Jak řešit konflikty mezi spolužačkami v páté třídě?
Dobrý den, zkusím dotaz zkrátit 🙂 Jak moc řešíte vztahy mezi spolužáky ve škole, konkrétně jde o 5. třídu.
Ve třídě je 7 děvčat, 1. třídu prožily za covidu na domácí výuce, nemají celkově moc dobrý kolektiv. Dcera se ke konci 2. třídy pohádala s jednou spolužačkou, nebudu vypisovat proč, je toho víc. Ta druhá ji dělala nějaké naschvály, pomlouvání, posměchy - řešeno s tř. uč. i maminkou. Holky si nadávaly navzájem. Vypadalo to, že je klid, dcera měla ve třídě nejlepší kamarádku D., bavily se tak nějak hromadně. Ve 3. třídě se D. přestala s dcerou bavit, ale dcera si našla jinou nejlepší kamarádku K., byl celkem klid... S dcerou se tedy nebavily 2 dívky. Před pár dny dcera přišla ze školy, že se s ní z ničeho nic přestala bavit i K., odsedává si od ní, ignoruje jí, nebaví se s ní. Stáhly k sobě ještě jednu, s dcerou se tedy baví 2 spolužačky, které jsou neutrální. I když dcera řekla, že by chtěla, aby se bavily všechny společně, ignorovaly jí. Řešila jsem s tř. uč., slíbila, že si s nimi promluví, zatím vím jen to, že dcera a K. učitelce říkají každá něco jiného.
Jak moc byste to řešili? Je mi dcery líto, nechce chodit do školy. Neříkám, že je svatá, má svoji hlavu, je paličatá, ale tohle se mi nelíbí... Ve škole je i psycholožka, zvažuji, že ji oslovím.
Děkuji za názory.
Nevim, nestiham sledovat, s kym moje sestacka zrovna nejvic peče. Ale ona to tedy neomezuje jen na svoji tridu.
Na to se tezko neco rika, kdyz nezname dceru a pozadi sporu. Naschvaly, pomlouvani a posmechy by se mi hodne nelibily, to bych resila. Na druhou stranu jen to, ze se s ni nebavi se resi tezce, moje dcera je velice kamaradska, ale take ma ve tride jednu spoluzacku, se kterou se bavit nechce..
Blby je, ze jich je tam tak malo. Kdyz napises, ze se s ni bavi jen 2 spoluzacky, tak to zni jakoze je problem, ale jestli se s ni ty 4 bavit nechteji, tak s tim nic neudelas. Jen ji nesmeji zacit skodit :/
Skolni psycholozku bych oslovila jen tak preventivne, jinak bych se tim v druhe polovine 5. tridy uz tolik netrapila. V 6. se ty kolektivy obvykle dost promeni
Pokud by se bavila se dvěma holkami a byla s tím v pohodě, určitě nych to neřešila, protože 2 spolužačky na povídání stačí. Tvoje dcera s tím ale v pohodě není, takže jestli to dobře chápu, baví se s ní tak nějak občas, ale kamarádky to asi nejsou? Jestli to dceru natolik trápí, že nechce do školy, školní psycholožku bych určitě zkontaktovala, třídní učitelku znovu taky.
@tereza0111 v šesté bude kolektiv stejný...
tak to je blby, snazila bych se ji pomoci a resila bych s psycholozkou i tridni :(
Holky jsou mury, u dcer ve tridach je to totez, kazdou chvili se nekdo s nekym poskorpi, ale tam tech holek vic (asi 15, chlapcu maji min), takze tam to vychazi, ze i kdyz nekdo skupinkuje, tak porad jich zustane dost, aby jim bylo uplne jedno, ze se zrovna nekdo nekde spojil
Tohle mi přijde typické dívčí chování. Moje dcera to naštesrí neřeší. Asi bych to nechala tak.
Resim neco podobneho u dcery ve 4. Je tam jedna holka,ktera se po ni vozi od skolky,ted ji stahla vsechny kamaradky a s dcerou se tak ted bavi z 5 holek 2 ( i u nas je maly kolektiv). No radu nemam,ty holky jsou prelitavy,kazdy tyden je to jinak
Nemůžeš přeci někoho nutit, aby se kamarádil s tvojí dcerou. V tomhle věku je to normální, jeden den jsou nejky a druhý den krávy. Pokud se nejedná o šikanu, což podle popisu fakt ne, tak prostě nic nenaděláš. Možná by se to chtělo zamyslet, jestli třeba nakonec není i chyba v tvoji dceři...zas se od ní spolužačky odvracejí postupně a ne že jedna zavelela a během pár dnů je bez kamarádek. Tyhle holky už si taky dokážou uvedomit, že se nechtějí bavit s někým kdo musí mít pořád pravdu, hádá se atd. Dcera by se taky neměla spoléhat jen na spolužačky. To nemá kamarádky z kroužků, v baráku nebo třeba nějaké přes tvé kamarády? Určitě bych nešla za učitelkou ať spolužačkám domluví. Spíš bych ji požádala, aby sledovala zda tam nezačíná šikana, či zda jí nenapadá důvod, proč se s dcerkou nechtějí holky bavit.
Dcera je taky v páté třídě a musím říct, že je taky hodně přelétavá. Jednou se baví s tou, druhý týden s jinou a pořád dokola. Jednou je to skoro nejlepší kamarádka, další týden je nejhorší. Dcera je hodně společenská a má dost kamarádek i jinde, ale některé věci se mi taky nelíbí co říká. Nechávám to na holkách, ať si to samy vyříkají.
@20190418 začínající šikanou to třídní nazvala už na konci 2. třídy. Ta jedna ji dělala naschvály, schovávala aktovku po škole, hrabala se jí v aktovce... S dcerou o tom mluvím, řeším, jestli není chyba i v ní. Nechci nikoho nutit, aby se s ní kamarádil, ale když se s někým baví, přijdou ty dvě, jedna bývalá nejka, stáhnou tu, co se s ní momentálně baví, od dcery, dělají na ní ksichty a vysmívají se jí. Je toho víc. Dcera není ten typ, co se začne bavit s kýmkoliv kdykoliv... Mě by stačilo, aby se k ní chovaly slušně, neodstrkovaly od ostatních holek ze třídy - to už mi šikanou trochu zavání?
Když požádá o zaslání úkolů, zápisků, když chybí, nepošlou jí to (z těch dvou kamarádek jedna nemá chytrý mobil, druhá často pořád chybí) To ti taky přijde normální? Já právě nevím...
Jsme na vesnici, spoustu dětí do školy dojíždí z okolí, ve vsi moc dětí není. Na kroužky jezdí do jiných měst. Kamarády tam má, ale mimo kroužky se nestýkají.
V tomto kolektivu ji čekají ještě 4 roky.
Vím jak se cítíš řešili jsme a řešíme úplně to stejne. On už je teda v 7 třídě. Ve třídě maji 7 kluků. Začalo to v 5 třídě, kdy se mu posmivaly, dělaly naschvály, řešily jsme to s učitelkou, protože tam začínala uz šikana. Na začátku šesté třídy to bylo v pohodě měl kamarády, pak se to otočilo. A vlastně se to točí každý měsíc. Vždy se udělají skupinky a jeden je mimo. Chvíli se nebaví se synem , chvíli se nebaví s někým jiným odstrkuji ho. Učitelka jim sice domlouvá, ale nic jiného nezmůže. S úkolama je to stejné naštěstí teď mají skupinu na Whatsapu, takže úkoly mu pošlou alespoň holky.
@20190418 ucitelka samozrejme nemuze nikoho nutit, aby se s nekym kamaradil. Na druhou stranu ted snad uz v kazde skole maji hodiny "osobnostni vychovy" a zvlastne v malem kolektivu je soucasti si pripomenout, ze by se v nem meli vsichni citit dobre. Nikdo je nemuze nutit ani po nich chtit aby se stykali po skole a sdileli vsechno o svem zivote, ale okazala ignorace, odsedavani si bezduvodne a stahovani potencialnich kamaradu uz v poradku take neni
Kolegyni v praci take nemusim mit rada a "kamaradit" s ni, ale kdyz me pozada, jestli ji s necim pomohu, tak me ani nenapadne, ze bych ji nevysla vstric. Tady je to totez, holky si musi vyjasnit, ze se nemusi milovat, ale nekoho uplne vyloucit z takhle maleho kolektivu take nemohou, pokud k tomu neni vazny duvod (a pokud byl treba pred rokem, tak se naucit si to vyrikat a jit dal )
@tereza0111 No, pomáhat neni povinnost...
A co kluci… jak je tam na tom s klukama? Nebylo by lepsi kdyby si udelala pratelstvi tam? Na holky at se vyprdne, kdyz jsou nany… nas bylo 5 holek + 8 kluku , mela jsem jen jednu kamaradku takze jsme byly skupinka 2 holky - 2 holky - 1 holka plonk …
@j.a.n.i Ne, povinnost to neni. Ale je to slusnost a princip na kterem nase spolecnost funguje a dela nas lidmi a rozhodne se ji maji deti naucit alespon ve skole
Vždycky se ptám dcery, jak a jestli vůbec chce, abych se do toho zapojovala. Spoustu věcí si ve finále vyřeší děti samy. Třeba si o tom s vámi potřebuje jenom promluvit. Případně můžete nabídnout, ať si holky, se kterýma chce kámošit, pozve na návštěvu, co by mohla dělat, aby o ní jako o kámošku stály, a pod. Neřešila bych hned všechno psychologem, tohle jsou běžné mezilidské karamboly úměrné věku, jasně, že to mrzí, ale spíš by se měla naučit se s tím vyrovnat, a k tomu jí klidně stačí rodina.
Typický holčičí kolektiv, kterého já jsem se třeba celý zivot tak nějak stranila a bavila se tak nějak se všemi. Zároveň měla partu jinde než ve tride. Některé spolužačky z toho nevyrostly, jiné se s věkem srovnaly a ráda je potkám i po letech.
@j.a.n.i jako povinnost to není, ale je to princip, na kterém pak fungují všechny kolektivy. Taky jdu pomoct kolegyni, pokud řešil něco zapeklitého a ona mi zas pomůže mě, když řeším něco něco nejde mně. Taky nejsme nejky, po práci se scházím s málokým, ale jednu blbku, co pomlouvá ostatní a rozeštvává kolektiv máme a je to pekelný vopruz. Nejsem v dospělosti zvědavá na kroucení očí, vzdychání, okázalou ignoraci a jiné naschvály a nepřijde mi to úplně benigní ani ve škole. Je jasný, že do kamarádění se nutit nedá, ale nějaký korektní chování ve třídě, jako třeba sdílení těch úkolů, když jsem nemocná, považuju za žádoucí
@drep souhlasím s tím,co píšeš. Ale pořád to není věc, kterou můžeš vyžadovat. Je to prostě o dobrovolnosti. Nikdy nemůžeš nikoho nutit, aby někomu pomáhal a nebo dokonce posílal někomu úkoly.
Být tebou bych řešila, co "dělá dcera špatně ", než hledala chybu v okolí a něco řešila s učitelkou nebo dokonce psycholožkou. Chápu, že ti je to líto, ale primárně by jsi to měla s dcerou rozebrat ty a pokusit se najít, kde je problém, zkusit ji navest, aby to bylo lepší a atd... Toto jsou typické problémy ala holky. A je potřeba, aby se naučila v tom fungoval. Slepice bude potkávat všude celý život...
jen, aby si jí tímhle neublížila, protože holky jsou prostě holky a,že se mezi nima vztahy mění, to je na denním pořádku. Pokud nejde o šikanu tak bych vůbec neřešila, ale víc se s ní bavila o kamarádkách a o životě ve třídě. Na druhou stranu, i při šikaně, jak spolužačky zjistí, že to za ní řeší maminka dají jí to dost pocítit a začne začarovaný kruh. Bohužel život není peříčko a nebudeš jí přeci až do dospělosti tzv. vodit za ručičku, musí se naučit v té džungli vyznat a ne všichni ji budou mít rádi nebo s ní kamarádit.
Řešili jsme potíže po nástupu do 4. třídy, kdy problémy dělala do té doby nejlepší kamarádka naší dcery. Přes prázdniny se na dceru nezdravě upnula a na podzim pak ve škole začala dělat potíže, kdy se snažila separovat dceru od dalších dvou kamarádek. Dcera se vymezila, vysvětlila, že se chce bavit se všemi třemi. Dotyčná se urazila a snažila se do té doby nechtěné kamarádky dcery přetáhnout k sobě a dceru vyloučit z kolektivu. Dcera v té době nechtěla, abych do toho zasahovala, řekla, že se to pokusí zvládnout sama. Dotyčné se nepodařilo dceru s těmi dvěma kamarádkami rozhádat, tak dala chvíli pokoj a snažila se být součástí party. Vyeskalovalo to ve chvíli, kdy třída jela na výlet, dotyčná byla nemocná a když se jí do ruky dostaly fotky z výletu, kde šla dcera ve dvojici s jednou z těch dvou kamarádek, tak dceři zavolala a začala na ní hystericky řvát do telefonu, co si to dovoluje vodit se s tou jinou kamarádkou ve dvojici. To už pro mě bylo fakt přes čáru, takže jsem kontaktovala její matku (známe se osobně) a shrnula potíže trvající od začátku školního roku. Ta mě v první chvíli poslala do zadní části těla s tím, že dotyčná jí to popisuje jinak a že to nechá na holkách, aby si to samy vyřešily. Nakonec mi tedy napsala, že už dotyčné několikrát vysvětlovala, že se nesmí na kamarádky takto upínat, že je pak dusí a že jí tedy vysvětlila, že tak, jak se chovala do telefonu, je to zcela nevhodné. Výsledkem ale bylo, že matka se dodnes tváří jako kyselá pr..., protože jsem si dovolila poukázat na to, že její dcera není dokonalá a její dcera si pak ve třídě vytipovala problémovou slečnu a s tou pak dceru prudila. Jelikož to za mě již mělo prvky šikany, řešila jsem to i s třídní učitelkou. Ukázalo se, že problém se šikanou je v té třídě mnohem hlubší a probíhaly tam různé intervence. Nicméně to pomohlo a letos je už dcera v klidu, stejně tak na otázku, jak se k sobě chovají ve třídě ostatní, prohlašuje, že je to konečně lepší. Dokonce si s nimi letos učitelka troufá i na školu v přírodě, což loni zavrhla právě kvůli tomu, že ty vztahy byly velmi špatné.
@dashyyy dcera už je teď v páté třídě a hodně se to v té třídě posunulo. Nejhorší to bylo ve třetí třídě v rámci klučičího kolektivu a ve čtvrté u holek. A jako déjà vu teď u syna ve třetí třídě řeší extrémní problémy mezi kluky, kdy dva surově zbili třetího a ten odešel ze školy, protože se bál znovu vstoupit i do samotné školy, natož do třídy...
Holky už kamarádky nejsou, už jsou to jen spolužačky, které se potkávají pouze na půdě školy. Dokáží se tolerovat, dokáží spolu ve škole v rámci projektů spolupracovat, dokáží si popovídat, ale to kamarádské pouto je prostě pryč. A já jsem tomu fakt ráda, protože to, co loni ta holčina dělala, fakt bylo toxické a stále nedokážu pochopit, že když její matka ví, že tam takový problém je, tak s tím vůbec nepracuje...
Já sama dokážu ledacos pochopit, protože jsem na základce také patřila do tříčlenné party, ale to, co musela snášet dcera, to prostě překračovalo běžné holčičí hašteření...
Zkusila bych tu psycholožku, může jí poradit a taky posoudit, jestli by pomohla změna kolektivu, nebo je problém v dceři. Což nemyslím nijak špatně, já se takhle ve škole plácala celou základku a to jsem byla ve víc třídách. Prostě jsem nebyla schopná zapadnout, pochopit, jak ti ostatní fungují, proč mě neakceptují... Zlepšilo se to na gymplu, kdy jsem jednak byla víc mezi "svými" a taky jsem pochopila, že se spoustou lidí si prostě nemám co říct a nejsem schopná mezi ně zapadnout a přestala se o to snažit.
Mám s dcerou obdobný problém,ale dokud to není spojený se šikanou a je to takový holčičí handrkování,tak to se školou neřeším.Pokud se s ní ty holky nechtějí bavit,nikdo je nedonutí.Není jednoduché vidět svoje děti smutný,ale když si vzpomenu na sebe v jejím věku,tak jsem měnila kamarádky snad každý měsíc a k holčičímu kolektivu to hold patří