• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Křtiny. Co všechno je zapotřebí?

14. července 2009 
Nemas zac... :wink:

At se krtiny vyvedou...;o))

Nase neter byla krtena v kostele, i kdyz svagrova krtena neni, ale kmotra pokrtena byt musela... Velebny pan jim nabidnul par terminu, udelal jim krtiny "na miru"... :wink:
2. led 2009 v 19:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
tak to muselo být pěkné :wink:
2. led 2009 v 19:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj,
my jsme na přání mého manžela nechali pokřtít obě naše slečny.
Každá měla svého kmotra, museli být pokřtění i biřmování.
Manžel křtěný je, biřmovaný ne a já nejsem ani křtěná, ani biřmovaná.
Před křtem jsem musela absolvovat asi tři sezení s jáhnem. Přednáška o víře a vysvětlení celého křtu, postupu.
Takže vás to možná taky nemine.
Už to zde padlo, každá fara má asi trochu jiné požadavky. Tak bude nejlepší se rovnou zeptat tam.
Jinak tu svíci a roušku koupíš v každé pohřební službě!! Na to nepotřebuješ ani net. Ceny kolem 100 a více Kč.
2. led 2009 v 19:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
vendulka: Jo a zapomela jsem ti rict, ze velebny pan jim predtim dal obema prednasku (mamince i kmotre) o dulezitosti viry, Pana Boha v zivote kazdeho cloveka, kazde ovecky.. A museli mu pred Panem Bohem slibit, ze NAtali povedou k vire v Boha a samozrejme kmotra musela slibit, ze kdyby maminka z nejakeho duvodu nemohla, musi ji zastoupit..
K vire ji zatim vede jen prababicka... :wink:
2. led 2009 v 19:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
aha, takže tam musím slíbit, že naš malá bude vychována ve víře k bohu?Co to přesně znamená?My totiž ani jeden v boha nevěříme, tak nevím, jestli s tím nebude problém :sweat_smile:
2. led 2009 v 19:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
No tak to asi problém bude, protože děti se křtí tehdy, když se rodiče i kmotři zaručí, že je ve víře budou vychovávat. Nevěřícím rodičům, kteří nejsoou oddáni církevně se většinou děti nekřtí, není tam záruka. V takovém případě je lepší počkat a nechat dítěti samotnému tu možnost dát se pokřtít samo později. Po křtu pak jako už osobní přijetí boha následuje biřmování, to už samy děti zkušenost s vírou, bohem i církví mají. Když je dítě křtěné jako miminko, záruku jeho vychování křesťanským způsobem dávají rodiče a kmotr, rodiče jsou jeho prvními učiteli, jakýmisi apoštoly, zvěstovateli víry.
Proto mírně řečeno nechápu jednu svou příbuznou, která děti pokřtít nechala, ale k víře je nikdy nevedla, ani ona ani její muž, sami mají jen minimum znalostí a zkušenosti veškeré žádné. Kněz byl až příliš benevolentní. Na druhou stranu křest je znamení, nesmazatelné, tak věřím, že to stopu zanechalo a děti jednou samy k bohu cestu najdou. jinak mi to přijde jako pokrytectví a svým způsobem zneužití a lež.
2. led 2009 v 19:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak se ptám, proč vlastně to malé chcete pokřtít, když o tom nic moc nevíte, víru nemáte, ve víře nežijete, co chcete vlastně předávat? Už tak mě zaráží, že nevíte, kdo by měl jít za kmotra. Když totiž člověk v boha věří, s vírou žije, snaží se dále číst, hledat odpovědi, znát minulost církve, má sám živou víru, tak mívá i kamarády a známé sobě podobné. A z tohoto okruhu pak volí kmotra pro své dítě. někdy to bývá složité, já vím. Sama jsem neměla, kdo by mi za kmotra šel. Ale já jsem křtěná až v dospělosti a blízké lidi (věřící) jsem poznala až potom.
Rozmyslete si to pořádně a berte to zodpovědně.
2. led 2009 ve 20:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
andelka: no asi takto, já křená a biřmovaná jsem byla u nás to bylo jako takové to klasické ze staré školy, kdy se prostě pokřtilo děcko a bylo, já sama v boha nikdy nevěřila a ani nebudu, rodiče mě vedli v tom, že sjem chodila do kostela a náboženství,ale já z toho nic neměla a bylo mi to proti srsti, pač jsem v boha nevěřila.No psala jsem, že o tom uvažujeme teprve, ale když tak to čtu, že musíme být věřící, tak z toho asi nic nebude, beru to tak, nebo mi to tak přijde, že je to normální, že se nechá mimčo pokřtít a taky kvůli rodině, kvůli mě ani moc ne...
Já vím kdo je moje kmotra,ale jinak kdo by šel našemu dítěti to opravdu nevím, v mojí ani maželově rodině věřící nejsou, krom babiček a pár tet...
2. led 2009 ve 20:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
takže to asi vynecháme a uděláme jen menší rodinoou oslavu :slight_smile:
2. led 2009 ve 20:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
Vendy, andelko, ja bych v tomhle pripade brala krest jako odrazovy mustek pro vase dite k vire v Boha.. At si potom dite samo zvoli cestu... Kazdopadne to neni nic spatneho a diteti to neublizi.. Ale jak rikas, andelko, mel by byt predpoklad, ze dite k vire povedou... U nas to dela zatim prababicka... :wink:
2. led 2009 ve 20:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
vendulka: Já vím, že je to praxe, ale není dobrá. Je to kruh. Občas se setkávám s útoky vůči křesťanům, že kážou vodu a pijí víno, že něco jiného říkají a něco jiného dělají, že mají křtiny, svatby v kostele, ale žijí jinak a otevřeně pak řeknou, že v boha ani nevěří...a už se tomu nedivím. Křest, svatba, biřmování by měly být prožívány tak jak se má a měly by být chtěny ze správných důvodů. Ne proto, že se to tak dělá a kvůli příbuzným. K tomu všemu je třeba mít boha v srdci, v životě, milovat ho, chtít žít křesťansky, ne polovičatě, naoko. Vždyť žádat křest a přitom v Boha nevěřit, tvrdit že dítě vychovám ve víře a předám mu ji, že z něj vychovám s pomocí kmotra křesťana, to je skoro svatokrádež. Lež a pokrytectví určitě. A lhát se nemá, a v takovém případě už vůbec ne. Jak byste pak vysvětlili dítěti až by vyrostlo a našlo svůj křestní list, ale jinak o tom nic nevědělo, že jste něco slíbili a neuskutečnili to. Kmotr není samospasitelný, důležitý je příklad v rodině.
zdenallicka: Odrazový můstek ano, ale do propasti. Cestu si může samo zvolit i nepokřtěné a ničemu to neublíží. Křtem se dítě vítá do církve, do společenství, do křesťanské rodiny. Apropo: Kmotr by měl být zhruba ve věku rodičů, vím jak to dopadá, když je starší ( o dost). Nikdo nežije věčně a má-li být kmotr pomocníkem rodičů při křesťanské výchově dítěte a jakýmsi jeho duchovním rádcem, měl by mu být co nejblíže. Ještě víc to platí o kmotru biřmovacím, který by měl být průvodcem mladého člověka v době, kdy hledá, tápe, klade si otázky a nachází svoje místo v církvi, měl by mu být věkem blízký, starší, zkušenější, ale blízký. Mně kmotra zemřela a těm dětem mojí příbuzné taky. Jsou ještě malé a zřejmě vyrostou zcela bez příkladu a bez vedení a bez znalostí. a to se pak to semínko, které bylo křtem zasazeno, hledá velmi těžko.
Ještě mě napadlo, že ateistickým způsobem je něco podobného vítání občánků, to je taky pěkné a poté taky následuje rodinná oslava. A nemusí mít člověk špatné svědomí.
2. led 2009 ve 22:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
andelka: no já nevěděla o tom nic a netušila sjem, že je to až tak jakoby na vážno a důležité věci k tomu, jako je ta výchova ve veří,ale jsem ráda, že jsi se přidala do diskuze a uvedla mě do obrazu....asi to dělat nebudeme, pač to nemá žádný význam...
3. led 2009 v 11:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
jo .. už to tady je .. já to měla s toho www.bogi.cz a byla jsem moc spokojená .. s paní je i perfektní komunikace ahned jsem to měla doma.
3. led 2009 ve 13:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já nechala Mikyho pokřtít a on se sám rohodne, zda jednou bude ěřit , či ne .. manžel je věřící, ale do ostela vstoupí jen o pohřbu, či svatbě .. jako malej byl nucenej chodit a teď je mu to proti srsti ... já v něco věřím, ale dost věcí se mi příčí ... spousty věřících víru vnucují .. Mikyho kmotra je věřící, ale do kostela taky už nevhodí. Ale pro mě je to nejhodnějšía nejlepší člověk na světě a zrovna to zda je každou neděli nasáčkovaná v kostele či ne, určitě pro mě nebylo rozhodující .. kor když vezmu, ty zlí lidi, co bydlí tady okolo, ale žádná mše jim neunikne .. ale bližují a ubližují.
my jsme nenuseli jít na žádné sezení předem .. museli jsme slíbyt, že budeme vychovávat Mikyho k víře , ale já jelikož nikdy nic neslibuju co vím ž ensplním .. tak jsem si z našim farřem promluvila a řekla jsem že křest beru jkao Mikyho vstup do život... z možností křesťanského i nekřsťanskéhoo aon si jednou vybere , zda věřit bude či ne ... nechci , aby to měl jak můj manžel .. jako dítě, musel, věřit, musel, chodit do kostela, musel dělat minystranta .. tím pádem sotva nemusel .. tak to přestal dělta a je sice vřící .. ale věří si po svím ...

Ale pokud bych Křtiny brala jen jao o že jsou, tak je dítěti udělám, tak bych asi taky nekřtila ...
3. led 2009 v 15:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
vendulka: Je to na vážno, co jiného by se už mělo brát vážněji? Je to nesmazatelné znamení. Mně se docela líbí praxe jiných křesťanských církví, které křtí až dospělé nebo starší děti, které už samy nějakou zkušenost mají osobní s bohem, které dokážou pochopit význam všeho. Katolická církev stále křtí miminka, jako symbol přijetí do společenství, aby bylo i takto spojeno s rodiči, ale pouze za předpokladu, že je záruka, že se jeho víra bude dále rozvíjet v té nejmenší církvi co existuje - v rodině. K čemu budeč jinak dítěti křest, když kolem sebe bude mít ateisty, s vírou a životem v ní a z ní se do styku nedostane. To je trochu alibismus jen čekat, jestli z toho něco bude v budoucnu, ne? Já sama jsem z rodiny, kde věřící nebyl nikdo, nebo spíš vlažně. Sama jsem došlal k tomu, že v boha věřím a sama jsem chtěla být součástí církve, jako symbol přijetí Boha a Ježíše Krista do svého života jsem chtěla přijmout křest. Ale nešlo to jen tak snadno. Nejprve jsem 2 roky chodila na mše a četla knihy, hlavně Bibli a katechismus, abych věděla, v co věřím a jestli můžu slíbit to, co se bude požadovat. Pak jsem oslovila kněze v naší farnosti a začala jsem chodit na přípravu na křest, která trvala půl roku. Je to tak právě proto, abych křest nepřijímala lehkovážně a věděla, co mě čeká a byla si jistá, že to chci a proč to chci. Takže si myslím, že pokud chtějí nevěřící rodiče pokřtít dítě, mělo by tomu předcházet totéž, aby věděli do čeho jdou.
Jinak svíce a roušky se prodávají u velkých kostelů nebo katedrál, bývají tam obchůdky s podobným zbožím. Mně nakonec dal obyčejnou bílou svíci kněz co mě připravoval, protože v tom našem obchodě bylo zavřeno. Byla obyčejná, tak jsem si ji dozdobila sama. roušku mi ušila mamka z bílé látky, obšila krajkou a zlatou nití vyšila moje jméno, datum křtu a obrázek kříže. Je to krásná památka.
Já se na křest svých dětí moc těším. Já i manžel jsme pokřtění až v dospělosti, on je i biřmovaný, ale děti chceme dát pokřtít jako miminka, protože věříme, že jim dokážeme víru předat, být jim příkladem. Nebudou to jen děti naše, ale i boží, stejně budou darem od něj.
3. led 2009 v 15:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj,
koukám, že už tu dlouho nikdo nebyl. Ale snad někdo z vás přijde a poradí mi. Já sice věřící jsem, do kostela chodíme, ale jsem bohužel rozvedená. Mám teď přítele, v březnu se nám narodil syn. Chtěli bychom ho dát pokřtít. Jenže nejsme manželé. Tak teď nevím, zda nám ho v katolickém kostele budou chtít pokřtít. Nemáte některá s tímhle problémem zkušenost??
5. kvě 2009 ve 12:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, asi blbá otázka a asi jinam, ale zajímalo by mě, co se podle církve stane s duší člověka, který zemře nepokřtěný? :confused: A naopak. Díky :wink:
15. kvě 2009 v 07:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
popelko, křtiny = lístek do nebe, nekřtiny - nabízí se že lístek do pekla, ale takhle černobílý to snad není... :slight_smile:
15. kvě 2009 v 07:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
Popelko, já ti to můžu říct z pohledu takové jakési odnože protestantské církve - ani tak nezáleží na tom, jestli je kdo křtěný, ale jestli přijal Krista a věří, že je spasitel. Pokud je někdo pokřtěný a nevěří v to, je mu to prd platné, tak nějak :slight_smile: a křest by měl být právě potvrzení té víry, i když dneska to mnoho církví dělá jinak (křtí malé děti, které z toho ještě nemají rozum).
Ale my jsme naši dceru pokřtít nenechali. Pokud sama uvěří z vlastní vůle, může se nechat pokřtít sama. :slight_smile:
15. kvě 2009 v 09:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
Janey hehe přesně tak to chceme udělat my... cca v první třídě náboženství, a pokud ho to bude zajímat a sám bude chtít, tak proč ho nenechat pokřtít... ale pocákaný miminko??? to fakt ne :slight_smile:
15. kvě 2009 v 09:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jj... on je ten křest teďka už jinde, než býval v biblických dobách...
15. kvě 2009 v 10:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
My teda miminko pokřít dáme, i když sami jsme křtění v dospělosti. Bude mít kmotra a příklad v rodině a až vyroste, stejně se bude muset pro Krista rozhodnout znovu samo.
popelka: Pokud vím, tak poslední názor je, že Bůh dá těsně po smrti člověku ještě jednu šanci jej přijmout, bůh je milosrdný, takže takhle jednuduché to dělení určitě není.
15. kvě 2009 v 10:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
Anděl ahoj :wink: :sweat_smile:
můžu se zeptat, čí je ten poslední názor, že Bůh dá člověku po smrti ještě šanci?
Protože u nás protestantů nic takového nejni... Prostě se musíš rozhodnout v průběhu života.
15. kvě 2009 v 11:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
janey: Asi teologů, někde jsem to četla, ale už fakt nevím kde. Ale já su katolík. Nevěřím tomu, že by Bůh nedal člověku ještě jednu poslední šanci. Když vidím, jak tolik lidí říká, chtěl bych věřit, ale nemůžu a brání mu v tom tolik věcí mimo (zážitky z dětství, příklad rodiny, postoj kamarádů apod.), tak si prostě nemyslím, že by tohle Bůh neviděl a nezohlednil. A taky vím, že víra je dar, není to samozřejmost a není většinou vina jen toho člověka, že nevěří. Je hodně lidí, kteří v Boha věří, ale pokřtění nejsou. Myslím si, že o křtu to není.
15. kvě 2009 v 11:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
Souhlasím, že o křtu to není...
Ale nevím, já myslím, že člověk má dost šancí po celý život... Na co by pak člověk měl žít křesťanským způsobem, evangelizovat další, když by věděl, že po smrti dá Bůh všem ještě jednu šanci? klidně bych teď mohla začít chlastat, fetovat, spát každý den s jiným chlapem, proč ne, ničemu by to nevadilo, když bych věděla, že když umřu, budu mít ještě šanci. Na co obracet na víru kamarádku, když umře, stejně bude mít šanci, tak proč bych se měla snažit já?
Kdo chce věřit v Boha, věří, bránit mu v tom může pýcha, nedůvěra... Pokud mu v tom brání kamarádi, tak asi ještě nepoznal, jestli to opravdu chce... Nedovedu si představit, že by někdo přišel za Ježíšem (v jeho době) a řekl mu: Fajn, chcu v tebe věřit, ale mám dobré kámoše, nebo majetek, to mi v tom brání... co by mu na to asi ježíš řekl? Já myslím, že něco jako "Každý, kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i já přiznám před svým otcem... kdo nenese svůj kříž a nenásleduje mne, není mne hoden..."
15. kvě 2009 v 11:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky, dík za vyssvětlení, docela jste mě uklidnily :slight_smile: Já totiž nejsem pokřtěná, ale věřím, že někdo (nebo nějaká vyšší moc)existuje, nejsem sice zastánce žádné církve, ale něco tam uvnitř mě je, ale nevím přesně jak to pops
at :unamused: takže teď snad můžu klidně spát, že i když náhodou zítra natáhnu brka, tak bych se snad i do toho nebe dostala a koukala na ty svý drobečky :wink:
15. kvě 2009 ve 12:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
Popelko není zač :slight_smile: kdybys někdy chtěla, můžem se o tom pobavit třeba přes IP.
15. kvě 2009 ve 12:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
janey: Když se může člověk obrátit na smrtelné posteli a "platí to", tak proč ne i potom? žít křesťansky není snadné, člověk klopýtá, nedůvěřuje, ztrácí víru, klesá a vstává...je proto horší než ti, co žijí přesně jak jsi psala? Já myslím že tak snadné to není a věřím v boží milosrdenství. Neříkám, že takový člověk půjde hned do nebe, ale do pekla snad taky ne.
15. kvě 2009 ve 12:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
Takhle - proč by se nemohl obrátit na smrtelné posteli - vyznáš Krista svými ústy jako Pána a budeš spasen... Já si nemyslím, že po smrti to je to samé - tady je člověk živý, uvažující, po smrti to už je něco jiného, už zemřel, překročil ten práh...
žít křesťansky není snadné, to je pravda, ale já to dělám z určitého důvodu, nefetuju, nekradu, pokud udělám něco špatně, prosím o odpuštění.
Taky věřím v Boží milosrdenství. Není snad celý život dost dlouhá doba? :slight_smile:
15. kvě 2009 ve 12:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
janey: No, je to složitý holt. Zvlášť tyhle věci. Já taky spíš věřím tomu, že poslední možnost je před smrtí, ale tohle jsem četla a zaujalo mě to. Myslím, že to bylo v souvislosti s tím, jestli budou spaseny nepokřtěné děti, pak se to rozšířilo o nepokřtěné lidi obecně a pak právě na tohle, kdy je poslední šance přijmout Krista. Spoustu věcí se můžeme jen domnívat a doufat v boží milosrdenství a lásku. Je hodně lidí jako popelka, kteří si nejsou úplně jistí v co věří a neztotožňují se s církví, ale věří, že je někdo nad nimi. ti přece nebudou zatraceni po smrti, ani když za celý život nevyznají Bůh je a Kristus je Spasitel. Nebo snad ano? Spíš bych věřila tomu, že konečná je pro toho, kdo ani když se s Bohem po smrti setká nepřijme ho, neodevzdá mu duši, neskloní se před ním, prostě neuvěří.
15. kvě 2009 ve 12:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek