Ztrácím samu sebe a už nevím jak dál
Ze začátku bych měla říct že jsem jedna z vás více jak 3 roky. Jsem denní návštěvnice této stránky a právě snad proto chci v tomto případě udržet anonymitu. Je mi 32 let jsem matkou 3 leté dcery a s manželem jsme spolu skoro 6 let.Žijeme si vcelku krásný a poklidný život v domě za Prahou. Avšak... jsem tu celé dny sama, nemám žádnou kamarádku, jen ty od kterých mě dělí 100 km vzdálenost.Manžel ráno na půl 9 odjede a okolo 19 hod. se vrací. Starám se o dceru, mám pár pracovních schůzek ale to mi nestačí.
trpím 3 rokem na deprese, na které se i léčím, Hromadím v sobě bolest, výčitky,ublíženost a pak to jednoho krásného dne ve mě praskne a je hotovo....pláč,křik,sebelítost,výčitky a myšlenka na smrt, která je pro mě vysvobozením- úlevou -tichem........ vím že ublíží, ostatním ale nemohu již tak to žít.... pottřebuji přátelé, rozptýlení, moci se někomu svěřit....... můj muž je senzační - gentleman,milenec,otec,vysoce postavený manager....... ale není to kamarádka, ženská
a tak se utápím v lécích na spaní a ve vzpomínkách na svůj dřívější život....... má smysl takhle přežívat ?
tak si to vyměň s nějakou, které uteče manžel, zůstane s třema dětma a nemá práci 😠 , duše je nemocná, to ano, na to je třeba terapie a léčba, ať zajde na onkologii, do hospicu nebo útulku pro týraná zvířata...
souhlasím s @lenka5731 ...ten, kdo ví, co je pravá deprese, tak nemůže nikdy radit věci typu "jít mezi lidi, vzchopit se, přemoci to......", protože to prostě a dobře nejde!!! Jestliže se zakladatelka cítí takto enormně zle, je evidentní, že nemá dobrou léčbu, to je potřeba řešit s psychiatrem. Ano psychoterapie je velice důležitá, ale u těžkých forem depresí je k ničemu, napřed zvládnout farmakologicky a pak teprve jít do pořádné terapie.
Rady typu: uvedom si, ze by Ti nemelo nic chybet a mela by sis vazit vseho, co mas, v depresi nepomahaji, ale naopak - srazeji jeste hloub. Bytt jsou mineny dobre s tim, ze maji vyburcovat k aktivite, berou dotycnemu zbytky sebevedomi. V depresi clovek vi, ze je spatny, protoze si niceho nevazi, protoze s tim pocitem zije 24 hod. denne. Jak pise koncita, kdo vi, co je deprese, nikdy uz takto radit nebude. Pokud si v takto tezke depresi uvaris caj, tak se za to pochval, pac jsi podala vykona jsi frajerka. Tak je to tezke. A sam to clovek nezvladne. A sam byt zoufale nechce, ale pritom neni schopny s nikym mluvit a nikoho nechce videt. A zaroven nekoho moc potrebuje. A ted se v tom vyznej. Neradte, prosim, autorce prispevku, at se vzchopi a jde neco delat a at neni nevdecna.
@lenka5731 @sulemina Holky, nekritizujte, spíš se snažte poradit. Mateřská je stereotyp, o tom žádná! Já jsem velmi společenská, nemám problém se seznamovat, našla jsem si i na MD nové kamarádky, ale stejně je to jiné, než když jsem byla celý den v kolektivu, tak na mě občas taky padnou depky a nadávám si, proč si stěžuju, jsem zdravá, mám úžasného chlapa, zdravé dítě, ale člověk za to nemůže za ty myšlenky, co přijdou.
Autorce diskuze jsem napsala do IP.
myslím, že ji tu žádná z nás nepomůže... aspoň dle mě je dobré navštívit pomoc odborníka... Zřejmě to paní sama nezvládá být takto sama, jít ven mezi lidi nepomůže, jelikož ona sama nechce... Možná tohle by šlo dříve to takto řešit, ale on člověk musí chtít se přemoci, najít něco nového, co ho zabaví. Když je ve stavu, že ji baví jen ležet doma po tmě, tak to už je na lékaře...
Ale vzhledem k tomu, že má malé dítě, je od ní sobecké, to se nezlobte, uvažovat, zda žít nebo ne...
Mateřská není žádný med, malá má před 2 roky, tatínek odjíždí do práce když spíme, kolem 6 ráno, stejně jak u paní je vysoce postavený manažer, ředitel, tak i chápu, že jít někam s ním do společnosti a na různé akce je nuda, neosobní atd. Vrací se také večer, ale prostě chce se to zabavit nějak.. Denně dopol jít ven, něco dělat, uvařit, upéct, není to nic moc, ale nesedět na zadku 🙂
Kamarádky se dají najít i při mateřské...
deprese je období, kdy opravdu nepomáhají žádné rady, ale ani pochopení druhých nebo tupá lítost, ale prostě jen terapie a chemie, člověk se musí vyburcovat k léčbě a hlavně přetrpět to období, než zaberou léky,..
já depresi měla z neléčené štítné žlázy, chyběly mi hormony, tak vím, jak je člověk apatický, leží únavou nemůže vstát, ale přece jen jsem si v duchu říkala, vydrž bude líp, žádná dobrá rada ani pochopení ani kritika nemá žádný vliv, takže to srážení jakože jí ubližuju si nechte od cesty.
A kde bydlis? Urcite by se tady nejaky kamaradky nasly;)
díky všem za názory, rady i výčitky. Já se samozřejmě léčím 3 roky beru antidepresiva, 1,5 jsem chodila i k psycholožce, u té jsem léčbu ukončila protože problém jsem dokázala přijmout a zpracovat ho. antidepresiva mi pomáhají, třeba jsem měsíc -2 v celkem v pohodě, ale pak se to nějak nakupí ( drobnosti, emoce....) a přijde výbuch potoky slz, nejde mě utišit , výčitky a vidina smrti jako jediné východisko..... ted nastal další zlom v mém životě zemřel mi otec a já se s tím neumím smířit,držím to v sobě, nemám se komu vypovídat... kontaktovala jsem dnes svou psychiatričku a zítra mám sezení tak se mi snad uleví a příští týden mám kontrolu na psychiatrii. Jo jsem z Prahy-východ.
holky nechtěla by jste některá zajít třaeba příští úterý na kafe myslím že to je 16.12. třeba do Štěrbohol, Ikea Černý moc , Centrum Černý most, harfa ... Co????
Jsem ze Sterbohol 😉 a stredu dopoledne davam prcka do skolky,tak jestli chces,pisni mi do IP. O.k.?
Dneska jsem byla na terapii, ulevilo se mi. Poprvé za ten 1,5 roku jsem se u ní rozplakala, což se nikdy dřív nestalo,pustila jsem emoce "z vodítka". jsem domluvená na další 2 sezení do Vánoc a pak se uvidí. Na psychiatrii bych měla jít v pondělí tak snad to klapne a vezme mě takhle narychlo.
jsem opravdu vděčná za všechny ohlasy na mojí diskuzi kladné i záporné,,,, težko ale někdo může radit když depresí jako takovou neprošel. Nefungují rady, vzchop se,někam jdi, zaměstnej se.... ono to jednoduše nejde, byla jsem tak na dně že nešlo ani vyslovit to že tohle mi nepomůže.... moc chci poděkovat a věřím že to zvládnu a jste super že se mi snažíte pomoc
@akrtasek Necetla jsem vsechy prispevky, tak se asi budu opakovat. S depresi i sebevrazdou mame zkusenosti v rodine. Pokud citis, ze je to u Tebe vazne, urcite bych se nestydela rici o antidepresiva. Ale to muze posoudit jen lekar....co se tyce te kamaradky, chapu te. Neni ani trochu lehke najit si na novem miste v dospelem veku kamaradku, ktera ti sedne. Nicmene deti to hodne usnadnuji. Nemate nejake materske centum nebo hriste, kde se schazeji maminky s detmi? Mozna nenajdes kamaradku v pravem slova smyslu, ale aspon nejake zname, se kterymi se muzete schazet. Nebo zkuste udelat na jare nejaky taborak a pozvete nejake vytipovane sousedy s detmi...mluvim ze sve zkusenosti.
dneska je mi bídně...jen přišel manžel z práce tak jsem začala být protivna nevím proč to dělám.... miluju ho ale je chudák nejblíž a všechno to musí snášet. něco jsem dceři zakázala a on jí to povolil a hned jsem začala.....řekla jsem mu spoustu hnusných věcí že nevim zda s nim chci být, že to nemá smysl spolu být když si nerozumíme ve výchově a že se klidně můžem rozvést.... jsem kráva vím,,, pak jsem hodinu brečela v koupelně.
fakt jsem kráva nemožná měl by si někoho najít kdo mu nebude dělat takové scény....kdybych umřela malá by si mě moc nepamatovala.....
@akrtasek Prosím, takhle nepřemýšlej. Já vím, že to asi vytane na mysli samo. Depresí jako takovou jsem neprošla, takže se neumím vcítit. Ale opravu prosím, pro dcerku jsi jediná a nenahraditelná maminka na světě! I tahle maličká tě vnímá, potřebuje, postrádá. Držím pěsti, ať terapie pomohou a je ti o něco lépe.
dneska mi zas asi přeskočilo.... uplně mě rozhodilo že dcera ke mě nechce. dřív to bylo jenom maminka maminka a teď zas tatínek a já jsem vzduch... spala dřív semnou a teď že mám jít vedle do pokoje a ona bude s tatínkem hajat. fakt jsem zmatená.ke všemu ty vánoce.... vůbec se netěšim, nejraději bych je přežila jako každý jiný den. v pondělí jdu k psycholožce i psychiatričce doufám že mi nezvedne léky, úplně se jí to bojím říct že mám během dne třeba hodinu kdy se mnou není řeč vše je špatně a pak jak když mávne proutkem a vše je ok.....jsem blázen jak mě nazvala moje milovaní švagrová
@akrtasek smrt nic nevyresi...ja mam ted vse, co jsem si prala a jeste spoustu veci navic, skveleho manzela, krasnou zdravou dceru, rodinu, zrekonstruovali jsme si svepomoci domek,kam jsme se minuly tydrn prestehovali...mela bych byt stastna...a nejsem...nejak to na mne ted padlo, trapim se malickostmi a jsem kvuli tomu na sebe nastvana, jsem neprijemna na muze kvuli drobnostem, dcerka neposlechne, zvysim na ni hlas a pak se za to vse na sebe hrozne zlobim...napadaji me myslenky sebrat se a odejit, ale vim, ze to nejde. Mam asi ted nejake blbe obdobi...stvou mne drobne nedodelky doma, vidim je vsude a muz na to nema cas...rano odjizdi do prace, kdyz jeste spime a vraci se za tmy...dcera po celem dni se mnou taky nepusti manzela na krok a je to jen tato tato tato...ten by zas rad treba jeste neco doma udelal, ale nemuze.....ale snazim se s tim bojovat, videt i to hezke a snazim se radovat se z drobnosti...to mi vzdycky pomuze, i kdyz jen na chvilku....dcera se nauci nove slovo, venku je hezky, muz mi pochvali dobrou veceri....zkus kazdy den najit jednu hezkou vec pro radost...zkus si najit konicek - zahradu, rucni prace, vareni...nebo spolecnou aktivitu s ditetem - co krouzky? Detske hriste v okoli? Zacnete chodit plavat/na zpivani/kresleni....pobliz Prahy musi byt spousta moznosti...hm? Drzim palce a posilam hodne sily!
Ahoj 🙂 bud v klidu, jsou na tom nektere i hur me je 21 a behem par dni porodim holcicku .. Oficialne jsem z Prahy a ted me od rodiny deli 1700km jelikoz jsem se rozhodla pro zivot v srbsku 🙂
Mam manzela jak pises ty vse ideal .. ALE nemam s kym si povidat,zkratka cumim do 4 zdi cely den od 7od rana do 19h . 🙂 kdyby te muj pribeh zaujal napis dame si fb
@sulemina to je teda velké štěstí ... být nešťastná a chtít spáchat sebevraždu 😕 😒