Zůstat s přítelem nebo ne?

Ahojte holky...jdu si k vám pro radu a trochu se vypovídat.Jak začít?!Ve zkratce to asi nepůjde je toho hodně co mám na srdci :( Nevím zda zůstat s přítelem nebo být radši sama!Už delší domu uvažuji nad tím,že už nemám ani sílu něco napravovat nebo se ujišťovat,že to bude lepší.S přítelem máme 2 děti (1,5 a 4).
- na vychovu a domácnost jsem úplně sama!
-má absolutní volnost ve všem(koníčky,koupě motorky prostě když něco chce tak ho v tom podpořím a mě pak vyčítá když utrácím moc pěněz za jídlo)
-chodí často na pivo a když mu naznačím,že by mohl maličko zbrdit,řekne,že se krotí hodně a že přede mnou pil mnohem víc i po práci chodí často.
-s holkama mi nepomáhá v ničem,ale kritizuje co dělám a nedělám dobře(nekrmí,nekoupe,neuspává,nepřebaluje,nechodím s holkama sám ven prostěě vše dělám já,když příjde z práce jen si s nima zablbne a pak sedne k pc a hraje podotýkám,že když ho u toho holky ,,otravují,je nervózní a hnusnej´´.
-do všeho mi mluví (vaření,domácnost,výchová,ale sám nic nedělá)
-nemám žádnou vlnost a když už si neco vydupu,jako jet za kamarádou na sobotu nebo k rodičům,tak mě přemlouvá ať nejezdím,celou dobu mi to znepříjemňuje.
Po 4 letech hlídal holky po prvé jednu sobotu a hned jak jsem přijela,tak se div nehroutil,že holky zlobily a že se nevyspal a já si užívala
-sex ani nebudu popisovat! Nemá v sobě ani kapku romantiky(šup sem šup tam jednou za měsíc a nazdar)
-k rodičům mě nerad pouští,nechce,aby holky hlídala jakákoliv babička,prostě by byl nejradši kdybych byla jen doma a starala se já.
-nerad jezdí jak k jeho tak k mým rodičům,celkově se nechce zapojovat do rodinných oslav atd...má ke všemu nechuť
-odstěhovala jsem se k němu ještě před tím něž jsem otěhotněla.Jsem tu sama,žádná pořádná kamarádka a já se tu cítím na pytel,hrozně se mi stýská po rodině po rodném městě po mé kamarádce.
-Pořád kritizuje mou rodinu i jeho rodinu
-když je doma jsem pořád ve stresu,když je pryč jsem volná,šťastná nikdo mi nic neritizuje a u našich se cítím prostě krásně a bez stresů
Už nemám ani sílu to s ním zase řešit protože už jsme to několikrát řešili a stejně se to vždy vrátilo do stejných kolejí.Mám pocit,že když jsem s ním nere mi veškerou energii.Už ani nevím zda k němu něco cítím,ale není normální když přemýšlím nad tím,že kdyby si někoho našel,že by mi to ani nevadilo nebo když chce někam jít,tak se prostě těším až půjde a já budu sma s holčičkama a budu v klidu.Delší dobu na sobě pozoruji i to,že mi na něm vadí strašně moc věcí blbůstky( to jak si čistí zuby,chrápání atd...úplně nesnáším když příjde po práci a táhne to z něj,jak ze sudu(že si prý odskočil na dvě).
Podotýkám,že jediné co je na něm super,že chodí do práce a snaží se nás uživit.
Já prostě už k němu nic necítím a myslím si,že jsem s ním jen kvůli dětema ze zvyku.Přemýšlela jsem,že mě by vlastně bylo líto jeho kdybych ho opustila.Jsem blbec!!!! Nechci rozbít rodinu a vzít holkám tátu,ale já nejsem takhle šťastná. :(