Vyhořelá matka - jsem psychicky na dně a odnášejí to děti. Co pomůže?
Dobrý den, cítím ode dne víc a víc, že mám problém. Jsem psychicky na dně a odnášejí to děti. Vyjma porodu jsem s nimi 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. S manželem jsme bez hlídacích babiček, tet,..do nedávna i manžel byl celý týden pryč, ale od té doby už to ani lepší není..spíš naopak. co vám pomohlo se dostat ze začarovaného kruhu? děti jsou vymodle po letech snažení, malou stále kojím, snažím se, aby měly vše, co potřebují, aby jedly zdravě a měly základ. ALE...přijde mi, že kdyby se o ně staral kdokoliv jiný, bylo by jim líp. Obě děti jsou hyperaktivní, starší nejspíš ADHD. Oba od narození špatně nebo vůbec nespí. Vůbec nic me nebaví, nic pořádně nestíhám a s těma našima satankama je i vylet a nakup ocistec. Pomůže opravdu jen psycholog...nebo se dá vymanit ze všeho i jinak? do práce je to zatím nereálné, mladší je 1,5 roku a jsme na ně s mužem opravdu jen sami. děkuji
@kacenka115 chci i neco z domova, ale prave, ze nejde ted vubec nic a nevim, zda to neni ten kamen urazu. Delala jsem pred detmi za 2 a bylo to malo a ted uz par let jsem k "nicemu". Krouzky v planu jsou, jen je tady jednou v tydne v urcitou hodinu a jeste jsme se tam nedostali. Do heren, na vylety jezdime, ale s tim malym zdrhacem je to ocistec. Starsi uz je rozumnejsi. Alespon v tomto.
@dixi86 tak to držím palce, snad někdo poradí. Mám zatím jen jedno dítko, rozumný a poslušluný od malinka, takže je pro mne náročné si to představit. A taky jsme ve městě, takže více možností na všechno.
@kacenka115 deti jsou rozumne a v nekterych vecech poslusne, ale nejsou chvili v klidu, nehraji si, neudrzi pozornost. Mladsi vubec nic nebavi, ta by jen lezla po horach, oknech, skrinich..starsi byl divoky vzdy, ale alespon byl opatrny, i kdyz sebevrah. Mladsi proste leti, pada a usmiva se...a starsi jak je divokej, tak je nemuzu pustit z oci. I to je ubijejici. to mesto je na vse fajn. Jsem z mesta a tohle je ocistec uz jen v tom, jak neni syn ve skolce. Uz tu zaznelo, ze to jednou a vcelku brzo skonci a uz je ted mi lito, jak to utika/lo...
@jaajum děkuji, ve všem vidim pravdu a realitu. Dělam dětem snidane, svaciny, obedy, vecere, aby jedly zdrave, kojim jak blazen na zavolani, jsem blazen, ze neni nalesteno. Přitom hraček maji bambilion, nezijeme na hnoji, něco bych zmenit mohla. Doufam v to, ze az dodelame kazdou chvili podkrovi, bude mit kazdy svoje zazemi, deti nebudou rusit sebe navzajem ve spanku a dole bude herna misto loznice a obyvak bude konecne jen obyvak. A s tim hlidanim...zavidim jen to, ze deti maji vice lidi, kteri o ne jevi zajem. To jedine mne trapi. A vim, ze kdyz to tak nekdo ma, rekne stejne, ze to neni pravda. Jen svagrove tchyne denne se starala o deti, kazdy den tam byli vsichni, ale rekli, ze se vidi max 1x tydne. Knihu zkusim sehnat a pravidelne si delat cas na neco z jine planety nez co je doma. Dekuji❤
Ahoj, jak jsem slibila,, tak, pisu. U me je to tak. Zijem na osade o par barakach. Lidi sileny,, k tomu se vyjadrovat nebudu. Manzel jako osvc od rana do vecera doslova v tahu. Zrivna dneska vyjel v 7 a vratil se v 21h. Ted dela papiry. Ja dve deti ani ne dva roky od sebe. Jedno 2,6 lete, druhe 9 mes. Rano je tak, ze se vzbudi mladsi, chce melko, pak usne, do toho se vzbudi starsi a histerci, ze chce jist. Vzhledem k tomu, ze zijem v jedny mistnosti, kde mame vse, od linky, trouby, televize, stolu, nasi postele az po obe postylky, se tu kpup na malem prostrou. Neni nic dovneho, kdyz jdu a musim jen na pul zerdi pootevrit a doslova se prolisovat pres uzkou sperunku na zachid, pac mi tam na chodbicce stoji kocatek a neni ho kam dat. O veci zakopavam denne, o cokoliv. Pak je dopiledni frmol, starsi uz nespi, mladsi by rado, ale kvuli rachotu od starsihp neusne. Kdyz potrebuju nakpupit, chystam deti dopredu. Vzhledem k tomu, ze je pres den vse na me, musim do auta narvat deti, kocarek, ktery musim prehopkat pres prudke schodiste a uzky dvorek, nalozit do auta. Odjet do mesta.... Nakup je vunec nejtezsi situace, tedy pokud nenapisu sms manzelovi, aby nakoupil. Kdyz neberu kocar, musim tahnout tezke vajicko s ditetem, starsi v naruci, protoze nechce jit a vzteka se, tasku pres rameno a k tomu vozik. O tom, ze jsem totalne na srot uz jen z toho jak vsechno taham, rikat nemusim. Pak prijedu domu, obe decka svleknout, ted starsi se sape, ze chce jist, mladsi chce mliko, do toho mi volaji lidi, honit obed. Neustale ze detmi uklizet, protoze jak jsi na malem prostoru, tak musis, jinak se o vse zabijes. Kdyz didelam obed, je sumasumarum 3 hodiny, mezitim krotim divou zver, ktera vztekle zvejka na co prijde. Starsi se naucilo nesvar, ze jakmile slapne do louzicky z rozlityho caje, kdy v nem vymachalo rozinky s piskotama a pak ho upustilo na zem, krici hned mokry mokry a jako fiflenka si hned svlika vsechny hadry. A protoze se mi ten nesvar nedari odatranit, nezstavim se ani ja ani pracka a 2x denne peru. Vzhledem k tomu ze i chlap musi mit ciste monterky, tak tp ani jinao nejde. Pak musime ven, jinal udela dite z baraku kulnicku na drivi. Jenze kdyz jdem ven, musime za ves, tam vsak starsi nedojde a chce zpatky. Mezitim neustale uklid, nadobi, ale jen takovy provozni. Pak litam kolem her, protoze starsi si hracek vicemene nevsimne, ale vyzaduje hru spise se mnou. Do toho mrne chce spat, nebo rve ze chce mliko. Takto bojujem do vecera, kdy musim deti umyt. Manzel se mi snazi pomahat a podilet se na peci jak to jde, a tak deti vetsinou koupe on, jenze posledni dobou je to spise na me. Pak pbe decka oblict, vycistit zuby, precist pohadku. Pak starsi si postavi hlavu, ze spat nechce, tak bludimiruje do 22 h. Pak usne a vzbudi se mladsi, to zas nechce spat. Pak usnpu kolem 23 h. A co ceka mne?, no jasne, uklidit konecne. Setrit, protoze na podlahu se clovek muze prilepit jak vosa na bonbon, obcas se na me pri pruchodu do koupelny zkati vodovaha, porad prelspuju v suti a bordelu, ktery taham i do postele. Nejlepsi je vsak starsi ditko, ktere se naucilo na nocnik, ovsem kdyz se stane, ze litam kolem mladsiho, tak jde, a po ptrebe rozetre zadecek do perin. Takze prevlikani posteli, atak dale atak dale. Kdy bude dalsi mistnustka je otazka, nejen casu ale i financi. Vetsinpu chpdivam spat v 1,rano, kdy padam na usta doslova a do pismene, vlasnte oba. Semtam se to prostrida s nejaymi problemy jako treba propichnutymi koly sroubovakem u auta od souseda, nebo zavady. Hlidani vlastne nemame, protoze jednou za mesic hlidani se slovy, ze chteji jezdit na vylet jen s vnoucaty z druhe strany, neni moc pomoc. Kamaradky tu nemam, ty mam v mistech rodiste a studentskych let. Konicky vlastne ted zadne nemam. Ale koupila jsem si vertikalni zahony, tak treba tu zahradnickou depresi udusim aspon tim. Jinak nevim co poradit,,snad jen, ze to zazilo hodne matek.
@dixi86 Hele, na dvou stranách diskuze vysvětluješ, proč nic nejde. S tímhle přístupem se z toho zblázníš a věř, že vím, o čem mluvím. Objektivně máte samozřejmě pěkně na houby, že nemáte hlídání, rekonstrukci atd. Na druhou stranu, poprosilas o hlídání aktivně tchýni? Klidně může mít pocit, že vlastně všechno zvládáš a sama nechceš, aby hlídala a proto chodí jen na kafe. Další věc je úklid, vaření, chystání svačinek atd. Já jsem založením perfekcionistka, navíc mám fakt extrémně rychlé psychomotorické tempo a taky vždycky všecko zvládám. Než se periodicky složím. A můj muž mi vždycky říká, že to přece ode mě nikdo nechce ani nečeká, ale že když je všechno hotové, než on přijde z práce, tak se těžko může spolupodílet. A že chápe, že nemám odpočinek, tak ať mu řeknu, co pro mě v tom může udělat. A já obvykle vlastně sama nevím, co by měl udělat, abych si odpočinula. A přesně tenhle pocit mám z tebe. Že bys něco chtěla i potřebovala, ale sama nevíš co. Jenže dokud to nepojmenuješ, okolí ti nemůže pomoct, protože neví jak.
Ještě bych tě chtěla varovat před přibíráním práce k tomuhle vašemu stavu. Pracovat je skvělý, kdyby nebyl modrý koník, ani bych nevěřila, že jsou ženy, co opravdu můžou být plně spokojené tři roky Doma s dítětem, protože mezi kamarádkami takovou žádnou nemám. Ale my všechny pracující mámy máme pomoc. Většinou babičky, někdo jesličky, někdo chůvu, skoro všechny moje kámošky mají paní na úklid a žehlení (a já jim upřímně závidím), skoro žádná nevaří, ale na obědy chodí/nechává si je vozit atd. Pokud do tohohle ještě přibereš práci na doma, tak poslední volné chvilky/večery/noci budeš trávit prací. Což tě na krátko nejspíš nabije, protože si zase budeš připadat jako člověk a užitečně, ale za chvíli to bude jen další otravná povinnost a žrout času a za pár měsíců budeš opravdu úplně mrtvá.
@drep o hlidani s tchyni jsme mluvili nekolikrat, ona ma na starosti 3 vnoucata od svagrove a manzela na voziku, mamu prakticky jen ležáka a syna k ničemu. má toho dost a chápu, že u ní je hlídání způsobem, že vypne a sedne si. To s našima dětma ale bohužel nejde. A sama se na hlídání tváří jako kakabus. O tom, že je jejich syn celý týden pryč a o víkendu dělal na domě nikoho nijak nezajímalo. (pro rýpaly...ano, nas dum, ale bratr ma ruce a nohy a zadarmo bude pak po rodicich v dome, kde muj muz delal fasadu a spoustu jiných uprav), takže mohl trochu pomoci. S tou prací je to haluz, ale věřím, že psychicky by mi to pomohlo.
@dixi86 Já jsem to měla podobně. 6 let doba. Chlap cca od 7-18 pryč. O víkednu taky ještě někdy pracoval. Bez hlídací babičky (ono je to fakt rozdíl hodit dítě/děti babičce a jít aspoň v klidu k lékaři nebo nakoupit občas). Takže jsem byla zavřená. když byli nemocní klidně 14 dní atd. Děsná depka. Žádné návštěvy nebo pomoc kohokoli jiného. Komunikace s okolím maximálně "dobrý den" v obchodě celé měsíce. Když nepočítám chlapa.. Miminkovské období byla jedna velká depka o to horší prosinec-duben, kdy bylo hnusně. Pro mě se to zlepšilo okolo 3let mladsího, kdy šli do školky a měla jsem aspoň chvíli čas na své věci. Nejvíc mě štvalo, že i když usnou, nemůžu večer dělat co chci.. jít s mužem někam do vinárny, zasportovat společně, někam ven. Prostě domácí vězení. Zlepšení vidím věkěm. Ale zase ze školky furt tahají nemoci a každou chvíli jsme týden, dva nemocní a zase trčíme doma.. a hlídání stále nemáme. Takže večery opět doma. Ale je to lepší o něco.
A hlídací tchyni bychom měli, ale ona na nas z vysoka... Děcka u ní nikdy nebyly na prázdniny, protože se jí to nikdy nehodí. Tak 1x za rok si je vezme na jednu noc a ještě dělá, jakou obrovskou službu nám prokázala. Přitom je mladá 54 a schopná. Ale raději než s vnoučaty tráví své volno v karibiku atd.. Dokonce několik měsíců bydlela ve stejném městě.. asi kilometr od nás a děcka si nevzala ani na hodinu na hřiště.. přitom o nikoho dalšího nepečuje, jen o sebe a vnoučat víc nemá.. Nepochopím.. Ale asi je to tak dnes normální, že každý kope sám za sebe a ostatní ignoruje..
@kometkak verim, ze postupne se to zlepsi. Starsi je uz rozumny a necha se relativne nechat bez dozoru, ale mladsi je tajfun a je hrozne tvrdohlava a nebojacna, coz aspon ten starsi delal kraviny, ale domyslel uz od roka dusledky, ale mala vubec. V patnacti, pokud s muzem vydrzime, snad nekam vyrazime 🙂
@kometkak my jsme vsichni v jedne vesnici(teda tchani, svagr, svagrova,..) a je to spis horsi. Bylo to peklo, ted je to na urovni budiz. Ma rodina(sourozenci) nefunguje, moje matka se o to dobre postarala. Takze nevim, co je horsi, zda byt sam a relativne v pohode nebo se dohadovat s rodinama. U nas na vsi prave vidim opak, ze vidim jen babicky a dedy s vnoucaty. Nebo jsou vyslani tatinci, ale denne ty babicky funguji. Spis mam zkusenosti s tim, ze vlastni prarodice a rodina nema zajem a zajem by byl od kamaradky a jejich rodicu, protoze ani od jednoho ditete nemaji vnoucata. Ale je daleko.
Nemas nejakou kamaradku s podobne staryma detma? Ja nemit kamaradky. Mam sice jen dve ale nemit je, hodim si masli jako fakt. A to mam v baraku rodice. Deti mam taky hyperaktivni. Mam pocit ze kolem nich jen litam. Ale tohle me vzdycky pomuze. Mladsi je 20 mesicu starsi v dubnu bude 5 a furt se mydlej nebo delaji ,, bordel'' 😀 napada me vyletovat i s manzelem. Vypadnout do center, nebo se dohodnete ze si akzdej treba i obcas vecer nekam zajdete. Pomaha mi udelat si i s detickama sama vylet. Hlavne proste vypadnout. Zmizet z baraku. Neco delat.
Ahoj,zkus si psat denicek. Blbost? Me to kdysi pomohlo. V rodine mame po zenske linii dedicnou zatez psychicke nemoci,takze u me je nabeh na vyhoreni a udelani nejake blbosti vyssi nez u bezne populace. Mela jsem stavy,kdy jsem tri hodiny cumela do zdi,z okna a deti mezitim "zily svuj den"....tam jsem se vypsala,cas nekam chodit nebyl,neco cist nebyl....pak jsem si to zpetne cetla a premyslela o tom. Byl to takovy muj osobni psychoterapeut....
Psycholog pomůže a to minimálně proto, že to bude ta hodina, kterou mas jen pro sebe, nejsi doma a ještě tě někdo vyslechne. Já bych, pokud vám to finance alespoň trochu dovolí, hledala placené hlídání. Jednou týdně pravidelně bych ten čas využila pro sebe - klidně se dospat, číst si, nebo cokoli co tě baví. Fakt to děla zázraky a když je to pravidelné tak i v ten nejnáročnější moment doma si uvědomiš že ten čas pro sebe přijde a frustrace o malinko ustoupí.
@dixi86 trochu mimo téma, ale k těm nočním děsům... Známe důvěrně, dcerka do 5ti let 2-3x za noc řev, do toho mladší, takže jsme moc nespali. Zkusili jste doplňovat vit. B? U nás poté, co jsme dcerce začali dávat B komplex ( kvůli něčemu jinému) děsy ze dne na den ustaly. Když delší dobu nedáme, opět spí neklidně... Pak ksem našla, že se to doporučuje, tak možná zkonzultujte s pediatrem a zkuste... za to nic nedáte ;)
Tvoje děti si zaslouží něco lepšího? A kdy jsi si něco lepšího dopřála ty pro sebe, mámo? Řekni tatínkovi, že prostě v do nebo ne budeš půl dne pryč a jdi. Kdyby sis to dopřála třeba 2x do měsíce, tak jen dobře. Tu "samotu" pak užij podle toho jak se budeš cítit. Kámoška? Sport? Kino? Procházka? Kadeřnictví?
Jediné odpočata mama může být nezná máma. (Herman) PS: Taky žádné hlídání, manžel do 19:30 denně v práci, dětí jako smetí 😉
@baraskaska relativne jezdime na vylety, ale starsi je v pohode, i kdyz je unaveny a je to slozite, ale hodne veci ho bavi, se zajmem a v cizim prostredi je uplne jiny. Mladsi je ale ocistec a ta nesnasi uz jen jizdu autem, kdy je pripoutana a pak kdekoliv jen beha a utika. Ale jezdime a jsme hodne venku, to je nej, i kdyz je silene je uhlidat. S manzelem to na vecer nevidim jeste par let :D neni, kdo pohlida. Zatim je spani a uspavani jedna velka tragedie. A kamaradky jsou, ale bez deti a nebo spis zname s detma a ty se u nas nejak nemaji potrebu stretavat. A nebo ty kamaradky alespon s jednim ditetem mam, ale ty jsou na tom jeste hure, i kdyz dite prakticky je porad s nekym jinym nez s matkou. Ale zase uprimne, tohle mě trosku vzdy nakopne, ze to jeste docela zvladam.
@astyna88 Blbost si nemyslim. Premyslela jsem nad nim, ale spis pro deti 🙂 jinak ja prave, kvuli tomu, co jsem zazila v dobe detstvi, jsem se chtela vsemu vyhnout a byt lepsi clovek, lepsi matka. Tohle me bohuzel semlelo, ze realita je jina, i kdyz vstavam kazdy den s tim, ze bude lepsi a ze to bude dobre.
@caverina ja ji to nemam za zle. Mam za zle jine veci a to, co mi mlati o hlavu protoze je to pak paradox. Nemam zle za tchyni, ze nehlida. Mne vadi muj stav, ne nikdo jiny, ze mi nepomuze. A tchyne bohuzel nema to, aby ji i jeji syn sveril deti na nejakou dobu bez toho, aby silel. to spis ja ustupuji, aby alespon trochu jsme vychazeli.
@crejzy hledala jsem několikrát a zatim se ozvala jen mlada holcina, né češka a s miminkem a to ja odmitla. I kvuli te rekonstrukci jsme shaneli. Ale budu ted vice jezdit s detmi do center, co situace dovoli, jsou pomerne daleko a prichazi jaro, tak budeme porad na zahrade. A mladsi uz bude raznejsi a jistejsi, tak se to casem snad zlepsi. Nejhorsi je, ze jsou horsi a lepsi dny a s tim nasim hádětem je to prostě bud a nebo. A me to pak mrzi.
@alishka111 chci davat kvuli ADHD, protoze to podle me ma souvislost. Ma je hlave, kdyz je pretazeny, po vyletech,...proste kdyz je toho moc. Plus rybi olej, ale porad hledam, jak to do nej dostanu.
@dixi86 my dáváme obyč b-komplex, sem tam. Už dva měsíce je naprostý klid. Rybí olej dáváme dlouhodobě. Nejdřív jsem ho "prodávala" za čokoládu, teď už si o něj dcerka sama říká! A malej, jak ségru vidí, tak ho musí mít taky, i když mu to obrací žaludek 😁
@dixi86 víš proč tě to semlelo? protože chceš dětem dát to nejlepší , dáváš jim víc než můžeš (a než zvládneš) a přitom vůbec nemyslíš na sebe. Měla jsem to stejně. I pro ty děti je mnohem lepší, když tě nebudou mít furt k dispozici, když si pravidelně uděláš čas sama pro sebe, jen pro sebe bez ohledu na ostatní. Pak totiž budeš celkově víc v pohodě a tím pádem budou víc v pohodě i děti. Vím o čem mluvím, já skončila až na psychiatrii. Ten deníček jak tu někdo psal je také skvělá terapie. Mě pomáhalo tam psát hlavně pozitivní věci, co se ten den povedlo - aspoň jedna maličkost denně (venku svítí sluníčko, vypila jsem si v klidu teplý kafe, cokoli...) a k tomu hodně smajlíků 🙂
@dixi86 hele vic stejne neudelas. Ono v lete bude lip 🙂 uz ted kdyz se da obcas vylizt ven ze neprsi. A sviti slunicko, je to fajn. Mne pomuze faktbi vylet do mesta, sice jo je to jak u vas, mladsi nerada jezdi autem ale kdyz to neni daleko tak to vzdycky nejak vydrzime... Ja myslela treba jit vecer jen s kamaradkama aby pohlidal manzel ale jestli je to s uspavanim na prd tak stejne nezbyva nez vydrzet. Jak ja rikam, vsecky deti jednou spi pekne 🙂 mne by manzel taky nepohlidal pac by nemel nervy ji uspat ale verim ze az to pujde tak se prostridame. A nic si nedelej z tech komentaru tady. At si da ruku na srdce kazda zenska jestli toho obcas nema nad hlavu. At mi nikdo netvrdi ze kdyz si poridis dite musis s nim byt zakonite 365 dni v roce. Mne nekdy dokonce prijde ze i ta decka strasne rady uvitaji zmenu. Ale kdyz to hlidani neni, je potreba si to zaridit jinak. Nebo i vyslat manzela nekam na vylet. A az v posledni rade bych vysla za psychologem. 🙂
@dixi86 jej to je škoda, já na toto měla velké štěstí. Takže jsem mohla chodit na chvilku do práce a bylo mi dobře. Od září jsem doma, tak aspoň odpo doučuju, tak mi tu chvilku hlídá muž a nebo mladší sestra. Hodně mi taky pomáhá, že chodím s malým na kroužek, je to takový jiný den v té rutině, i když jsme spolu. Zkuste třeba si udělat jeden den v týdnu jinak,nic speciálního, klidně i s dětma, když hlídání nic. ;)