Po zaplacení kroužků nám nezbyde skoro nic

anickajirka
5. únor 2015

Prosím o radu tento měsíc musíme zapatit popeláky 1800kč, hudebku 600kč, mal plavání 1300kč, syn se učí s bičem, na který dlouho už čekáme než se uplete a zrovna tento měsíc je take 1500kč, kroužek counry 500kč...to jsou výdaje navíc, spoření máme, ale odešla lednička, tkže na něm skoro nic není ☹ co teď?zbyde nám kolem 3500kč n celý měsíc, n benzín, jídlo, drogerku...je možné z toho nějakým způsobem vyjít?Většinou máme n měíc necelých 10000kč.Můžeme si půjčit od rdičů ale rději bych to nějak zvládla, nebo nějaké typy jak co nejvíce ušetřit?Jsme dva dospělí sedmiletý prvňáček, a roční holčička, dva pejsci a králíček.Budu ráda za všechny rady

gigi2
12. únor 2015

@lenka5731 vzhledem k tomu,že k té samé bance půjde i syn,tak to vidím reálněji na Equa bank...a holt místo těch obálek budu mít jen dva spořící účty..no uvidím za měsíc,dva...

katerinap1978
12. únor 2015

@hribecekbeztecek
@somalicats
Každý to máme v rodině jinak, každý máme jiné zkušenosti, jiné vztahy, žijeme v jiných poměrech. @anickajirka psala, že mají v rodině dobré vztahy a na obědové návštěvy běžně jezdí, proto jsem navrhla, co jsem navrhla.

V naší rodině je toto naprosto běžné a samozřejmé - rodina se schází na obědy. Jako dítě jsem tyhle velké obědy milovala, milovala jsem svojí babičku a její bezkonkurenční svíčkovou a knedlíčkovou polívčičku. Vždy jsme dostali ohromnou výslužku domů. Když už pak babička nemohla, starali se zase rodiče o ní. Ze světa odcházela v rodinném kruhu, milovaná námi všemi. Když se mě a mé sestře narodily děti, převzala tuto roli moje mamka ( i moje tchýňka je taková kuchařka dobrotivá) a my jsme takto jezdili na obědy, zůstávali celý den, domů si vozili velké výslužky.
Dnes jsme o pár let starší, patříme (jak rodina moje, tak rodina mojí sestry) k té tzv. "dobře se mající" střední třídě. I rodičové jsou starší, rádi nás stále pohostí, dělá jim to radost, ale síly ubývají. Pokud dojedeme na oběd, tak pouze na pozvání a vždy okouknem, s čím potřebují pomoct a to za ně uděláme, nebo necháme udělat (s tím, že fakturama je nezatěžujeme). Manžel je navíc jedináček, takže péče o jeho rodiče bude automaticky na nás. Máme se prostě rádi, máme k rodičům úctu a držíme rodinu co nejvíc pohromadě. V téhle atmosféře vychováváme naše děti, milují svoje prarodiče, rádi u nich tráví čas.
Kolo života se točí a já se těším, až budu jednou ta hostící babička se stolem plným dobrot.
Takže, milé dámy, proto tato rada. Co je pro jednoho normální rodinných život, může druhý brát jako vyžírkovství... my se jen máme obyčejně rádi a rodičům to všechno do puntíku na stará kolena vrátíme, ne z povinosti, ale z lásky a úcty 🙂.

anickajirka
autor
12. únor 2015

@katerinap1978 moc pěkně napsané

somalicats
12. únor 2015

@katerinap1978 Já se obávám, že tu směšuješ dvě věci: normální fungování rodiny, scházení se (což je v pořádku a proti tomu asi těžko bude někdo něco namítat) tak, jak píšeš ve svém posledním příspěvku. Já ale (a asi nejen já) reagovala na tohle z Tvého příspěvku včerejšího: "Pokud v jednom měsíci dojdou vícekráte, rodičům jistě dojde, odkud vítr fouká....". A tohle už vyžírkovstvím zavání, to se na mě nezlob. Jestliže mám natolik dobré vztahy s rodiči, sourozenci, tak nemám problém jim říci, že jsem zrovna ve složitější situaci, a případně je o pomoc požádat. Sama bych své dceři pomoc nabídla, pokud by se dostala do finanční tísně a řekla mi to, ale nesmí si zvykat, že za ni všechno vyřeším já, co bude dělat, až tu jednou nebudu? V naší rodině je tak nějak automatické, že se při problémech vzájemně podržíme, pomůžeme si (a třeba partnerova rodina toto vůbec nezná), nicméně bereme jako samozřejmost, že se o tom normálně pobavíme a primárně se snažíme svoji situaci vyřešit sami.

kammka
12. únor 2015

a já si navíc myslím, že na návštěvu se nechodí s prázdnou.. jenže koupit pár dobrých zákusků, nebo kytku hostitelce, to už by tak výhodné nebylo.. mně to strašně připomnělo situaci mojí tety a strýce z ŽB, ke kterým neúpravidelně a naprosto nečekaně a bez pozvání jezdili moji teta a strýc z OL, strýc z OL byl totiž u ČD a tak měli celá rodina režijky, takže když šlo do tuhýho, tak sedli na vlak a bez přestupu dojeli do ŽB na víkend.. Teta z OL sice pracovala v mlíkárně v distribuci, takže občas přivezla nějaké máslo nebo jogurty, ale stalo se taky, že byla v plánu návštěva u nás, od ŽB 7km daleko..příbuzní z OL nastoupili do busu, za nima teta a strýc z ŽB a holt musela zaplatit jízdenky všem.. tohle je teda fakt extrém, nerada bych aby se to tu někoho dotklo, ale tohle mi prostě vyskočilo v hlavě, když se tu navrhovalo chodit častěji na obědy k rodičům, ža jim to snad dojde.. Tudy prostě cesta nevede, normální to není.. Podlě mně by bylo k rodičům mnohem víc fér jim to říct narovinu jak to je a jak k tomu došlo, požádat je o půjčku, pokud by to bylo nutné (a myslím, že zakladatelka už tu dostala tolik cenných rad, že ví, že to zvládnou i bez půjčky) a rodiče, bude-li to v jejich silách, rádi půjčí... aby si s tím mladí hospodařili sami.. 😉 😉 😉

benjik
12. únor 2015

U nás je pomoc v rodině běžná. Jednou pomůže babi nebo rodiče nám,pak zase my jim.Třeba moje babička,u které jsme často,si sam pořádně už neuvaří,takže když tam jsme vařím ve velkém pro všechny.Má pak i do zásoby.stejně jako jsem jí dřív běžně kupovala potraviny - no ale ty mi pak začala dávat vždy jako výslužku domů,takže jí tam radši vždy z toho navařím nebo nechám peníze na nákup.
každý se může dostat do špatného období,at je mladý nebo starý-důležité je mít se na koho spolehnout.

hribecekbeztecek
12. únor 2015

@katerinap1978 přesně jak píšou @kammka a @somalicats. Je rozdíl jestli jdu na společenský oběd k rodičům (či jiným příbuzným) nebo tam jdu, protože mám sice v neděli chuť na kachnu, ale nemám na ni. To mi nepříjde vůči hostiteli fér. Nevidím problém v tom říct mami, nějak tento měsíc nevycházím s penězi, pomůžete nám, třeba víkendovými obědy? A to otázka nemá padnout z povinosti, ale z lásky a úcty.

katerinap1978
12. únor 2015

@somalicats No, a u nás toto funguje beze slov. Nejsou potřeba. Když jsme byli s mužem a prvorozenou dcerkou "mladá rodina" s nevelkými příjmy, dostávali jsme opravdu hodně. Jak jsme se trošku ustálili a dosáhli určité úrovně, rodiče už nás tolik nedovolali, nebylo třeba. Dnes podporujeme naopak my je, opět beze slov a tak nějak automaticky. V některých rodinách se toto rozebírá, v jiných ne. Jsem si na 100% jistá, že můj hrdý muž by si od mých rodičů peníze NIKDY nevzal a ani mě by nenechal si o ně říct, to by se radši udřel v tehdejší práci. Ale odnést si domů výslužku? To bral prostě jinak, mamka (moje, jeho) nám to vždy nabalila s tím, že přece se to nenechá zkazit...
Dnes vozí moji rodiče dcerky na hodiny ZUŠ. Nemusí, nikdo je do toho nenutí, chtějí a sami se nabídli. Taťka má moc rád vaničkové saláty, naložené rybičky atd., mamka zas dobré vínečko. Vždycky mají u nás doma v lednici nachystáno (taťka kalíšek z místního farmářského obchůdku, mamka vínko lepší značky vždy den předem otevřené - sama by si láhev nenačala, to vím). Tchánovcům zase vozíme maso v bio-kvalitě, sami by si nekoupili, ale pošmáknou si. Karta se prostě obrací.

eemilka
12. únor 2015

Omlouvám se, že nepřidám konkrétní radu, jak vyřešit současnou situaci. Držím každopádně palce, ať to zvládnete! Dneska jsem sepsala článek o udržování stabilního rozpočtu, tak třeba to bude nějakou inspirací do budoucna: https://www.modrykonik.cz/blog/eemilka/article/rezervni-fond-domacnosti-vbxgth/

somalicats
12. únor 2015

@katerinap1978 Jenže to, o čem Ty píšeš, je normální rodinná situace - jednou já, jednou ten druhý, nikdo není vyloženě ve srabu. Tohle u nás funguje taktéž beze slov - mamka mi přijede hlídat, nevezme si peníze za benzín, já přijedu s dětma k ní, dovezu jí nákup, posledně jsem jí kupovala žehlící prkno, vozím jí to, co na vsi či maloměstě nesežene. Mamka navaří, napeče, dostanem s sebou domů - stejně to ale udělám já, když je mamka u nás... Nikdo z naší rodiny nemá astronomické příjmy, taky jsme spíš ti středně příjmoví. Jenže nikdy nevíš, kdy se do srabu dostaneš, a v takovém případě bychom já, ségra i mamka považovali za normální, že ten, kdo se do potíží dostane, o tom ostatním řekne a ne že se začne podezřele často zvát na obědy. Už jsme takovou situaci řešili, když se táta dostal do dluhů, pak umřel. Ale všichni jsme považovali za normální, že o tom víme, a snažili jsme se pomoct mamce, co to šlo, aby se celá situace co nejdřív vyřešila. Co bych ale rozhodně netolerovala, by bylo automatické placení za příbuzného, který se k nám přijede každou chvíli najíst, umýt, vyspat... bez toho aniž by něco řekl. To už je pro mě přes čáru.

rao
8. bře 2015

Co ty kroužky omezit nebo vypustit, když to jinak nejde?

martinakracmarova
11. bře 2015

ahoj mohla bych ti pomoct , mam hodně obečení po dětech, ozvi se poslu balík, sms732601057

mulzupa
Odpověď byla odstraněná
Zobraz