Vztah po deseti letech: Je běžná osamělost v manželství?

@victress 😁

Jsem s manželem 10 let a máme spolu 3 děti. Nejmladšímu jsou skoro 2 měsíce. S chlapem si hodně rozumím, povídáme si každý den, tulíme se k sobě, pusu si dáváme několikrát za den, sex je paráda. Měli jsme krizi ve vztahu po 4 letech, ale zvládli jsme to a oba jsme se shodli, že je teď náš vztah lepší než předtím. Potřebovali jsme si nějaké věci ujasnit a to oba. Jasně, že se máme někdy plné zuby a občas se pohádáme, ale kdo ne? Říkáme těm dnům, že máme líbánky (polib mi, polib si) 😀. Často si jeden z druhého děláme srandu, rýpeme do sebe apod. To podle mne hodně ten vztah uvolní. Ten každodenní stereotyp a občasný stres atd.

@aarriel přesně tak. Jsme s manželem 20 let a jak píšeš - je to můj Muž se vším všudy ❤️

@jirovapa polib mi, polib si👍😀 to je super, znamenám si do manželského slovníčku 💣

Letos máme 10 let přesně.. Skoro 6 léta holčička a 10 měsíců chlapeček.. Partner pracuje cca 3 rokem z domu a jsme spolu neustále a i přesto jsme dobří parťáci..kdyz mě vysiraji děti, přijde a pomůže.. Když si někam chci odskočit, pohlída.. Přičemž já zase pomáhám jemu z práci.. Teď máme nemocne děti, takže sex bída.. Ale za normálních okolností je to ok 😎 máme se fajn.. // chce to pozjistovat, co tě naplňuje a dělá šťastnou.. Mě hodně pomáhá být ve společnosti lidi.. Když seženeš občas hlídání a vypadnes na nějakou aktivitu, hned bude líp.. Je potřeba druhého vnímat, ikdyz má blbe období, tak podpořit.. A bude líp.. Samozřejmě se musí snazit taky a nemít tě na háku.. To se pak snáší horko tezko

My jedeme 11rok a jsem spokojená.Ano,ani jeden nejsme dokonaly a co se narodilo druhé dítě,tak čas na sebe máme nulový ale vím,že se na něj můžu spolehnout a že mě ma rád a já jeho.Nechci po něm aby mi nosil růže a říkal jak jsem skvělá,to fakt ne,po těch letech už mám jiné priority...

My jsme spolu 8, dvouleté dítě a těhotenství. Sex aktuálně není vůbec, jsme rádi, že nějak fungujeme. Doma bordel... No ale i když je to na pikaču období, tak se nehádáme, nejsme na sebe zlí, jenom i když se vidíme denně X hodin, tak mu pořád říkám, že mi chybí - chybí mi čas, který bychom mohli věnovat jen sobě navzájem, zase společně cestovat, sex nad rámec rychlovky na gauči... Já se prostě těším, až konečně úspěšně přivedeme na svět druhé a poslední dítě, přežijeme jeho první rok a pak si to všechno vynahradíme 🙂

Měla by sis promluvit s partnerem a pokusit se o nějaké řešení. Jiná možnost než komunikace asi není. My jsme s přítelem spolu 14 let, nejsme manželé, ale to nám vůbec nevadí,občas se nepohodneme, ale neměnila bych. Jsou věci, které mi na něm trochu vadí(na mě mi taky nějaké věci vadí) ale mluvíme o nich a snažíme se je nedělat. Říkáme si i ty méně příjemné věci, které se neříkají jednoduše, ale o tom ten vztah je, říct i to co se nám nelíbí není to sice lehké, ale je to fajn když to člověk ví.

Cítím se úplně stejně, u nás je zase ten problém, že partner mě sice přitahuje a když je s námi doma, tak nám to klape, máme si o čem povídat, smějeme se, umíme si udělat program, ale je v 36 letech neskutečnej mamánek a často bez vysvětlení nebo aby mi aspoň dal vědět, tak místo za mnou a naším synem jede z práce rovnou ke svým rodičům a většinou tam zůstane spát několik dní a já mu to vyčítám a hádám se s ním po sms, zraňuje mě to, štve a uráží a on s tím nic nedělá a nezajímá ho, že mi to vadí, nemá vlastně ani důvod to dělat, já třeba čekám na něho s večeří a on prostě nepřijede, už to trvá 8let a uvažuji stále o rozchodu, protože jiné to nebude a já chci normální rodinu, už i náš malý je zvyklý, že do rodiny nepatří táta, ale chodí jen na návštěvy nebo občas přespává, jsem z toho zoufalá, ale on s tím nic dělat nebude, nejde mu to nijak vysvětlit, je to prostě rozmazlenej, bezohlednej sobec, kterej se o nic nestará a dělá si jen, co chce, všechny starosti i o děti jsou s tímto jeho chováním na mně, protože s námi věčně není a tím pádem tady ani nemá stálé úkoly kolem rodiny a domácnosti, není zvyklý nijak fungovat a ani nechce, zkoušela jsem, věřte mi, úplně všechno, jsem zoufalá😔

@2hanah tohle se u nás v širší rodině objevilo taky a hned v začátku to utla jeho maminka - že má manželku a děti, tak ať kouká spát doma a návštěvy si domlouvat. A to se s jeho ženou nijak extra nemusí, jen chce, aby jim to fungovalo a byl ve finále hlavně on šťastný.

@inssomnia ano, zkoušela jsem to i přes jeho mámu, ona mu ale nic neřekne, protože je ráda, že ho tam má a navíc ho obskakuje až by se přerazila, dokonce mu i pere, nemá u nás ani žádné oblečení, takže asi beznadějný případ😔 na Nový rok ho otec vyhodil z domu (vůbec to ale nebylo proto, že kašle na svoji rodinu, je to zlý a vrtošivý starý pán a despota), tak byli doteď ty měsíce skoro idylické - ikdyž prozměnu párkrát přespal u své sestry - vždycky se o něho starala jako druhá máma, jenže teď se rozhodl na tatínka odurazit a už tam zase od neděle večer bydlí a my máme smůlu a já mám strašné nutkání mu napsat, ať už se nevrací nikdy, ale to je pro mě taky těžké, protože můj manžel se oběsil před tímto vztahem, a proto lpím na tomto vztahu a bojím se zkrachovaní dalšího, když není doma, tak jsem na něho naštvaná, ale taky mi začne chybět, je pro mě těžké být jen sama pro děti😔

@inssomnia Hrozně se to ve mně všechno pere, už to trvá dlouho a já mám pocit vyhoření, ikdyž je to doma a je to dobrý, vím, že zase odejde a stále na to čekám, mám pak pocit, že nic nemá cenu, asi jsem si nakročila na syndrom vyhoření, protože místy mě to už omezuje v běžném životě, nemůžu fungovat doma, v práci, bojuju sama se sebou, ke to taky tím, že v podstatě jsem samoživitelka se třema dětma a on funguje jen jako kamarád, takže mám hrozně moc starostí s dětma, se sebou (špatný zdravotní stav), atd. prostě musím fungovat naplno v práci, kolem tří dětí, domu a jsem na to úplně sama, a to se radši ani nebudu bavit o penězích - rodinném rozpočtu, který v podstatě taky táhnu jen sama😔

@orisek56 tak to máme stejné, milujeme se více jak na začátku.Manzel chodí do práce,ja pracuji z domova-ono to ani jinak nejde při 5ti dětech.Neumim si představit jineho chlapa vedle sebe ani po 10letech.

@2hanah :'( to mě strašně mrzí, čím sis musela projít a procházíš teď. Já bych to nevydýchala. Ještě když říkáš, že vlastně už tak táhneš vše sama, děti ho neberou jako stálou část domácnosti - co z něj máš? A pokud nic, nebylo by ti líp bez něj? Hodně štěstí, ať už to budeš řešit jakkoli.

@inssomnia děkuji😔 mockrát jsem četla, že nějaká žena i s dětmi se rozvedla nebo rozešla a našla skvělého partnera, který má rád i její děti a našla štěstí, ale já už ani nevěřím, jsem ze všeho tak strašně unavená, že jen přežívám ze dne na den.

Zakladatelko, tohle není o délce vztahu. U vás je to prostě velký špatný. Takhle to nemá být ani po 50 letech... Pokud si nemáte co říct teď, když jsou děti (a tím nemyslím provozní věci), tak co bude, když odrostou?? Pochybuji, že jste kdy měli lepší vztah, možná jste v něj jen doufali...
My jsme s manželem spolu 17 let, 8 let manželé, máme tři děti, sex úžasný, spoustu plánů a společně stráveného času. Bavíme se o všem a pořád. Jasně, občas bychom jeden druhého nejspíš protáhli pánví, ale to jsou spíš výjimečné situace. Když už k nějaké výměně názorů dojde, tak se pak dokážeme jeden druhému omluvit, promluvit si o tom. Ale teď si nedokážu vzpomenout, kdy to bylo naposledy... Osobně bych v takovém tichu a dusnu nedokázala existovat. Co s tím neporadím... Komunikace? Poradna? Rozvod?

@freemather já mám ještě tu zvláštnost, že mě se podařilo trefit do černého hned na poprvé. Je to můj první opravdový a zároveň osudový muž (platonické lásky nepočítám) ...což asi dneska běžné už není, ale jsem za to moc ráda.

@2hanah A nemůže manžel táhnout třeba nějaké paralelní rodiny?? Nebo je zcela jistě každý týden několik dní u rodičů??? 😵

@2hanah to je šílený. Přeji ti, ať to brzy rozlouskneš.

@2hanah Jak ti to zdůvodňuje?

@2hanah tchyně je předpokládám stejně nesoudná jako manžel, že? Já bych ji to řekla do očí, třeba by se ji rozsvítilo

@helen_h Taky mě to hned napadlo jestli je fakt u rodičů 🧐

My jsme spolu 12 let a z toho 8 let manželé. Máme úžasného školáka. A teď v únoru nás semlel potrat v raném stadiu těhotenství 5tt. Stal při mě. Bral malého ven abych měla klid. Opravdu se mi věnoval.
Ale teď jsem znovu těhotná a v 8tt. Maléj se furt ptá zda tam mimi už je. Těší se.
Samozřejmě není to jako na začátku vztahu ale jsem ráda že ho vůbec mám. I když není úplná romantika nebo výlety tak bych ho nevymenila.

@2hanah to ti za to takový stojí?

@helen_h ne, opravdu je u rodičů, on je takové velké dítě a je tam rád u maminky s full servisem a klidem od dětí, nikdy bych nedala za nikoho ruku do ohně, ale tady v tuto chvíli není jiná rodina, ani nevěra, on má prostě složitou povahu po otci a když mu "rupne v hlavě" nebo se mu prostě chce, jde spát nebo lenošit k mamince, několikrát, když jsem se fakt naštvala třeba o víkendu, jela jsem mu tam vynadat nebo strčit malýho, ať se chvíli stará taky on a vždy tam byl. A není to pravidelně, prostě, když to na něho přijde, jede k mamince😏

@orisek56 já vím, někomu druhému bych položila stejnou otázku a myslela si, že je hloupá být s takovým chlapem, je to pro mě složité a má to víc důvodů😔

@zuzineckah já jí to řekla, ale k ničemu není ani když mu to řekla ona, doma tchýně nemá vůbec žádné slovo, jen poslouchá, tchán je despota a spíš si na ni dovoluje i partner, dělá si co chce a nikdy ji neposlechl, že by prostě za námi šel a ona mu to vykládat nebude, jak jsem řekla, je ráda, že ho tam má, protože její dceru tchán vyštval až do Švýcarska a ona nechce vyhodit ještě syna, prostě ho rozmazlila a teď je pozdě😔

@herminka nijak, nechce se o tom bavit a nebaví, prostě spí u svých rodičů a nevidí na tom nic špatného, maximálně řekne, že nemá rád dům po mých rodičích, ve kterém bydlíme a nesnáší se s mým otcem (moji rodiče s námi ale nebydlí) a nesnáší vesnici, kde bydlíme, kde jsem se narodila, jindy řekne, že chtěl se vyspat a mít klid, ale většinou neřekne nic.