...bílý kruh už je řešení situace, když si člověk uvědomí, že s tím musí něco dělat...vy mi v této fázi ještě bohužel nepřijdete..nechcete stále uvěřit tomu, že je něco špatně...přála bych vám, abyste se konečně probrala a pochopila, že to opravdu náhoda nebyla...pokud manžel nechce připustit chybu, tak s tím nehnete a vy budete špatná vždycky!
Přečetla jsem ten úvodní příspěvek, jestli bylo něco dodáno, tak nevím. Ale když mu ukážete zanícené oko, vymklou ruku, tak on jako pořád vede svojí šou, že jako nic neudělal??? Pak mi nepřijde psychicky v normálu, protože i kdyby to náhoda byla (což si nemyslím, ale budiž, třeba je moc prudký a dětinský a má nezralé impulzy něco tak blbého udělat), ale ať už to byla nebo nebyla náhoda, tak ten přístup potom mi nepřijde vůbec normální. Má on vůbec soucit, když vidí zranění, co způsobil?? Žije v realitě, aby dokázal odlišit, že prst v oku není sranda a vykloubená ruka není prkotina?? Tohle jsou otázky, co mě k tomu napadají. Kdyby to bylo normální, neptala bych se. Že to chování za normální nepovažuju, tohle mě k tomu napadá. A s tím spojená nějaká psychopatie, nulová empatie, nulové sebeovládání, pokřivené vnímání reality, následnosti...možná vám nelže, ale prostě tohle vše mu chybí. Já to nechápu, přeci PRÁVĚ KDYBY to bylo náhodou, tak se zděsí toho co udělal, omluví se a tak. Ale on se vysměje a bagatelizuje?? A to že to dělá když nejste v hádce, to je taky divné. V hádce to s člověkem dělají emoce, podle povahy může být člověk více nebo méně zlý, slovně atd...ale když vy jste se ani nijak nehádali, neprali... (ne že to by bylo ok, ale není to prostě váš případ), tak mi to přijde opravdu jako nějaká patologie chování. A typuju že ve vašem muži dříme něco, co se teprve více časem ukáže. Řešení jedině přes psychiatra a neurologa, ale to on se asi nenechá vyšetřit. Druhá možnost je, že vy přííííííšerně přeháníte. Chtěla byste raději, aby to byla ta druhá?? No já nevím, věřím vám a myslím, že napsat sem vás prostě opravdu donutily vnější okolnosti. Takže když si to srovnáte v hlavě, snad přestanete tápat. A nedivím se, že se bojíte, a já to mám třeba tak, že jakmile se někoho začnu bát, byť jen trochu, prostě něco mne na něm vyděsí, já už nedokážu takového člověka mít ráda. Strach se s láskou nesnese.
řešit a pryč od něj...bude se to jen stupňovat, bude to horší a pak co sáhne na děti??
tak teď jsem to četla už. Já si fakt myslím, že má narušenou osobnost, tvůj manžel. Nepasovala bych to na klasické domácí násilí. Mě opravdu zaráží naprostá odtažitost těch výpadů v daný situaci. A jeho reakce na to, že máš zranění. I kdyby to byl prostě jen pablb, co máchá divoce rukama a napadne ho často taková blbost jako pleskat lidi a píchat prsty do oka, tak ale i takovej pablb se pak stáhne, když vidí, co jeho blbost udělala. Tvůj manžel má chování, který vůbec není adekvátní v daný situaci. Může to být nějaká nerovnováha chemie v mozku, může to být i něco přímo na mozku. Nějaká dysfukce, něco co přímo ovlivňuje jeho chování, emoce a posuzování reality. Choval se tak vždy nebo to graduje?? Třeba kdyby to bylo náhlý, mazala bych k neurologovi rozhodně.
@noname4 a jak manžela vnímá tvé okolí? mám blízkou kamarádku, její muž se choval podobně jako tvůj, občas ji vystrčil z auta, že je pomalá, občas ji skřípl prsty, že je tam nemá mít...pak ji dal facku, že ho vyprovokovala (neznám hodnější a mírnější ženskou..) oba věřící se svatbou v kostele...Naštěstí neměli děti a ona od něj utekla (natajno, jen s pár věcmi, kamarádi sehnali bydlení i novou práci..). Všichni kolem ní jsme viděli, jak s ním strádá, jak jí ponižuje (ale uměl se i přetvařovat), ale jako klasická oběť domácího násilí ho omlouvala, že měl těžké dětsví, že ho láskou převychová...tož tak. Ale dnes má církevně zneplatněné manželství (zatajil ji zdravotní stav, že je psychopat) a nového muže s dvěma dětmi...
Tak ti přeju hodně sil a už žádné ponižování a násilí. Zasloužíš si lepšího muže.
@noname4 jsou určité mechanismy,.podle kterých si agresoři vybírají oběť, už tenkrát to zkusil, když jste spolu chodili..... Ale další, aktuálnější je fakt, že si dovoli, když ženská od nich neuteče, nezveřejni to, bude je kryt, nic se nestane, neodhalí... Napr. proto, ze by byla na malým.městě ostuda (a cela jeji rodina se to snazi skryt, ac to vi!!, byla by ostuda, to je pmoc, panečku!, a napr.právě církevni snatek, ja znám případ,kdy on ani verici není,ale ma spocitane, ze ona je tak zasadova, ze od něj neodejde ani ho nevyrazi, když slíbila.... Tragédie! Proste jakmile je tam něco, proc zena nemá pud sebezáchovy (spousta zen i v cirkevnim manželství ji ma a neváhala by s takovým vyrazit dveře nebo utéct), ale některé ne.
Nakonec můžeš se rozvést dle občanského prava, manzelstvu pred Bohem trvá, pak mas na reseni casu dost, ale kvuli spbe, dětem, majetkovému vyrizeni to muze byt velmi na miste. Nezabiješ! Ani sebe. A tohle je taková sebevražda. A zbytecne svému muzi vytváříš příležitost a mrhas darama, který Ti Pan Buh dal. A nevydas křivého svědectví,tak u tech doktoru nelži!
Všechno se da řešit, ale v bezpečí,ne v domácnosti s psychopatem.
Mimochodem, pokud mate bydleni v SJM, taky se to potěší,něco mit budeš. Někdy je dokonce bydleni zeny a ona stejne neudělá noc, aby vyřešila situaci....
Všechno se da vyřešit, lip nebo hůr, ale jak Te zmrzaci, Tebe nebo deti, už to nevratis!
Možná je nemocny a potřebuje pomoct, ale to se opravdu nevyřeší zametáním pod koberec ani pochopením, ale zverejnenim.na prislusych místech, kde je pomoc odborná,kvalifikovaná a umi si poradit i s agresorem.
Tvé poslání ne Zemi neni nechat se zabit nebo zmrzacit kvuli necimu krivemu vnimani světa nebo jeho sadistickým choutkám, to není oběť pro viru. Mas zodpovědnost za sebe a za deti, a Tvůj úkol je zajistit va zdravi a bezpečí.
Muze ani slib tim nezradis, ale.pomuzes mu resit situaci lip, nez kdyz ho zavrlu kvůli tomu, co Ti/vam udělá.
Měla jsem dva dlouhodobé vztahy - jeden 6,5 roku a ten aktuální, s manželem, běží 7. rokem. Ani jeden z těch kluků mi za tu dobu neublížil, max. mě trochu víc plácli po zadku 😉
Ne, není to normální.
Přečetla jsem poctivě celou diskuzi a teda je to mazec... při některých pasážích mi přeběhl mráz po zádech... Holka, musíš to řešit. Tohle opravdu není normální. Ale mě to nepřijde na domácí násilí, mě to opravdu přijde na psychickou poruchu, resp. psychiatrickou, která je potřeba řešit. Jak tady některá z nás psala o tom kamarádovi s křečky, to mi přijde hodně dobré přirovnání. Pokud by to nebyla psychiatrická diagnóza, tak může mít nějakou výduť na mozku, která mu tlačí na nějaké centrum (napadá mě i horší varianta, ale to se mi nechce psát) a pak prostě najednou udělá něco, co prostě mozek nevyhodnotí jako špatné. Měla jsem pacienta po cévní mozkové příhodě, ten vůbec nevyhodnotil nějaké chování jako nevhodné. Např. chodil po nemocnici oblečený v takovém tom "andělovi" a bylo mu úplně jedno, že mu kouká zadek, sedal si na židli a já mu říkám - počkejte, já vám tam dám ručník a on - že mu to nevadí. No tak říkám, že to vadí mě... resp. dalším pacientům, přece si nebudou sedat na židli, na které seděl holým zadkem někdo jiný... Takových podobných věcí, které by normální člověk neudělal bylo víc, nemá smysl to tady vypisovat. Vím, že je to drobnost oproti ubližování druhému člověku, ale tím chci říct, že opravdu může být nemocný a je potřeba s tím něco dělat. Otázkou je, jestli on sám si přizná problém (myslím, že ne, tenhle člověk o kteérm jsem psala mi taky říkal, že mu nic není) a jestli ho dostaneš na nějaké vyšetření. Začla bych neurologickým, magnetickou rezonancí mozku a následně psychiatrickým.
@martiina_k Prosím Te, tohle u různých psychotických onemocněni bude asi častý - jak se to vlastně resi, když rodina/okoli vi, ze ten člověk je nemocny, a on k dr.nechce?
Mjze by nebezpecny okoli, sobe, ale proste on k dr.nechce a není možné ho tam dostat.
@netopejr Vůbec netuším, jak to řešit. Nejsem psychiatr, ani neurolog... sice občas s některým z nich přijdu do styku, ale řeším úplně jiné věci, než psychiku. Nechce se mi tady rozepisovat povolání. Sama nevím, jak bych to řešila, asi bych mu zkusila navrhnout vyšetření a pokud by byl zásadně proti, tak bych odešla. Ono - pokud by to byla nějaká porucha, jakou mám na mysli, tak on si to opravdu nemusí uvědomovat. Opravdu má pocit, že nic neudělal, že mu nic není. Ty lidi prostě mají pocit, že jim nic není. To ale neznamená, že s takovým člověkem musím dobrovolně žít.
@martiina_k díky za postřehy. Já tohle řešila u tchýně, ale výsledek byl, ze to není diagnóza, ale problémovy rys osobnosti ☹
@noname4 Pokud by to byl rys osobnosti, tak se s tím dá pracovat (pokud tedy sám člověk chce). Samozřejmě že cholerik se nikdy nebude chovat jako flegmatik, ale může se ovládat, nebo se naučit řešit své emoce nějakým přijatelným způsobem. Stejně bych se ho snažila dotlačit na vyšetření, pokud by se nenašla žádná porucha, tak bych asi fakt šla od něj...
@martiina_k Promiň, ale nesouhlasím s tebou. Osobnostní rysy jsou spíš neměnné, nedají se příliš měnit, spíš jen lehce korigovat. A je to běh na hodně dlouhou trať. Nevidím důvod, proč tohle všechno má zakladatelka riskovat svoje zdraví a setrvávat ve vztahu, kde je naprostá nejistota ohledně nápravy, tedy minimální pravděpodobnost zlepšení chování a vlastně spíš vysoká pravděpodobnost toho, že se jeho chování bude zhoršovat. To, co radíš, by mělo smysl třeba v případě nevěry/lenosti,/životního stylu. Pak by stálo za to bojovat a chodit na sezení (pokud by i on chtěl) a snažit se na vztahu makat. Ale tohle je úplně jiná liga. A ty radíš, aby zaím setrvávala a začala se točit v kruhu ubližování, odpouštění a doufání, že jednou to bude už konečně lepší.
Nestiham cist, ale s rukou k doktorovi, at nejseš mrzak, a hezky nechat zapsat, ze Ti to udělal manžel.
Jeho chovani NENÍ normální a to, ze strida zle a hezké chcovani je prosta a sprostá součást psych.manipulace.