Zamilovaná jinde po 20 letech manželství. Co teď?
Omlouvám se za založení anonymního profilu, jsem zdejší uživatelka již více let, ale toto téma je pochopitelně citlivé.
Jsem s mužem 20 let, 18 let vdaná, 2 odrostlejší děti, jedno na prvním stupni ZŠ. Manželství bych nazvala jako stabilizované, prošli jsme si většíma krizema, za ty roky jsme se celkem naučili spolu fungovat, nyní je spíš lepší období. Rozhodně mám muže ráda a nehledala jsem nikdy nikoho jiného. Jenže stalo se...
Vídáme se 2x týdně na společném kroužku. Na první pohled mě vůbec nezaujal, jenže se ukázalo, že je to fajn chlap, komunikativní (muž je velký introvert a potřebu komunikovat moc nemá), hodný, slušný, veselý, kontaktní (můj muž vůbec), nekonfliktní. Rád by cestoval (můj muž nechce). Nikdy jsem nechápala řeči o "chemii" mezi mužem a ženou, no už tomu velmi dobře rozumím. Kdyby to bylo jednostranné, bylo by to asi jednodušší, jenže to máme velmi podobně. Je o pár let starší, děti též starší, takže ty už v podstatě on moc neřeší. Se svou ženou být už nějakou dobu nechce, před časem od ní odešel, vrátil se zpět tak nějak kvůli domu a jeho údržbě, práci.
Je nám spolu dobře, rozumíme si v mnoha ohledech. Prozatím jsem nenašla v podstatě nic, co by mi vadilo, on též ne. Známe se pár měsíců. Proběhla nějaká pusa, ale oba jsme si vědomí toho, že je to asi spíš otázka času...
Nikdy by mě nenapadlo, že člověk může mít rád 2 muže, ale fakt to jde. Ta touha být s tím druhým (novým) je čím dál silnější. Nechci ublížit svému muži, rozbít dětem rodinu, ale na druhou stranu, mám se smířit s tím, že ač po 40, už budu celý život žít tak, jak teď? Starší děti mě už moc nepotřebují, možná máme oba takovou tu krizi s vyprazdňujícím se hnízdem a máme dojem, že jen s našimi současnými partnery už nic nového nezažijeme? Už jsme mluvili i o tom, že by mu nevadilo podílet se na péči o mé nejmladší dítě. Chceme chodit za kulturou, za koníčky, cestovat, bavit se, naši současní partneři o to zájem nejeví.
Rozumově mi to přijde naprosto šílené. Vůbec nevím, co s tím.
Mám ráda rčení “neopouštěj chlapa, co má 80 % předností, kvůli 20 %, co má ten druhý”, to by tady mohlo být docela výstižné. A zbytek meho názoru shrnula barmil 🙂
Ahoj,ja ti rozumiem. A velmi
Ale rob to ako chlapi,ziadne unahlene rozhodnutia.
@zbrojovka A jsi si jistá že se vrátil jen kvůli údržbě domu? Mě přijde jako bys byla přítelkyně mého bráchy. Ta když začala být s mým bráchou, taky byla na větvi jak on je komunikativní, společenský, že ji vezme tam a tam, že s ním není nuda jako s jejím manželem. Dneska toho lituje že nezůstala radši s tím manželem...
@zbrojovka Hele do tvé situace nevidím, ale předám ti jedno takové moudro na které jsem jednou někde narazila, a sama zvaž zda je to tvůj případ nebo ne 🙂 Ve vztahu nikdy nenajdeš plných 100% toho co u partnera hledáš. Při nejlepším najdeš 80%. A pak se objeví někdo, kdo má přesně těch 20% kterých ti u současného partnera chybělo. A tak se zamiluješ protože přesně tohle ti chybělo a to jsi hledala. Ale časem si uvědomíš že jsi vyměnila 80% za 20%. Samozřejmě to neplatí na všechny a sama budeš vědět zda to platí u tebe, jen mi to navždy utkvělo v paměti 🙂
@veru181 hm tak jsem myslela jak jsem přispěla originálním moudrem a teď koukám ze to už všichni znají 🤣
@vero987nika 😀 Aspoň je vidět, že na něm něco bude 😉
No jo tráva za plotem je vždycky zelenější a starý model už se holt okoukal. Věř, že je to ve finále stejně na jedno kopyto. Hodně štěstí a rozumu.😉
Ahojky, zkušenost naštěstí nemám a rozhodně ti teď nedoporučuji radikální řešení...🙂 Na druhou stranu tě tady ale všichni dost odrazují, ale je dobré si uvědomit, že spoustě lidem už taková změna třeba prospěla...konkrétně si to musíš samozřejmě rozseknout jen ty sama, třeba by to opravdu bylo po opadnutí prvotní zamilovanosti fiasko...ale taky to může být osudová láska jako z románu... To ale teď nikdo neví a je otázka, jestli pro to "třeba" chceš zahodit a zničit vše, co teď máš... 🙃
Takových bylo, co se vrátili k manželce nebo jsou s manželkou jen kvůli povinnosti, tyhle pohádky fakt miluji a ještě ti říká, že s ní ani nespí ne.
Já bych si našla psychologa, aby mi pomohl ujasnit si, co chci. Když to vyzvoníš kamarádce, tak se obrátí časem proti tobě. Myslím, že máš právo být šťastná, podle toho by ses měla rozhodovat.
Stabilizované manželství, to zní fakt divně. Znám pojem stabilizovaný pacient. Z nejhoršího venku, ale žádné terno. Teď je otázka, jestli chceš (chcete) zamakat na svém manželství a znovu zažehnout jiskru, nebo půjdeš o dům dál.
Fajn chlap komunikativni, parkrat jste se videli chcete cestovat.... a co vam jako brani? Byt kamaradi a cestovat , kdyz vase polovicky cestovat nechteji? Hmmm asi to ze byste se do sebe zamilovali... to pak chapu.
Zazila jsem. Nedelej to.
@levandule_k Neříká, že se ženou nespí, jen, že se už před časem rozhodl, že takhle s ní dožít až do konce života nechce, ale momentálně nevymyslel lepší způsob, jak vyřešit ostatní věci. Má doma firmu, to se těžko stěhuje, o dům je potřeba se aspoň trochu starat.
Je pravdou, že tohle se vyzvonit kamarádkám nedá. Proto hledám nějakou radu nebo náhled anonymně, zatím aspoň tady. Uvědomuju si, že já na vlastní situaci náhled ztrácím.
Stabilizované manželství - naučili jsme se spolu jakž takž vycházet bez hádek, bez vzájemného ubližování. Po nějakých nehezkých obdobích je to v podstatě asi to nejlepší, čeho jsme schopni. Asi oba víme naše vzájemné limity, kde od sebe něco čekat můžeme a kde už ne. Prozatím jsme opravdu hodně dělali pro děti a kvůli dětem. Starší už o to nestojí, nemusíme kvůli nim vymýšlet výlety, společné akce... Zbývá nejmladší, hodně akční a společenské dítě, tohle má asi po mě. Muž právě moc akční a společenský není. Přemýšlím, kolik toho máme opravdu společného a zkrátka nevím, protože sezení před televizí a sledování sportovních přenosů mě opravdu neuspokojuje. Před dětmi jsme spolu moc dlouho sami nebyli, na tuto dobu se odkazova zrovna nedá. Nemluvě o tom, že jsme byli oba o 18 let mladší, muž byl do mě asi hodně zamilovaný a nebyl pro něj problém zkoušet ledacos nového, bez televize se se mnou obešel. Klidně se mnou šel i za tou kulturou, dnes mi řekne, ať si jdu sama. Na cestování jsem ho utáhla já, on se vezl. Dnes je pohodlnější a tu potřebu nemá. Má svůj koníček, ke kterému nikoho dalšího nepotřebuje.
Život je příliš krátký, aby ho člověk prožil v pochybách. Já do toho řízla před půl rokem a nelitovala jsem toho rozhodnutí ani jedinou minutu. Možná si jednou budu rvát vlasy, že to byla chyba, ale rozhodně nebudu litovat toho, že jsem to alespoň zkusila.
@zbrojovka Přijde mi, že jste spolu jen z povinnosti, spolubydlící, že mezi vámi není vášeň, láska, ani kamarádství, netěšíte se navzájem na sebe. Tohle bych od vztahu nechtěla. Myslím si, že si svého muže vážíš jako otce svých dětí, ale potřebuješ partnera, co bys milovala a on miloval tebe. Se současným manželem asi nejste úplně kompatibilní.
Když jsem byla mladší a nemohla jsem potkat nikoho s kým bych si rozuměla, tak jsem chvíli uvažovala, jestli mám být s někým ve vztahu, i když to není ono, ale je to společenský vhodné, abych nebyla single. No mě to v tom vztahu s neideálním partnerem nebavilo, že jsem došla k závěru, že radši budu sama než tohle. Časem jsem potkala svého muže a je to super. Spousta holek tady řeší vztahové problémy a já to vůbec neznám.
Může to být propadák, tak budeš muset holt o svoje štěstí bojovat jinde, ale pokud zůstaneš s manželem, kde je to nemastné, neslané, stejně budeš časem víc a víc otrávená, protože ti něco chybí a budeš si říkat, že jsi to mohla zkusit. Také to může být super, budoucnost neznáme.
Jo někdy je skutečně tráva za plotem zelenější a nový partner lepší, někdy ne.
@zbrojovka byla jsem dřív v hodně podobné situaci. Doma krize a k tomu krásnej, chytrej chlap co o mě stál. Zapomněla jsem si tenkrát na svého kamaráda, co řekl:Nikdy bych nevyměnil lásku za zamilovanost. Byla jsem si jistá, že svého muže mám stále ráda, ale byla tam ta pochyba jestli to stačí. Takže místo abych se zaměřila na zamilovanost zaměřila jsem se na lásku. Začala si víc všímat svého muže, jeho potřeb. Začala ho znovu objímá, dát jen tak pusu. Říct, že mi na něm záleží. A on se najednou začal chovat stejně. Takže já jsem hrozně ráda, jsem se tenkrát zakoupila jinde, protože mi to ukázalo, že to co mám doma mi nestačí. Ale zároveň jsem nepodlehla, té jednodušší cestě, ale snažila opravit tu původní. U mě to zabrala a máme teď stále úžasný vztah. Je mi jasné, že nejde zachránit každý vztah, ale myslím, že to za to minimálně stojí.
@ele_nka Krásně jsi to napsala. Ano, doposud jsem se v podstatě snažila o to samé. Chvilku se nám to doma i uvolnilo, začaly víc vtípky, dokonce i "manželské povinnosti" najednou šly trošku snáz. Jenže muž není vůbec kontaktní. Myslela jsem si za ty roky, že jsem s tím jakž takž smířená. Teď, když můžu mít něco jiného, zjišťuju, že mi to neskutečně chybí. Že nechci poslouchat "nech mě, co děláš?" při potřebě obejmout. Dřív se chodily občas přitulit aspoň děti (úplně konktaktní taky nejsou), teď vůbec... Ale chápu, co jsi chtěla říct. Uvidíme, teď to stejně nerozlousknu, spíš se potřebuju v sobě vyznat, přemýšlím, jakým směrem to vést.
Myslím, že tvůj manžel zas tak špatný být nemůže, když jste spolu vydrželi 20 let. Je to zamilovanost, dělá ti dobře, že zas po tobě někdo touží, je to změna.Vidíš jeho klady a máš pocit, že zápory neexistují. Máš vůbec zájem zachraňovat ještě manželství? Mě přijde, že jsi už rozhodnutá, tak snad nebudeš jednou litovat 😉
@zbrojovka Když se má zkusit zachránit vztah, tak musí chtít oba, jinak to fungovat nebude. Zkusila bych to jednou, podruhý...a kdybych neviděla alespoň snahu z druhé strany, tak pak bych šla o dům dál 🙂.
@zbrojovka A manžel ví, že ti tento způsob života nevyhovuje? U nás když byla krizovka, tak ten můj ťunťa ani nevěděl, že by mi něco mohlo vadit tak moc, že bych kvůli tomu od něj chtěla odejít. A to ale věděl, že mi něco vadí a co. Jemu ale vyhovovalo, jak to bylo, a tak se nijak hlouběji nezamýšlel…
@mandala Rozhodnutá nejsem vůbec. Prozatím se tedy kloním spíše k zachování manželství, ale děsí mě, jak už začínám být schopna uvažovat aspoň v teoretické rovině jinak. Muž není vůbec špatný člověk, je hodný, o rodinu se stará pěkně, spravil celý náš byt, je šikovný... Jako každý má i své špatné vlastnosti a to bude mít i ten druhý. Jen mi chybí společné trávení volného času, málo komunikace, kontaktnost, možná i některé věci v ložnici. A muž tohle všechno ví, jsou to věci, které řešíme dlouhodobě. Tedy ono to asi moc řešit nejde, buď se s tím smířím nebo ne.
@luciasekl Děkuju, máš určitě pravdu.
@cikitkapb Určitě jsem o všem, co mi vadí, vždycky mluvila. Ale člověk se nezmění. Naučila jsem se za ty roky nepřikládat tomu takovou váhu. Snažila jsem se vážit si toho, co máme mezi sebou pěkného, nemyslet na to, co mi chybí. Asi je to i o tom, že teď se mi nabízí to, co mi tolik let chybělo.
Jste spolu opravdu dlouho a na vašem místě bych si připomínala hlavně to, že i starších dětí se může rozvod rodičů dost znatelně dotknout a změnit jim život. A pokud nechcete cestovat sama nebo a kamarádkami, řekněte to manželovi. Prostě tak, jak to je. Vy rozumíte jeho potřebám, tak ať on zná ty vaše. A ať ví, co hrozí, že nechcete rezignovat na společnou zábavu a pochopení v životě.
@zbrojovka Já to mám tak, že se třeba snažím, pracuji na tom, ale pokud nevidím posun, tak mě to po čase přestane bavit, dojde mi energie, kterou bych tam měla dávat. Pak se už nechci dál takhle fungovat a seknu se, no a když se druhá strana začne snažit něco změnit, mně už je to jedno, nechci nic řešit. Kosty byly vrženy. (Takže já bych asi zdrhla ze vztahu, neříkám, že je to správné, ale nebudu s někým, kdo není ochotný fungovat partnersky.) Jen tady mě napadlo, jestli se on skutečně chce rozvádět, jestli si nemaluješ vzdušný zámek, ale to víš, nejlíp ty.
Já bych nechtěla mít vztah, kde se nebudu cítit milovaná, ale byla jak pohřbená za živa.
Děti, děti potřebují láskyplný domov, ale také potřebují spokojené rodiče, což prostě stejně není pokud se jeden necítí milovaný a uvažuje o výměně partnera. Rozvod není procházka růžovou zahradou, ale pokud to zvládnou rodiče alespoň trochu civilizovaně a nevyřizují si účty přes děti, tak to nemusí děti traumatizovat.
Dětem dáváme příklad do života, tím jak žijeme, je otázka, jestli bys chtěla, aby jednou děti zůstaly v takovém stádiu vztahu jako jsi ty, nebo radši zkusily štěstí jinde.
Zároveň si nemyslím, že není správné utíkat při prvním náznaku problémů, že by to člověk měl řešit, bavit se o tom, jít do manželské poradny, číst knížky typu 5 jazyků lásky a aplikovat je do praxe. Kdysi tady někdo v nějaké diskuzi doporučoval partnerský retreat od Denisy Palečkové Říhové, zkusit vše. Ale z toho, co píšeš, mám pocit, že ty se snažíš o změnu, manžel chce současný stav a jakoukoliv změnu odmítá.
Sama píšeš, že jsi zjistila, že člověk může milovat dva lidi zároveň... nešlo by to vysvětlit i ostatním zúčastněným? Je to velká sázka do loterie, ale pokud všechny vztahy fungují, mohlo by to klapnout. Jak píšou ostatní, snad žádní dva lidé si navzájem nemůžou dát 100 % svých potřeb, ale to přeci neznamená, že ten zbytek nemůže doplnit někdo jiný. Může to být třeba to chození za kulturou a kontakt, co si doplníte jinde. Manžel bude spokojený, že on to nemusí řešit, a vy budete mít saturovanou svojí potřebu. Nebo ne? Jen je vhodné si představit, jestli to zvládnete i obráceně (když si manžel bude plnit svoje potřeby jinde, určitě taky nějaké má, co mu nemůžete dát). A pak všechno (opravdu důkladně a otevřeně, ale citlivě) komunikovat a vnímat navzájem, respektovat ostatních rozhodnutí, emoce, dát všem čas a prostor to vstřebat...
@zbrojovka ahoj, že manžel nechce cestovat neznamena, že nemůžeš sama. Mam kamarádku, co ma bydleni v cizině a tyden je tady, tyden tam, manzel s ni nejezdi spokojeni jsou oba, protože si navzajem nic nevnucuji.
Slušný, veselý a nekonfliktní je, protože spolu neresite nákupy, co se bude vařit, kdo co zaplatí a kdo půjde na třídní schůzky. Dvakrát týdně na chvíli bude nekonfliktní každý. Pokud by s Tebou žil a řešili jste moje děti, Tvoje děti, určitě by konflikty byly.
Že se k ženě vrátil znamená, že je pro něj rodina důležitá a bude se o ně, dům atd starat dal. Snesla výš to, aby ji dal pomáhal a byl s ní denně v kontaktu?
Vše nové vypadá krásně..
Určitě bych to neresila radikalne, spis bych pockala, až opadne prvotni poblazneni, pak bych se nad tim zamyslela znovu.