Vyvážení péče o děti a domácnosti: Párty na houpačce?

@dalimil123 myslím že málo toho neděláš,ale aby si fakt odpočinula,chtělo by to vzít obě děti a odjet třeba na víkend k babičce.chapu že dokud kojí,tak to nepujde

Myslím, že to nejdůležitější tady zaznělo mnohokrát - tvoje žena potřebuje trochu času bez dětí. Hodně často něco děláš, zatímco ona pečuje o mladší dítě. Kojí, uspává, apod. Takže zatímco ty něco děláš, ona neodpočívá. Ani fyzicky, ani psychicky. Když si vzpomenu na první měsíce po porodu, můj muž dělal prakticky všechny domácí práce kromě mytí koupelen. Jo, pomohlo mi to hodně, mohla jsem se věnovat jenom dítěti. Jenže po pár týdnech jsem už potřebovala změnu. Protože ono se to nezdá, ale mít malé děti je pro ženu nekončící psychická zátěž. I když nemá dítě fyzicky v náručí, řeší každé jeho zamručení, neustále přemýšlí, že za chvíli bude kojit, přebalovat, k tomu provozní věci - co se bude vařit, co nakoupit, že je potřeba udělat to a tamto... Ten kolotoč nekončí. Vzpomínám si, jak jsem někdy kolem synova půl roku jela k zubaři a byla 4 hodiny bez dítěte. To byl neuvěřitelný relax!!
Takže být vámi, přestaňte řešit, kdo odvádí kolik práce a dopřejte si čas bez dětí. I kdyby to bylo pár hodin za týden, za dva, určitě vám to prospěje. Domluvte se např. na dvou hodinách každý čtvrtek - jednou vezmeš děti ven ty, příště manželka. Ale ty dvě hodiny jsou čas, kdy můžete dělat cokoli, nikdo nebude soudit, jestli si půjdete číst, lehnout, zaběhat...

@exbordelar Děkuju.-) Já jsem z nich vždycky vytočená😀

Myslím si, že neví co ve vás má. Jako nevidím důvod proč s dětmi nemůže uklízet nebo vařit nebo nakupovat. Co by jako dělala kdybyste neměl pevnou pracovní dobu a musela dělat všechno ona? Jako s tim staršim už tolik práce není, 2,5 lete deti chodí do školky a mladší se musí naučit být také sama. Myslim, že si stěžuje neoprávněně.

@majca16 ale tady přece nikdo neříká, ze nemůže s dětmi vařit, nakupovat nebo uklízet 😉 Tady jde o to, ze se predhani, kdo toho děla víc a jsou oba nespokojeni. A uvědomuje si on, co má v ni? Ze ona 24/7 pečuje o jeho děti, je nevyspana a on ji predhazuje, s čím vším ji pomáhá? A vubec, uklizet, nakupovat nebo vařit s oběma dětmi za krkem muže přece i tatínek, zatímco si půjde maminka třeba na masaz nebo ke kadernici 😁

@dalimil123 ještě ně nenapadlo, že tu možná nezazněla pro mě jedna docela důležitá věc. Když jsem říkala, že je toho na mě hodně, můj muž v automaticky slyšel (předpokládal, chtěl slyšet), že je toho na mě hodně, protože on dělá málo. Což já ale vůbec říct nechtěla, z mé strany to bylo prosté konstatování, že je toho na mě hodně, protože toho je hodně, i když zapojujeme oba ( já teda víceméně nepřestala pracovat). Jestli v tom bylo něco nevyřčeného, tak spíš, že mi chybí nějaký náš společný klid (ne s našpicovaným uchem, jestli se dcera nebudí). A trvalo nám to docela dlouho, než jsme se naučili na tohle téma mluvit v klidu a bez výčitek, kdo kolikrát přebalil dceru/uvařil oběd (s trochou nadsázky, samozřejmě). Pak jsme si prostě postěžovali, že je toho nějak moc a zase se jelo v klidu dál.

@drep Můj muž má občas "strach" mi říct, že je toho teď na něj moc (v práci, doma, kolem domu). Je to proto, že on si velmi dobře uvědomuje, že čas s dítětem je sakra náročný, tak prý si nechce stěžovat, když ví, že já toho mám taky dost. Naštěstí už jsme se o tom celkem naučili mluvit, že je v pořádku říct "dneska toho mám plné kecky", že to znamená, že já jsem unavený/unavená, ne že ten druhý dělá málo.

Teda mít tak nalajnovaný kdo co dělá a dát to dohromady. U nás to tak nefunguje. Prostě mi přijde zcela normální, že o domácnost se starám já. Máme jednu dceru a čekáme druhé mimi. Cokoliv je potřeba, tak manžel pomůže. Sám od sebe vykoupe a zaobstará dceru, uklidí kuchyň nebo se prostě zeptá, s čím potřebuji pomoc. Ale jsou dny, kdy manžel pracuje celý den až do noci (manžel pracuje jen z domu) a vůbec o něm nevím. Nenapadlo by mě mu něco vyčítat. On se o nás stará tak, že nás dokáže bez problému uživit a chce, abychom se měli dobře a když přes týden nemá moc čas, tak nám to vynahrazuje o víkendu nebo až když má volněji. To co popisuješ ty, tak mi přijde, že máte pěkně nastavený. Problém bude v tom, že jedete každý den v tom stejným režimu. Podle mého názoru by možná zafungovalo někam vypadnout celá rodinka buď na výlet nebo na prodloužený víkend, ale vydechnout... Ono se to nezdá, ale pomáhá to. Zbytečně mezi sebou hledáte chyby kdo čeho dělá víc nebo míň. Nejde říct, že pomáháš dost nebo málo. Partnerka je s dětmi celý dny a prostě ji to leze na mozek a vytočí ji maličkosti. Chce to čas, trpělivost a přestat řešit, co doma je nebo není hotový... Já byla hodně velký pedant na úklid a zbytečně jsem se s tím stresovala, že jsem prostě nestíhala a pak jsem tu nervozitu přenášela na ostatní. Teď? vysaju jednou za tři dny, koupelnu umyju pořádně jednou za čtrnáct dní atd... A víš co? je mi líp. Manžel mi pořád tvrdí, že nikde nepořádek nevidí a ať to neřeším a konečně jsem se to naučila. Ale trvalo mi to pár let... Když se mi prostě nechce vařit nebo nestíhám, tak si necháme nějaký dobrý obídek doručit nebo si zajdeme a problém vyřešen... Odpočiňte si společným výletem nebo si jen užijte hezký večer, v klidu si o tom promluvte. Až trošku povyroste miminko, tak se to taky zlepší (hlavně až bude spinkat celou noc). Máte děti věkově málo od sebe a to je náročný samo o sobě si myslím. Určitě bude líp. Hlavně spolu komunikujte, to je základ.

Jinak decka muzes brat temer kamkoliv s sebou. Vzdyt prece clovek neni omezeny jen na detska hriste. 2,5 letou dceru muzes vzit na nakup, cestou zpet zajet s autem do mycky, navstivit babicku, nebo na chvili i to hriste… verim, ze bude nadsena a na mamu si ani nevzpomene. hned je pul den pryc, kdy udelas veci, co jsou treba a zaroven se zabavi i to decko. A klidne se stavte i do hospody, ty si das pivo, dcerka limcu, upevnite spolu vztah a manzelka si odpocine 🙂