Zamilovaná jinde po 20 letech manželství. Co teď?
Omlouvám se za založení anonymního profilu, jsem zdejší uživatelka již více let, ale toto téma je pochopitelně citlivé.
Jsem s mužem 20 let, 18 let vdaná, 2 odrostlejší děti, jedno na prvním stupni ZŠ. Manželství bych nazvala jako stabilizované, prošli jsme si většíma krizema, za ty roky jsme se celkem naučili spolu fungovat, nyní je spíš lepší období. Rozhodně mám muže ráda a nehledala jsem nikdy nikoho jiného. Jenže stalo se...
Vídáme se 2x týdně na společném kroužku. Na první pohled mě vůbec nezaujal, jenže se ukázalo, že je to fajn chlap, komunikativní (muž je velký introvert a potřebu komunikovat moc nemá), hodný, slušný, veselý, kontaktní (můj muž vůbec), nekonfliktní. Rád by cestoval (můj muž nechce). Nikdy jsem nechápala řeči o "chemii" mezi mužem a ženou, no už tomu velmi dobře rozumím. Kdyby to bylo jednostranné, bylo by to asi jednodušší, jenže to máme velmi podobně. Je o pár let starší, děti též starší, takže ty už v podstatě on moc neřeší. Se svou ženou být už nějakou dobu nechce, před časem od ní odešel, vrátil se zpět tak nějak kvůli domu a jeho údržbě, práci.
Je nám spolu dobře, rozumíme si v mnoha ohledech. Prozatím jsem nenašla v podstatě nic, co by mi vadilo, on též ne. Známe se pár měsíců. Proběhla nějaká pusa, ale oba jsme si vědomí toho, že je to asi spíš otázka času...
Nikdy by mě nenapadlo, že člověk může mít rád 2 muže, ale fakt to jde. Ta touha být s tím druhým (novým) je čím dál silnější. Nechci ublížit svému muži, rozbít dětem rodinu, ale na druhou stranu, mám se smířit s tím, že ač po 40, už budu celý život žít tak, jak teď? Starší děti mě už moc nepotřebují, možná máme oba takovou tu krizi s vyprazdňujícím se hnízdem a máme dojem, že jen s našimi současnými partnery už nic nového nezažijeme? Už jsme mluvili i o tom, že by mu nevadilo podílet se na péči o mé nejmladší dítě. Chceme chodit za kulturou, za koníčky, cestovat, bavit se, naši současní partneři o to zájem nejeví.
Rozumově mi to přijde naprosto šílené. Vůbec nevím, co s tím.
Tak před dvouma rokama jsem na tom byla podobně. Manželství 13 let, dvě děti 6 a 9 let. Strašně jsem se zamilovala a to milování bylo prostě magické. Chvilku jsem byla s obouma, ale vnitřně jsem se strašně užírala, že manželovi ubližuji, když ho podvádím. Sex jsem měla už jen s milencem, s mužem už to vůbec nešlo, až se mi to hnusilo. A ten stres, lhaní, hlídání mobilu bylo šílené 😫 ničilo mě to. Hlavně bylo strašně těžké rozhodování rozbourat rodinu s tak malými dětmi.Nakonec jsem šla s pravdou ven ( neskutečně se mi ulevilo). Upřednostnila jsem to, že se chci opět cítit jako žena, chci být milovaná a chci ŽÍT a ne jen doma trpět bez komunikace, bez sexu, bez pohlazení a to kvůli tomu abych udržela rodinu. Nyní jsem rozvedená, máme střídavou péči ( což je ta největší daň, děti mi hodně chybí) navíc přítel jezdí s kamionem, takže jsem jednou za 14 dní týden doma vlastně úplně sama. Ale ničeho nelituji. S bývalým manželem máme dobrý vztah, komunikace se nám paradoxně po rozvodu o hodně zlepšila a ten týden co jsem sama, mám čas na sebe a své koníčky. Děti se s novým partnerem už krásně zžily, a jsem velice ráda, že vidí i tu intimitu a zamilovanost mezi námi, což s bývalým nebylo. Nevím jestli Vám to něco dá, každá jsme jiná a máme jiné priority, ale mě dohnalo to, že už jsem nechtěla žít ve lži a tak jsem to rozsekla. Také jsem měla svůj byt a manželův byt se pronajímal, takže se neřešila otázka bydlení. Což je velký důvod, proč spolu lidi zůstávají i přesto co se provalí nevěra. Přeji Vám, ať jste hlavně vy šťastná, ať se rozhodnete jakkoliv🍀Katka
@orchidis Ráda bych uvedla na pravou míru to, že muž není sobecký ani arogantní, je to normální hodný chlap, v tomto jsem měla na chlapy buď štěstí nebo bych si zkrátka s jiným ani nezačala. Vyděláváme oba tak nějak normálně, vyjdeme s tím, ale jednomu by se žilo těžko, kdyby měl vše platit sám. Pravdou je, že nemám kam jinam jít, stejně tak muž, a vyměnit byt za dva fakt není reálné, nemluvě o tom, že 3 děti se do 1+1 nevlezou.
Co jinak dál, nad tím opravdu přemýšlím. Určitě to všechno chce čas, zjistit zda by kamarád opravdu stál za reálné úvahy o společném životě, protože naše manželství není v takovém stavu, abych plánovala odejít a zůstat sama, to zas ne. Spousta věcí nám funguje. Ono je to taky na tom kamarádovi, zda by do toho vůbec se mnou chtěl skutečně na vážno jít. Jenže to poznávání musíme dělat tak nějak skrytě. Uvědomuju si, že je to vůči muži nefér, ale nevidím jinou variantu.
Já to udělala....měla jsem hodného manžela, dům,rodinu.stval mě ten stereotyp a po dvou letech scházení se s někým ,jsem se rozvedla,vše opustila a žila s jiným...no už po roce jsem litovala .tenhle byl společenský až moc.dite chtěli žít s tátou...no,nepřála bych to nikomu a už bych to nikdy neudelala.ted mám nového manžela,čekáme dítě a vím že takhle to zůstane,ikdyby mě stokrát nudil.
@orchidis S tím o českých ženách souhlasím. Jedna kamarádka žije ve vztahu, kde to neklape, ona není moc funkční, manžel se chce rozvést, ona ne, prý se bojí, že se neuživí. Přitom šťastná není ve vztahu, znám dobře oba. Manžel vydělává dost, ona má cca půl úvazek, je to spíš hobby a má to jako kapesné. Odpoledne nedělá nic, bohužel ani to, co se očekává jako od ženy zaneprázdněného muže, takže večeře je stylem - děti, něco si namažte, neřeší spoustu toho, co by "měla" aspoň ohledně dětí, řeší to on, má toho už dost a nedává to. Ona má ráda své pohodlí, děti 9 a 13, takže už ji tolik nepotřebují, ale ona je líná až běda a nespolehlivá a totálně na ně se.e, i co se týče doktorů a tak. Nechápu, mám kolem sebe samé inspirativní ženy a pokud nepracují nebo málo, tak se starají a fzngují. Ona je teda starší matka a furt unavená. Přitom manžel po ní nechce nic, co se týče přispívání na děti po rozvodu. Ještě jí chce platit 2 roky nájem.🤦♀️
Nedávno ta mladší řekla - tatínku, ty se o nás tak hezky staráš, maminka leží a dělá 💩 🤣 Starší to docházelo už dávno, ale mladší tíhla vždy k matce a jsou si povahově podobné, takže překvapující. Ten vzor z domu hraje velkou roli, holky i dost zlenivěly od kovidu, kdy on makal a ještě řešil s nimi školu, ona nic.
@orchidis kopla ano, ale kvuli sobe a dětem, ne kvuli někomu dalsimu. To vidím jako pruser. Ze by šla ze vztahu do vztahu a ještě spoleha na někoho, kdo je taky zenaty.
Pokud není spokojena, měla by to řešit, ale ne jen pro to, že si 2xtydne někde pokeca s někým, kdo ji přijde sympatický.
@barmil rozumím, to je pravda
@zbrojovka já rozumím a taky jsem to psala jen obecně...🙂
ale potom tedy nechápu jednu základní věc - proč jste dávno nepostoupili s tvým současným manželem? proč nechodíte na terapie? proč necestujete? proč to tedy nejde? proč si nevycházíte vstříc? proč si vzájemně nenaplňujete svoje potřeby?
Víš, třeba je cesta tohle... párová terapie, refresh vztahu, nějaká měsíční dovča v teplíčku... nevyšlo by vás to levněj, než rozvod? 🙂
Ale pokud je jeden zakopanej ve svým zákopu pořádně hluboko, už je pozdě.
Kdyby se lidi neohlíželi na poblázněný hormony, myslím že by bylo rozvodů o mnoho míň. Co lidí se rozvádí, protože mají pocit že jinde to bude jiný, ale po čase zjistí že je to stejný nebo ještě horší. Kolem mě je spousta lidí rozvedených, a ještě nikdo neřekl že by si polepšil 🤔 Kamarádka takhle měla v manželství dva milence, ze začátku hormony pracovaly, ale zvládla udržet si i rozum. Zjistila co jí v manželství chybí, s manželem zapracovali na vztahu, a jedou spokojeně dál.
@klokanka31 Takže ji vlastně ten milenec pomohl 🤪😁
@lennus Je to divný ale jo.
Pockaj,ako ze mala 2 milencov naraz plus manzela,ci 1 plus 1 (jeden milenec a jeden manzel)?
@trdelnik234 Měla dva milence, ale ne najednou. Takže milenec + manžel, a časem 2.milenec + manžel.
@zbrojovka podle toho, co píšeš, ten nový muž tě zcela učaroval a i když rozumově dáváš šanci svému muži, v hlavě už střádáš plány s tím novým. Vzhledem k tomu, jak jste spolu s manželem dlouho, dej vám šanci, ne kvůli dětem, ne kvůli němu, ale kvůli tobě.
Nový muž na obzoru ti ukazuje, že ti něco v tvém současném vztahu nevyhovuje nebo chybí. Dostáváš šanci něco změnit.
Co ti vlastně chybí? Co děláte pro váš vztah? Máte nějaké společné aktivity, nějaké společné projekty? Zkoušeli jste nějakou akci pro oživení vztahu?
To, že manžel nechce cestovat, nebo nesdílí tvé současné koníčky, neznamená, že spolu nemůžete nic podnikat. Zajímají tě jeho koníčky? Zajímáš se o to, co on by rád, jaké má sny, plány do budoucna? Nebo třeba proč s tebou nechce cestovat?
Nový muž je neznámá, která tě láká a ráda bys ji probádala, zatímco u svého muže máš pocit, že tě nemůže ničím překvapit, že už ho znáš. Necháváš se ale překvapit? Zajímá tě, jaké v tuto chvíli řeší věci. Píšeš, že na komunikaci moc není, ale pokud by ti o něčem, co prožívá chtěl vyprávět, dáváš mu k tomu prostor, posloucháš ho? Sdílíš s ním ty to, co prožíváš, nemyslím vyprávět mu o novém muži, ale říct mu, že máš strach ze společné budoucnosti.
Vůbec ti tvoji situaci nezávidím, ale věřím, že to nakonec rozhodneš přesně tak, jak potřebuješ. Každopádně si dej čas zamyslet se nad tím, co máš na svém muži ráda, co v něm obdivuješ a oceňuješ, také proč ti to současné už nevyhovuje, co bys chtěla jinak. Minimálně ti to pomůže do budoucna si uvědomit, o co se chceš ve vztahu více starat.
Aha.
Ok,to znie lepsie jak traja muzi naraz,to by som nedala
@trdelnik234 😄
@orchidis Myslím, že introverti obecně mají velký problém s tím, aby chodili na nějaké terapie. Každopádně ani v dobách velké krize tohoto muž schopen nebyl. Šel se mnou, za celou hodinu sezení řekl jednou "hm" a podruhé "možná", to bylo vše, psycholožka z něj byla dost hotová... tudy cesta nevede. Po této návštěvě prohlásil, že už v životě nikam nejde. Necestujeme spolu, protože on o to nestojí, je rád doma, ke štěstí mu stačí jeho koníček (ten částečně sdílíme, já v omezené míře, ale z části ho můžeme provozovat spolu), televize se sportovními přenosy. Když jsme se poznali, bylo to pro něj nové, jel se mnou ještě rád, ostatně sám byl mladý, zamilovaný. Teď pohodlní. Proč si nevycházíme vstříc? Asi částečně vycházíme, ale možná je to málo. Nevím.
@zbrojovka Tak mě napadá rozvířit emoce, zažít spolu něco, co je emočně nabité, třeba nějaká sportovní akce, také existuje spousta kempů na pár dní pro dospělé, nebo přímo retreaty pro páry.
Pokud je Tvůj manžel neoblomný a chce zůstat doma, vydej se na cestu sama, ať už by to byl nějaký kurz, cestování a pak s ním sdílej svoje zážitky, dojmy, svoje proč. To je velká příležitost pro sebepoznání, ujasnění si kam chceš svůj život směřovat. A je možné, že se manžel chytne, začne se o Tebe bát a bude mít důvod zvednout zadek a něco udělat. Do tohoto bych ale nemíchala nového muže 🙂
@zbrojovka Autorko, zaujal mě název diskuze a pojem "stabilizované manželství". I toto samo na mě dělá dojem ležícího pacienta ve velmi vážném stavu. Stabilizovaný, zatím žijící, ale prognóza? Ta bývá nejistá.
Obecně velmi nesouhlasím s těmi komentáři typu: "Nojo, chemie, vedle je tráva zelenější jen na měsíc...". Nemusí to tak být. Nenech se ubít. Co jsem vypozorovala a stále si toho všímám, je, že české ženy si za jistotu manžovy výplaty nechávají desítky let doslova s*rát na hlavu a čeští muži jsou často opravdu pasivně agresivní, líná a sobecká hov*da.
Jeden můj velmi blízký příbuzný se rozvedl nedávno. Nikdo nechápal. Děti, barák jako hrad, peníze. Ale jeho žena mu roky srozumitelně komunikovala své potřeby, prosila, zkoušela řešit, domáhala se. Na druhé straně? Ego, neústupnost, neochota, sobectví, panovačnost. No a pak to bouchlo. Rozvod, dělení majetku a velmi překvapený muž, který si byl jistý, že když vysype doma sto táců měsíčně a nebude ženskou mlátit a zahýbat jí, je naprosto ideální partie a bába nikdy kotvy nezvedne a bude držet hubu.
Být na Tvém místě, vyložím manželovi karty na stůl. I s tím zajímavým "kamarádem". Jestli ho neprobere z letargie ani tohle, šla bych. Shnít zaživa - to se ti chce? Poslat do života tři nedomazlený a psychicky chladný jedince, který nic jinýho neznají a budou ve vztazích dělat další lidi nešťastnými? To se ti taky chce? Do tohodle bych teda já rozhodně kopla. A to hodně rychle. Na to si moc cením svého života a času, který nám tady byl dán.