Žárlivá tchýně. Co si o tom myslíte?
Asi potřebuju názor někoho nezúčastněného, co dělat nebo už mi asi brzy jebne.
Mám tchyni Alenu, která žárlí na moji mamku (taky Alena). S mojí mámou máme úžasný vztah, vídáme se několikrát týdně, hodně mi v těhotenství radí a pomáhá, je to taková moje vrba. S tchyní jsem vždy vycházela dobře ...do té doby, než jsme jí sdělili novinu, že bude babička...tak trochu jsme si mysleli, že bude ráda (vnouče ještě nemá). Tehdy nám vynadala, že jsme blbci a mít dítě ve 23 letech je hloupost, že život dítětem končí atd. Hodně mě to tehdy nakoplo a začala jsem jí vnímat (nevim jestli vlnou hormonů), jako někoho, kdo prostě nechce toho prcka přijmout. Při každé příležitosti do nás neustále šije. Mého přítele měla na svůj věk pozdě a podle jejích slov byl "nechtěný" a v tom duchu i tak vychovávaný - prostě přítel svoji matku moc nemusí, vídají se, ale vřelý vztah nemají - chápu ho. Takže o nějakých návštěvách z jeho strany, plánování akcí atd. nemůže být řeč, protože tu vazbu mezi sebou nemají takovou jako mám já s mojí mamkou a rodinou všeobecně.
Tohle mojí tchyni žere nejvíc. Že se vídám se svojí mámou, že s ní jezdíme na výlety, že se jí více věnujeme a trávíme více času jak říká ona: "na mojí straně rodiny".
Doteď jsem se snažila balancovat mezi mojí mamkou a tou přítelovo. Jako třeba... v sobotu pojedeme k jedné mamce a příští sobotu k druhé...aby byly spokojený obě strany. Většinou to stejně došlo k tomu, že přítel to s ní vydržel cca 20 minut a museli jsme odejít, protože se stihli pohádat...a pak jsme opět poslouchali, jak je druhá maminka pro nás důležitější atd.
Pak to došlo do bodu, kdy i objednání kočárku (což by měla být radost) byla najednou nepříjemná starost protože kočárek nechceme mít v bytě (jo, jsem pověrčivá) a jelikož tchyně bydlí ve vedlejším baráku, tak mě logicky napadlo, že ho necháme zatím tam a zároveň bude mít radost a nebude si připadat odsunutá. Nakonec byla stejně nasraná, protože kočárek jsem objednala na adresu mojí mámy.
Můj výbuch přišel včera. Jelikož jsou to obě dvě Aleny (abychom to měli ještě lepší), svátky jsme pojali s přítelem tak, aby obě byly spokojené. Tchyně má ráda květiny a má ráda i sladké. Naplánovala si menší oslavu, tak jsme jí popřáli, předali dary...probíhalo to v klidu bez hádek. No a mojí mamce (jsme z rodu kde se svátky moc neslaví) jsme popřáli a protože obě milujeme Šumavu a mamina neřídí, vzala jsme jí na menší výlet.
Přišla na to tchyně, přestala s námi mluvit, po dvou dnech řekla příteli, že na ní sereme a že veškerou smetanu slízne moje máma. Přítel se s ní opět pohádal.
Ještě v 10 večer když mi to řekl, jsem vylétla v pyžamu, nasraná jak samice, zazvonila jí na dveře a prostě vybouchla. Řekla jsem jí dost nehezkých věcí, včetně toho, že žárlí jako vlhká patnáctka na nemocnou ženskou, která ze života měla hovno. Kdyby se ke svému synovi chovala aspoň o chlup líp, měl by ji rád stejně jako já mám svojí mámu a dokončila jsem to tím, že pokud se nezačne chovat normálně, přestaneme se stýkat. Nejsem na to moc hrdá, ale fakt se mi ulevilo.
Poslední půlrok neřeším nic jiného než jen balanc s tchyní, je to vyčerpávající, jsem unavená, bere mi to energii. Přítel je na mé straně, za což jsem ráda, ale jsme fakt bezradný.Pokud nám dělá scény teď, nechci si představovat jak to bude vypadat až bude malý na světě.
Nerozumím ani její nátuře - vnouče nechce, ale nechce být stranou, na druhou stranu se nezajímá a netuší ani v jakým měsíci jsem...ale zase si stěžuje, že je odstrčená. Takže to máme v rodině princeznu Koloběžku nebo jak?
Ale teď fakt, potřebuju asi názor nestraníka :D. Jako to jsem fakt tak špatná, že se stýkám se svojí mámou, nebo co dělám špatně? Co po nás vlastně chce? Má někdo takový "poklad" v rodině? Rozumně se s ní mluvit nedá, hned se urazí. Nechci na ní být zlá, chci jen vystavit určitý mantinely, přes který se prostě nepojede.
Díky všem, co dočetli můj slovní průjem až do konce.
@michaela_2 Jde o to, že ona to neříkala příteli. Zapomněla jsem to v textu opomenout. Ona přes přítele útočí na mě a uráží docela nevybíravýma slovama i mojí rodinu. Neumí mi to říct do očí a já zase nebudu dělat z přítele holuba, aby vzkazoval mámě to a ono. Ono když ti řekne, že se věnuju raději té cituji: Postižené p*če, taky by tě to asi taky dost naštvalo. 🙂 Jsem člověk co oplácí stejnou mincí a pokud někdo použije vulgarismus, použiju ho taky. A za to mě tu můžete klidně ukamenovat, ale díky za názor ;)
A já tě zase chápu - já jsem povahou cholerik a dost možná bych to řešila stejně jako ty (slovník bych volila asi jiný ale neméně pikantní). Co k tomu dodat - úplně šťastné to nebylo, některé věci je lepší si myslet a neříkat, při nejlepší vůli nejsou pochopeny a nedělá to dobrotu , asi bylo vhodné se dojít omluvit že jsi jednala jak jednala ( nemusíš brát zpět slova jen formu - nemusíš se přece snižovat na její úroveň a plivat na lidi kolem sebe).
Jinak bych se na ni ale vybodla , jestli se nezajímá tak její problém, ať si žárlí, tobě to může být jedno, myslím že děláš víc než kolik je nutné aby váš vztah byl hezký ale tady je třeba snaha na obou straná. A uvidíš , třeba se to změní až se vnouče narodí.
@td96 však te tady nikdo nekamenuje ;) jak říkáš - je to můj názor.
Asi jsem v tomhle trapná, ale já bych o generaci staršímu člověku do oči tohle říct neuměla děj se co děj 😃
Na druhou stranu, říct o mě manželova maminka to, co píšeš ze řekla ta jeho, tak bych se ji asi do těch oči už nechtěla nikdy podívat .....
Furt mě dokáže překvapit, jak spolu lidé mohou jednat....:(
Jestli je to až tolik vyostrene, zvažovala bych přestěhovat se někam dal a eliminovat kontakt, protože vychovávat dítě v tomhle? Aby odmala tohle slyšelo.....
@michaela_2 Jasně chápu, neříkám, že mě to nemrzí - mrzí vždycky jsem ji respektovala...já ani sama vlastně nechápu kde se to vzalo, jestli to bylo tím, že to bylo nastřádané + jako teď ty moje hormony taky nic moc. Navíc si na sprosťárny nepotrpím.
Paradoxně to vše začalo tím, že jsme se sem přestěhovali, bydlíme tu od února a de facto od té doby se to pokazilo, ale absolutně nevím čím. Na stěhování ani nepomýšlíme - byt máme nově... kdybychom před pár měsíci věděli, co se tu bude odehrávat, nekoupili bychom ho ani za zlatý prase.
@td96 Já myslím, že bylo konečně na čase. Pokud se chová, tak jak se chová, tak si o to koledovala.
Jak bys popisovala mojí tchyni, ta žárlí na mojí mamku a de fakto celou mojí rodinu co to jde, nechápu teda proč? ale já už dobalancovala mezi nimi...
A víš proč? moje mamka je aktivní, pozitivní věčně usměvavá ač se s ní život nemazlil a tchyně je věčně pesimistická, nasraná a ufńukaná a ještě pindá na všechny okolo,jak je všechno špatně a všichni jsou proti ní (bohužel za spoustu věcí si může sama, že i její vlastní děti jí nemůžou ani na jméno přijít) a mě prostě jednoho dne přestalo bavit obhajovat, proč jsme vezli mamku tam či onam...
@td96
Ja se ti nedivim, ze si takhle vybuchla. Ma tchyne je taky hrozna, pritel se u svych rodicu ukaze 3x do roka a vzdy se s mamou pohadaji, presto, ze mu vzdy rikam, at to prejde uz jen kvuli dcerce at to neposloucha. Ja se u nich ukazu s dcerou casteji. Tedy jednou za dva mesice. Stve me jeji pristup k dceri. Male bylo asi 8 mesicu a sedely jsme vsechny na gauci a davala jsem pozor aby mala nespadla. Tchyne- proc na ni davas furt takovy pozor, tak ti spadne no! Kdyz zacala mala mluvit, tak ji rekla, at drzi hubu! Ve dvouch letech se ji ptala, jeste se furt pochcavas? Nikdy s ni nemluvila, nehrala a nehlidala a nikdy ani hlidat nebude. Pokazde kdyz neco povedeho rekla, vzdy jsem ji rekla, ze takhle teda ne. Ale tchyne je bohuzel natolik jednoducha, ze to nikdy nepochopi. Dcerka ted mela treti narozeniny, oslavu jsme ji udelali jen my rodice a tchanovce jsme ani nepozvali. Ale i kdyz me teda tchyne doslova sere a to dost, nikdy jsem ji nic sprosteho nerekla, i kdyz jsem se musela hodne drzet. Avsak kdyby mluvila o me mamce takto, tak by si taky neco peprneho vyslechla. Radim ti jen, schazet se sporadicky a pri prvni prilezitosti k hadce odejit. Nekomu nedojde jak by se patrilo se chovat a bude nasirat stale. Hodne stesti.
My jsme něco podobného zazivali, když jsme oznamili tchyni ze se budeme brat. To byl rok hruzy. Citila se desne odstrcene a neustale chtela organizovat. Nedokázala pochopit, ze to chceme podle sebe a ne podle tradic z doby, kdy se brala ona. Bylo to peklo. Kdykoliv jsme od tam jeli, tak jsme se pohadali. Taky ji vadilo, ze nemuze ničím přispět. Jenze mi jsme meli vsechny dodavatele kamarady a zname. Zpětně me moc mrzí, jak se na svatbe chovala a tvarila. Nicmene vsechno se zmenilo, když jsme oznámili těhotenství. Uplne obrat o 150 stupňů. Nechtela jsem ji z niceho vysachovat, ale prece jen je pochopitelne, ze dcery, vzdy půjdou pro rady a pomoc ke sve mame. Ted ma syn rok a tchyni vydame snad kazdy tyden a mame úplně super vztah. Vzdy se za ni moc tesim. Ale chápu te. V době plánování svatby byla stejne nesnesitelná. A vubec se ti nedivím ze si na ni vylitla. Pokud by se vaše situace nezlepsila, prestala bych se vídat uplne. Tvuj přítel to vidi stejně a diky tomu jak se k nemu chovala, tak ani on nema potřebu tohle řešit. A řešit tohle s mimcem, to je na palici. Třeba si jednoho dne uvedomi o co vsechno prisla.
Hmm, těžko říct. Každopádně mě nijak špatná nepřijdeš, připadá mi logické že se víc stykas se svojí mámou a jak to má tvůj přítel není tvoje věc - a nevidim důvod proč ho nutit aby měl vztah s matkou lepší když ani sám nechce.
Co se tvého výbuchu týče, asi to nebylo hezké, třeba jsi byla fakt až moc "zla" ale upřímně jestli se ti ulevilo, tak jedině dobře. Mě se poštěstilo taky vybuchnout na tchána po tom, co jsem se ho zastávala a snažila se muze tlačit do kontaktu, a jak se mi ulevilo bylo to super. Zároveň jsem se vymanila z takového toho pocitu že na někoho musím být jak milius jen proto, že je to rodina. Chováme se k sobě slušně, je to ok, ale pochopitelně nejsem moc oblíbená 🙂 osobně si nemyslím že je to tím co jsem řekla nebo jak, ale že jsem si dovolila nedrzet hubu a "vzepřít" se.
Uvidíš jak to bude dál, přeju hodně štěstí!
Mám to úplně stejně! S tchýní se nestýkám už 4 rokem. O naší dceři prohlásila,když se narodila,že je mimozemštan,vynucený děcko a parchant. ( Neviděla ji) O mě řekla mnohem horší věci...A to jen proto že žárlí na celou naši rodinu,právě skrz to že máme krásné vztahy, že se navštěvujeme atd.atd. Tehdy Přítele v 16 letech vyhodila z baráku,bydlel u mých rodičů se mnou. Její dceru tenkrát v 15 letech umístila do dětského domova. Neustále nadava kazdemu. Blazen.........Kdyby sis chtela popovidat,pisni SZ mame to dost podobne.
Já teda tchýni chápu, že ji mrzí, že dostala květiny a sladkost, zatímco svou mamku jsi vzala na výlet. Přijde mi to jako mnohem větší dárek...ale zase je to tvoje mamka, chápu.
@td96 po psychickém zhroucení , za které vinim svou tchýni , jsem dospěla k naprosto neoblomnemu názoru a ráda Ti ho předám .
Je rodina úzká .Já , manžel a mimi v mým břiše a i kdyby se rodiče jednoho či druhého pos.ali , jsou a stále budou patřit do rodiny pro mě vzdálenejsi .Nejsou mnou odsunutí , ale hranice lidské slušnosti překročila jedna i druhá strana .Žárlí na sebe ( když Vy kočár tak mi svítící autosedačku !) Proč on koupil tohle , když to má kupovat rodina nevěsty .No , brutus.Bez ohledu na to že kupují věci , co už dávno máme ...Kvuli tchýni jsem se na 2 měsíce odstěhovala .Ta zašla ze všech lidí nejdál .Chovala jsem se stejně jako Ty .Hysterak jsem nedostala , doprd . ele ji posilal též manžel. Stejne byla ,,vlezla " a vnucovala se , emočně vydírala přes svou nemoc , chovala se ( a mimochodem hezký a trefný přirovnání ) jako vlhká patnáctka .Dokázala pourazet syna,manžela i me rodiče .2 měsíce jsem se škubla. Ty děcko neuvidíš , ty na svatbu nevlezes .Žádná diskuze . Já ti dám mě nervovat .S požehnáním manžela jsem ji separovala.
Na svatbu přišla .V doprovodu jejího manžela s jeho slibem , že bude ,,hodná" . Po obřadu mi podala ruku namísto gratulace !! a řekla mi : ,, teď už mezi náma MUSI nastat mír "
A moje odpověď byla : Ne , člověk musí jenom umřít .
Tím nechci ukázat svou krutost , kterou jsem trošku musela zahrát , páč jako tehule jsem hroznej mekkejš.Tim chci ukázat , co je důležitý .Ty , tvůj manžel a Tvé dítě .Ostatní vpoustis do svého života jako bonus , kterého se můžeš kdykoliv zříct .A i kdyby stokrát byl mír mezi mnou a ji , hranice jsou jasné a od určité doby tenké .Moji ženskou , mateřskou a lidskou hranici nepřekročí ani kdyby byla matka celýho lidskyho rodu ...
Jsem na sebe pyšná , že mě nedonutila zvýšit hlas ( na ni ) , že jsem vedla těžkou studenou válku , kterou vyvolala ona a zvládla jsem ji bez extempore .Mám mírovou vlajku na půl žerdi .
Jednou jedinkrát prekrocis hranice , budeš mi dávat nevyžádaný rady , sekyrovat mého muže nebo mě , ponižovat zbytek rodiny, končíš .Varuji tě naposled .Řekni to srozumitelně , bez usklebku , vysmesnych póz do očí toho člověka a už jenom tím jak se na tebe bude dívat pochopíš , zda chápe ...doporučuji ať chape
@dor Ale no tak 🙂 o tom to přece není. Květiny tchyně zbožňuje - teď nemyslím řezané a sladkost nechápej jako zákusky apod. má ráda belgické pralinky (o které si řekla) + celkem slušná oslava. Ale pryč s materialismem. Chtěla nás tam mít jako rodinu a strávili jsme spolu celkem pěkný den, proto pak nechápu ten obrat....Moje máma si na oslavy ani květiny nepotrpí, upřednostňuje výlety, který zase třeba tchyně nemusí. Každé jsme se snažili dopřát to, co mají rády. O tom si myslím, že to je....o té snaze v tom "dárku".
@horseska19 No, s oznámením těhotenství už to nezachráníme...na to se vyjádřila už jak jsem psala celkem po svém. Já vlastně ani nevím, jestli je za to vnouče ráda nebo ne. Jednou nám vynadá, že jsme blbci, pak že by chtěla mít doma kočárek aby mohla trénovat (což jsme ji teda dopřáli), pak za týden prohlásí, že v tomhle věku by šla na potrat...Nevyznám se v ní, všichni říkají, že až se prcek narodí...bude to lepší. Nemyslím si.
@td96 a třeba zrovna jo. Mamka dostala zážitek a možnost být sama s tebou. Tchýně tu možnost nemá. Podle mě se prostě jen boji že ji po porodu trochu nebo víc odstrihnes od mimina a smetanu slízne mamka. Jestli to můžu říct tak lidově.
Píše ta, která měla a má s tchýni dost problémy, blízké si nejsme a mamka je pro mě nej...
Podle mě nejde mít stejný vztah k mámě a ke tchýni. A podle toho co jsi psala, tak se dost snažíte aby se necítila odsunutá. Třeba je nešťastná z toho že sama neměla tak hezky vztah se svým synem, a třeba ani ona neměla hezky vztah se svojí mámou. Lidi když jsou nešťastný, tak kolikrát dělají zoufale věci. Chová se jak rozmazlený dítě. A věřím tomu, kdyby jste ji vždy dali to samý jako tvoji mamince, tak stejně bude pořád nespokojená.
Určitě si ji to řekla dobře, protože už tvá trpělivost přetekla.
@dor Ptali jsme se jich co by rády. Každá odpověděla co by ráda. Myslím si, že v tom dárku....nebo v tom svátku jako takovém zakopaný pes není. Ta situace s tím žárlením tu byla už daleko dřív. Kdyby měla strach, že bych ji měla..jak ty říkáš.. odstřihnout, tak se přece vůči dítěti nechová negativně ne? V jejích očích jsme za blbce, protože máme dítě, sama řekla, že ve věku 23 let je moc brzy a ona by šla na potrat, že si nic neužijeme. O vývoj se nezajímá. Z mého úsudku tedy o vnouče skutečně moc nestojí. Pokud je to naopak, myslím, že by se měla chovat jinak. Mrzí mě, že tahle situace vznikla a já vůbec vlastně netuším z čeho. O problému jsme se snažili mluvit v klidu několikrát. Z konverzace vzniklo akorát "to je jedno" nebo "je to v pohodě" na otázku svého syna co jí štve odpověď "nic" . Pardon, ale takhle jsem naposledy odpovídala svému prvnímu klukovi, když mi bylo 16 :D.
@ange_de_la_morte Nad omluvou přemýšlím celý den. Přecejen ta forma nebyla v tom afektu úplně vhodná. Na druhou stranu - pojmenovat člena mé rodiny, ještě k tomu nemocného... slůvkama, za který by se nestyděl kdejaký puboš mi přijde dost za čárou.
Jako pardon, ale kdyby o mé mamce někdo (kdokoliv) řekl, že je to "postižená p*ča," tak s tím člověkem už v životě nepromluvím, úcta neúcta, vztahy nevztahy.🤬🤬
@td96 byt tebou, sla bych se omluvit, ruku na srdce, prehnala jsi to. Treba budete mot prostor k pokecu a budes ji moci leccos vysvetlit 🙂 A i ona tobe, treba i ji mrzi, co rekla.
Ach jo. Dokazu si predstavit jak to mas tezke. U nas je to skoro jak u Vas. My si s tchyni do oka nepadly hned od zacatku. Nastesti se moc nevidame a to bydlime ve stejnem meste. Kazdopadne u nas to zacalo v dobe snazeni o dite. Tchyne to vedela a furt se vyptavala, nakonec mela takovy kecy, ze snad bude vozit vietnamce, protoze u nas se nedocka. Ano, snazili jsme se pres rok a takovy kecy mi zrovna nebyly prijemny. K veci, otehotnela jsem a po oznameni tchyni najednou zmena. Prestala se zajimat, nezeptala se jak mi je atd. Kdyz se dozvedela jak se nase dite bude jmenovat tak nam to zacala rozmlouvat. Furt se ji neco nelibilo. Jak se narodil syn tak ten den byla v porodnici, pred narozenim nam pro nej nic nedala, do porodnice nic neprinesla a potom tez nic nedostal. Ale budiz, vsak nemusi. A zacalo peklo. Misto aby si uzivala vnoucka tak kdyz ho jednou za 1-2 mesice videla tak na nem hledala chyby. Zkousela co umi, neumi. Furt mi cpala at malyho vezmu na rehabilitace (pritom nebyl duvod), z malyho dela autistu, furt mi mele do vychovy, pritom jsem ji rekla, ze si ho budu vychovavat jak ja chci. Podle ni jsem moc hodna a mela bych byt prisna. Nedavno si stezovala moji mame. Ta ji odpalkovala, ze jsem po ni, byla tez hodna a aspon ji mame radi (ja a bracha). Manzel nastesti vychovanej je, ale nedela mu problem poslat mamu do prdele (ja bych si to nikdy nedovolila). Tez ji vadi, ze casto travime cas s moji rodinou a na ni kasleme. Co se tyka darku tak moje mama dostava o dost vic nez tchyne. Jenze ta to aspon nevi 😀 moje mama mi kdykoliv pomuze, pohlida. Tchyne se po porodu radsi nekam zahrabala a tezkej nezajem. Ani syna do kocaru nevzala (coz jsem rada, ale pred otehotnenim strasne machrovala). Prijde k nam na navstevu a je tady jak doma. Hrabe mi do vareni, bere si sama nadobi, jde do lednicky, otevira okna. No zatim se drzim, ale myslim, ze jednoho dne uz taky bouchnu. Manzel stoji pri me, za coz jsem rada. Malej se ji boji, kdyz ji vidi tak k ni nechce a to nedavno navrhla, ze s nim bude chodit na plavani 😀 😀 😀 omlouvam se za sloh.
Tak hele, z toho, co píšeš, jasně vyplývá, že vztah Tvůj muž- jeho matka taky není úplně ok, takže za mě úplně cajk, ona prostě neumí být milující bytost, ona byla přes čáru několikrát, takže furt vede. Že jsi vylítla, neřeš. Musíte se nutně vídat? Fakt? Musíte investovat energii do někoho, kdo se takhle chová? Nech to vyhnít, bouchly Ti saze, no a? A co jako? Ona neumí být hodná, tak se jí zlomek vrátil. Neřeš.
Ahoj holky píšu jako tchýně i jako máma, ono je to hrozně těžké synovi se narodila v červnu holčička a já jako tchýně se nabídka až bude po otcovské dovolené a ony se s žijí s malou,že mi malou dají ven a já půjdu vozit samozřejmě najezenou a prebalenou , domu jsem k nim nelezla sama jsem řekla ať se snacha sama ozve až bude chtít, vozit jsem mohla jen pod dohledem se synem a snachou oni si zašli na pivko a já dělala okruh s kočárkem máme psa,kterého jsme vzali do náručí a ukázali vnučku jako člena rodiny a potom jsem vnucce sáhla na nožičku je to bylo zle,ale že její matka má doma kočku a její sestra dvě nenaockovane malé deti a snacha tam je skoro pořád tak to je v pořádku,tak potom všem jsem se stáhla do pozadí a před 3tydny se dceři narodil chlapeček opět jsem řekla ať se ozve jak budou spolu sehraní,ale jak píšete je to jiné po otcovské dovolené zete jsem k dceři jezdila, když byl zeť v práci ji pomáhat tam se nebojím malého vzít,prebalit atd,kdežto u vnučky dělám vše špatně,špatně ji držím, daleko od oči....to mi neříká snacha, ale syn myslím si,že to že své hlavy,ale nema.Jen jsem tím chtěla napsat,že nezapomeňte,že i VY jednou budete tchýně,chtěla jsem pro svoje vnoučata vše spravedlivé,ale teď už vím,že to nepůjde a to jsem po vážně nemoci,ale jako máma miluju syna i dceru stejně😗
@vnoucek2 to jste napsala moc hezky. Já už tehdy psala do jiné diskuze podobny názor.
Jako matka dvou synů si neumím představit, mít za snachy cca půlku mych dobrých kamarádek 😃
Protože ony ty tchyně jsou skoro VŽDYCKY nemožný a špatný.
Je to těžký. Věřím, že leckdy to tak opravdu je. Ale někdy je ta pravda třeba taky tak někde uprostřed .....
Doufám jen, že mne jednou moji synové neodstrihnou, jak se tady často radí 😃 ačkoliv 😜 jak se říká: já budu ta nejlepší tchyně, budu tolerantní, milá a chápavá - a běda, jestli dovedou domu nějaký “kačeny”, který mi to budou kazit!
Vtip 🤫😁
@vnoucek2 moc bych si prala mit skvelou tchyni, aby meli moje deti skvele vsechny babicky, ale bohuzel. To by clovek musel opravdu zazit a i me to mrzi. Cekame druheho chlapecka, dalsi dite uz nechceme, takze budu ve stejne pozici jako jste vy u snachy. Jen doufam, ze to takhle nedopadne. Snad se to u Vas jeste zmeni. Znam jednu holcinu, ktera ani nenechala tchyni dite pochovat. Pritom jeji tchyni znam a je to strasne hodna zenska a hlavne je v pohode. Je to smutny. Jo a moje mamka si k nasemu diteti dovoli vic (at uz jidlo, rady, moje zakazy 😀 atd.) nez k synovcovi (meho brachy syn). Holt dcera je dcera a snacha je snacha. 🙂
@michaela_2 😀
Tomu moc už nevěřím je to čím dál horší taky se cítím odstrčena,dárky ,když vezmu jsou taky markantnější pro její mámu,ale já nezávidím,jen si říkám,že děkuji,že mám dceru mít jenom syna tak jsme s manželem v 50letech úplně sami.I tak mě to moc mrzí tím pádem jsem skoro ztratila i syna a ten,když náhodou přijde sám tak do něho rypu a nikam to stejné nevede pak mě to mrzí. Myslím,že i vnučka k nám nebude tolik chtít jak k druhé babičce ona totiž její sestra má jak jsem psala 2 děti s starší holčička chce jen babičku -matku snachy ,její sestra má tchýni a dříve jsem zaslechla jak ony říkají hrozná tchýně a vnučka (dcera od sestry snachy) k ní moc nechce např.byla oslava narozenin a byly tam obe babičky a matka snachy naschval dávala najevo jak k ní vnučka chce jít,bylo mi tě druhé babičky moc líto a vlastně jsem na tom ted stejně. K autorce pokud Vaše tchýně nebude mít ráda Vaše děti tak podle mě za nic nestojí Vy jako dospělí na vás ji může vadit cokoli,ale přeci vnoucatka jsou ten největší dar.☀️
@td96 jakkoliv jste vlastně byli v právu, tak po tom tvém výbuchu (pokud jsi fakt použila uvedena slova), má pritelova máma důvod se fakt urazit oprávněně.
Nevím, proč jsi se do toho michala, ona to řešila s nim - měla jsi to nechat mezi nima. Zvonit ji v 10 večer na dveře a nazývat ji “vlhkou patnactkou”, je trosku silný kafe, když vlastně tobě nic neřekla.
Navíc to jsou docela maličkosti, teda jako asi to bude složitá povaha, ale pokud max udělá to, že se na par dni urazí......
Nechávala bych veškerou komunikaci v těchto ošemetných situacích na příteli ;) a ty s ni probírej jen to nejnutnější. Však at se klidne urazí jako malé dítě, tím škodí jen sama sobě přece