Už nevím jak dál...
Zdravím. Potřebuji se vypsat. Píši sem, jelikož tohle nechci rozebírat zatím s nikým dalším. JE to celkem komplikované a více věcí najednou. V prosinci jsme byli s manžele nuceni se odstěhovat se stávajícího bytu a odejít k jeho rodičům i s našimi 2 dětmi. Já už jsem v té době byla těhotná, teď jsem 25 tt. Bydlíme tu my, tchyně s tchanem, její maminka a teď při karanténě ještě manželův bratr. Máme pro sebe jen jednu místnost, zbytek je společný.
Jsem tu z toho už od začátku dost na nervy, ikdyž poslední měsíc je to trošku lepší. Vadí mi, jak mi pořád předhazují jak uklízím, vařím, pletou se do výchovy dětí i přes moje prosby, že si to nepřeji. Babička je kapitola sama pro sebe na tu se nemužu ani blbě podívat aby se neurazila. Rekonstruujeme baráček, ale jde to pomalu, takže minimálně ještě víc jak půl roku to musím vydržet. Pak přišla nabídka od tety, které umřel tatínek a získala po něm byt 3+1. Nabídla ho jen za minimum financí. Já bych to brala všemi deseti, jenže manžel je proti, prej by to bylo zbytečné vyhazovaní peněz. Myslím, že si ani neuvědomuje co bude, až se narodí ještě to malé. Pro upřesnění-nebylo plánované, ale přesto jsme si ho nechali netušíc, že budeme muset opustit předchozí byt a nastane tato situace. Všichni jsou tu nervní, hlavně tchán, který (mám podezření potvrzené tchýni) někde popíjí alkohol. Včera i odstrčil syna (4r) takovou silou, až se bouchl do nosu a tekla mu krev..... To je jedna část mých starostí... mám chuť se sbalit a i přes karanténu odejít někam pryč i s dětmi....
Ta druhá je můj manžel. Posledních minimálně 14 dní s ním není řeč. Vůbec se mě nechce dotknout, vlídným slovem na mě nepromluví, neobejme, intimnosti žádné. Nechce se mnou trávit společný čas. Pořád si s někým vypisuje na mobilu nebo píše na pc. Když jdeme spát, otočí se zády a když se ho chci dotknout já hned uhne. Když se ho zeptám co se děje odpoví mi, že to nemám řešit a více se nebaví. Mám pocit, že i dost zanedbává děti, ikdyž na ty je teda milejší než na mě. Zatím nechci vyvozovat nějaké závěry, ale už jsem tak psychicky vystresovaná a v háji, že mám pocit vnitřního rozpadu. Vlastně se tak děje od chvíle co přijel z prahy, kdy oslavoval s kamarádem narození jeho syna. To bylo těsně před uzavřením nouzového stavu.
Děkuji všem co si to dočetli až sem. Doufám, že mi prominete anonymnost, ale jsem tu v několika skupinkách a nechci aby to každý řešil.
Tvůj manžel se chová zvláštně, asi bych trochu zapatrala, pokud s ním není rec...
To bydlení půl roku vydrž, pokud opravujete a máte na cestě mimino, tak každá kačka přece dobrá. To uteče, neboj.
Jdi do bytu sama s dětma, když nepůjde i chlap. Za mě je důležitá psychika, peníze vem čert. Ono se odlukou možná i vyvrbí, co se děje u chlapa v hlavě...
Já bych na tvém místě šla do toho bytu sama s dětma.. musíš být v pohodě psychicky, od toho se odvíjí to ostatní. Zvlášť po té věci s tchánem. Sice to mohlo být omylem, ale může se příště stát něco horšího, když pije.. a manžel se třeba vzpamatuje
Nemusíš být pořád jen "hodná holčička" a poslouchat ostatní. Nejdůležitější je psychická pohoda. Půl roku je dlouhá doba. Já bych se tam zcvokla...
Za mě - jdi do toho bytu sama s dětmi. Všichni teď máte ponorku. S tím manželem je to divný, ale třeba to nic neznamená. Můj manžel je např. strašně nesnesitelnej, když je u svých rodičů delší dobu (stačí víkend)... Protože já jsem pro ně jen "holka z problémové rodiny" 🤷
Každopádně nenech si srat na hlavu a mysli na sebe i miminko... i další děti. Vše ostatní vyplyne...
Ja bych se zbalila a sla do toho bytu. Ty se das do pohody, deti take a treba manzelovi dojde, ze tam ma byt s Vami. Jako obdivuji kohokoliv, kdo bydli s tchyni a s tchanem. Ja bych na to nervy nemela.
Sla bych s detmi do bytu,kdyby to slo.Manzel mi prijde ze se nekde zakoukal..nebo ho stve karantena,bytova situace atd.ale jeho chovani bych nevydrzela!!Chovala bych se tak,jak on ke me a pak bych popripade od neho odesla!
Okamžitě bych brala byt. Pokud to jen trochu jde.
Buď má manžel bokovku, nebo se takto chová, protože je ve stresu. Jinak naprosto souhlasím s příspěvky výše, pokud to jde, odejdi sama s dětmi, já bych tohle nevydržela ani náhodou. Ono pokud není psychická pohoda, peníze ti jsou k prdu, protože psychika úzce souvisí se zdravím a ty, jako máma tří dětí, musíš přece fungovat na 100 %...
k vasim se odstehovat nemuzete? a bude opravdu baracek za pul roku? trochu se bojim, jestli manzel "nezjisti", ze u jeho rodicu mu to vyhovuje a nebude se mu chtit stavet.
A ta teta je tvoje nebo manžela? Pokud je tvoje, tak bych neváhala a odstěhovala se klidně i bez manžela. Pokud by manžel namítal, tak bych mu rekla, že jste si svoje rodina a ze potřebujete svůj prostor, kde v jedné místnosti to dlouhodobě žít nejde. A ze pokud nechce ze ho nutit nebudeš ale ty že se stěhujes. Uvidíš jak ti na to bude reagovat, pokud by někoho mel, tak mu to bude hrát do karet a s vámi se nepřestěhuje. Ten byt bych brala i z toho důvodu, že pokud se chová takhle divné aby chtěl vůbec dodělat baracek. A ty třeba za 3 měsíce neshanela nové bydlení pro sebe a děti.
Děkuji za názory, také se přikláním k tomu se prostě odstěhovat sama s dětmi. Ke svým rodičům nemůžu, sami řeší svůj rozchod a nemají dořešený barák a finance. Byt je mojí tety, takže to je také v pohodě. Osobně si myslím, že manžel nejspíš někoho má, ale nechci soudit hned tak zpatra bez důkazů. Třeba je to jen celková ponorka. Každopádně už se mi psychika odráží i ve zdravotním stavu, takže to budu řešit všechno co nejdříve. A nevěřím, že ten barák bude do konce roku spraveny, tím tempem jakým to jde teď...
Jestli se svojí tetou vycházíte, tak by se mohla s penězi za byt držet při zemi a pokud to bude pro vás finančně únosné, okamžitě bych šla, s chlapem nebo bez. Všem bych řekla důvod proč odcházíte, nikdo vás nerespektuje a se třemi dětmi v jedné místnosti to bude neúnosné. Chlapovi bych jako další důvod uvedla jeho chování a že se domníváte že má bokovku. Stála bych si tvrdě na svém, je potřeba aby vás respektovali, slušně ale rázně.
Jako,co se týče chování tchána,měla bych obavy,aby jednou nestrcil tebe. Jdi do toho bytu,ať máte klid a jak už padlo,třeba to muži docvakne. Třeba je odtazity proto,protože je vás moc pod jednou střechou,v jedné místnosti s dětmi. Brání se,aby se moc nevzrusil. Přeci nebude trtkat s dětmi vedle ...
Ahojky to co se ti děje je mi líto ale měla by jsi asi jít sama protože to vše odnášíš psychicky ty a to malé a to bych neriskovala a co se týče manžela tak asi bych zapatrala protože nechci být nějak skeptik ale něco v tom bude pokud je to chování od určitý doby,nebo bych to z něj prostě dostala ať je chlap a řekne narovinu jestli někoho nemá nebo ať řekne co se děje protože takhle tě to ubíjí a on je v klidu jemu se to neděje ...já být tebou tak se odstěhují ať máš klid pokud máš aspoň něco málo peněz je to jen můj nazor a co se týče tchána co jsi udělala když malého strčil ? Jinak přeju hodně štěstí
Myslí na děti a i na sebe.Potrebujete klid.Odstehuj se a uvidíš co manžel.Mozna někoho má a možná je ve stresu...těžko říct.Uvidis časem.Drzim palce ❤❤❤ Nápis jak si dopadla.
Ahojky, myslí na sebe a děti, nikdo jiný to za tebe neudělá. Manželovi bych řekla, že je mi líto, kam jsme náš vztah dopracovali, ale že takhle dál žít nemůžu ani nechci. Jestli někoho má, ať mi to řekne na rovinu. Zdali s námi nechce být, nemusí, jeho volba, ale já, že potřebuju být v pohodě, abych děti byly v pohodě. Ať si vše rozmyslí, že já se zítra stěhuju.
Už jsem volala tetě, kdykoli mi předá klíče a podepiseme smlouvu. Nájem by byl opravdu minimální. Moje mamka i babička mi nabídly finanční výpomoc pokud by manžel s námi nešel. Nějaké peníze mám takže by jsme přežili v pohodě. Teď jen sebrat odvahu a říct to jemu. Ale už opravdu nemůžu, dnes ráno jsem málem probrecela, jak mne to všechno mrzí a deptá. Držím se hlavně k vůli dětem.
To je parada, ze mas kam jit. Ja ziju v trojgeneracnim baraku, 2 malý deti a nemam kam jit. Je to psycho, ktery trva uz 4 roky. Manzel se odmita hnout a ja nemam finance. Drzim.palce, at je vam s detma lip a maly se narodi do pohody a chlap se da do kupy!
Ženská zvládne vše, už kvůli dětem, v tom bytě se to uklidní a vše nasměruje. Držím palce!
A co takhle odejít sama jen s dětmi do toho bytu? Budeš tam mít víc klidu, víc prostoru, víc soukromí. A za tchánovcema bys jezdila na návštěvy, aby viděli tátu a babi s dědou. Manželovi bych prostě řekla, že jsi ve stresu z toho, kolik je tam lidí pod jednou střechou, a že ti vadí, že všichni ignorují co si přeješ.