Rodina a fungování po rozchodu rodičů. Co pomohlo vám?
Dobrý den, ráda bych se zeptala na zkušenosti, možná osobní rady. Mám tu známé, proto anonym, je to pro mě těžké téma.
Rozešli jsme se před časem s manželem, krize trvala pár let, ale na závěr jsme hodně mluvili a shodli se, že nám jde o děti, aby to proběhlo co nejklidněji.
Před skoro čtyřmi měsíci jsem se přestěhovala k novému partnerovi. Plán byl takový, že prázdniny řešit nebudeme, že děti zůstanou na svém místě, kde vyrostly, navíc měly aktivity - tábory, prázdniny u prarodičů, chata se mnou atd. Od září už měly být děti střídavě u mě a u manžela. Je to opravdu kousek, nic se jinak pro ně měnit nebude, mají tu už svůj pokoj a časem možnost mít každý svůj pokoj. Bohužel sem nechtějí a já si nemyslím, že jim tohle mohu přikázat. Chápu, že je to pro ně těžké, děti jsou velmi útočné vůči mému partnerovi, ne přímo, že by mu to řekli, ale ulevují si přede mnou. Starší leze do puberty, to je asi nejhorší věk - co se týče rozchodu rodičů, mladší to zvládá lépe. Nechceme děti nutit, jdeme na to pomalu, už tu párkrát o víkendu spaly, dohodly jsme se zatím, že za mnou budou chodit na večeři jednou týdně, starší to dost bojkotuje, ale nakonec dorazí, manžel stojí při mně. Je to pro mě velmi těžké a bolestivé, nevím, zda je to u staršího pubertou nebo ztrácí důvěru vůči mně - nenechá na sebe sáhnout, obejmout se, dát si pusu, odtahuje se. Občas je to lepší. Ale byla jsem zvyklá od mala s nimi trávit hodně času, rodinu máme daleko a i když to bylo náročné, zvykla jsem si na to a teď mi samozřejmě chybí i ty drobné chvíle - rána a večery, i když je vídám denně, s mladší jsem každý den odpoledne, někdy jsem na večeři u nich já, víkendy spolu taky něco podnikáme. Uvědomuju si, jak čas letí a jak je starší už samostatný. Manžel je tedy výborný táta, to se musí nechat.
Zajímá mě, co vám po rozchodu pomohlo? Vím, že vše chce čas, ale je to těžké. Do toho sžívání s novým partnerem, jeho dcerami, které jsou moc milé, ale také jsou tu náročné situace. Rozchod jsme začali řešit před rokem a jsem už psychicky vyčerpaná, a to se opravdu oba snažíme jako rodiče. Chodím rok k terapeutce, teď mám novou práci, která je moc fajn, mám kolem sebe naštěstí přátele, kteří mě podporují. V nejhorším zvažujeme i rodinnou terapii. Děti mi mají za zlé, že mám někoho nového, nerozumí našemu vztahu, manžel se nevzdal své zodpovědnosti, ale nechceme dětem vysvětlovat podrobnosti, proč jsme se rozešli. Na obecné rovině to vědí. Děkuji za případné sdílení zkušeností a pohledu na věc.
@veronicka89 jakože chceš dětem vysvětlovat, že sex stál za h.. nebo že tatínek maminku podváděl? Ten důvod je v podstatě vedlejší a děti ho vůbec znát nepotřebují - naopak hádám, že ve většině případů je spíš na škodu to s nimi řešit. Stačí jim říct, že se prostě rodiče rozhodli, že bude lepší být od sebe a hlavně by se oba měli snažit překonat se a fungovat aspoň v zájmu dětí jak to nejlíp jde. To je důležité, ne vykládat dětem o svých manželských neshodách.
@suzanna123 ja nevim jak to maji jini - me ktere chce vse vedet od jadra by to nestacilo - ja bych to videla v mych ocich jako nedostatecny duvod rozchodu kdyz bych to nevedela - ja fakt mluvim jen za sebe
( nevim jak by to slo detem vykomunikovat to co pises vyse )
@suzanna123 ja nevim jak to maji jini - me ktere chce vse vedet od jadra by to nestacilo - ja bych to videla v mych ocich jako nedostatecny duvod rozchodu kdyz bych to nevedela - ja fakt mluvim jen za sebe
( nevim jak by to slo detem vykomunikovat to co pises vyse )
@veronicka89 Nikdo nemůže u druhých hodnotit co je nebo není dostatečný důvod k rozvodu. Natož dítě.
@palacinka555 Umím si představit, že bych ještě zůstala s manželem, tatínkem dětí, ale on to tak nechtěl, navíc pro děti to bylo matoucí. My se u nich nejdříve střídali po týdnu asi tři měsíce, ale dále už to z finančních důvodů nešlo. Současný partner by to zvládl, o to se nebojím.
Chápu, že si to nedokážeš představit, ale původní představa byla jiná - že prázdniny budou v nějakém letním režimu a od podzimu už střídavá péče. Samozřejmě že někdy to rodiče takto dětem nakážou a prostě to tak je, my na ně chtěli pomalu. Znám různé případy, ale chci jim dát čas, i sem za mnou chodit postupně.
Že jsem to podělala a beru si děti na procházku jako psy? I takto se to dá napsat, když do toho druhý tolik nevidí. S dcerou chodím běžně odpoledne k nám - na svoji novou adresu, syn má spoustu zájmů, tráví čas i s klukama venku a přeci jen je v pubertě a nový partner je pro něj větší konkurence, tak jak by byla pro dceru partnerka jejího otce. Taky trávím s nimi občas trochu času na společné adrese u nich, teď třeba když odjel jejich tatínek na služební cestu. Chybí mi samozřejmě i ty malé chvíle ráno, ale na druhou stranu jsou maminky, které chodí do práce dříve než děti vstanou. Snažím se s nimi trávit co nejvíce času, protože mi prostě chybí a chci jim dát najevo, že je mám ráda a záleží mi na nich.
@izz76 Rozumím, že je to nepochopitelné. Já jsem neodešla kvůli druhému a neopustila jsem svoje děti, jen teď na přechodnou dobu máme nastavený tento režim a neumím si představit ani náhodu to takto mít trvale, než odejdou z domu. Velmi mě to bolí.
Víte, nikdo tu neznáte celý můj - náš příběh, který by byl na román, lehko se soudí, ale neznáte všechny souvislosti a nikdo nezná moje niterné pocity, nikdo se neprošel v mých botách. Chápu, že působím jako krkavčí matka, ale někdy jsou věci těžší než se zdají a řeší se to v danou chvíli tak nejlépe jak člověk umí. Žádný krok nebyl lehký. Možná jsem mohla upozadit sebe, ale každá bychom se měla dát na první místo. Jak se říká v letadle - nejprve dej masku sobě, potom svému dítěti.
Nečekám, že mě tady někdo bude plácat po ramenou, čekala jsem jen od žen nějaký soucit či rady, bohužel se jich tu moc nesešlo a mně přijde vždy smutné, když přijde jen kritika místo kontruktivních rad a nápadů.
@anonym_autor Chapu,ze to nemáš jednoduchy,ale moc si to neumím představit:. Podle me by bylo pro děti lepší kdyby jsi žila sama a mohly u tebe být bez cizích lidí. Na nového partnera zvykat postupne. Nebo se jich zeptej jak by si to představovaly..
A tomuhle bych taky nerozumnela jako dite:
,, ale nechceme dětem vysvětlovat podrobnosti, proč jsme se rozešli. ,,
Pokud bych to neumela vykomunikovat sama , je opravdu treba si k tomu nekoho fundivaneho přivolat ( i klidne poradit zatim bez ucasti deti )
@veronicka89 jakože chceš dětem vysvětlovat, že sex stál za h.. nebo že tatínek maminku podváděl? Ten důvod je v podstatě vedlejší a děti ho vůbec znát nepotřebují - naopak hádám, že ve většině případů je spíš na škodu to s nimi řešit. Stačí jim říct, že se prostě rodiče rozhodli, že bude lepší být od sebe a hlavně by se oba měli snažit překonat se a fungovat aspoň v zájmu dětí jak to nejlíp jde. To je důležité, ne vykládat dětem o svých manželských neshodách.