Jak ovlivňuje náš příklad výchovu dětí?
Co se naučí naše děti, když se budou učit od nás? 🙂 Jsme spokojení s tím vzorem, který jim (a nejen jim) dáváme?
Jsme rodina, která táhne za jeden provaz, ale děti i tak přebírají naše ne vždy dokonalé vzorce chování.
Dá se s tím pracovat? Času by bylo ještě dost, děti 7 a 9.
@anonym_autor Předpokládám že děti se učí vzorce od malička, tak proč s tím pracovat až teď?
@anonym_autor jak se k sobě mají partneři chovat a jsem ráda, že jim dám do života správný vzor
A vždycky se s tím dá pracovat
A co píšeš článek nebo esej, sloh či referát...
Jestli jsi spokojená, si musíš odpovědět sama, to nepoznáme. Pokud cítíš, že se chceš posouvat, dělat víc, jdi cestou terapie, seberozvoje atp.
Co studuješ, kurz AP nebo vychovatele a máte úkol? 😅
Co studuješ, kurz AP nebo vychovatele a máte úkol? 😅
Tohle je hrozně obecně řečeno, chtělo by to podrobnosti, příklady...
@anonym_autor Tak záleží o co jde...
Geny neocuras 😀
Třeba tatínek je ironický, sarkastický - až to sklouzává k takovému "zesměšňování", ale ne myšlené ve zlém, jako dospělí to tak máme, oba, nevadí nám to. Ale děti to pochytávají a začínají být taky "ironické", drzé", přesně jako partner.
Nebo je prostě úsporný v řeči - jen tak utrousí to nenutnější, to mi třeba vadí. A děti to mají dost podobně.
když se dobré nevloží do cca 6 let, pak později pochopitelně jde pracovat a zapracovat, ale je to mnohem obtížnější a zahrnuje to velkou spolupráci všech, v té rodině.
když se dobré nevloží do cca 6 let, pak později pochopitelně jde pracovat a zapracovat, ale je to mnohem obtížnější a zahrnuje to velkou spolupráci všech, v té rodině.
@xxx3d já právě nevím o žádné takové hranici, proto mě to zajímá... jsme schopni se všichni dohodnout a eliminovat to, co je třeba, v. nějaké míře..
Třeba tatínek je ironický, sarkastický - až to sklouzává k takovému "zesměšňování", ale ne myšlené ve zlém, jako dospělí to tak máme, oba, nevadí nám to. Ale děti to pochytávají a začínají být taky "ironické", drzé", přesně jako partner.
Nebo je prostě úsporný v řeči - jen tak utrousí to nenutnější, to mi třeba vadí. A děti to mají dost podobně.
@anonym_autor Tak ono je to těžké, pokud vám ironie nevadí a mluvíte tak, proč nesmí děti? My se chováme tak, jak chceme aby se chovala naše dcera 🤷♀️ A že mluví málo...něco jsou geny, naše dcera je zase až moc užvaněná, to má po babičce no 😄
Ne nadarmo se říká, aby se partneři vzájemně brali takoví, jací jsou a abychom je přesně takové měli rádi. Že je manžel málomluvný a tebe to štve? Zapracuj na sobě, tobě to vadí. Na něm není nic špatně ;)
Pokud jste oba ironici a sarkasti..proč se divíte, že takové jsou i děti? Je to opravdu tak špatně?
@anonym_autor nabízelo se to, protože to zní jako úvaha nebo jakási anotace s osobním tónem.
tak si možná podle bydliště vyhledat nějakou rodinou poradnu, kde dělají rodinné terapie
možná půjde něco vyhledat přes - šance dětem - https://sancedetem.cz/kontakty-problemy-s-vycho...
seznam poradců https://www.amrp.cz/kde-najiacutet-poradce.html
anebo, jak tady psaly holky, pokud je tatínek takový a máte to tak oba, tak to u dětí brát jako přirozenou realitu, i když teda osobně sarkasmus a ironie je blbbej model na dětské zorientování se, vím od sebe a že těch situací během dnů je, a protože sprostě mluvit nemůžu, občas mi tam skočí ironie, kterou sice syn pozná, ale....ALE za mě je to špatně, že jsem to nezvládla jinak, bez ní no, prostě.
Pracovat se dá se vším, možností máš spoustu, zaměřit se na osobní rozvoj, pracovat na sobě s psychologem, koučem (pozor mají různou kvalitu, nikoho nedoporučuji ani nehaním). Je to poměrně zajímavé zkoumat rodové vzorce, převzaté věci, že některé věci rozhoduješ na autopilota, protože takhle tě to naučili rodiče.
Tak pokud má otec nastavený komunikační styl takový víc drzejší, tak logicky nemůže chtít po dítěti, aby se vyjadřovalo jak za první republiky. To bys ho učila, otec může být ironický, ty si to musíš nechat líbit.
Takový anonymní výkřik do tmy. Zda byla vaše výchova správná, zjistíš třeba až za 20 nebo 30 let. Teď nemá cenu se o tom dohadovat. Výchova dětí je investice do jejich budoucnosti, vždy s nejistým výsledkem.